Rektor „UMPRUM“: Chceme od studentů talent, ale i společenskou citlivost

„Na naší škole je nejcennější atmosféra renesanční huti. Že se studenti vídají, koukají si přes rameno,“ říká Jindřich Smetana.

„Z uchazečů bereme asi tak šest sedm procent, což je unikum, které si chceme i v rámci snížené demografické křivky uchovat. V populaci existuje nějaké stabilní procento talentů, a to nelze nijak nafukovat.“ | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy „Z uchazečů bereme asi tak šest sedm procent, což je unikum, které si chceme i v rámci snížené demografické křivky uchovat. V populaci existuje nějaké stabilní procento talentů, a to nelze nijak nafukovat.“ | foto: Česká pozice
„Z uchazečů bereme asi tak šest sedm procent, což je unikum, které si chceme i v rámci snížené demografické křivky uchovat. V populaci existuje nějaké stabilní procento talentů, a to nelze nijak nafukovat.“

Kdo by chtěl studovat ilustraci, multimédia, design či typografii, má šanci. V jedné a té samé budově, kde se vizuální obory prolínají. Stojí na exkluzivním místě – naproti je Rudolfinum, naskýtá se odtud i výjimečný výhled na Pražský hrad – a sama škola, jež tam sídlí, je exkluzivní. Vysoká škola umělecko-průmyslová (VŠUP), přezdívaná UMPRUM, sice patří k nejmenším vysokým školám v Česku, ale její výjimečnost je od roku 1885 zjevná.

„Naše obory jsou rozmanité. Vedle oborů převážně praktických máme dnes i studia teoretická – v magisterském a doktorském stupni. Máme štěstí a snad i zásluhu, že se k nám hlásí i mimořádní zájemci. Z uchazečů bereme asi tak šest sedm procent, což je unikum, které si chceme i v rámci snížené demografické křivky uchovat,“ říká v interview pro ČESKOU POZICI rektor Jindřich Smetana.

V tuzemsku jsou čtyři vyloženě umělecké veřejné vysoké školy: Akademie múzických umění (AMU), Akademie výtvarných umění (AVU), Janáčkova akademie múzických umění v Brně (JAMU) a pražské „UMPRUM“, které nabízí elitní vzdělání v architektuře, designu, volném i užitém umění, grafice a nověji i v teoretických uměnovědných studiích.

„Je dobře, že existují jen čtyři kamenné umělecké školy. Dnes je více než zjevné, že je u nás stále více univerzit (přibývají i soukromé), a tedy příliš mnoho vysokoškolských studentů, a že na to tato společnost a její hospodářský výkon nemá dostatek peněz. Analogicky vidím problém i ve vznikajících univerzitních komplexech a fakultách zabývajících se uměním. Některé jsou kvalitní, ale jsou i takové, které rostou čistě jen z ambicí! Přitom se dá jasně doložit, že v populaci existuje nějaké stabilní procento talentů, a to nelze nijak nafukovat,“ říká profesor Smetana, který se sám zabývá architekturou.

Ateliéry pro výjimečné

Na UMPRUM je tradicí individuální ateliérová výuka. Někomu to připadá až elitářské, když se na škole praktikuje výlučný, osobní přístup pedagogů ke studentům. Těch není nijak mnoho. Škola má 23 ateliérů (plus jeden placený Visual Arts s výukou v angličtině), přičemž pro ateliér, kde je pohromadě všech pět (v architektuře šest) ročníků, je optimální počet 20 posluchačů! Celá škola se všemi obory proto má jen zhruba 480 studentů. Obdobný přístup platí pro všechny čtyři kamenné umělecké školy: podle Smetany není možné vyučovat najednou 40 houslistů či malířů, není to o hromadných přednáškách.

„Limitní počet studentů chceme udržet; individuální ateliérová výuka je na tom od počátku postavena, takže se vůdčí osobnost učitele může všem dostatečně věnovat. Třeba u nás i na architektuře je ve všech šesti ročnících 18 až 20 lidí. Zahraniční stážisté jsou navíc. V tomto odvětví není možné, abychom redukovali intenzitu, s jakou se profesor věnuje jednotlivci,“ říká rektor Smetana, jenž vede ateliér Architektura I. a celou školu řídí od roku 2011.

Kromě čtyř architektonických ateliérů (Smetana, Kroupa, Vaško, Brychta) škola dále nabízí průmyslový design (Dlabač), design nábytku a interiéru (Pelcl), produktový design (Froněk a Němeček), sochařství (Jeřábková a Lang), malbu (Černický), intermédia (David), supermédia (Díaz), fotografii (Vajd a Alt), sklo (Plesl), keramiku (Velčovský), K.O.V. koncept (Eisler), módní tvorbu (Ivančic), design oděvu a obuvi (Rochová), textilní tvorbu (Škopová), grafický design (Vaněk) a totéž v nových médiích (Babák), dále ilustraci (Horváth), typografii (Haloun) a konečně i filmovou a televizní grafiku (Zich).

Spolutvůrci životního slohu?

„Největší zájem bývá o ilustraci. Běžná je domněnka, že každý, kdo si na gymplu hezky kreslí, se tím bude moci i živit; tam je hodně nekritických zájemců. My musíme u talentových zkoušek vydestilovat skutečnou kvalitu, je to nesmírně náročné. Každý vedoucí ateliéru je z přijímacích zkoušek psychicky vyčerpaný – je to obrovská zodpovědnost neopominout opravdové talenty a proniknout k nim, protože je to někdy zašifrované. Setkáváme se s typem talentu, který – když se správně vede – tak je u něho razantní nástup až ve druhém či třetím ročníku studia,“ připomíná Smetana.

Co doporučuje studentům, kteří se chtějí dostat na VŠUP? Talent je pochopitelně jednou z podstatných složek, ale není to jen o něm. Rektor už loni serveru Lidovky.cz sdělil, že někteří učitelé UMPRUM si všímají u uchazečů mimo jiné i lidské skromnosti a pokory. To může být předpokladem osobnostního i profesního vývoje.

„U všech oborů je také strašně důležitý sociální aspekt, protože naši absolventi mají mluvit do – řeknu to nyní nadneseně – životního slohu. Tato škola spoluutváří životní sloh naší společnosti: vytváříme předměty, jež nás obklopují, formujeme širší prostředí, které nás obklopuje. Kdyby byl autor necitlivý, vytváří falešné modely. Navíc si uvědomujeme, jak je dnešní společnost nově strukturovaná, takže hledáme lidi, kteří jsou sociálně dostatečně citliví,“ řekl ČESKÉ POZICI Smetana.

Koho preferuje u síta přijímacích zkoušek? „Ze své zkušenosti na architektuře: obvykle mám velkou vstřícnost pro gymnazisty. Zní to sice nepříjemně, ale já nemám úplně dobrou zkušenost se studenty některých středních odborných škol. Ano, některé jsou výborné, ale u řady těchto brzy specializovaných mladých lidí je velký problém odnaučit je nějaké zlozvyky, návyky a domněnky, ,že se to tak dělá‘. My chceme nepoškozenou vnímavost, maximální otevřenost a až dětskou upřímnost. Tedy neschovávat se za nějakou machu,“ doplňuje.

Jak hodnotit umělecké výstupy?

Individuální přístup pedagogů ke studentům je finančně náročný sám o sobě. Navíc, třeba při studiu designu může finální model produktu stát i desítky tisíc korun. I proto dostávají umělecké školy několikanásobek dotace na studenta oproti běžnému studiu: podle náročnosti třeba až pětinásobek u společenských věd a dvojnásobek oproti chemikům.

Nepřímo s tím souvisí i téma hodnocení uměleckých výsledků – výkonů. Stejně jako existuje známý rejstřík s bodováním výzkumných výsledků (RIV), se uměleckých škol týká rejstřík uměleckých výstupů (RUV). „Otevíráte bolavé místo. Tak jako se RIV musel a stále musí postupně vyvíjet, tak i RUV může pravděpodobně očekávat analogický osud. Zdůrazňuji, že může. Není to tak jednoduché, dodnes k tomu chybí dost podstatné doladění. Ke kritice RUV mne opravňuje i ten fakt, že naše škola nemá s výsledky problém, naopak si vede výborně, přesto volám po zjednodušení a urychleném dopracování systému. Bojujeme tak i za ostatní – současný systém je k některým oborům velmi nevděčný (například k FAMU). Vezměte si, že jsou díla, která tvoříte či reprodukujete snadněji nebo rychleji, ale pak máte film, jehož příprava je otázkou i let,“ říká rektor.

Kvantifikovat umělecká díla podle tabulek není lehké. K hodnocení by se měl ideálně přidat proces peer-review i další ukazatele. „Nejde nám přece o počet, chceme měřit kvalitu a hodnotit to nejlepší. Jen špičky těch pyramid,“ doplňuje profesor Smetana.

Světové školy designu či užitého umění se sdružují ve společenství Cumulus, ale dle Smetany už to trochu postrádá smysl, protože z původních několika desítek výběrových škol (VŠUP byla u zrodu) se do této asociace dostaly stovky škol. Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze chce i z těchto důvodů patřit spíše do výběrového klubu. „Nyní dokončuji kolečko po špičkových institucích v Evropě – Royal College v Londýně, ECAL v Lausanne nebo školy Skandinávie. V rámci těchto vazeb bychom chtěli iniciovat užší skupenství kvalitních uměleckých škol mimo Cumulus,“ tvrdí rektor.

Uvnitř živoucí renesanční huti

Na pražské UMPRUM působí řada známých osobností. Na spojení vědy a technologií se zvukem či obrazy sází Federico Díaz, společensky zde provokuje Jiří David a oděvní ateliér vede výrazná Liběna Rochová. VŠUP chce studentům nabízet to nejlepší, takže náročný je i proces výběru pedagogů. „Rád bych během svého mandátu posílil důležitost výběru vedoucích ateliérů. I v umění se někdy stává, že člověk vyhoří. Musí zde existovat vědomí konkurence a nějaká kontrola, že daný člověk má stále drajv a že svou výuku nezačne šidit, ale je pro studenty stále přitažlivý. Proto jsou pedagogy i lidé spjatí s praxí, s vývojem a podobně,“ upozorňuje Smetana, jehož škola mimo jiné spolupracuje se Škodou Auto, Baťou, Lasvitem a dalšími.

Jen tak se nestane, že by všechny ateliéry vedli zasloužilí veteráni. „Přijímáme i velmi mladé lidi a chceme ty nejlepší ve svých oborech. Deset milionů Čechů zase není tolik, abychom o nich nevěděli. Vedle zralých osobností typu architekta Jiřího Pelcla, Jiřího Davida či Rostislava Vaňka zde máme Maxima Velčovského, Dominika Langa, Pavla Ivančice, kteří patří k mladé generaci umělců. Na naší škole je nejcennější unikátní atmosféra, atmosféra renesanční huti. Že se studenti vídají, koukají si přes rameno, co dělají i na jiném oboru – všichni o sobě vědí,“ dodává rektor.

Výsledkem je vzájemná inspirace, obohacování se v přístupech, nápadech. A jak se uplatňují absolventi exkluzivní školy? „Dobře, ale limity jsou v tom, že sama VŠUP své absolventy nijak zvlášť nesledovala. To vidíme jako velké minus z minulosti a musíme jej napravit. Občas se objeví takové výkřiky, že máme nárůst nezaměstnanosti o 20 procent, což v reálu znamená, že třeba jeden z pěti absolventů je evidován bez práce, protože si užívá poslední prázdniny před zahájením profesionální dráhy,“ směje se Smetana, podle něhož se uplatňuje drtivá většina vystudovaných – i díky praktickému využití znalostí.

Rektora Smetanu ovšem nijak zvlášť netěší úroveň nynějšího „životního slohu“ (definice architekt Karla Honzíka ze čtyřicátých let), ale ani současná společenská atmosféra. „Politická situace, kde se z principu vede bratrovražedná válka a kde se veřejná diskuse vulgarizovala do kontinuální negace všeho, podprahově produkuje i závist či škodolibost – v tom se životní sloh těžko pěstuje. V naší společnosti dnes strašně chybí v životě i v profesi laskavost, vlídnost a přátelská vstřícnost. Toto jsem si dal jako heslo VŠUP pro akademický rok 2013/2014. A do budoucna přeji naší škole nejen ambicióznost, ale i zmíněnou skromnost a pravdivost.“

Počet příspěvků: 2, poslední 18.4.2014 10:58 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.