Roční bilance Françoise Hollanda: Temno, temno, temno…

„Příkladná republika“, již loni po vítězství ve volbách francouzský socialistický prezident ohlašoval, zatím zůstává ve sféře snů a iluzí.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice

Loni 15. května panovalo v Paříži po ránu krásné jarní počasí. Když ale do dvorany Elysejského paláce vjížděla dopoledne limuzína s vítězem prezidentských voleb Françoisem Hollandem, na obloze se objevily první mraky. Předání moci odstupujícím Nicolasem Sarkozym a další inaugurační formality trvaly necelé dvě hodiny. Poté nová hlava státu zamířila na tradiční defilé k Elysejským polím. Černá obloha nad Paříží ale nevěstila nic dobrého.

Průtrž mračen nastala, když ničím nekrytý nový socialistický prezident Hollande stál před Vítězným obloukem. V mžiku byl zcela promoklý a divákům u televizních obrazovek bylo zřejmé, že první muž Francie přes lijákem orosené brýle vůbec nic nevidí, ač kvůli protokolárním zvyklostem musel vyvolávat zdání, že je vše v pořádku. Rok staré fotografie bezradného a nevidícího prezidenta v nepohodě se staly symbolickými v těchto dnech, kdy Francouzi bilancují prvních 365 dnů Hollandova prezidentování.

Euforie ze změny, kterou Hollande ztělesňoval, při tomto účtování vyprchala, což v životě politiků není žádnou novinkou. Mnohem horší je, že prezidentovy činy i politika jeho vlády zůstaly značně vzdáleny všeobecnému očekávání. V tomto ohledu však ve Francii nelze hovořit o realistickém vystřízlivění, ale o velkém zklamání po nadějích vkládaných do prvního muže země, které v dějinách páté republiky nemá obdoby. Zklamání je o to větší, že bezprecedentní je i sociální a ekonomická krize, v níž se dnes Francie nachází.

Nesplněné předvolební sliby

Podle Hollandových předvolebních slibů, plánů a předpovědí jeho první prezidentský rok sice neměl být idylický, ale náznaky lepších časů už měli Francouzi zaznamenávat – oživující se ekonomiku, snižování zadluženosti státu i nezaměstnanosti, čistou a aférami neposkvrněnou vládu či obnovení francouzské prestiže ve světě i v Evropské unii.

Francouzský státní dluh neustále roste a letos v březnu se přehoupl přes 92 procent HDP

O těchto předsevzetích Hollande těsně po svém zvolení prohlásil: „Rok, který nás čeká, nebude jednoduchý, moje vláda však hned od prvních dnů začne provádět konkrétní opatření, aby Francie začala stoupat nahoru a dostávat se ze svých problémů.“ Nic z toho se však nenastalo.

Naopak státní dluh neustále roste a letos v březnu se přehoupl přes 92 procent HDP. Už před několika měsíci pak vláda socialistů oznámila, že odkládá prezidentem Hollandem i premiérem Jeanem-Markem Ayraultem slibované letošní snížení deficitu státního rozpočtu na tři procenta HDP.

Více než 3,2 milionu nezaměstnaných nedávno překonalo historický rekord z roku 1997 a vzhledem k nulovému ekonomickému růstu nic nenasvědčuje, že se toto zvyšování počtu lidí bez práce zastaví, ne-li obrátí. (Například velké automobilové společnosti avizovaly, že letos postupně přijde o práci na dvanáct tisíc jejich zaměstnanců.)

Negativní ukazatele

Navzdory odhodlání nového prezidenta hodina práce ve francouzském průmyslu stále přijde se všemi sociálními odvody na 35,3 eura, přičemž průměr eurozóny se pohybuje okolo 29,9 eura. I to jsou důvody dalšího propadu obchodního deficitu země na 68 miliard eur.

Z předvolebních slibů nezůstalo nic ani v případě Hollandova ujišťování o citlivé fiskální politice k peněženkám Francouzů

Z předvolebních slibů nezůstalo nic ani v případě Hollandova ujišťování o citlivé fiskální politice k peněženkám Francouzů. Daňové zatížení za uplynulý rok vzrostlo o 32 miliard eur, čímž znovu poklesla jejich kupní síla. Ústavní soud přitom zakázal jako nedemokratické opatření prezidentem připravované zdanění největších boháčů – oněch famózních 75 procent z výdělků vyšších než milion eur ročně.

K těmto negativním ukazatelům lze přidat i vášnivé rozdělení Francouzů v otázce „svatby pro všechny“ – legislativně posvěcených sňatků homosexuálů, jež socialistická vláda bez naléhavé aktuální potřeby takového zákona vnutila společnosti. I nedávnou aféru ministra pro rozpočet Jeroma Cahuzaka, v jehož popisu práce byla i kontrola a potírání daňových úniků, jichž se však údajně sám svými utajenými bankovními konty v Singapuru a ve Švýcarsku dlouhou dobu dopouštěl.

Pozitivní hodnocení zahraniční politiky

Výsledek Hollandových předsevzetí je tedy tristní a „příkladná republika“, kterou loni ohlašoval, zatím zůstává ve sféře snů a iluzí. A nic na tom nemění ani jediná oblast, v níž francouzští komentátoři prezidenta hodnotí pozitivně – zahraniční politika. Přesněji řečeno úspěšnou intervenci francouzské armády v Mali a postoj vůči syrské opozici Asadova režimu, kterou Francie uznala jako jeden z prvních států světa.

Hollande chová naději, že v podzimních německých parlamentních volbách zvítězí sociální demokracie

Co se týče evropské politiky Elysejského paláce, v ní pro změnu převládají rozpaky, a v posledních dnech zděšení. Rozpaky nad prezidentovou snahou znovu projednat už dohodnuté evropské smlouvy i vytvořit s Itálií a Španělskem protiněmeckou jižní alianci EU. Vztahům mezi Paříží a Berlínem to určitě nepomohlo.

A ani nedávná výzva předsedy francouzského parlamentu Clauda Bartoloneho ke konfrontaci s Německem, na niž ve francouzských médiích reagoval titulek: „Mitterrande probuď se, oni se zbláznili“. Tuto podivnou iniciativu třetího ústavního činitele totiž prezident ani premiér tvrdě nekritizovali. To odpovídá kuloárním zprávám z Paříže, že pro Hollanda není kancléřka Angela Merkelová tou pravou partnerkou a chová naději, že v podzimních německých parlamentních volbách zvítězí sociální demokracie, jež je mu názorově bližší.

Potřeba reforem

Vraťme se však k Hollandem slibované „příkladné republice“, již však s pomocí jiných adjektiv – výstavní, bezúhonná – svého času ohlašovali i prezidentovi předchůdci. Co toto slovní spojení ve francouzských představách přesně znamená?

  • Stát bez zkorumpovaného aparátu a politiků, jenž různými daněmi nespolyká téměř dvě třetiny výdělků občana ročně.
  • Stát, který hospodaří uváženě, bez excesivního zadlužování na úkor příštích generací, a současně garantuje kvalitní vzdělání, zdravotnictví, funkční penzijní systém i podporu sociálně slabých skupin.
  • Stát bez armády nezaměstnaných, v němž podnikání není považované za zlodějnu, ale za tvorbu bohatství, jež se dříve, či později musí společnosti vrátit.

Ponechme stranou, zda si Francouzi takový stát skutečně přejí. Při sebemenších reformách směřujících ke splnění těchto požadavků a vyžadujících omezení jejich nadměrných sociálních výhod se totiž v minulosti vždy bouřili. Uskutečnění snů o příkladné republice ale potřebuje odvážné a promyšlené reformy, a nikoli improvizování a oportunistické lavírování, jak na krizi a aktuální ekonomické problémy zareagovala Hollandova vláda, aby získala čas.

Uskutečnění snů o příkladné republice potřebuje odvážné a promyšlené reformy, a nikoli improvizování a oportunistické lavírování

Elysejský palác totiž čeká na hospodářský růst, který by měl stejně jako božská mana nasytit státní pokladnu a alespoň načas snížit nezaměstnanost. Toto očekávání se v uplynulých 30 letech ve Francii neustále opakuje. Ať už vládne levice, či pravice. Čím si to vysvětlit, a navíc s vědomím, že Francouzi jsou tentokrát opravdu ve velkém průšvihu?

Odmítnutá Galloisova analýza

Ekonomický expert Pierre-Antoine Delhommais o tomto problému francouzských vlád prohlásil: „Na začátku jsou vždy sliby, odhodlání, ale pak dostanou strach z ulice, odborů, různých korporací i ze svých příznivců. S nadsázkou lze říct, že dnešní vláda se v lichých dnech týdne chová liberálně a v sudých neliberálně. Ve středu se dohodne, že by měly být podpořeny aktivity vytvářející bohatství, a ve čtvrtek opráší tezi, že za vše špatné mohou bohatí.“

O této nerozhodnosti, absenci přesně vytčených cílů i dlouhodobé strategie, jak jich dosáhnout, a o hledání kompromisu přijatelného pro všechny vypovídá osud takzvané Galloisovy zprávy. Loni v létě si vláda nechala vypracovat analýzu francouzské ekonomiky od Louise Galloise. A tento slavný zachránce zadlužených státních podniků, jako je například SNCF (železnice), doporučil k oživení ekonomiky šokovou terapii – na dva tři roky dramaticky snížit sociální odvody firmám a zaměstnavatelům o 30 miliard eur.

Louis Gallois doporučil k oživení ekonomiky šokovou terapii – na dva tři roky snížit sociální odvody firmám a zaměstnavatelům o 30 miliard eur

Gallois tím podmiňoval rozhýbání pracovního trhu, snížení nezaměstnanosti, ekonomický růst, přísun nových financí do státní pokladny. Na listopadové tiskové konferenci však prezident Hollande prohlásil: „Ekonomika nemá ráda šoky.“ Galloisova analýza proto skončila v archivu.

Volič si možná pomyslel: asi znají lepší léčbu, když prezident neustále tvrdí, že jeho prioritami číslo jedna zůstává boj s nezaměstnaností a hospodářský růst. A Hollande v březnové televizní debatě národu vskutku sdělil: „Nástroje, jak na to, už máme k dispozici.“ Myslel tím dohodu odborů se zaměstnavateli, kterou vláda prosadila, když upustila od Galloisových návrhů.

Toto Hollandovo řešení zkritizoval ekonomický odborník Delhommais: „Říkají tomu historická smlouva, ale v podstatě nejde o nic jiného, než že podnik v nesnázích může v zájmu udržení pracovních příležitostí snížit svým zaměstnancům platy a odbory nebudou stávkovat. To však neřeší hlavní francouzský hospodářský problém – vysokou cenu práce, která brzdí firmy v investicích a ve vytváření pracovních příležitostí.“

Ohrožená demokracie

Čím se vyznačoval první rok Françoise Hollanda v Elysejském paláci? Určitě bezprecedentně rychlým poklesem prezidentovy popularity – po ročním prezidentování mu věří necelých 24 procent Francouzů –, zadlužováním i ekonomickým úpadkem Francie, jež se oproti slibům zvýšily.

Jak na negativní bilanci i ohrožení francouzské demokracie zareaguje prezident François Hollande?

A také tím, že zklamaní Hollandovi voliči se částečně přesunuli k radikální Levicové frontě Jean-Luka Mélenchona. Ten frustrace ze socialistického prezidenta a jeho vlády začíná stále víc využívat na masových mítincích, například 5. května v Paříži, k výzvám definitivně skoncovat s neschopným systémem.

Během tohoto prvního roku Hollandova prezidentování narůstala i obliba Marine Le Penové. Její strana Národní fronta už rok před volbami do místních zastupitelstev ohlásila, že bude mít své kandidáty v celé zemi, což se jí v minulosti nikdy nepodařilo.

Jak na negativní bilanci i zřetelné ohrožení francouzské demokracie zareagoval prezident François Hollande? O tom lze zatím pouze říct, že se v nejbližší době očekává výměna některých ministrů.