Radikální ozbrojenci z řad islamistů známí pod názvem Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) zveřejnili fotografie, jak prorážejí hraniční val oddělující Irák od Sýrie. Doprovodili to popiskem, že likvidují Sykes-Picotovu linii – jednu z hranic, jimiž si Británie a Francie za první světové války tajně rozparcelovaly Blízký východ.
Rozkládá se zažité uspořádání, které v regionu několik desetiletí udržovali kolonisté a po nich místní autoritáři a diktátoři?
Spor o hranice
„Když Mark Sykes a François Picot v roce 1916 kreslili hranice, jak je chtěli mít po rozpadu Osmanské říše, patrně nepředvídali, že je o sto let později vymaže sektářské peklo a gangy extremistů,“ napsala analytička listu al-Haját Joyce Karamová. A dodala: „Al-Káida volně působí v mnoha částech Blízkého východu a tradiční hranice se stávají minulostí.“
Americký profesor F. Gregory Gause působící v pobočce Brookings Centra v katarském Dauhá naopak teorie o zmizení hranic způsobené konfliktem šířícím se ze Sýrie do Iráku i Libanonu, odmítá. I on ale připouští, že význam hranic opadne: „Žádný z těchto tří států nebude hned tak schopen vykonávat efektivní státní správu. Hranice tak budou oddělovat pouze jakési kvazistáty, mezinárodně de iure uznané, aniž by však byly de facto schopné naplňovat požadavky kladené na suverénní země, tedy kontrolu svého území a hranic.“
Gause přitom nezmínil Jordánsko. To zatím vytváří dojem ostrova stability, nad vodou ho drží štědrá finanční i vojenská podpora USA a jeho území nabízí týlové zázemí mnoha západním špionážním agenturám. Ve stejné chvíli ale probleskuje, že i tato monarchie se blíží kritické fázi. Jordánsko je zaplavené statisíci syrských uprchlíků, i na jeho území jsou podzemní buňky radikálních islamistů – a slovo Levanta (arabsky aš-Šám) v názvu islamistických jednotek ISIL neznamená pouze Sýrii, jak se někdy nepřesně překládá, ale také právě Jordánsko, Libanon, Palestinu a Izrael.
Odjeďte, radí česká diplomacieMinisterstvo zahraničí minulý týden vyzvalo Čechy pobývající v Iráku, aby kvůli špatné bezpečnostní situaci zemi opustili. Doporučení se vztahuje na celé území Iráku vyjma autonomní oblasti Kurdistán na severovýchodě, která se podle diplomacie zatím jeví bezpečná. Americké firmy kvůli zhoršení bezpečnostní situace začaly přemísťovat své zaměstnance v Iráku do klidnějších oblastí. |
Ve hře je Írán
Překotný vývoj v severní polovině Iráku může mít pro celý region i jiné dramatické dopady. Postup sunnitských extremistů z ISIL, kteří nepokrytě označují šíitské muslimy – tedy většinu irácké populace – za odpadlíky od víry zasluhující smrt, nemůže nemít náboženský rozměr. Tento fakt, spolu se skutečností, že všem postsaddámovským vládám v Iráku dominovali politici s úzkými vazbami na Teherán, vtahuje do hry také (šíitskou) Islámskou republiku Írán.
Zatímco americká administrativa přes půl zeměkoule přemítá, nakolik se má vložit do záchrany bagdádského režimu, u jehož zrodu USA před jedenácti lety stály, pro Íránce jde o krizi a sféru zájmu přímo na jejich hranici. „ISIL je extremistická teroristická skupina s velice krutými metodami,“ prohlásil ve čtvrtek v projevu k národu íránský prezident Hasan Rouhání. „Co se naší vlády týče, ta bude bojovat proti násilí, extremismu a teroru v regionu i jinde ve světě,“ dodal, zatímco přibývá zvěstí, že Teherán může do Iráku vyslat i několik tisíc elitních vojáků.
Krize má ozvěnu i v náboženských kruzích. Kvůli postupu ISIL včera přerušil své tradiční mlčení nejuznávanější šíitský činitel v Iráku a patrně i na celém světě – ájatolláh Sístání. „Občané schopní pozvednout zbraň a bojovat proti teroru, hájit naši zemi a její obyvatele a posvátná místa, by se měli přidat k bezpečnostním složkám,“ citoval Sístáního poselství jeho emisar při páteční bohoslužbě v Karbalá. Podobně apelovalo i několik íránských ájatolláhů.
Iráčtí Kurdové
Postup militantních islamistů bedlivě sledují také iráčtí Kurdové. Jejich autonomie na severu země je už léta nejstabilnější a nejbezpečnější oblastí Iráku. Bezpečnostní experti také nepředpokládají, že by se úderky ISIL odvážily napadnout území hájené dobře vyzbrojenými kurdskými milicemi takzvaných pešmergů. Ti naopak opustili hranice autonomie a obsadili Kirkúk.
Stalo se tak poté, co město ohrožoval ISIL, zatímco vojáci a policisté centrální irácké vlády se bez boje stáhli. Pešmergové tak brání město před radikály a obsadili i kurdské oblasti dále na jih od města. Ochrany dobře vycvičených Kurdů se domáhají dokonce někteří arabští obyvatelé Bagdádu a spekuluje se, že by pešmergové mohli opravdu zastoupit armádu.
Avšak to vše za situace, kdy Kurdové o Kirkúk léta vedli tichý politický boj s bagdádským centrem. „Pokud se Kurdům podařilo získat Kirkúk s jeho ropnými nalezišti, nebudou mít důvod kontroly se vzdávat a začlení ho do své autonomie. Vzhledem ke kriticky ohrožené vládě v Bagdádu už by jim ani nic nebránilo ve vyhlášení nezávislosti,“ shrnul posílení pozice Kurdů turecký analytik Mehmet Akif Okur.