Richard Sulík se takřka celosvětově proslavil coby šéf slovenské strany Svoboda a solidarita, jejíž odmítavý postoj loni v polovině října zablokoval – alespoň na pár dní – snahu lídrů eurozóny o posílení pravomocí a navýšení záchranného fondu, takzvaného eurovalu. Kromě krátkodobého vzrušení na globálních finančních trzích tím Sulík přivodil pád slovenské vlády, jejíž druhou nejsilnější členkou jeho partaj byla. O svých postojích k fungování eurozóny přijel Sulík v polovině prosince přednášet do Prahy na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a ČESKÁ POZICE měla možnost s ním při této příležitosti mluvit.
Pro některé je Sulík hrdina, pro jiné zrádce. Sám se považuje za člověka, který si stojí za svými názory. V tom se podobá svému vzoru, českému prezidentovi Václavu Klausovi. A evropským byrokratům vzkazuje, aby se přestali bát bankrotů: „Ve světě historicky zkrachovalo sto zemí. Neděje se to denně, ale sto bankrotů v historii lidstva není zas tak málo, abychom s tím neměli žádné zkušenosti. Ale v eurozóně si radši řekneme, že budeme zachraňovat, dokud nezhebneme všichni.“
ČESKÁ POZICE: Když eurozóna slibovala prosperitu, Slovensko dělalo vše pro to, aby se stalo jejím členem. V momentě, kdy se objevily problémy, tak se vám již nelíbí být členem klubu. Není odmítavý postoj k eurovalu čistě oportunistický?
V eurozóně si radši řekneme, že budeme zachraňovat, dokud nezhebneme všichniSULÍK: Je pravda, že jsme peníze dostávali. Bylo to však na základě nějaké smlouvy a nějakých pravidel. A my jsme je jako Slovensko vždy dodržovali. Do eurozóny jsme vstoupili opět na základě pravidel, která jsme museli dodržovat. Takže to není o tom, že nechceme nikomu pomoci. Kdyby přišlo zemětřesení v Řecku, tak bychom mu pomohli bez rozmýšlení. To je solidarita. Ale Řekové porušují veškerá pravidla, šafaří od devíti k pěti. A my je máme zachraňovat? Nejchudší země eurozóny? Tak to budu radši oportunista, než souhlasit s takovým nesmyslem.
ČESKÁ POZICE: Často argumentujete tím, že euroval je zdrojem peněz pro laciné populisty, kteří voličům naslibovali vánoční důchody a bludy typu, že krize se lidí nedotkne. Ale co případ Irska? Nemělo přeci vlády, které by byly nezodpovědné a rozhazovačné.
SULÍK: Problémy v Irsku jsou úplně jiné než v ostatních zemích. Někteří manažeři bank, které se tam usídlily díky velmi výhodným podmínkám, si spletli banky s kasinem. Irská vláda udělala chybu v tom, že vyhlásila, že bude za tyto banky ručit. Proto jim vyletěl deficit. Ale oni si s tím určitě poradí. V případě Irska se domnívám, že bylo rozumné jim peníze z dočasného eurovalu půjčit. My jsme jako strana souhlasili s podmínkami eurovalu, které byly vyhlášeny minulý rok.
ČESKÁ POZICE: Ti, kteří podobně jako vy nesouhlasí s posílením eurovalu, navrhují, aby Řecko zbankrotovalo a vystoupilo z eurozóny. Jaký dopad by to mělo na euro?
SULÍK: Posílilo by ho to. Řecká ekonomika tvoří jen dvě procenta z celé EU, takže by to nebyla tragédie. Právě to, co Brusel už dva roky předvádí, vše zhoršuje. Vezměte si jen, jak se zhoršují úroky a ratingy. Navíc v euro již neexistuje žádná důvěra. Politici tak dlouho hazardovali s eurem, až celou důvěru úplně zlikvidovali. Dnes mají investoři strach o své investice.
ČESKÁ POZICE: Neklesne důvěra ještě víc v momentě, až investoři uvidí, že eurozóna není ochotna pomoci svému členovi?
SULÍK: O tom to není. Je to o tom, že když vám hnisá ruka a hrozí vám otrava krve v celém těle, tak je potřeba udělat řez a hnisající část odstranit. Řecko nikdy nemělo být v eurozóně. A z toho je třeba vyvodit konsekvence.
ČESKÁ POZICE: Zastánci eurovalu varují, že pokud padne euro, bude to znamenat konec Evropské unie. Neobáváte se, že vaše odmítnutí pomoci eurozóně by mohlo vést k pádu celé EU?
Politici se bojí referend, bojí se ptát lidí, protože přesně vědí, jaká by byla odpověď
SULÍK: Ne. Proč? Vždy je to ale rozhodnutí lidí. Nemyslím si, že pokud by se lidé měli zítra rozhodnout, zda odejít z EU, tak že by se všichni rozhodli pro vystoupení. Ale každopádně by to mělo být jejich rozhodnutí, nikoli rozhodnutí politiků. Jakým právem chtějí politici rozhodovat o milionech anebo stamilionech obyvatel Evropy? Politici se bojí referend, bojí se ptát lidí, protože přesně vědí, jaká by byla odpověď. To, že se politika oddělila od lidí a že si v Bruselu něco „pečou“, to je nijak neospravedlňuje. Přesto se nedomnívám, že by se EU výrazně změnila, i kdyby se eurozóna rozpadla anebo z ní vystoupily některé státy.
ČESKÁ POZICE: Kritizujete kroky evropských politiků. Jaké je vaše řešení současné krize?
SULÍK: Odmítnutí je řešení. Držení se původních pravidel je také řešení. A není tak zlé. Euro vzniklo spolu s pravidly, tak se jich držme. Netvařme se, že to nic není. Směrnice Evropské centrální banky (ECB), Pakt stability a růstu a Lisabonská smlouva. To jsou vážné dokumenty, tak je konečně dodržujme. Ještě dnes se dá krize řešit dodržováním pravidel, i když to bude mnohem bolavější než před dvěma lety. V budoucnu to bude ještě bolestnější, neboť všichni budou zadluženi až po uši. Dodržovat pravidla a odmítnout euroval je řešení.
Další možností je například snížení rozpočtu EU, který ročně obnáší 130 miliard eur. Přesto se v Bruselu všichni tváří, že se nic neděje. Tam si pěkně rozpočtují a utrácejí. Jedno z řešení je tento rozpočet výrazně omezit. Z toho by byly reálné peníze – na rozdíl od eurovalu –, které by mohly jít na posílení základního kapitálu ECB. To by rozhodně zvýšilo důvěru v euro jako stabilní měny.
Anebo by si eurobyrokraté měli uvědomit, že není možné být nejkonkurenceschopnější zónou na světě a zároveň mít nejvyšší sociální ochranu a nejpřísnější environmentální standardy. Jsou to hezké cíle, ale výsledkem nebude větší konkurenceschopnost. Takže bychom si měli říci, že na ně teď nemáme, a proto je na nějakou dobu odsuneme.
ČESKÁ POZICE: Jaký je váš recept na nastartování konkurenceschopnosti Evropy?
SULÍK: Zrušit omezení. Zvýšit míru svobody. Na to stačí, aby si v Bruselu přečetli jednu dvě knížky od Miltona Friedmana. Není potřeba objevovat nic nového. Potřeba je přečíst si pár zdatných ekonomů a všechno se tam ti bruselští pánové dozvědí.
ČESKÁ POZICE: Můžete být konkrétnější?
Ročně jde 50 miliard eur na dotace do zemědělství, a přitom máme nejdražší cukr na světě. Jaký to má smysl?SULÍK: Například dnes je v EU zakázáno pracovat týdně více než 48 hodin. Musíme také dodržovat nesmyslná pravidla bezpečnosti při práci anebo environmentální standardy. Jde o to, najít nějaký daleko lepší poměr. Neříkám, že by se všechno mělo ze dne na den zrušit. Ale EU dělá spoustu nesmyslných věcí. Ročně jde 50 miliard eur na dotace do zemědělství, a přitom máme nejdražší cukr na světě. Jaký to má smysl? Anebo proč unie zakazuje wolframové žárovky či vysavače s výkonem nad 1000 wattů? Vždyť takový úředník by neměl být ani zaměstnaný, pokud jsou jeho pracovní náplní takové nesmysly. To jsou statisíce směrnic. Vy si myslíte, že Evropská unie potřebuje statisíce stran směrnic na to, aby dobře fungovala?
ČESKÁ POZICE: Vámi navrhovaný zásah do sociálních práv by mohl vyvolat občanské nepokoje. V Řecku již začaly...
SULÍK: Existují dvě možnosti, jak řešit zadlužování nebo špatnou ekonomickou situaci státu. Zaprvé můžete devalvovat měnu. Druhá možnost je, že začnete šetřit – klesnou mzdy, klesnou sociální dávky. Když Řecko vstoupilo do eurozóny, tak se vzdalo první možnosti. Takže zůstává jen ta druhá – důchodcům se řekne, že jejich penze bude nižší. A to způsobuje nepokoje. Kdyby Řecko vystoupilo z eurozóny, tak devalvuje měnu, a podle mě by pak i nepokoje byly mnohem menší.
Richard Sulík (43)
Dětství strávil jako syn emigrantů v Německu, po návratu na Slovensko vystudoval Národohospodářskou fakultu Ekonomické univerzity v Bratislavě se specializací na daně. Ve vládě Mikuláše Dzurindy působil jako poradce tehdejšího i nynějšího ministra financí Ivana Mikloše. V Česku byl poradcem Vlastimila Tlustého. Je zakladatelem a lídrem liberální strany Svoboda a solidarita.
ČESKÁ POZICE: Tvrdě kritizujete EU. Ale podíváme-li se na mimoevropské ekonomiky, mnohé z nich jsou stejně zadlužené. Není tedy problém spíše v současném finančním systému než v bruselských úřednících?
SULÍK: Ne všechny země dělají takové dluhy. Navíc dolar je světová rezervní měna. Takže když v Americe vygenerují dluh, celý svět jim to splatí skrze inflaci. Ale euro takové není. Proto to je jiná situace. Je to asi jako když ve škole dostanete čtyřku a budete se vymlouvat, že je to v pořádku, protože i spolužák dostal čtyřku. To přeci není řešení.
ČESKÁ POZICE: Od počátku existence eurozóny odborníci kritizovali, že má sice měnové pravomoci, ale již ne fiskální. Nebylo by řešení, kdyby se EU více integrovala?
Kdyby se měla zavést fiskální unie, tak se musejí lidé v referendech vyjádřit, zda představuje to, co opravdu chtějíSULÍK: Ne. Právě proto, že se vědělo, že je to unie monetární, a nikoli fiskální, se na začátku dohodlo, že každý stát zodpovídá sám za sebe. Proto se řeklo, že ECB nemůže financovat státy a že platí Pakt stability a růstu. To vše se dohodlo na základě faktu, že chybí krok B. Takže teď nemohou pod rouškou krize přijít a říct, že se to celé změní. To je vrcholně nekorektní postup. Pokud se domnívají, že fiskální unie je zapotřebí, tak ať se zeptají lidí v referendech nebo ať o tom rozhodují národní parlamenty ústavními většinami.
Takový krok by zásadně změnil celý charakter unie. A Slovensko do EU vstupovalo skrze referendum. Kdyby se měla zavést fiskální unie, ve které by již o slovenských penězích nerozhodovali slovenští politici volení slovenskými voliči – politici, které umí slovenský volič i odvolat –, ale rozhodovali by politici v Bruselu, tak se musejí lidé v referendech vyjádřit, zda toto je to, co opravdu chtějí.
ČESKÁ POZICE: Hovoří se i o vytvoření dvou měn. Německo a další silné země by si ponechaly euro a ostatní státy by přešly na nějakou novou měnu. Jak hodnotíte tento návrh?
SULÍK: Je to pravděpodobně jedno z řešení, i když sám nevím, jak by to probíhalo. Ale je to nějaké řešení, nad kterým má smysl se zamýšlet. Neboť to, co existuje nyní, je jen prodlužování agónie. Vše, co se dohaduje teď, jsou řešení do budoucna. Neřeší to však nynější akutní stav.
