Dostávají se USA do druhé hospodářské recese? Končí euro? Může Čína zůstat stranou těchto problémů? Americký měsíčník Foreign Policy se zeptal na budoucí ekonomický vývoj dvou významných pozorovatelů globálních trhů – profesora ekonomie na Newyorské univerzitě Nouriela Roubiniho a prezidenta Eurasia Group Iana Bremmera.
Možná nepřekvapí, že Roubini, neboli dr. Zkáza, vidí budoucnost mnohem temněji než před dvěma či třemi lety. Dle něho je to spíš následkem naprosté neschopnosti politických kašparů a slabých vlád něco dělat než selháním systému. Politici jsou „mimo politickou mísu“, říká Roubini.
Bremmer je o trochu optimističtější. Nedomnívá se, že směřujeme ke druhé recesi, ale dodává: „Mnoho lidí to však jako recesi může pociťovat.“ Nejvíc ho trápí Čína. Dle něho se Evropa a USA snaží jakžtakž zmatek zvládnout, „Číňané však valí problém před sebou.“ Stručně řečeno, světová ekonomika se značně zhorší, než pro ni nastanou lepší časy.
Nouriel Roubini
Vše nasvědčuje tomu, že kvůli zpomalení hospodářského tempa se může v USA špatný podnikatelský, spotřebitelský a investiční pocit ještě zhoršit. Pět členských zemí eurozóny – Řecko, Irsko, Portugalsko, Itálie a Španělsko – se již v recesi nachází. Přitom Itálie a Španělsko jsou příliš velké na to, aby se mohly nechat zbankrotovat, i na to, aby jim bylo možné finančně pomoci. Ekonomická situace Velké Británie se za tři čtvrtletí nijak nezměnila. Japonsko prodělalo dvě recese a v příštích několika čtvrtletích se jeho hospodářský růst oživí díky rekonstrukci po fukušimské katastrofě.
Z některých ukazatelů vyplývá, že nastane obrovské zpomalení hospodářského růstu zemí, které až dosud rychle rostly. Tedy Číny, Indie, rozvíjejících se trhů a států, jako je Austrálie, které rostly kvůli orientaci na vlastní zdroje. Budoucnost vypadá pochmurně.
Politici nemají monetární ani fiskální nástroje. A dokonce ani obranu proti vlastnímu finančnímu systému. Hlavní problém však nespočívá v konkrétních politicích, ale v tom, že většina vyspělých zemí má slabé vlády. A ty navíc nemají vyřešený vztah politiky a ekonomiky. Jde tudíž o problém politické ekonomie.
Ian Bremmer
USA nesměřují ke druhé recesi, pokud ji definujeme jako záporný růst HDP ve dvou čtvrtletích po sobě. Během tohoto volebního období však bude vládnout trhům nejistota a volatilita. Globální politická scéna se však mnohem méně snaží řešit šoky podobné těm z roku 2008, kdy se USA a banka Lehman Brother ocitly v krizi, přičemž současná situace není stejně vážná. Nejde o náhlé zhroucení světových finančních trhů.
V současnosti však nemáme stejnou adekvátní finanční odpověď, společný cíl ani mnoho politických nástrojů. Několik rozvinutých zemí má skutečné strukturální problémy, které musejí důvěryhodně vyřešit, aby trhy začaly důvěřovat tomu, že z dlouhodobého hlediska nastane nějaký udržitelný růst.
Americká vláda, žádná země na periferii Evropy ani Japonsko o nic podobného neusiluje. Jen Německo se o to snaží, ale v tuto chvíli není příčinou krize. Jde tedy o mnohem širší a systémový problém, přestože síla šoku je nižší než v roce 2008.
V této politice se však bude spíš pokračovat, než že by byla ukončena. Z toho vyplývá, že letos budou Američané, Japonci i Evropané řešení oddalovat. Největším nebezpečím pak je – po roce 2013 nebo 2014 –, že Čína valí před sebou větší problém než ostatní země.