České veřejné univerzity si právě odbývají svůj velký „volební podzim“. Volí se rektoři, ale i děkani. Výjimkou není Česká zemědělská univerzita (ČZU), která je co se týče počtu studentů třetí největší vysokou školou v metropoli – po Univerzitě Karlově a ČVUT. Na šestici fakult a jednom institutu dnes studuje na 22 tisíc studentů. „Je to maximum. V budoucnu musíme posilovat hlavně kvalitu. Univerzitu je sice možné dále rozšiřovat, ale ne v počtech lidí, nýbrž ve škále oborů,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI vítěz volby Jiří Balík.
Profesor Balík, jenž je rektorem „zemědělky“ od roku 2010, byl akademickým senátem upřednostěn před Petrem Skleničkou, děkanem Fakulty životního prostředí, a to poměrem jedenadvaceti ku jedenácti hlasům. Čtyřleté funkce se ujme 1. února 2014, kdy se s kvestorem začne opět starat o zhruba dvoumiliardový roční rozpočet suchdolské univerzity.
Balík byl v minulosti i prorektorem ČZU pro vědu a výzkum, vede také katedru agroenvironmentální chemie a výživy rostlin. Profesorem agrochemie je od roku 2001. Je autorem asi stovky vědeckých prací, při pohledu do citačních databází typu Scopus či Web of Science má vysoký takzvaný Hirschův index 14.
Bádání v uceleném kampusu...
Jaké jsou výzkumně nejsilnější obory na ČZU? „Neuvedu všechny, ale jen některé, o nichž si myslím, že je v nich naše univerzita opravdu dobrá. Obecně jsou to vědy o půdě, pedologie a další, environmentální chemie, výzkum vodního cyklu v přírodě, ekologie, ornitologie… Daří se nám v oblasti ochrany rostlin jako celku, nejen zemědělských plodin, a to napříč fakultami. Podařilo se rozvinout i odvětví precizního zemědělství, projektového řízení a modelování,“ vypočítává rektor Balík ve své kanceláři, z níž má výtečný výhled na celý kampus.
Na venkov se kvůli městům pozapomínalo, ale oborům jako zemědělství nebo lesnictví se musíme věnovat.V tom je ČZU republikově výjimečná; všechny fakulty, zázemí, sportoviště a třeba i koleje jsou po „americkém vzoru“ na jednom místě – v Suchdole. „Ano, je to obrovská výhoda. Když páni profesoři opouštěli ČVUT a měli za úkol jít mimo Prahu, navrhli sídlo v první vesnici za Dejvicemi – v Suchdole, a to udělali velmi dobře,“ usmívá se Balík, dle nějž se ani dnešní vysoké školství nesmí zříkat péče o venkov jako celek.
„Na venkov se kvůli městům pozapomínalo, ale oborům jako zemědělství či lesnictví se musíme věnovat; i v evropském prostoru je cítit tento trend,“ míní rektor jediné vysoké školy v Česku, jež si v názvu ponechala slovo „zemědělská“. Další taková tradiční škola, Mendelova univerzitě v Brně, si svůj název v roce 2010 o dvě přídavná jména zkrátila.
Jedna gigantická „ekonomka“
Podle rektora je 22 tisíc studujících patrně historickým maximem. Jejich počet je kromě jiného dán razantním porevolučním rozvojem. Sice ani dnes nemají absolventi ČZU problémy s uplatněním (analýza Střediska vzdělávací politiky UK uváděla v únoru 2012 míru nezaměstnanosti zdejších absolventů čtyři procenta), ale některé studijní programy už jsou překonány. „Nemusíme zvyšovat počty lidí, ale je třeba se zaměřit na nové směry jako potravinářství, rybářství, dřevařství, a to i v oblastech designu nábytku a podobně, aby se absolventi nevěnovali jen ,prvovýrobě‘, ale dotahovali věci do konečného výsledku,“ míní rektor.
Nejmladší fakulta tropického zemědělství, která vznikla letos z původního samostatného institutu, by mohla využít znalostí svých pracovníků z exotických zemí a nabídnout třeba i studium humanitární pomoci. „Tato fakulta má značný potenciál,“ věří Balík.
Kritizována (nejen za svou velikost) byla svého času Provozně ekonomická fakulta ČZU, jež zbytněla až na více než dvanáct tisíc studentů – je to největší ekonomická fakulta v České republice! Právě tuto fakultu, kde se neučí jen ekonomie, ale i informatika, psychologie nebo etnologie, loni ve svém pětidílném „seriálu“ pranýřovaly Britské listy, jež prověřovaly účelnost vědeckých grantů, publikace nebo i problematické starší vyučující: od bývalého rektora Jana Hrona až po profesora Ivana Vranu, původně odborníka na radiolokátory...
„Tato série článků je pro mne stále bolestivou věcí. Hodně ČZU poškodila; šlo o složité věci související s generační obměnou, které se nedají řešit přes média. Střetly se tam dvě generace,“ říká k tomu Balík, ale třeba posmívaný výzkum pastevců v Kyrgyzstánu hájí.
„Přesně tak to dělají špičkové zemědělské univerzity, jako jsou nizozemská Universita Wageningen nebo Bodenkultur Wien, jež hledají příležitosti ke spolupráci a rozvoji po celém světě,“ doplňuje rektor, pro nějž je holandská škola vzorem. Ač je podobně specializována, v Šanghajském žebříčku je 101. až 150. nejlepší na světě.
Silnější výzkum, partneři v Praze
K tomu, aby byla Česká zemědělská univerzita silnější a viditelnější, by mohla přispět větší součinnost s jinými pražskými univerzitami, které si bývaly vzájemně oproti třeba těm brněnským odcizenější.
„Když jsem skoro před čtyřmi lety poprvé nastoupil do funkce, mrzelo mě, jak jsme spolu nedrželi. Pak nás ale nouze naučila housti a ukázalo se, že samotné školy nic neprosadí. Mluvili jsme o tom s kolegy rektory, podařilo se nám vytvořit tým pražských rektorů a začali jsme lobbovat – například za Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) pro Prahu. To nespadlo z nebe, rektoři a prorektoři udělali velký kus práce,“ říká Balík a dodává, že v takové metropolitní spolupráci a „rektorském klubu“ chce pokračovat.
Pražské univerzity musejí dát najevo, že jsou skupinou, jejíž případné problémy mohou ohrozit rozvoj českého hospodářství...„To musíme udržet, to je priorita. Nového rektora bude mít Univerzita Karlova, ČVUT i Vysoká škola ekonomická. V užší spolupráci je naše obrovská síla. Musíme vytvořit velký a jednotný tlak, musíme dát najevo, že jsme skupinou, jejíž případné problémy mohou ohrozit rozvoj českého hospodářství,“ tvrdí rektor s tím, že vyšší průměrné platy v Praze nutně neznamenají, že pražské školy mají i lepší zázemí.
Díky dvěma miliardám z OP VaVpI pro hlavní město, o nichž ČESKÁ POZICE jako první referovala, chtějí Suchdolští postavit dřevařský pavilon a přestavět laboratoře Technické fakulty – celkem za tři sta milionů.
I to by mělo škole pomoci ve dvou Balíkových vizích: „ČZU by měla posílit svou výzkumnou činnost, abychom se v našich oborech stali respektovanou výzkumnou univerzitou. Na první místo ale kladu svobodu bádání, kritickou výměnu myšlenek a komplexní chápání života a přírody, neboť už nejsme Vysokou školou zemědělskou, nýbrž univerzitou.“
