Před 20 lety Česká republika hledala únik z přílišné závislosti na ropovodu z Ruska, nyní je to naopak. Diverzifikaci jsme si naštěstí zajistili, černé zlato k nám teče také ropovodem IKL z německého Ingolstadtu (přesněji z nedalekého Vohburgu and der Donau). Pokud ale chtějí Češi stát na obou nohou, je teď na místě zase obava, aby nevyschl východní ropovod Družba. Loňské omezování dodávek strategické suroviny touto cestou znamenalo velké varování. Ze západu už loni teklo do ČR více ropy (včetně ruské) než z východu. A skeptici varují: Družba má své dny sečteny.
Tím, kdo paradoxně v poslední době omezoval tranzit ropy Družbou, byli tentokrát sami Rusové. Situace v Rusku se změnila, i tam se budovaly další ropovody – například ten do přístavu Usť-Luga. A Rusům se stále vyplácí přepravovat ropu do Evropy právě přes své přístavy a následně tankery. Navíc mají export více pod kontrolou – obcházejí Ukrajinu i Bělorusko. A ani se nemusejí s těmito zeměmi přít o výši tranzitních poplatků…
Pro Česko to ovšem znamená, že ropa sem putuje přeplněným ropovodem TAL z italského Terstu, na který navazuje zmíněný IKL. Loni jsme zažili situaci, kdy už západní cesta na uspokojení momentální poptávky zdejšího ropného odvětví nestačila. Zatím to nebylo až natolik dramatické – i díky majetkovému vstupu státní společnosti Mero do ropovodu TAL, ale s rizikem je třeba počítat.
Z českého pohledu by bylo ideální, kdyby Družba zůstala hlavní cestou pro přepravu ruské ropyZato Družba bývá v lepším případě poloprázdná. Premiér Petr Nečas proto během nedávné návštěvy Ruska po setkání se svým protějškem Dmitrijem Medveděvem logicky prohlásil: „Česko má zájem na maximálním využití kapacit ropovodu Družba.“ Z českého pohledu by bylo ideální, kdyby právě tento ropovod zůstal hlavní cestou pro přepravu ruské ropy. Faktem je, že český stát to nemá zcela ve svých rukou – záleží na dohodách mezi ruskými dodavateli suroviny a zahraničními majiteli českých rafinerií. Jde ale také o to, aby Družba těmto hráčům na trhu nabízela jistotu moderní přepravní cesty.
Ropovodný OPEC
Není divu, že se český provozovatel ropovodů Mero podílí na vzniku nové organizace, která má sdružovat podobné firmy ze zemí, jimiž Družba prochází. Tento ropovodný „OPEC“ bude mít podle informací ČESKÉ POZICE sídlo v Praze, aktivní roli sehrává právě Mero. Cílem je vytvořit platformu pro diskusi o strategických projektech. V první fázi se zřejmě kromě Ruska zapojí provozovatelé ropovodů ze zemí, kterými prochází jižní větev Družby – Bělorusko, Ukrajina, Slovensko, Maďarsko a Česko.
Následně by se snad mohly připojit firmy ze severní větve Družby – kromě již zmíněného Běloruska také Polsko a Německo. A organizace by měla být do budoucna otevřena pro všechny firmy z regionu, jež přepravují a skladují ropu.
Zájmy většiny těchto států jsou ovšem pochopitelně odlišné od toho, jak své potřeby vnímá Rusko a jeho firmy. Teď jde tedy o to, je-li vůbec možné najít průsečík těchto zájmů a zajistit dlouhodobější perspektivu.
Česko jako tranzitní země?
Jeden námět v česko-ruských vztazích zaznívá delší dobu. Ruská firma Rosněfť se už dříve pustila do nákupu podílů v německých rafineriích, další společnost ovládaná ruskými majiteli Gunvor převzala rafinerii Ingolstadt. A sami Rusové stále více přemýšlejí o alternativních cestách černého zlata do „svých“ rafinerií v Bavorsku – přes Česko.
Ropovod IKL by podle ruských představ mohl být využíván pro přepravu ropy také v opačném směru – z Česka do NěmeckaTo by znamenalo, že by ropovod IKL začal být využíván pro přepravu ropy také v opačném směru – z Česka do Německa. Česká republika by se ocitla v roli tranzitní země, IKL by se fakticky stal prodloužením Družby. Tak alespoň vypadá ruská úvaha, kterou Moskva opakovaně nastoluje při jednáních s českými představiteli. Mimo jiné to vyplývá z materiálů, které má ČESKÁ POZICE k dispozici.
Nová role tranzitní země by fakticky mohla znamenat posílení energetické bezpečnosti ČR. A zájem Rusů o využívání Družby by mohl stoupnout, i když samotný objem přepravované ropy do Německa by nemusel být sám o sobě až natolik vysoký.
Češi nadšení pro takový projekt přesto mírní. Technicky je tento záměr reálný, ale údajně pouze v případě, když bude postaveno paralelní potrubí se současnou trasou IKL do Ingolstadtu. Společnost Mero by se do takového projektu pustila, ale požadovala by garanci. Tedy záruku ve formě dlouhodobých objednávek ropy podle principu „take or pay“ – i kdyby rafinerie v Německu surovinu neodebraly, musely by za ni zaplatit.
Bezpečnost není zadarmo
Důraz na ekonomickou stránku stavby ropovodů je pochopitelný. Energetická bezpečnost nebývá zadarmo. Mero vede dlouhodobý spor s českými rafineriemi a jejich majiteli o poplatky za přepravu. Česko má sice ropovody ze západu i z východu, které by oba teoreticky samy o sobě stačily na pokrytí potřeb země. Jenže to také znamená, že se část přepravních kapacit nevyužívá a pro ty, kteří českými ropovody surovinu přepravují, vše vychází dráž. To je velký rozdíl oproti vytíženému ropovodu TAL z Terstu.
Rusové dávají v případě ropovodu IKL – potenciálně napojeného na Družbu – přednost nikoliv výstavbě nového potrubí, ale takzvanému switchingu – obousměrnému provozu současného ropovodu IKL. Češi namítají, že to je nepřijatelné jak z ekonomického, tak především z bezpečnostně strategického hlediska.
Skeptici tvrdí, že ropovod Družba už je stejně v natolik špatném stavu, že jeho resuscitace ztrácí jakýkoliv smysl. Odborníci z branže to popírají – i na území Ruska či Běloruska je podle jejich zkušeností údržba ropovodu na vysoké úrovni, nejistota se možná týká Ukrajiny. Faktem ale je, že když bude potrubím proudit málo ropy, za tranzit se vybere méně peněz a finance na údržbu tradičního ropovodu prostě chybět budou. Nový „ropovodný OPEC“ má každopádně o zábavu postaráno.