Americký měsíčník Foreign Policy se potřetí zeptal dvou významných ekonomických a politických prognostiků – profesora ekonomie na Newyorské univerzitě Nouriela Roubiniho a prezidenta Eurasia Group Iana Bremmera – na globální ekonomické i geopolitické problémy. Časopis se na ně s podobnými otázkami o budoucím vývoji poprvé obrátil loni na začátku srpna a podruhé v říjnu.
Tentokrát se zaměřil na ekonomiku USA a eurozóny, dopady případné války s Íránem a na vztahy USA s Čínou a Ruskem. Dle Roubiniho v důsledku války USA a Izraele s Íránem může cena ropy narůst na 170, 180 i 200 dolarů za barel. Bremmer zase říká, že Obamova vláda nechce vojensky proti Íránu zasáhnout a že to určitě neudělá do amerických prezidentských voleb v listopadu. Roubini i Bremmer se domnívají, že nestabilita Číny a Ruska přivede oba státy ke spolupráci.
Ekonomika USA a eurozóny
Roubini: Hospodářský růst USA bude slabý. A to navzdory některým zlepšeným ekonomickým ukazatelům, jako je nárůst počtu nových pracovních míst ze sto na dvě stě tisíc měsíčně. Americký HDP letos v žádném případě nebude vyšší než tři procenta, možná dosáhne dvou procent.
Pravděpodobnost bankrotu Řecka nebo jeho vystoupení z eurozóny se sice snížila, ale recese ve státech na jejím okraji přetrvá a trhy budou kolísat. Důvodem bude především růst nezaměstnanosti v eurozóně, prezidentské volby ve Francii, referendum v Irsku, parlamentní volby v Řecku. Existuje mnoho věcí, jež mohou trhy vylekat. Riziko kolapsu jižních států eurozóny se sice snížilo, ale ta se stále podobá havarovanému vlaku, jenž jede v podstatě krokem.
Bremmer: Není pravděpodobné, že se objeví nějaký šokový náraz, který pošle svět opět do recese. Hospodářský růst USA nebude výrazný, ale ze středně- i dlouhodobého hlediska se nemusejí obávat. Totéž platí pro Evropu. Evropané se již nemusejí stejně jako před šesti měsíci strachovat, že se eurozóna rozpadne. Dnes je mnohem lepší makroekonomické prostředí než v minulosti.
V uplynulém půlroce bylo podstatné, že nenastala žádná nová Fukušima, Severní Korea nijak výrazně nezlobila ani nezačala válka s Íránem. V minulých měsících, kdy americká ekonomika oživovala, ji neohrozily žádné obrovské vnější šokové události.
Válka s Íránem a cena ropy
Roubini: Ve druhém čtvrtletí letošního roku bude snaha dát šanci poslednímu kolu diplomatických jednání. Pokud nebudou úspěšná, USA a Izrael možná Íránu řeknou: „Pokud neustoupíte, zaútočíme na vás.“ Mezi USA a Izraelem na jedné straně a Íránem na druhé se však vede i slovní válka, jež se neustále stupňuje.
A také skrytá válka, v níž Izrael a USA údajně zavraždily íránské atomové vědce a ohrožují jeho kyberprostor, na což nyní Írán reaguje. Pokouší se zabít izraelské diplomaty na celém světě. Pokud se sankce zpřísní, mohl by Írán strašit i dalšími hrozbami.
Cena ropy již narostla na 120 až 125 dolarů za barel. A bude-li se slovní i skrytá válka stupňovat, může se zvýšit natolik, že to bude mít negativní dopad na ekonomiku. Cena ropy mě trápí víc než problémy eurozóny.
Nejhorším scénářem by byl dlouhý konflikt. Kdyby ovlivnil dodávky ropy a zemního plynu z Perského zálivu a íránská produkce a export na nějakou dobu poklesly na nulu, cena ropy by mohla narůst na 170, 180 i 200 dolarů za barel. Otázkou zůstává, jak dlouho by na takové vysoké ceně zůstala. Pokud by byl konflikt tvrdý a dlouhý a nárůst ceny ropy výrazný, nastala by recese nejen v USA, ale v celém světě.
Bremmer: Média naznačují, že konflikt USA a Íránu je nevyhnutelný. To není pravda. Z dlouhodobého hlediska Obamova vláda nechce vojenský střet s Íránem a určitě bude proti němu před americkými prezidentskými volbami v listopadu.
Ani Izrael jej nechce. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ví, že je pro něho nejlepší předstírat, že se chystá zaútočit. Je v podstatě nepravděpodobné, že Izraelci sami přepadnou Írán a zničí jeho jaderná zařízení. A zcela určitě nezaútočí před americkými prezidentskými volbami.
Čína
Bremmer: Americko-čínské vztahy se zhoršují. Číňané vetovali rezoluci Rady bezpečnosti OSN o Sýrii, nezdrželi se hlasování, ale vetovali ji. A udělali to týden před návštěvou svého viceprezidenta Si Ťin-pchinga v USA. Vůbec se nesnaží Američanům naslouchat. Nechtějí je urazit, ale vůbec je nezajímá, co říkají.
To platí i pro jejich ekonomické vztahy, což má obrovský dopad na stabilitu globální ekonomiku. To je ze střednědobého hlediska daleko největší hrozba. Není jí ani Blízký východ, ani Evropa, ale tento dramaticky se zhoršující vztah dvou největších ekonomik na světě.
Rusko
Roubini: V období 1998 až 2008 byl ruský hospodářský růst v průměru osm procent. Po finanční krizi poklesl a pohyboval se mezi 3,5 až čtyřmi procenty, přestože cena ropy narostla z 30 dolarů za barel na současných víc než sto. Pokud Rusko neprovede různé tržně orientované strukturální reformy, například nesníží roli státu v ekonomice a počet jím vlastněných podniků či nezlepší rozvoj soukromé sféry, potenciální ruský hospodářský růst nebude vyšší než čtyři procenta. Ruské reformy však budou vzhledem k těm, jež jsou třeba, jen polovičaté – spíš kosmetické než skutečně radikální.
Bremmer: Americko-ruské i americko-čínské vztahy se dramaticky zhoršují. Budeme svědky skutečně vstřícných postojů Číny a Ruska, jestliže ruský prezident Vladimir Putin nedávno o Číně promluvil velmi hezky?
Brání tomu mnoho problémů, například demografický či diskriminace Číňanů ze strany Rusů. Z energetického hlediska to však pro obě země je zajímavé. A také z hlediska prodeje zbraní. To však představuje pro USA velký problém. Američané by měli tuto záležitost pozorně sledovat.
Čína a Rusko
Roubini: Rusko a Čína se sice sbližují, ale Rusko nejvíc strategicky ohrožuje Čína. Součástí Ruska je totiž území na Sibiři, které je velké jako celé USA, ale žije na něm pouze 15 milionů Rusů. V současnosti tam však přicházejí přes mongolské hranice miliony Číňanů, kteří skupují půdu a začínají vyrábět.
Rusové si do určité míry uvědomují, že ze strategického hlediska je před ztrátou Sibiře mohou zachránit pouze USA a Evropa. Proto příliš nechápu jejich postoje. Bylo by pro ně lepší přátelit se spíš s USA a Evropou než s Čínou.
Bremmer: Čína má spoustu peněz a potřebuje energetické suroviny. Rusové naopak mají spoustu energetických surovin a Putin chce ukázat rychlé zisky. Rusko a Čína zaujaly stejný postoj v případě Sýrie a Íránu a čínský prezident Chu Ťin-tchao se rozhodl vetovat rezoluci Rady bezpečnosti, a nikoli se zdržet hlasování poté, co mu jeho protějšek Putin před hlasováním osobně zatelefonoval.
Obě země mají stále víc problémů s USA z různých důvodů, například kvůli arabskému jaru nebo názorům na demokracii či lidská práva. Navzdory tomu, že se v těchto záležitostech v obou zemích nic neděje, z hlediska reálpolitiky existuje mnoho důvodů, proč by měli Rusové chtít dlouhodobě spolupracovat s USA. Domnívám se, že se v Rusku v současnosti něco děje – a to nejen v těchto záležitostech.