Lidovky.cz

Přežijí tradiční lékárny? Řetězce ukously třetinu trhu.

Evropa

  8:45
Na českém lékárenském trhu se dle odhadu protočí na 50 miliard korun ročně a působí na něm téměř tři tisíce lékáren. Byť se trh díky lékárenským řetězcům proměnil a začíná připomínat klasické obchodníky, místo na něm mají i tradiční, samostatné lékárny.
Léky (ilustrační obrázek)

Léky (ilustrační obrázek) foto: Shutterstock

Každý jistě pamatuje doby, kdy byl problém v případě akutních obtíží najít lékárnu, která by měla otevřeno i o víkendu. Za posledních pár let se ovšem situace změnila. Lékárny fungující ve velkých nákupních centrech jsou schopny zákazníky obsloužit zpravidla sedm dní v týdnu, a to po celý den.

Razantní proměnu mají na svědomí lékárenské řetězce, které se rychle začaly přizpůsobovat poptávce. A dlouhé otevírací době se snaží přiblížit i konkurenti těchto sítí. Lidé žijící na vesnicích a samotách jsou ale stejně jako dříve odkázáni na svůj vůz nebo veřejnou dopravu, pokud si potřebují koupit nebo vyzvednout lék.

Uprostřed žebříčku

Klasických veřejných lékáren, které se utkávají někdy i v lítém konkurenčním boji o zákazníka, je zhruba dva a půl tisíce

Na českém lékárenském trhu se podle odhadu protočí na padesát miliard korun ročně. Působí na něm bezmála tři tisíce lékáren, stovka z nich je ale nemocničních a dalších 250 jsou jen výdejny. Klasických veřejných lékáren, které se utkávají někdy i v lítém konkurenčním boji o zákazníka, je zhruba dva a půl tisíce. Jejich počet je již léta stabilní. I když jich každoročně několik zanikne, přibližně stejný počet na zelené louce vznikne.

Česko je se čtyřmi tisíci obyvateli, kteří na jednu lékárnu připadají, zhruba uprostřed evropského žebříčku. Jak ale upozorňují především tradiční lékárníci, hustota je rozložena nerovnoměrně. Lepšího poměru dosahují některé okresy na východě Čech a podél hranic s Rakouskem či Německem, naopak na řadě míst ve středních a severozápadních Čechách či na severu Moravy na jednu lékárnu připadá až osm tisíc obyvatel.

Vybudovat lékárnu na zelené louce vyjde na částku mezi dvěma a třemi miliony korun

Rychlá konsolidace trhu, která má podle kritiků za následek právě soustředění lékáren ve větších sídlech, ale v poslední době zvolňuje. Trh je roztříděn přibližně na třetiny. Jednu ovládají řetězce, mezi nimiž velikostí vyniká Dr. Max s 350 lékárnami a ročním obratem dvanáct miliard korun. Další jsou sítě sdružené s distributory léčiv a poslední díl ovládají jednotlivé prodejny vlastněné tradičně lékárníky.

Základem komerčního úspěchu lékárny je přitom právě lokalita. „Je nutné, aby se v okolí pohybovali lidé, kteří by lékárnu potřebovali. Pak je důležité udržet si pacienta. Takže je to práce s loajalitou klientů a nutnost poskytovat mu kvalitní servis a dodatečnou službu, aby měl důvod přijít znova,“ vysvětluje ředitel sítě Dr. Max Daniel Horák.

Ekonomické parametry, jako jsou marketing, nájem, personální náklady, považuje až za druhotné faktory úspěšnosti. Vybudovat lékárnu na zelené louce vyjde přitom na částku mezi dvěma a třemi miliony korun, nepočítaje v to ovšem výdaje za budovu.

Lékárny v Česku.

Dvě třetiny ku jedné

V lékárnách se přitom už dávno nevydávají jen léčiva na recept. Vedle volně prodejných léků a zdravotnických prostředků zde zákazníci najdou široký sortiment doplňků stravy, ale i kosmetiku a další vyloženě komerční zboží, jež má s léčbou jen pramálo společného. „Zhruba dvě třetiny tržeb ale stále tvoří léky na předpis a třetinu volně prodejný sortiment. Z toho jen asi do pěti procent pochází z jiného zboží, jako je třeba kosmetika a podobně,“ odkrývá skladbu Daniel Horák.

Síťové lékárny nabízejí svým klientům nejednu finanční výhodu. Nejde jen o bonusy až do výše poplatku za recept, ale začaly se používat triky známé z maloobchodní sítě, jako jsou zákaznické kartičky, privátní značky, výhodné nabídky volně prodejných léků či potravinových doplňků. Leckdy také díky nákupu léčiv ve velkém objemu požadují řetězce nižší doplatky za receptové přípravky.

Síťové lékárny nabízejí svým klientům nejednu finanční výhodu. Naproti tomu tradiční lékárníci tvrdí, že nabízejí kvalitnější takzvanou farmaceutickou péči.

Naproti tomu tradiční lékárníci tvrdí, že nabízejí kvalitnější takzvanou farmaceutickou péči. „Lékárna je na jedné straně zdravotnické zařízení a na druhé straně nutně musí nakupovat a prodávat léčiva. Správně by měla proto existovat rovnováha mezi jejím zdravotnickým charakterem, tedy odborností, a obchodem,“ míní šéf Grémia majitelů lékáren Marek Hampel.

Ani tyto lékárny ale zdaleka nesoutěží na trhu osamoceně. „Jestliže měřítkem je jen výše doplatku, pak se není čemu divit, že nás lékárníky veřejnost hodnotí jen touto optikou. A mnohdy nám na malých městech nadávají pacienti, že jsme zloději, protože máme na základní léky trochu vyšší doplatky. Jako majitelé veřejných lékáren tomuto jevu čelíme sdružováním se,“ vysvětluje Hampel.

Vznikají tak virtuální sítě, které se sdružují kvůli společnému marketingu či nákupu zboží. Například aliance CoPharm, která vedle Česka funguje i na Slovensku a v Bělorusku, se svými členy pracuje na správě nákladů, řízení vztahů s pacienty, vyjednávání nákupních podmínek, marketingu a v řadě dalších činností. Není přitom propojena s žádným konkrétním distributorem léčiv. Připojily se k ní již skoro dvě stovky lékáren.

Daniel Horák: Hustota lékárenské sítě je v Česku ideální

Jedničkou českého trhu lékáren je síť Dr. Max, která patří společnosti Penta. „Vstup řetězců na trh zákazníkům razantně zvýšil dostupnost lékárenství,“ říká její ředitel.

Ředitel sítě lékáren Dr. Max Daniel Horák.

ČESKÁ POZICE: Dr. Max působí na Slovensku i v Polsku, jak jste tam silní?

HORÁK: Na Slovensku máme kolem čtrnácti procent trhu a v Polsku zhruba tři procenta. V Česku a na Slovensku jsme číslo jedna, v Polsku dvojka, ale tam je trh stále ještě hodně fragmentovaný. V Česku budeme provozovat přes 350 lékáren, a to včetně akvizice sítě Novolékárny, již převezmeme začátkem listopadu. Chceme tu zůstat číslem jedna. Už máme pokryto skoro celé území republiky, takže nemá smysl dál zahušťovat síť, to bychom sami sebe kanibalizovali. Spíš se budeme snažit zvyšovat kvalitu.

ČESKÁ POZICE: Mohl byste srovnat hustotu české lékárenské sítě se zahraničím?

HORÁK: Jsme někde uprostřed EU. Extrémem je Řecko, kde mají tisíc obyvatel na jednu lékárnu. Česko je na tom podobně jako Polsko nebo Německo, pohybujeme se kolem čtyř tisíc obyvatel na jednu lékárnu. To považujeme za ideální číslo.

ČESKÁ POZICE: Hodně výtek směřuje k tomu, že síť není rovnoměrná. Měly by dostupnost řídit například zdravotní pojišťovny?

HORÁK: S tím nesouhlasím. Trh je řízen trhem. Když se podíváte patnáct let zpátky, byla dostupnost lékárenství o hodně menší. Řetězce, ale nejen ony, zvýšily počet lékáren, zavedly dlouhé otevírací doby po všechny dny v týdnu. Pochopitelně lékárny vznikají tam, kde se pohybují lidé. Nemá smysl je mít na místech, kde je lidí málo. Některé původní staré lékárny, které stály na náměstích, jsou dnes na třetině obratu, což se dává trochu za vinu řetězcům. Jenže lidé se dnes pohybují jinde než před patnácti lety. Chtějí uspokojit více potřeb najednou, a proto jim vyhovují lékárny přímo v obchodních centrech. Nebo je potřebují blízko ordinací lékařů, kde dostali recept. Takže si nemyslím, že by byla síť nerovnoměrná, a už vůbec ne, že bychom se na tom podíleli.

ČESKÁ POZICE: Jaký měla ekonomická krize dopad na lékárenský trh?

HORÁK: Nebyl přímý. Ale asi čtvrtinu příjmů lékáren tvoří volně prodejné léky a na poptávce po nich se ekonomická krize určitě podepsala. Nicméně větší dopad má regulace receptových léků. A jestli byla silnější kvůli krizi, nebo kvůli obecnému tlaku na ceny léků, nevím jistě.

ČESKÁ POZICE: Musely se nějaké lékárny kvůli krizi zavřít?

HORÁK: Nejde jen o krizi. Na trhu se vlivem eroze cen a úhrad léků zostřil konkurenční boj. Lékárníci se museli začít učit ekonomiku, marketing, sledovat, jak se personál chová k zákazníkům, vzdělávat ho. Určitě už není trh tak pohodlný, jak býval, nicméně stále dává ekonomický smysl. Skončily jednotky, maximálně desítky lékáren, což při celkovém počtu dva a půl tisíce neukazuje na žádný trend.

ČESKÁ POZICE: Jak často ve svých lékárnách nabízíte generickou substituci, tedy navrhujete pacientovi levnější variantu předepsaného léku?

HORÁK: Aktivně, chceme, aby si pacient u nás mohl vybrat. Řekl bych, že k profesi lékárníka generická substituce přímo patří. Ale u naprosté většiny receptů ji nelze využít. Musí jít o totožnou účinnou látku, třeba u léků s různou výší doplatků. Řekl bych, že generická substituce se týká zhruba každého desátého receptu.

ČESKÁ POZICE: Co nabízejí zákazníkovi vaše lékárny navíc oproti konkurenci?

HORÁK: Na prvním místě je dostupnost, delší otevírací doby, čímž ovlivňujeme i zbytek trhu. Přinášíme i služby, poradenství, proklientský servis. Školíme lidi odborně i například v tom, jak mají jednat se seniory. A pak je to také kultivace trhu, čímž někdy suplujeme komoru. Například upozorňujeme na nemravné praktiky, jako jsou dohody lékáren s lékaři, kteří vydávají léky pacientům přímo v ordinaci a až následně si s lékárnou proúčtují recept. V takové situaci si pacient nemá šanci vybrat. Říká se tomu batožení. Naše lékárny také nemají distribuční oprávnění, tudíž žádná z nich se nezabývá reexportem. U zaměstnanců striktně dbáme na dodržování kvalifikačních požadavků, takže se nám občas stane, že se musíme při akvizici lékárny s částí personálu rozloučit.

ČESKÁ POZICE: Hodně rozepří se strhlo mezi jednotlivými skupinami lékárníků o způsobu kompenzace za zrušené poplatky za recept. Je výsledné řešení podle vás ideální?

HORÁK: Prosazovali jsme kompenzaci poplatků v maržích za léky. Ale ukázalo se, že někteří lékárníci mají utkvělou představu, že je spasí zavedení výkonu farmaceuta, který budou hradit pojišťovny. Prosadili ho, ale myslím, že za toto jejich vítězství nakonec všechny lékárny zaplatí. Lékárníci byli upozorňováni, že bude-li návrhů moc, udělá si to ministerstvo po svém, což se bohužel stalo. Výsledek je, že kompenzace nebudou v plné výši a nevíme ani, odkdy se jich dočkáme. A ještě budou muset lékárny podepisovat smlouvy nebo dodatky s pojišťovnami.

ČESKÁ POZICE: Lékárenská péče je v Česku hrazena maržemi z cen léků. Jak hodnotíte, že se nyní do toho vmíchá prvek výkonu?

HORÁK: Proto byla nejlogičtějším řešením úprava cenovým předpisem. Pro systém i odvětví znamená výkon velkou míru nejistoty. Neznáme jeho definici. Jsou tu i další rizika – nárůst počtu receptů v případech, kdy někdo vlastní zdravotnické zařízení i lékárnu. Každý lék se bude psát na samostatný předpis.

Marek Hampel: Trh vyžaduje regulaci, jde o veřejné peníze

Předseda Grémia majitelů lékáren Marek Hampel.

Podíl samostatně působících lékáren se v posledních letech výrazně zúžil. „Své zákazníky lékárníci většinou znají osobně a dokážou jim dobře poradit,“ obhajuje jejich roli předseda Grémia majitelů lékáren.

ČESKÁ POZICE: Považujete hustotu lékárenské sítě za rovnoměrnou?

HAMPEL: Ne, nepovažuji. Na pořadu dne je v příštím roce zavést a v zákoně definovat omezení vzniku nových lékáren v pásmu kolem jednoho kilometru od stávajících. Tak to mají civilizované země jako Rakousko, Německo, Portugalsko.

ČESKÁ POZICE: Měly by podle vás existovat bariéry vstupu na trh?

HAMPEL: Ano. Jen nastavením rozumných regulačních opatření bude zajištěno rovnoměrné rozložení lékáren v celé zemi. Přece jde o veřejné peníze a jejich rozdělování. Stát by měl stanovit jasná pravidla, jak bude s veřejnými penězi nakládáno. Mechanismus podpory veřejných lékáren je předmětem diskuse a já očekávám v příštím roce určitý posun od diskuse k legislativnímu návrhu řešení.

ČESKÁ POZICE: Jaký měla na trh lékáren dopad krize?

HAMPEL: Zásadní. Uvedu jen čísla. Za loňský rok jsme kvůli snižování cen a úhrad léků přišli o 3,8 miliardy korun, což pro lékárny znamenalo výpadek příjmů 800 milionů korun – a to jsme pocítili značně. Z celkových výdajů na léky ze zdravotního pojištění ve výši asi 35 miliard zůstane ve veřejných lékárnách jen asi sedm miliard. Z nich si odečtěte zhruba jednu miliardu, o niž jsme přišli. To je propad příjmů o 15 procent. Vůbec se nedivím, že hlavně starší kolegové raději ukončili svoji činnost a odešli do důchodu. Loni to bylo 57 majitelů lékáren.

ČESKÁ POZICE: Proč by měli zákazníci dávat přednost samostatným lékárnám?

HAMPEL: Lékárny, které vlastní lékárník, nabízí individuální přístup založený na erudici a profesionalitě. Své pacienty většinou znají osobně a poskytují odborný poradenský servis v daleko větší míře. Prostě zde není anonymita zákazníka, kterou se snaží řetězce eliminovat jakousi zákaznickou kartičkou. Individuálně vlastněné lékárny jsou také v méně lukrativních lokalitách, tedy na menších městech a vesnicích. Tam řetězce nenajdete.

ČESKÁ POZICE: Některé lékárny se ale uchylují k reexportům nebo se účastní batožení. Je to správně a co lze s těmito nešvary dělat?

HAMPEL: To, že údajně majitelé samostatných lékáren provádí vývoz léků do ciziny, je mediální mýtus. Reexport provádí především distributoři a výrobci léků. Majitelé jednotlivých lékáren mají vůbec problém zajistit léky pro své pacienty, prostě se k některým lékům nedostanou. Nechápu, že v tak liberálním prostředí, jako je v Česku, byly zavedeny limity na objednávky léků u distribuce, a to jen u jednoho monopolního distributora. To je horší než za socialismu, kdy jsme čekali na dodávky léků měsíc, a ještě nám tehdejší státní podnik krátil objednávky. Dosud mi nikdo z kompetentních lidí nevysvětlil skutečné důvody tohoto stavu. Jiná situace je u takzvaného batožení. To je velký nešvar a musím přiznat, že existují lékaři, kteří to zjevně dělají pro peníze, a lékárníci, kteří se sníží k této prostituci. Je to špatné pro celý zdravotnický systém, protože se nedodržuje prakticky nic z platných zákonů. Řešení je v důsledné kontrole a změně legislativy.

ČESKÁ POZICE: Jak se v samostatných lékárnách pracuje s generickou substitucí?

HAMPEL: Vždy tuto vysoce odbornou činnost nabízíme po dohodě s pacientem, někdy i po telefonické konzultaci s předepisujícím lékařem. Nikdy nemůžeme přistoupit na praxi běžnou v některých řetězcových lékárnách, kde jsou zaměstnanci přímo finančně motivováni k výdeji konkrétního léku na recept, protože je to zajímavé pro vlastníka řetězce. Pokud tak postupujete na malém městě, kde vás pacient osobně zná, ztrácíte jeho důvěru, a to je velmi riskantní. Proto také v našich lékárnách provádíme generickou substituci velmi omezeně.

ČESKÁ POZICE: Jaké jsou klady a zápory zvolené kompenzace poplatku za recept? Jaké řešení jste preferovali?

HAMPEL: Za Grémium majitelů lékáren jsme od začátku prosazovali kompenzační mechanismus za zrušené poplatky zavedením takzvaného dispenzačního poplatku za výdej léků na recept, který by platily zdravotní pojišťovny. Trochu mě mrzí, že se nepodařilo vyjednat plnou kompenzaci ve výši třiceti korun. Reakci pana ministra ale plně chápu a jeho argumentaci o řetězcových lékárnách, které nevybíraly, rozumím. Krok pana ministra, který se snaží prosadit platbu za výdej léku na recept, mimochodem běžnou v několika zemích Evropské unie, je krokem správným směrem. Tímto poplatkem se vykročilo ke snížení závislosti lékárny na příjmu odvozeném jen z ceny léku a nastaví se mechanismus, kdy poprvé bude v naší zemi placená odborná farmaceutická péče přímo z veřejného zdravotního pojištění. Do dnešních dnů jsme dostávali peníze od pojišťoven jen za nákup a prodej léků, tedy za zboží, nikoliv za odbornou službu.

ČESKÁ POZICE: Jak nahlížíte na rozšiřování prodeje bezreceptových léků do maloobchodní sítě, případně na poštu?

HAMPEL: To se v dlouhodobém horizontu nemůže nikomu vyplatit. Léky lze prodávat jen v lékárnách, kde k tomu poskytují farmaceuti a asistenti odbornou radu a doporučení. U potravních doplňků rozhoduje kvalita sortimentu, a ta je garantována v lékárnách. Představa, že by měla Česká pošta prodávat léky, jde špatným směrem. Jsou dány určité kompetence, které na úrovni evropské legislativy jasně definují roli lékárny a lékárníka. V civilizovaných zemích se jasně ukazuje, že léky patří do lékárny a nikam jinam.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.