Bývalý předseda Fondu národního majetku (FNM) Roman Češka byl jedním z mála vysoce postavených politiků, kteří prokoukli snahu manažerů ovládnout Mosteckou uhelnou společnost (MUS) a odvážně hájili zájem státu. Jenomže moc peněz a politiky byla silnější a stát na jaře 1998 o obrovský strategický majetek přišel. Češka nyní tvrdě zareagoval na čtvrteční prohlášení šestice osob, jež jsou v kauze MUS ve Švýcarsku obžalované, totiž že odmítají obvinění a kauza se otevřela na mediální a politickou objednávku.
Antonín Koláček, Jiří Diviš, Marek Čmejla, Petr Kraus, Oldřich Klimecký a Luboš Měkota v prohlášení, které ČESKÁ POZICE zveřejnila v plném znění, všechna obvinění odmítli. Tvrdí, že peníze zablokované ve Švýcarsku nepocházejí z majetku Mostecké uhelné společnosti ani státu, a veškerá obvinění jsou připraveni vyvrátit u soudu.
Celý text prohlášení byznysmenů jsme uveřejnili v článku: Šestice obžalovaných v kauze MUS odmítá všechna obvinění
„Prohlášení je chytře napsáno. Nikdy jsem netvrdil, že jeho autoři jsou hloupí. Kdyby byli hloupí, nepovedlo by se jim zmocnit se MUS pod zadkem státu. Přesto trvám na tom, že minimálně v několika bodech zákon porušili, a rozhodně udělali lumpárnu. Že si tuto lumpárnu snaží obhájit sami před sebou, tomu rozumím. Ale společnost, politici, novináři ani normální lidé by jim to rozhodně neměli zbaštit,“ říká Češka.
„Jsem si velmi dobře vědom úskalí, která stojí před českým státem v kauze takzvaných švýcarských miliard. Na dotaz novináře, jak bych kvantifikoval škodu, která českému státu vznikla, také nemám triviální odpověď. Musel bych k tomu mít o dost víc informací, než jaké jsem schopen získat z médií,“ míní bývalý šéf FNM a vysoce postavený politik tehdejší vládní strany ODA.
Na druhou stranu Češka považuje za mimořádně nebezpečný omyl zlehčovat celý případ a relativizovat, jak se Antonín Koláček a spol. dostali k penězům a k ovládnutí Mostecké uhelné společnosti. „Bílá zůstane bílou a černá zůstane černou, i kdybychom snědli celou duhu. Fakta jsou jednoduchá a čas jednoznačně potvrdil vše problematické, co bylo o celé kauze od začátku známo,“ konstatuje Češka.
Roman Češka popsal pro ČESKOU POZICI průběh divoké privatizace MUS v článcích:
- Proč stát prohrál boj o mostecké uhlí? Bývalý šéf FNM Roman Češka promluvil.
- Jak Tošovského vláda selhala. Svědectví o kritickém dni v historii Mostecké uhelné.
Na čtvrteční prohlášení šestice aktérů privatizace MUS Roman Češka reagoval také obsáhlejším polemickým textem, jejž v plném znění uveřejňujeme:
Byli to prokazatelně placení manažeři firmy, kdo zorganizoval převzetí Mostecké uhelné společnosti. Žádná „skupina Appian Group“. Peníze na to neměli, a proto použili prostředky samotné firmy. Odkud a jak je vzali, to bylo podrobně popsáno již před třinácti lety. Převzetí proběhlo proti vůli majoritního akcionáře za peníze společnosti. Tím podle mne jednoznačně porušili literu zákona, protože použili finanční asistenci zakázanou obchodním zákoníkem platným již v roce 1998.
K finanční asistenci již tehdy v § 161e obchodní zákoník řekl: (1) „Společnost nesmí poskytovat zálohy, půjčky ani úvěry pro účely nabytí jejích akcií ani úvěry nebo půjčky poskytnuté na tyto účely nebo jiné závazky související s nabýváním jejích akcií zajišťovat.“ Neboli zjednodušeně: „Kupovaná společnost nemůže půjčit peníze na koupi tomu, kdo ji chce koupit“.
Skutečnost, že management nepoužil firemní peníze přímo, ale využil prostředníka, nemění podstatu samotného faktu, že udělali zákonem zapovězenou operaci. Důsledkem porušení zákazu finanční asistence má být absolutní neplatnost takového právního úkonu a plnění z těchto smluv poskytnutá mají být bezdůvodným obohacením.
Nevím, proč moji následovníci ve funkci ani nikdo jiný v dresu státu nepostupoval tak, aby se neplatnosti takového převzetí nebo vydání bezdůvodného obohacení domohl. Netvrdím, že všichni na straně státu byly v této kauze zainteresovaní na tom, aby nic nenašli. Ne všichni. Jen někteří. A ti zbylí byli prostě jen impotentní. Nebo lhostejní. Zaštiťují se tím, že nebylo možné prokázat úmysl a všechny uváděné trestné činy musí být úmyslné. Znamená to tedy, že bude možné postihnout jenom ty trouby, kteří se náhodou přiznají?
Zneužití finanční asistence však nebylo jediným porušením zákona při ovládnutí Mostecké uhelné společnosti. Část peněz odtekla nenávratně operacemi, které by každý normální člověk nazval podvodem nebo defraudací. Část si jen „půjčili“ a po ovládnutí firmy „čestně“ vrátili do svého. Vzhledem k angažovanosti jednotlivých protagonistů této kauzy v různých firmách nepochybuji o tom, že nakládali a zneužili informace, které získali v obchodním styku (§ 128 odst. 2 trestního zákoníku). Byli najati na ochranu hodnoty akcionářů, kterou minimálně v případu podílu Fondu národního majetku svým počínáním znehodnotili.
Přinejmenším z pohledu Fondu národního majetku tím porušili své povinnosti při správě cizího majetku (§ 255 a § 255a trestního zákoníku). O tom může pochybovat jen někdo, koho se to bezprostředně netýká nebo kdo se na Fond národního majetku dívá jako na anonymní neosobní hmotu. Z cizího krev neteče.
Dále postupovali v rozporu se zákonem, když v zákonném termínu na žádost Fondu národního majetku nesvolali valnou hromadu. Zdržovali, protože potřebovali čas na dokončení převzetí majority akcií a formální zúřadování plných mocí pro jednotné hlasování na valné hromadě.
Porušili zákon tím, že v průběhu nákupu majority nebyla plněna povinnost informovat o tom, že smluvně vázané subjekty jednající ve shodě překročily hranici 5, 10, 15, 20, 25, 30, 40 a 50 procent hlasovacích práv. Udělali totiž právě naopak všechno proto, aby nebylo možné dohledat, že za všemi formálně samostatnými akcionáři stojí stejné peníze a stejný subjekt udělující stejné instrukce k hlasování.
Švýcaři do celé kauzy vnesli čerstvý vítr. Možná ani oni nejsou dokonalí. Možná ani oni nakonec neuspějí. To ale neznamená, že by vyhráli ti dobří. Ne. Pokud ani Švýcaři neuspějí, vyhrají ti špatní. Definitivně. Je třeba to alespoň jasně a nahlas pojmenovat. Omlouváním minulých lumpáren si vychováváme budoucí lumpy. Pojmenováním skutečnosti, že lumpárna je lumpárna, vytváříme základní předpoklad, aby příště takové lumpárny neprošly. A v kauze Mostecké uhelné společnosti pánové Koláček, Diviš, Čmejla, Kraus, Klimecký a Měkota udělali lumpárnu. A ani sebelépe a sebechytřeji napsané prohlášení to nezmění. Věřím, že si takovým prohlášením nenechá zatemnit úsudek nikdo soudný.
