Přednášejí tu nobelisté, zdejší vědci patří k publikačně nejúspěšnějším ekonomům v Česku. Institut CERGE-EI (Center for Economic Research & Graduate Education-Economics Institute), společné pracoviště Akademie věd ČR a Univerzity Karlovy, pěstuje ekonomii jako vědeckou disciplínu. O tom, jak se takové ekonomii v Česku vede, hovořila ČESKÁ POZICE s docentem Štěpánem Jurajdou, který CERGE-EI řídí od ledna 2009.
ČESKÁ POZICE: V jakém stavu je ekonomická věda v Česku?
JURAJDA: Ve stavu, který není ještě úplně špatný. CERGE-EI je stále schopné soutěžit s těmi nejlepšími pracovišti v post-sovětském světě: podle různých mezinárodních žebříčků jsme v první trojce spolu s Moskevskou NES a CEU v Budapešti a mezi pěti procenty nejlepších ekonomických pracovišť na světě. A také třeba Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd UK má kvalitní ekonomické vzdělání, i v angličtině, a rostoucí úroveň výzkumu.
Na druhou stranu je na mnoha dalších pracovištích úroveň vykazovaného výzkumu katastrofální, protože většina výstupů, které jsou takzvaně bodované a financované v současném systému, neodpovídá mezinárodním kritériím. Podle jedné studie nemělo až devadesát procent nově jmenovaných profesorů ekonomie v Česku žádný článek v mezinárodním impaktovaném časopise! To znamená, že většina toho, co se tu financuje jakožto vědecká práce, mohou být sice užitečné lokální věci, ale mezinárodně konkurenceschopné vědecké práce se dělá málo.
ČESKÁ POZICE: Čím to je? Ekonomové to neumějí, nebo ani nechtějí umět?
„Více peněz vede přes výuku velkého množství studentů, nikoliv přes kvalitní výuku“JURAJDA: Je to do velké míry dáno nastavením finančních motivací. Více peněz vede přes výuku velkého množství studentů, nikoliv přes kvalitní výuku. Dále hraje roli financování výzkumu na univerzitách pomocí „kafemlejnkových“ bodů. Přes opakovaná upozornění se dlouhé roky nijak nekontrolují třeba knihy, které se zadávají do systému hodnocení výzkumu jako „vědecké monografie“. A jsou to přitom skripta, učebnice, příručky, deset nejlepších rad manažerům a podobně. Neříkám, že jsou to věci vždy nevyhnutelně neužitečné, ale nejde o solidní výsledky původního výzkumu. A v důsledku špatných motivací nastavených „kafemlejnkem“ již dnes majoritní podíl těchto výstupů dále roste na úkor těch mezinárodně konkurenceschopných.
ČESKÁ POZICE: Co s tím navrhujete dělat? Pomohla by nová metodika hodnocení vědy?
JURAJDA: Stačilo by v prvním kroku zrušit systémovou motivaci produkovat slabý, snadno publikovatelný výzkum, to jest zrušit náš naprosto unikátní systém „kafemlejenek“ tak, jak to už před dvěma roky navrhl Mezinárodní audit výzkumu a vývoje. Ve druhém kroku by bylo vhodné zavést u nás metodiky hodnocení, které fungují v civilizovaných zemích, například systém, který již mnoho let provozují ve Velké Británii. Ostatně tento úkol měl i velký projekt oborových metodik ministerstva školství, kterému ale ministerstvo už více než rok neumožnilo odstartovat. Takže já situaci čtu tak, že se současného nesmyslu nezbavíme do roku 2020...
ČESKÁ POZICE: Jak je vůbec možné, že oněch devadesát procent „lokálních“ profesorů tu dosáhne na profesuru?
JURAJDA: Protože standardy oboru odpovídaly na mnoha školách stavu profese po konci komunismu. Situace se zlepšuje, ale pomalu.
ČESKÁ POZICE: Doporučujete v tomto smyslu nějaké příklady „dobré praxe“ ze světa?
V ekonomii je v kvalitních zahraničních časopisech publikační zpoždění na úrovni tak tří let a světově špičkový ekonom publikuje tak jeden článek do rokaJURAJDA: Vidím dva klíčové faktory. Při hodnoceních jedinců i pracovišť je v první řadě nutné zohlednit rozdílné publikační praxe rozdílných oborů. Třeba v ekonomii je v kvalitních zahraničních časopisech publikační zpoždění na úrovni tak tří let a světově špičkový ekonom publikuje tak jeden článek do roka. Takový špičkový chemický inženýr publikuje několikanásobně častěji. Zatímco v ekonomii je důležité publikovat v malé skupině časopisů s vysokým impakt faktorem (ekonomických časopisů s impakt faktorem je obecně víc než 300 a většina jich až tak dobrá není), tak pokud byste dělal počítačovou vědu nebo informatiku, tam se často publikuje tak rychle, že se ani impaktované časopisy tolik nepoužívají, protože jsou pomalé. Proto je důležité nehodnotit vědce a neposílat peníze podle jednoho snadno manipulovatelného kritéria (jak to dělá například kafemlejnek uvnitř oborových skupin), když má každý obor jiné publikační zákonitosti.
Druhý faktor je zapojení důvěryhodných zahraničních hodnotitelů do těchto procesů. Nemám na mysli známé ze Slovenska nebo nějaké méně významné německé univerzity, ale zapojení výzkumníků ze zahraničí, u kterých je naprosto jasné, že jejich vědecká reputace je natolik silná, že nezohledňují lokální zájmy.
ČESKÁ POZICE: Třeba vy jste v CERGE-EI nedávno měli na přednášce i držitele Nobelovy ceny Erika Maskina. Kolikátým byl už u vás nobelistou?
JURAJDA: U nás už byl jedenáctým či dvanáctým držitelem. V podstatě každý rok má u nás přednášku aspoň jeden nobelista. Dva máme i v našem dozorčím výboru: Christophera Simse a Josepha Stiglitze. Ale důležitější je funkce celého výboru, který dohlíží na fungování CERGE-EI. Při jeho zakládání před dvaceti lety, u kterého stál Jan Švejnar, šlo o propojení výuky ekonomie se špičkovou vědou. Od počátku bylo jasné, že sociální vědy byly za komunismu hluboce poškozeny a že žijeme v malé zemi, kde se každý s každým zná, takže bude těžké vybudovat kvalitní pracoviště bez zapojení kredibility a ochoty špičkových lidí ze zahraničí, kteří by pomáhali s hodnocením vědeckých pracovníků a rozhodnutími, koho najmout a jak udržet kvalitu pracoviště.
ČESKÁ POZICE: Proto vznikl dozorčí výbor?
JURAJDA: Ano. Jeho role je klíčová ve dvou chvílích. Jedna je, když najímáte výzkumníky. V ekonomii, první týden v lednu každého roku, je v jednom z největších měst USA výroční konference Americké ekonomické asociace. Tam se sjede deset tisíc lidí, včetně studentů a doktorandů ekonomie, kteří hledají místo na trhu práce. Dokončují dizertace. A každá škola, která chce najímat vědecké pracovníky, tam jede, dostane předtím 100 až 200 přihlášek, vybere si čtyřicet adeptů a udělá si s nimi interview. Od rána do večera děláte půlhodinové rozhovory. Pak vyberete deset lidí, které zkusíte pozvat, aby u vás na pracovišti udělali přednášku nebo seminář; na základě toho dáte pěti z nich nabídku práce a jeden ji třeba přijme. Je tomu tak proto, že dáváte nabídku lidem špičkovým, o něž je zájem. A právě v tomhle procesu je zásadní, že těmto lidem dokážete vysvětlit, jak u nás probíhá hodnocení, a že jsou do něj zapojeni lidé, které každý zná a kteří mají celosvětovou kredibilitu.
ČESKÁ POZICE: A tou druhou klíčovou věcí?
JURAJDA: I když to nemá oporu v českém právu, zavedli jsme systém podobný tomu, jaký je v USA, takzvaný šestiletý tenure clock, kdy po zhruba šesti letech od najmutí mladých výzkumníků děláme jejich rozsáhlé externí hodnocení. Dozorčí výbor si vyžádá od nezávislých lidí v daném podoboru, kde hodnocený člověk pracuje, šest až deset dopisů z univerzit po celém světě. Tento proces se v naší profesi bere velmi vážně.
Dozorčí výbor se ptá, zda výzkum, který ten člověk opublikoval, je dostatečně významný pro podobor, ve kterém pracuje, jestli bude dotyčný do budoucna pravděpodobně publikovat další zajímavé a originální práce a jestli by měl tento člověk na definitivu třeba i na amerických univerzitách. Na Harvardu asi ne, tak dobří ještě nejsme, i když v poslední době se nám podařilo najmout výjimečně produktivní výzkumníky. Oslovení výzkumníci se k tomu vyjádří a náš dozorčí výbor následně vydá doporučení, zda má mít člověk nadále podporu a na pracovišti pokračovat.
ČESKÁ POZICE: Má skutečně dejme tomu takový Stiglitz čas se na to podívat?
JURAJDA: Joe Stiglitz nepřijede na úplně každé zasedání, ale když jsme měli dvacáté výročí, tak tu měl několik přednášek, pomáhal nám v rámci Fóra 2000, které jsme spolupořádali. Chris Sims je novým členem, ví dobře, čemu se bude věnovat. Počítá s tím. Ale nejsou tam jen tito dva nobelisté, ale i lidé, kteří mají srovnatelně špičkové kariéry, jako měli jiní držitelé, než cenu dostali.
Třetina absolventů končí v byznysu, třetina v centrálních bankách a institucích typu MMF či OECD a třetina v akademické sféřeMáme tam nově například světoznámého Larryho Samuelsona z Yale, který je koeditorem jednoho z nejlepších ekonomických časopisů na světě. Nově přišel z Oxfordu Peter Neary, který má velký ERC grant a zasedá v panelu, který hodnotí ekonomii za celou Velkou Británii. Je tam Kevin Murphy, jenž dostal John Bates Clark Medal, kterou dostávají vynikající ekonomové do čtyřiceti let. Dřív se dávala jen každý druhý rok, takže bylo skoro těžší ji dostat nežli Nobelovu cenu. Dále John Sutton, superhvězda v oboru industrial organization, dále tam byl Alan Krueger, než se stal šéfem ekonomických poradců prezidenta Obamy. Ale předpokládám, že se posléze na CERGE-EI vrátí.
ČESKÁ POZICE: Jste už tedy ve světě známí? Cítíte, že povědomí o pražském CERGE-EI roste?
JURAJDA: Obecně jsme poměrně dobře známí v Evropě a na některých amerických univerzitách. Ale spíše je to tak, že světový akademický trh je obrovský. Podáváme inzeráty jako ostatní a lidé, kteří jsou na začátku kariéry, posílají nabídky třeba i na tři stovky škol. Ale při bližším výběru se už zájemci podívají na školu blíže. Podívají se, kde publikujeme, kdo je právě v té naší radě, a zda najímáme lidi, kteří mají špičkový vědecký potenciál.
ČESKÁ POZICE: Kde se uplatňují vaši absolventi?
JURAJDA: Třetina jich končí v byznysu, v konzultačních firmách nebo v bankách, třetina v institucích jako Mezinárodní měnový fond, OECD nebo v centrálních bankách. Ale nejen v České národní bance, což je asi vůbec největší zaměstnavatel našich studentů, ale jsou to centrální banky od Nového Zélandu po Kanadu, doslovně.
Další třetina končí v akademické sféře – to je zdravé procento – řádově půlka z toho regionálně, což je naše poslání, ale půlka také odchází na špičkové katedry – třeba dostali plnou profesuru v Tilburgu, v Innsbrucku, dva působí v Kodani, další ve Vídni, Jakub Steiner donedávna působil na špičkové Kellog School of Management při Northwestern University, Jan Bena je na University of British Columbia a tak dále a tak dále.
ČESKÁ POZICE: Jsou to opravdu tak výjimečná angažmá?
„Když někoho sháníme, dáme si mezinárodní inzerát a přijmeme toho nejlepšího. A když není nikdo dost dobrý, prostě nikoho nevezmeme.“JURAJDA: Málokdo si v Česku dokáže představit, jak jsou to prestižní školy a třeba kolik také platí. Jsou to opravdu zajímavé kariéry, kdy pracujete ve špičkových týmech ať v ekonomické praxi nebo v akademickém světě. Fakt, že jsou naši absolventi pravidelně schopni se takto dobře uplatnit, od nás z malinkého centra ve středu postkomunistické Evropy, znamená, že to děláme dobře. Běžná česká instituce i dobrá katedra funguje tak, že většinou najímá vlastní absolventy. To my neděláme. Jediná výjimka je, když daný výzkumník vystuduje u nás, a pak úspěšně projde jedním dvěma pracovišti v cizině. Pak ho po letech – pokud je lepší než kdokoliv na mezinárodním trhu, kdo se k nám hlásí – vezmeme. Ale ne proto, že je z Čech. Když někoho sháníme, třeba na obor veřejných financí, dáme si mezinárodní inzerát a přijmeme toho nejlepšího. A když není nikdo dost dobrý, prostě nikoho nevezmeme.
ČESKÁ POZICE: Jsou platy, které v CERGE-EI nabízíte, světově konkurenceschopné?
JURAJDA: Celosvětově ne. Když někoho najmeme, tak má ten člověk většinou i nějaký silný důvod žít ve střední Evropě. Snažíme se být kompetitivní v rámci Evropy, pro mladé po studiích, s možností získat nějaký grant – snažíme se udělat atraktivní nabídku. Záleží také, s kým to srovnáváte. Když vezmeme místní technické programy, které mají trojnásobný normativ na studenta, a jsou dnes navíc na vysokých školách zvýhodněni „kafemlejnkem“, nebo když uvážíte, že mimo Prahu jsou dostupné operační programy EU, tak asi za danou kvalitu platíme nižší plat než nějaká jiná místní škola. Zajímaví jsme však díky kvalitnímu výzkumnému prostředí třeba pro Italy, Řeky, Turky, kteří mají špičkové vzdělání, ale doma jejich akademický svět příliš nefunguje.
ČESKÁ POZICE: Přibývá zájemců z jihu Evropy vzhledem k tamní situaci v podpoře vědy a výzkumu?
JURAJDA: Jednoznačně.
ČESKÁ POZICE: Obecnější dotaz. Chodí ve světě na studium ekonomie výjimečně talentovaní zájemci?
„Do ekonomických Ph.D. programů jdou ve světě opravdu hodně nadaní lidé“JURAJDA: Je k tomu potřeba matematické nadání a dobré základy. Když se podíváte na GRE testy (pro studenty hlásící se do doktorandských programů v USA) a srovnáváte je napříč obory, na špici jsou fyzici a matematici a hned za nimi ekonomové, před všemi ostatními přírodními vědami, natož sociálními. Takže do ekonomických Ph.D. programů jdou ve světě opravdu hodně nadaní lidé.
ČESKÁ POZICE: U nás je asi poměrně jedinečné, že jste společným pracovištěm AV a UK...
JURAJDA: Takových pracovišť je více, ale je pravda, že jsme byli jedni z prvních. Ale málokdy je to tak, že je pracoviště takhle kompaktní, jako jsme my. Je to dáno i tím, že jsme malí, máme přibližně dvacet hlavních vědeckých pracovníků se sdílenými úvazky, jak na Akademii věd, tak na UK. Děláme to transparentně, organizovaně a nabízíme typ kontraktu, kde se vyučuje v doktorském programu CERGE UK. Úvazky v Národohospodářském ústavu Akademie věd pak umožňují soustředit se na výzkum tam, kde se jinde velká část času věnuje výuce v bakalářských programech.
ČESKÁ POZICE: Lze říci, že má CERGE-EI vědecky nejcitovanější české ekonomy?
JURAJDA: Třeba podle žebříčku RePec máme tři nejcitovanější ekonomy v ČR a obecně u nás najdete nejsilnější skupinu lidí v akademickém výzkumu v zemi. I když má každý žebříček nějaké chyby, pro nás je dobře, že nejsou sestavovány námi, takže nikdo nemůže říci, že si to počítáme sami.
Podle dvou takových srovnání (RePec a SSRN) jsme v době, kdy jsme slavili 20. výročí založení, byli mezi horními pěti procenty ekonomických výzkumných institucí na světě. Dnes jsme na tom třeba v SSRN ratingu ještě lépe. My tu zkrátka děláme něco navzdory finančním motivacím v Česku. Je tomu tak i díky tomu, že se v Akademii věd hodnocení soustředí na nejlepší publikace a nejde se po nerozlišené kvantitě a počtu nasbíraných bodů.
ČESKÁ POZICE: Jaké máte plány v CERGE-EI do budoucna, přibude nový program?
JURAJDA: Spíše se budeme muset soustředit, abychom udrželi to, co funguje, a to z důvodu, že jsme v prostředí, jež je pro ekonomickou vědu obecně nepřátelské. Pokud se tady nezkombinuje model plošného financování s podporou vybraných excelentních programů, bude to dále těžké. A to ze tří důvodů:
- V roce 2011 došlo ke zrušení národních programů LC center excelence podporujících doktorské vzdělávání, které je, pokud ho děláte kvalitně, drahé. Zvláště když máte pět let udržet na studiích někoho, kdo umí matematiku, angličtinu a ekonomii – a my si myslíme, že je užitečné pět let jej tady trápit, protože v regionu jsou sociální vědy hrozně potřebné.
- Dále „kafemlejnek“ v ekonomii nedostatečně odráží vědeckou excelenci, takže i lidé elitní v USA by se v takovém systému neuživili. Navíc, kdybych jim u nás říkal, ať publikují v lokálních časopisech či ať vydávají místní brožurky, tak by ti dobří lidé odešli.
- A třetím důvodem je, že sídlíme v Praze, kde zatím ani kvalitní pracoviště nemají velkou šanci dosáhnout na strukturální fondy. Tudíž těžko můžeme expandovat. Provozovat kvalitní doktorský program v sociálně-vědním oboru a ještě v Praze je prostě těžké.
