Resort financí: Nevýhodné IT smlouvy lze vyřešit i razantně

Informační technologie jsou tajemná komnata, kam se běžný smrtelník bojí jít. Line se kolem nich aura něčeho složitého a přístupného pochopení jen několika vyvoleným. Minimálně v devadesátých letech a na přelomu tisíciletí tato legenda vládla na ministerstvech, protože právě z té doby pocházejí informační systémy, u nichž je stát závislý na dodavateli. Typickým příkladem je mýto, kde licence patřily Kapschi, a proto ministerstvo dopravy nemohlo včas vypsat otevřené výběrové řízení na nového poskytovatele.

Ministerstvo financí, jehož 20 IT zakázek dostalo pokutu od antimonopolního úřadu, proto sestavilo apelativní materiál, v němž žádá premiéra, aby se to jednou provždy rozseklo, a to na centrální úrovni. „Dle našich pracovních informací se v obdobné situaci nachází mnoho dalších ústředních orgánů státní správy, a jedná se tak o průřezový problém, který by měl být řešen nejlépe přijetím a realizací jednotné strategie státu,“ píše se v dokumentu pro vládu.

Problém vlastnických práv

Resort financí se potýká s 20 tendry ve své působnosti, kdy zadal rozvoj systému bez soutěže současnému dodavateli, neboť odmítl pustit na „svůj písek“ jiné firmy. Z hlediska zákona je to chyba a antimonopolní úřad to ocenil na zhruba 6,4 milionu korun pokuty. Vedle ministerstva financí s patem zápasí i v resortu dopravy, životního prostředí nebo práce. Premiér Andrej Babiš o problémech informačních zakázek ví, a věnoval se jim i ve svém projevu po jmenování vlády a včlenil odkaz na nutnost vymanit se ze závislosti na dodavatelích do programového prohlášení.

Na většině resortů mají z minulosti uzavřené velmi nevýhodné smlouvy na klíčové informační platformy, s nimiž se úředníci a politici opakovaně dostávají do situace, kdy nevědí, který policejní oddíl si pro ně přijde. Řešení problému jsou v zásadě dvě a jedno krajní. Domluvit se s výhradním dodavatelem, aby pustil na provoz a rozvoj třetí strany. To v praxi naráží na neochotu nebo na přemrštěné finanční požadavky. Pak je to nesoutěžení, ale to znamená odpis celé uskutečněné investice.

Resort financí zmiňuje ještě jednu možnost, poměrně drastickou a říká, že hypotetickou – vyvlastnění informačních platforem. „Optimální by bylo zajistit práva pro vývoj, provoz a rozvoj systémů státní správy státní firmou, kde by veškerá práva měl vždy zadavatel,“ říká Tomáš Neřold, mluvčí ministerstva dopravy, jemuž antimonopolní úřad shodil tendr třeba na centrální registr vozidel. Potíž spočívá v tom, že stát nevlastní práva k databázím či platformám, jež pro svůj chod potřebuje, všechno patří soukromé firmě, která službu poskytuje.

Pozvánka pro policii

Bez svolení takového monopolního dodavatele nemůže resort vypsat otevřené výběrové řízení, z něhož by vzešla nejvýhodnější nabídka. Přitom úpravy systému musejí všechny úřady dělat pravidelně, s každým novým zákonem, protože pak jsou na IT strukturu kladeny jiné požadavky. Soutěžit nelze, a tak nastane takzvané jednací řízení bez uveřejnění, kterému se laicky říká zakázka z ruky – další byznys jednoduše dostane současný monopolní poskytovatel.

S každou další zakázkou z ruky se dilema prohlubuje, protože do starého, nevlastněného systému se investují další peníze o mnoha nulách za úvodním číslem, a o to svízelnější pak je rozhodnout se, že se celý systém hodí do koše a vysoutěží úplně nový. Na jedné straně musí úřad dokázat u zakázky, že jednací řízení bez uveřejnění bylo oprávněné, protože si stav dodavatelské exkluzivity organizace nezavinila sama svým předchozím postupem. Což zpravidla zavinila, protože představitelé resortů v minulosti dobrovolně uzavřeli vazalské kontrakty.

Na druhé straně se musí vždy držet pravidla hospodárného nakládání s veřejnými penězi. A to je pak složité škrtnout IT systém pořízený za miliony, aby se v transparentním řízení pořídil docela nový, na nějž by stát práva vlastnil.

„Zachování obou uvedených zájmů není ve většině provozovaných informačních systémů v praxi možné. Každý další rozvojový požadavek přináší dilema, zda pouze drobně upravit již pořízený systém s rizikem pokuty od antimonopolního úřadu, či nehospodárně odepsat celou vynaloženou investici a pořídit úplně nový informační systém takzvaně na zelené louce,“ stojí ve zprávě ministerstva financí. Nemožnost naplnit férovou soutěž i hospodárnost je právě pozvánkou pro policejní orgány. Buď pro porušení jednoho, nebo druhého zákona.

Finální cíl

U nových systémů už si ministerstva ošetřují ve smlouvě, aby si jejich budoucí následovníci nervali zoufalstvím vlasy. „Požadujeme udělení nevýhradního typu licence s možností úprav zdrojového kódu třetími stranami a otevřenost aplikačního prostředí,“ uvádí Marek Čihák z ministerstva životního prostředí. Ale pořád je tu značný počet starých, robustních a důležitých systémů z předchozích let. Třeba služba EDS/SMVS, v níž se na ministerstvu financí kompletně plánují a tvoří státní investice či evidují dotace.

Resort si nemůže dovolit výpadek, a protože bylo nutné zapracovat do systému změnu zákonů, došlo na předělání služby zakázkou z ruky za více než 31 milionů pro nynějšího dodavatele, na což antimonopolní úřad reagoval 400tisícovou pokutou. Dědictví z minula dělá těžkou hlavu i dalším úřadům.

„Stejně jako ostatní zadavatelé máme opakovanou zkušenost s tímto negativním jevem, snažíme se závislost na dodavateli maximálně eliminovat. V rámci našeho resortu se problém týká hlavně starších systémů, které byly pořízeny za minulých vlád,“ potvrzuje mluvčí ministerstva práce Petr Sulek.

Podle svého programového prohlášení chce Babišova vláda hledat řešení přímo pod premiérovou kuratelou, při Úřadu vlády vznikne centrální autorita pro informační technologie. Finálním cílem je, aby spolu IT platformy komunikovaly, což dnes zpravidla neumějí, a nezvládnou si mezi sebou sdílet data, a aby se všechna budoucí doplnění odehrávala v menších, otevřených tendrech.