Ministerstvo kultury nás opět napíná. S ředitelem Národního divadla (ND) to klidně vyřídilo z hodiny na hodinu, ale ani měsíc poté, co byl odvolán z funkce, není náš „nejvyšší kulturní úřad“ schopen říct, co s českou první scénou dál. To není nic překvapivého. Jenže den za dnem ministryně Alena Hanáková odkládá i jmenování komise, která jí s řešením má poradit. A navrhnout, jak by mohlo vypadat zaměření i soužití všech souborů v rámci ND a provoz jeho budov. A v neposlední řadě koho má oslovit s nabídkou ředitelské funkce...
Poradní orgán pro ND nemá být velký. Pět, šest lidí. Mezi nimi zástupce ministerstva. Někteří z potenciálních „rádců“, například ředitel českobudějovického divadla Jiří Šesták, ČESKÉ POZICI potvrdili, že byli o tu službu předběžně požádáni. Další má být Milan Uhde. Jména jsou prý pohromadě. Ale s oficiálním pověřením se stále na něco čeká. Nejspíš na to, až všechna jména projdou politickou lustrací.
Jak asi takový schvalovací proces na ÚV TOP 09 – Starostové probíhá? Nebylo by rychlejší a hlavně poctivější, aby si třeba Stanislav Polčák, který před kolegy neskrývá, že „to stejně řídí“, sedl na to ministerstvo sám? Aspoň by bylo jasné, kdo je za co odpovědný. Možná se bojí, že by tu ostudu, na níž se teď podílí jaksi inkognito, veřejně neunesl.
Beznadějné okolnosti
Připomeňme si, že všechny důvody odvolání ředitele Národního divadla Ondřeje Černého, které ministerstvo kultury sdělilo, se rozplynuly v dým. Fatou morganou se ukázala i koncepce provozu ND, kterou údajně celé léto připravoval ekonomický náměstek ministerstva Martin Sankot a s níž se měl stát dočasným ředitelem. Výběrové řízení na šéfa ND paní ministryně slibuje nejméně půl roku, několikrát stačila změnit názor na to, jak má vypadat, ale žádné nevyhlásila. Ovšem všichni celé měsíce pracovali.
Můžeme jen doufat, že komise, až se ji uráčí ministryně jmenovat, snad navrhne pro Národní divadlo něco kompetentního, co bude i schváleno
Národní divadlo a bývalá Státní opera Praha jsou dnes v horší situaci než byly v roce 2010, kdy pro největší pražské divadelní domy hledali řešení nejprve ministr Václav Riedelbauch a posléze Jiří Besser. Druhý z nich zatoužil po rychlém efektu a uspěchal jejich sloučení. Vzápětí kdosi schovaný za ministryní Alenou Hanákovou zařadil ve věci slučování zpětný chod a ke všemu, opět prostřednictvím ministryně, odvolal ředitele. Co to udělá s institucí ND, nikoho nezajímalo. Výsledek známe: jedna totálně rozhádaná opera Národního divadla slepená ze dvou souborů, jeden velký, nově vytvořený baletní soubor s nejasnou perspektivou a činohra, která se cítí být ošizenou Popelkou.
Řadu měsíců funguje ND ze setrvačnosti a nezná představu své budoucí podoby; navíc nyní nemá ani ředitele s jasným mandátem. Má několikamiliardový majetek, miliardový rozpočet a 1300 přepočtených zaměstnaneckých úvazků. Ale dá se tam vůbec pořádně pracovat?
Současné prozatímní vedení ND se také snaží „posouvat věci dopředu“, jak s oblibou říká paní ministryně. Připravuje svůj návrh, jak patovou situaci vyřešit. Uvažuje se v něm o budoucí podobě všech souborů, o inovaci Rady ND, jejím novém statutu a pravomocích. Například o možnosti, že by navrhovala ředitele ND ona. Jenže i uvnitř divadla je velký problém na těchto věcech najít shodu, sladit zájmy a představy souborů i vedení ND.
A to tu jsou další neznámé: výsledek krajských voleb, možný konec vlády a předčasné volby, případné odvolání Aleny Hanákové... I když s tím se teď vzhledem k výměně na ministerstvu práce a sociálních věcí prý spěchat nebude. Snad po Novém roce.
Vznik nějaké, byť ze silných jmen složené komise, nelze přeceňovat. Takových už pamatujeme... Ale v těchto beznadějných okolnostech je pro ND poslední šancí, že snad navrhne přece jen něco kompetentního, co bude i schváleno. Těch „snad“ je na jedno divadlo příliš.
