Robotizace práce vyvolává obavy, že lidé přijdou o výdělek

Černé scénáře uvádějí, že do 20 let vezmou roboti práci polovině českých zaměstnanců. Zastanou přesněji a levněji rutinní úkony, zato bude třeba programátorů, kteří elektronického pracovníka nastaví. Rekvalifikace do světa jedniček a nul budou extrémně drahé a pro některé jedince extrémně náročné. A co raději takhle? Pomocí virtuální reality, třeba speciální rukavice, která se používá v počítačových hrách, dělník ukáže robotovi, co má udělat. Hotovo, programování je dokončeno.

Na tom, aby pravda byl příběh číslo dva, intenzivně pracuje německý institut Fraunhofer IPK, světová špička v přenosu vývoje do praxe. Na zkušenou se tam při své návštěvě Berlína v úterý 4. února vydal ministr průmyslu i dopravy Karel Havlíček (za ANO) s delegací. Protože česká ekonomika zhusta funguje na dceřiných pobočkách německých firem a je třeba, aby si jejich cizokrajná „matka“ nenechávala užitečné inovace moc dlouho jen pro sebe.

Nepřeškolování na programátora

V přechodu na průmysl 4.0 budou hrát klíčovou roli takzvaní koboti – čili roboti, kteří s člověkem úzce spolupracují. Jejich programování je intuitivní, člověk i robot mohou každý hovořit ve svém „kódu“, o překlad se postará sofistikovaná technologie. „Požadavky na výrobu se mění například s novou zakázkou a nejde vždycky zaplatit IT programátora, aby psal nové kódy. Intuitivní programování zvládne i padesátník, který celý život dělá s obráběcím strojem,“ řekl Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a jeden z členů ministerské výpravy.

Zaměstnanec v průmyslové výrobě se pak nemusí přeškolovat na programátora, v podstatě mu pořád stačí, že rozumí oboru, a svému robotovi bude názorným „fachmistrem“. Využití robotů, jak ukazují projekty berlínského institutu, je v podstatě všude, kde se člověk s něčím úmorně piplá. Od jednotvárné pásové výroby přes sběr hrášku či jablek, aniž by se plody otloukly, až po málem vědeckou práci. V Berlíně třeba vyvinuli robota, který skládá puzzle.

Skládá ho z rozcupovaných spisů bývalé východoněmecké tajné policie Stasi, které jsou ve více než 15 tisících pytlích. Člověk by mohl strávit celý život tím, že bude zkoušet útržky složit, aby z nich byly původní dokumenty. Robot schroupá naskenované fragmenty, rozjede složité algoritmy a badatelům už nechává sofistikověnější práci – studium výsledných stránek.

V rámci budoucího rentabilního soužití s roboty potřebuje Česká republika ještě jednu věc – dovážet všechno chytré zpoza hranic by ekonomice neprospělo, inovativní projekty musejí vznikat i tady v mnohem větší míře, už kvůli zamezení odtoku dividend. Příklady jsou, například Testbed ČVUT, kde si může firma nechat digitálně vymodelovat vzorovou linku a uvidí, co přesně je třeba udělat, aby se stala chytřejší. Nebo další český vynález, Neuron Soudware, pozná podle zvuku přístroje, co a kdy se rozbije, díky čemuž se věci opraví dřív, než k defektu dojde.

Spolupráce na projektech

Potíž českého prostředí není v tom, že by nebylo kreativní, ale nápady tu hůř protékají do praxe. Firmy pak nemají inovace a výzkumníci peníze. Aby se zdejší trh přiučil od těch nejlepších, součástí berlínské návštěvy bylo domlouvání workshopu v Praze. Přijet na něj mají malé a střední firmy z Německa, aby těm zdejším vyprávěly svůj příběh a ukázaly, že to jde – Fraunhofer IPK má minimálně třetinu financí přímo ze zakázek od soukromé sféry. Specifikum německého úsilí teď hodně spočívá v tom, že chytré inovace zároveň dělají co nejzelenější.

I na to mají v Berlíně pracoviště EUREF-Campus. Symbolicky vyrostl tam, kde bývala fabrika, v níž pálili uhlím, dnes ji připomínají leda půvabné cihlové budovy. Areál, kde na inovacích pracují vědci, firmy a stát, je svébytným ekologickým ostrovem. Energii, již spotřebuje, si kompletně z větru, slunce a biomasy vyrábí sám. V jedné hale jsou na obřích policích staré autobaterie jako vyrovnávací záloha pro přenosovou síť, ukládá se do nich pro všechny případy. Vozy v areálu jezdí na vodík či elektřinu, ty druhé lze nabít z podlahy, na níž zaparkují, či z přestavěné historické lampy.

Odchod od uhlí(ku) berou Němci vážně, což dokazuje i několikametrové elektronické počítadlo, jež se po setmění nad areálem rozsvítí. Odtikává čas do chvíle, kdy musí celý svět splnit závazky z Pařížské klimatické dohody, chce-li udržet ohřátí planety „jen“ na 1,5 stupně Celsia. Německá preciznost kalkuluje na vteřinu – včera navečer do velké červené nuly zbývalo sedm let, deset měsíců, 25 dnů, 15 hodin, 24 minut a 51 sekund. Česko chce se svým sousedem, který je naším největším obchodním partnerem, spolupracovat na projektech pro čistou dopravu – dobíjecích stanicích na elektřinu a vodíkových čerpadlech.