Zasvěcená veřejnost nemohla porotě nabídnout rozdílnější kandidáty na vyznamenání Cenou Josefa Vavrouška.
Martin Bursík
je rozený lídr, který na závěr své předcházející dravé politické etapy v roli místopředsedy vlády, ministra životního prostředí a poslance vymyslel a protlačil jeden z nejvstřícnějších projektů, zaměřených na konkrétní pomoc občanům - Zelenou úsporám. I bez něj program stále funguje, a to navzdory době mnohem nevlídnější pro ekologii. Zelená úsporám pomohla prolomit nedůvěru veřejnosti k investicím do úsporných opatření v hospodaření s energiemi a přinesla oživení našemu stavebnictví v době krize. Což ocenili i vyhlašovatelé ankety, jež překvapil i počet Bursíkových nominací: bylo jich třináct proti převažujícím osamoceným tipům.
Pavel Šremer
je učebnicový protipól mediální hvězdy, neúnavný, ale nenápadný pilíř environmentálního počínání. Žádný nezdar ho neskolí, je vybaven entuziasmem i pro „neviditelné“ všední úkoly. Charakteristické pro něj jsou zásadové a nekompromisní postoje, které je ochoten prosazovat i za cenu existenčních následků. Přičemž ta nynější suspendování a vyhazovy si příliš nezadají s těmi, jimž čelil po podepsání Charty 77.
I Vavrouškovo poselství ponesou odlišně
Zatímco Bursík je už zase plný energie a opět se chystá vstoupit do zelené politiky, Šremer se s úpornou pracovitostí pohybuje především na půdě nevládních organizací. Nejpevněji je ukotven ve Společnosti pro trvale udržitelný život, kde je po několikaletém předsednictví místopředsedou. Ostatně spolu s Josefem Vavrouškem a Ivanem Dejmalem byli základní buňkou, kolem níž se STUŽ před lety utvořila.
Odlišné přístupy ostatně odrážejí i oficiální zdůvodnění udělených cen. Bursík si zasloužil skleněný symbol Vavrouškovy ceny „za formulování a obhajování moderní politiky ochrany životního prostředí, prosazování energetických úspor a rozvoj obnovitelných zdrojů energie“. Šremerovo ocenění je formulováno „za celoživotní práci v ochraně přírody a krajiny a prosazování principů udržitelného rozvoje“. Šremer prošel opravdu tvrdou environmentální školou, na jejímž počátku byl Husákův kriminál.
Spolu s českými ochranáři si váží Šremerova ocenění i slovenští. Jako „vězeň svědomí“ se uchýlil na Slovensko, kde – coby vystudovaný biolog - proslul jako jeden z největších znalců podunajské přírody, ohrožené stavbou Gabčíkova. A jak připomněl slovenský profesor a senátor Mikuláš Huba, byl environmentálním lídrem, politikem, expertem, organizátorem, výzkumníkem, autorem, popularizátorem, poradcem prezidenta Václava Havla pro životní prostředí, náměstkem ministra Josefa Vavrouška, vedoucím pracovníkem České inspekce životního prostředí a vedoucím odboru environmentálních strategií ministerstva životního prostředí.
O ceně
Cenu Josefa Vavrouška (pojmenovanou po zesnulém významném českém ekologovi a ministru životního prostředí) udělují společně Nadace Partnerství a Nadace Charty 77. Poprvé byla udělena v roce 1996, záměrně jednomu kandidátu z České a druhému ze Slovenské republiky. Byli Jimi Erazim Kohák a Mikuláš Huba. Jako každoročně rozhodla letos o vítězi jedenáctičlenná porota složená z odborníků, veřejně činných osobností a zástupců obou nadací.
