Lidovky.cz

Ředitel nakladatelství Academia: Autoři se někdy neumějí „prodat“

  23:43

„Vydávání odborné literatury bude čím dál obtížnější a bez grantů to nejspíš vůbec nepůjde,“ říká v rozhovoru Jiří Padevět.

foto: © ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Jiří Padevět vede jedno z nejprestižnějších tuzemských nakladatelství: Academii, která má i sedm firemních knihkupectví. Academia sází na pečlivou redakční práci a především odborné a populárně-vědné tituly. Jací jsou její čtenáři?

„Co se týče našich čtenářů, myslím, že jsou zdravě konzervativní. Záběr mají široký. Od entomologických klíčů, přes chemii, fyziku po humanitní vědy, ale naši čtenáři vyžadují hlavně kvalitu. Nemohu si dovolit, co jiní, že vydají knihu skoro bez redakční úpravy,“ říká Padevět v rozhovoru pro ČESKOU POZICI.

O ceně

ČESKÁ POZICE: Jak se daří specializovanému knižnímu vydavatelství, které vydává především vědeckou literaturu a odborné tituly? Je to těžké?

PADEVĚT: Myslím, že na českém knižním trhu je to složité pro všechny. Kniha přestala být něčím úžasným, stala se – možná to přeženu – běžným zbožím, nicméně vědecká či populárně vědecká kniha ještě úplně běžným zbožím není. Okruh čtenářů pro ni je malý. Ty naprosto odborné práce vycházejí v nákladu 100, 200 či 300 výtisků, což se nikdy nemůže zaplatit, ani kdyby se prodal celý náklad. Snad jen, kdyby kniha stála 2500 korun...

„Když je odborná kniha ,drahá‘, je to naprosto v pořádku, protože je za jejím vydáním obrovské množství práce“Pořád slyšíme, že knihy jsou drahé, jenže když se podíváte z hlediska nakladatele, zjistíte, že autoři chtějí vyšší honoráře, překladatelé též, distribuce vyšší rabat, knihkupci rovněž, tiskaři více peněz za tisk, a pak všichni přijdou do knihkupectví a říkají, že jsou knihy drahé. Knihy jsou v Česku pořád ještě nejlevnější z okolních zemí. Ale domnívám se, že když je odborná kniha v uvozovkách „drahá“, je to naprosto v pořádku, protože je za jejím vydáním obrovské množství práce. Taková kniha má nějakou hodnotu, není jen spotřebním zbožím. Jsou i případy, kdy je nějaká odborná kniha extrémně úspěšná a zůstane na trhu dlouho a dlouho je základním pramenem daného oboru.

ČESKÁ POZICE: Můžete uvést příklad z nakladatelství Academia?

PADEVĚT: Rozhodně „kanonickou“ záležitostí je souborné vydání Díla Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského, první český překlad od jednoho překladatele vydaný v jednom svazku.

ČESKÁ POZICE: Cena ovšem činí kolem dvou tisíc korun, ne?

PADEVĚT: Téměř, což si myslím, že právě není mnoho, protože je to skutečná investice. Pak jsou knihy, jako je učebnice Biofyzikální chemie pánů Kodíčka a Karpenka, ze které se učí už minimálně dvě generace vysokoškolských studentů a vychází pořád dál a dál. Podobným příkladem je Slovník spisovné češtiny. Dlouho se může držet i nedávno vydaná Ochrana zvířat v právu dvou autorů z Ústavu státu a práva Akademie věd, pokud se tedy nezmění právní úprava...

ČESKÁ POZICE: Jak se třeba prodává takto specifická publikace? Je o ni zájem?

PADEVĚT: Co je to zájem? Je o ni zájem, budou to soustavně prodávané desítky kusů. Nebude to jistě ve stovkách kusů, ale to nikdo ani nečeká.

ČESKÁ POZICE: Přijde mi, že dost úspěšná mohla být třeba Antarktida od vědců z Masarykovy univerzity, kteří tam již léta bádají. Je to tak?

PADEVĚT: Ta se prodává výborně, je na pomezí popularizace a vědecké publikace. Na ní se podílelo více než 30 odborníků z různých oborů od botaniků po klimatology. Prodává se skvěle, ale je třeba poznamenat, že pan profesor Pavel Prošek je jedním z mála autorů, kteří se o svoje knížky také mediálně starají. To je hrozně důležité.

O propagaci

ČESKÁ POZICE: Co pro to můžou autoři dělat, co jim poradíte?

PADEVĚT: Poradil bych jim, aby se chovali jako editoři jedné z našich nejúspěšnějších knih vůbec – sborníku Kolaps a regenerace a jeho nedávno vydaného „pokračování“ Civilizace a dějiny. Profesoři Martin Kovář a Miroslav Bárta ji propagují, kde mohou, v tištěných médiích, na internetu, v televizi, v rozhlase...

ČESKÁ POZICE: I v Poslanecké sněmovně; knihu o kolapsech společností podpořila a poslancům koupila též expředsedkyně Miroslava Němcová...

PADEVĚT: I tam. Pokud má autor pocit, že nakladatel vydá knihu a musí se sám postarat o její prodej a autor jen kontroluje, zda je jeho kniha za výkladem knihkupectví, to je málo. Odborná kniha ve výloze sice vypadá pěkně, ale prodeje příliš nezvýší.

ČESKÁ POZICE: Autoři propagaci podceňují?

PADEVĚT: Obávám se, že ano. Spíše jim to ještě nikdo pořádně neřekl, i když já jim tedy vždy radím, že by to měli dělat (úsměv).

Samozřejmě to záleží i na druhu knihy; ne každá je sdělná pro všechny a mediálně zajímavá. Spousta titulů, byť v oboru zásadních, jako je Abiotikózy rostlin: poruchy, poškození a poranění, se do televizních Událostí zkrátka nedostane.

ČESKÁ POZICE: Mají se autoři-vědci aktivněji nabízet do rozhlasu, médií?

PADEVĚT: Jakákoliv zmínka o knize je skvělá. I třeba mnohokrát kritizovaná soutěž Magnesia Litera je podle mne naprosto v pořádku, neboť dává prostor knihám v médiích, přitahuje k nim pozornost. Alespoň čtrnáct dnů se mluví o knihách. Jakýkoliv formát, který propaguje knihu či vědeckou práci, i kdyby přitáhl jen jednoho dva lidi, je v pořádku, protože oni předají informaci dál. Skvělou roli hrají sociální sítě, které podle mne mnozí nakladatelé podceňují.

ČESKÁ POZICE: A vy ne?

PADEVĚT: My ne. Myslím, že když máme nástroj, třeba Facebook, jímž můžeme zadarmo a rychle říci třem tisícům lidí, že vyšla nová kniha, je třeba jej využít.

O bestsellerech

ČESKÁ POZICE: Můžete jmenovat některé knihy z Academie, které byly v uplynulých deseti letech výjimečně úspěšné?

PADEVĚT: Už jsem jich pár jmenoval: Shakespearovo Dílo, Kolapsy, skvěle se prodává Teorie nevzdělanosti od Konrada Liessmanna i jeho další práce, stálicí je sociolog Zygmunt Bauman, Fareed Zakaria, některé tituly z edice Paměť – velmi úspěšné byly vzpomínky Ivana Klímy s názvem Moje šílené století a mnohé další knihy.

ČESKÁ POZICE: Kolik se prodalo například „Shakespeara“?

PADEVĚT: K dnešku asi sedm tisíc. U Kolapsů se pomalu blížíme k deseti tisícům kusů.

ČESKÁ POZICE: To je v Česku u odborného titulu hodně nebývalé.

PADEVĚT: Je to bestseller. I kdyby měl takové prodeje mnohý beletrista, jásal by. Musím pyšně přiznat, že mezi nejprodávanější knihy patří i můj Průvodce protektorátní Prahou, který od října do konce roku dosáhl téměř šesti tisíc prodaných výtisků, což jsem opravdu nečekal.

ČESKÁ POZICE: Kolik času jste nad jeho přípravou strávil?

PADEVĚT: Tři a půl roku, většinou o víkendech, po večerech. Kromě archivů, které mají bohužel večer zavřeno... Ale zájem je to celoživotní; není to tak, že bych někdy před třemi a půl lety začal studovat protektorátní reálie. Trvalo to déle.

ČESKÁ POZICE: Připravujete prý už i pokračování.

PADEVĚT: Jedno přímé, s pracovním názvem Průvodce stalinistickou Prahou. Ten bude začínat 25. únorem 1948 a končit asi koncem roku 1956 nebo Sjezdem spisovatelů. Kniha bude mít stejný koncept, nebude ale zaměřena jenom na třetí odboj, ale především na kulturu a politiku.

ČESKÁ POZICE: Je do budoucna možná trilogie?

PADEVĚT: Dovedu si představit Průvodce po Pražském jaru, nikoliv s akcentem na srpen 1968, ale od konce padesátých let do začátku normalizace, ale to je ještě hodně daleko... Myslím, že Praha stalinistická mi bude na minimálně nadcházející tři roky stačit (úsměv).

ČESKÁ POZICE: Uvažoval jste nabídnout rukopisy jinému vydavateli?

PADEVĚT: Rozhodně jsem to nejdříve nabídl Academii. Ale samozřejmě nepodepisuji licenční smlouvu sám se sebou, ani o vydání nerozhoduji. Vím, že jedno pražské nakladatelství, které většinou vydává publikace v němčině, uvažuje o vydání průvodce v německém jazyce. Bylo by to nejspíše zkrácené vydání, taková verze pro turisty.

O trendech

ČESKÁ POZICE: Můžete za ty roky, kdy jste ředitelem odborného nakladatelství, říci, zda se nějak proměňují čtenářské trendy, zájmy o druhy knih?

PADEVĚT: Obecně se knižní trh příliš nemění. Nemluvím jen o našich čtenářích, ale o českém knižním trhu. Vede beletrie, literatura faktu, většinou o soudobých dějinách, dětské knížky a knihy vznešeně nazývané „příručky osobního růstu“, manažerské příručky a podobně. Co se týče našich čtenářů, myslím, že jsou zdravě konzervativní. Záběr mají široký. Od entomologických klíčů, přes chemii, fyziku po humanitní vědy, ale naši čtenáři vyžadují hlavně kvalitu. Nemohu si dovolit, co jiní, že vydají knihu skoro bez redakční úpravy...

ČESKÁ POZICE: To se děje?

PADEVĚT: Děje anebo jde maximálně o jednu redakční úpravu. Neříkám, že v našich knihách nejsou chyby, jsou, samozřejmě. Ale kvalita je stále jedním z hlavních faktorů. Domnívám se, že se tím stále ještě lišíme od řady nakladatelů.

ČESKÁ POZICE: Jaká další nakladatelství odborné literatury respektujete?

„Kvalita je stále jedním z hlavních faktorů. Domnívám se, že se tím stále ještě lišíme od řady nakladatelů.“PADEVĚT: Rozhodně Argo, v celé šíři sortimentu, byť v uplynulých letech nastal odklon od odborné litratury k beletrii. Dále Nakladatelství Lidové noviny (NLN), které vydává obrovské množství kvalitních věcí obzvlášť v historii. Dál brněnský Host, jenž odvedl v literární teorii obrovský kus práce, i pro beletrii. Řadu univerzitních nakladatelství, ač se kloní spíše k učebním textům, ale zlepšují se. I vizuálně.

Ale obecně myslím, že vydávání odborné literatury bude čím dál obtížnější a bez grantů to nejspíš už vůbec nepůjde...

ČESKÁ POZICE: Jinak je to přílišný risk?

PADEVĚT: Pro každého je to riskantní, jde o velmi dlouhodobou investici, často z větší části nenávratnou. Málokdo si to může vůbec dovolit. K těm slušně prodávaným řadím dvousvazkovou monografii o Václavu Vavřinci Reinerovi od Pavla Preisse, což je jeho celoživotní dílo, nicméně investice do takové knihy je v řádu několika milionů korun. To by si malý nakladatel nemohl vůbec dovolit, a i ten velký jenom tehdy, když je podpořen grantem.

ČESKÁ POZICE: Objevují se sponzoři?

PADEVĚT: Velmi zřídka. Je to spíše otázka osobních kontaktů, delší spolupráce.

ČESKÁ POZICE: A inzerenti?

PADEVĚT: Prakticky ne. Kniha není nejvhodnější inzertní médium. Ani v případě, kdy jde přímo o knihu ke specifickému tématu, třeba o elektronových mikroskopech... Opět jde o výjimky, většinou závislé opět na osobních kontaktech.

ČESKÁ POZICE: Že by se třeba ozval Tescan, Delong, neptají se?

PADEVĚT: Ne, není zájem. Dali bychom jim i prostor. Inzerce v knize není žádná hanba, ale oni vědí, že své zboží prodají i bez inzerátu, že mají cílovou skupinu dávno podchycenu.

ČESKÁ POZICE: Hodně se hovoří o nástupu čteček, e-knih. Jak se to promítá u odborné literatury v Česku?

PADEVĚT: E-knihy pokrývají u nás asi pětinu produkce klasických knih, něco máme ve formátu ePub, něco v PDF. V ePubu je toho u odborných prací strašně málo, protože se tam nedají používat ani poznámky pod čarou. Tím jsme omezeni. U elektronických knih jsme omezeni i právně, neboť ve spoustě knih jsou ilustrace, obrázky a fotografie a my prakticky od žádného archivu nedostaneme svolení k jejich užití v elektronickém vydání. A vydat Reinera jako holý text nemá smysl... Další věc: e-knihy se více kradou, než prodávají.

ČESKÁ POZICE: Šíří se na serverech, jako je Ulož.to a jiné?

PADEVĚT: Tak. Třeba Ulož.to je po našem upozornění i stáhne, odstraní, ale na uživatele nelegálních serverů v zahraničí můžete podávat trestní oznámení, a policie to stejně odloží.

ČESKÁ POZICE: Jak se e-knihy prodávají, kolik jich je?

PADEVĚT: Prodeje e-knih jsou v rámci knižního trhu minimální, promile z obratu. Zatím. Netvrdím, že to nebude růst. Ano, vidíte lidi v tramvaji s čtečkou, ale myslím, že ve většině případů mají patrně volně stažený obsah – kompletního Čapka, Němcovou a podobně nebo ke koupené čtečce dodaný balíček třeba deseti knih, které mnohému čtenáři na rok postačí.

O tipech

ČESKÁ POZICE: Kolik knih přečte za rok ředitel Academie?

PADEVĚT: Nepočítám to. Kdyby to byla jedna dvě týdně, pak více než 60 za rok; hlavně čtu, co potřebuji pro získávání informací do svých rukopisů, což čtu „zrychleně“.

ČESKÁ POZICE: A co byste si z vašeho plánu sám vybral ke čtení?

PADEVĚT: Prakticky všechno, byť přiznávám, že entomologické klíče nejsou úplně mou nejtypičtější četbou. Ale sáhl bych po edicích 21. století, Paměť, Galileo, průvodcích...

ČESKÁ POZICE: Nač se mohou čtenáři Academie letos zejména těšit?

PADEVĚT: Je to jistě kniha o vážkách v České republice, kde je jedním ze spoluautorů Dan Bárta, který vážky velmi zpopularizoval a je uznáván i mezi odborníky. Vyjde první titul z nové edice České kino ve spolupráci s Casablancou a Národním filmovým archivem – první na řadě bude Král Šumavy. Kniha bude nejen o filmu samém, ale i o věcech kolem natáčení, dobovém kontextu a vždy bude přibaleno DVD s filmem. Následovat bude Cesta do pravěku. Zajímavé bude nové komentované vydání překladu Kalevaly; na to se velmi těším. Knihou, jež zaujme všechny, kteří se zajímají o knižní trh, bude dílo Knihy kupovati od Zdeňka Šimečka a Jiřího Trávníčka, což jsou dějiny českého knižního trhu dovedené až do současnosti. A osobně se také těším na průvodce Prahou avantgardní.

  • Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.