Řek si vždycky poradí, napsali jsme 22. února. Kdysi vytvořil západní peněžní systém a zachrání jej i před nynějším náporem východního myšlení. Ne, to není žert. Kdo by hledal záchranu stále „východnějšího“ měnového, ekonomického a společenského systému bývalé západní Evropy v Bruselu nebo ve Frankfurtu, velmi by se mýlil.
Než budeme dokumentovat, proč by měla záchrana přijít zrovna z dnešního Řecka, z propadliště stamiliard, připomeňme kontext, v němž Řekové konají. V Řecku se celá slabost a neužitečnost společné měny a nesourodé měnové oblasti eura nejdříve a nejpřesvědčivěji provalily. Nejen proto však Řekové jako první také reagují.
Řekové jsou nejsilnějšími nositeli invence ve finančním systému a peněžnictví v celé historii západní civilizace. Povšimněme si jednoho rozdílu. Evropská měnová unie, Evropská unie i Mezinárodní měnový fond (MMF) a jejich představitelé, včetně těch nejsoučasnějších, celý průšvih zatloukali několik let. Tím na Západ přivedli strnulé a izolacionistické myšlení středověkého Dálného východu (viz izolace Číny v 15. století); vznikl bruselský mandarínský systém. O něco méně intenzívně toto mandarínství pozorujeme ve frankfurtské Evropské centrální bance (ECB), která spravuje (ve smyslu udržuje – zalátává) díry ještě většími záplatami, pumpováním nekrytých peněz. Naopak Řekové nerezignovali na svoji národní, osobní až i fyzickou existenci.
Řekové jsou nejsilnějšími nositeli invence ve finančním systému a peněžnictví v celé historii západní civilizacePřed dvěma měsíci jsme predikovali vývoj peněžní praxe v Řecku: „Mohou vzniknout i soukromé clearingové centrály pro vyrovnávání řeckých obchodních transakcí, a nemusejí být zrovna v Řecku. Vhodných domicilů je po světě dost. Směnky účastníků i clearingových firem mohou začít obíhat vedle oficiálních europeněz. Mohou vzniknout lokální a regionální měny, nic nového ani v jiných zemích Evropy. Mohou vznikat i soukromé peníze korporací – obchodníků. Obyvatelé zemí, krajů, měst si v nedlouhém období vždycky poradí se zdánlivou neřešitelností podmínek.“
Zpráva z řeckého přístavu Volos
A hle, Řek si skutečně poradil. Poslední informace hovoří o tom, že se Řekové vracejí k tradičnímu procesu vzniku peněz jako společného ekvivalentu a zprostředkovatele obchodu. Zatímco se Brusel brání přechodu na dřívější národní drachmu (užitečně volnou, konkurenčně a růstově použitelně devalvovanou), Řekové znovu začali používat komoditní peníze. Přecházejí na lokální barterové systémy směny zboží za zboží či služby. Vznikají spontánní lokální clearingové systémy vypořádávání komoditních obchodů.
V oblasti řeckého přístavu Volos (Thesálie) si již vytvořili svoji clearingově- barterovou měnu „tem“. Jejich clearingová centrála už emituje šekové knížky této měny. Virtuální konta umožňují i bezhotovostní transakce. Z cirkulujících šeků „nové řecké“ lokální měny vznikají i de facto bankovky ne nepodobné směnkám zlatníků, templářů i novodobých bankéřů. Život jde dále „jako obvykle“. Od Homéra podnes.
Barterové peníze zavedlo i několik dalších řeckých oblastí. Lze předpovědět, že budou mít i reálné vzájemné „měnové“ kurzy a že vytlačí z běžného používání euro. Pravda, v těch systémech není zakódováno žádné danění nemovitostí, příjmů či přidané hodnoty. Ani splátky nebetyčného dluhu vůči západním (nyní již téměř východním) věřitelům.
Tradiční řecká invence
Tato invence by neměla překvapovat, je vrozená. Řekové západní ekonomický a peněžní systém jako první vyvinuli, definovali a rozšířili zprostředkovaně do jeho téměř globálních dimenzí. Nyní se ten západní peněžní systém sám od sebe mění na východní, zatímco dříve typicky východní Čína právě sděluje světu, že její měna jüan bude mít uvolněnější kurzovou pohyblivost, aby časem přilákala subjekty z celého světa k nahrazení dolaru jako rezervní měny.
Z cirkulujících šeků „nové řecké“ lokální měny vznikají i de facto bankovky ne nepodobné směnkám zlatníků, templářů i novodobých bankéřůPlnohodnotné mince, zlaté i stříbrné, vymysleli Řekové. Ti maloasijští (v 6. století př. n. l.) spolu s Lýdy (ti již dokonce v 7. století př. n. l) začali razit první mince o hmotnosti 14,5 gramu z valounů přírodně nacházeného zlata – elektronu (obsahoval 73 procent zlata a 27 procent stříbra). Hezky kulaté a značené, certifikované a funkční. Nejstarší známe z nálezů v Artemidině chrámu v Efesu.
Pevninští Řekové zase přišli s vynálezem mince stříbrné. Měnovou reformu velkého stylu provedl v Aténách již Solón v roce 494 před naším letopočtem. V dnešních dnech ji tedy provádějí spontánně samostatné řecké obce, samy a po svém, třeba s novo-měnou „tem“.
Via facti tedy Řekové peněžní směnu a peněžní hospodářství západního typu spontánně vyvinuli již ve starověku. Své banky pojmenovali po lavici tehdejších směnárníků „trapeza“. Až středověcí Lombarďané přišli s italským ekvivalentem „banco“ a také vymysleli pojem „banca rota“ zlomená lavice – tedy bankrot.
I v měnové teorii drží Řekové primát. Zejména pak Aristotelés; zejména v Etice Nikomachově. Definoval totiž peněžní všeobecný ekvivalent: „Bylo nutné zavést užívání peněz. Vždyť ne každou z přirozeně potřebných věcí lze snadno přenášet. Proto se lidé dohodli, že při vzájemné výměně budou dávat a přijímat něco takového, co je samo o sobě užitečné a s čím lze v denním styku dobře zacházet, například, železo a stříbro, nebo je-li ještě něco jiného s takovými vlastnostmi.“ Ano, dnes je v Řecku něco jiného – clearingové jednotky nových komoditních peněz, třeba „temy“ z přístavu Volos.
I v měnové teorii drží Řekové primát. Zejména pak Aristotelés; zejména v Etice Nikomachově.Řekové ovšem mohou s hrdostí mluvit také o novodobých talentech a poctivých centrálních bankéřích. Celosvětově nejznámější byl Xenofón Zolotas. Žil sto let (1904–2004) a vytvořil, co by jiní byli s to vytvořit snad za tisíce let. Profesor Aténské univerzity od roku 1928 je neznámějším poctivým řeckým ekonomem, finančníkem, byl třikrát centrálním bankéřem, předsedou úřednické vlády (1989 až 1990). A také jedním z přímých tvůrců brettonwoodského systému a užitečným činovníkem MMF z té doby.
Exkurz pro fajknšmekry
Obrovská část dnešní odborné terminologie v oblasti ekonomie a finančnictví pochází právě z Řecka a z řečtiny, kde se skutečně vyvinula spontánním vývojem v západním stylu. Zolotas to jako polyhistor prokázal svými dvěma odbornými přednáškami vedenými v současné angličtině v letech 1957 a 1959, ve kterých kromě členů a předložek používá jen slova a výrazy pocházející z řečtiny. Překlad by celé kouzlo pokazil, takže s dovolením publikujeme pouze v originále.
1957
I always wished to address this Assembly in Greek, but realized that it would have been indeed „Greek“ to all present in this room. I found out, however, that I could make my address in Greek which would still be English to everybody. With your permission, Mr. Chairman, l shall do it now, using with the exception of articles and prepositions, only Greek words.
Kyrie, I eulogize the archons of the Panethnic Numismatic Thesaurus and the Ecumenical Trapeza for the orthodoxy of their axioms, methods and policies, although there is an episode of cacophony of the Trapeza with Hellas. With enthusiasm we dialogue and synagonize at the synods of our didymous organizations in which polymorphous economic ideas and dogmas are analyzed and synthesized. Our critical problems such as the numismatic pletora generate some agony and melancholy. This phenomenon is characteristic of our epoch.
But, to my thesis, we have the dynamism to program therapeutic practices as a prophylaxis from chaos and catastrophe. In parallel, a Panethnic unhypocritical economic synergy and harmonization in a democratic climate is basic. I apologize for my eccentric monologue. I emphasize my euharistia to you, Kyrie to the eugenic and generous American Ethnos and to the organizers and protagonists of his Amphictyony and the gastronomic symposia.
1959
Kyrie, it is Zeus’ anathema on our epoch for the dynamism of our economies and the heresy of our economic methods and policies that we should agonize the Scylla of numismatic plethora and the Charybdis of economic anaemia. It is not my idiosyncrasy to be ironic or sarcastic, but my diagnosis would be that politicians are rather cryptoplethorists. Although they emphatically stigmatize numismatic plethora, they energize it through their tactics and practices. Our policies have to be based more on economic and less on political criteria. Our gnomon has to be a metron between political, strategic and philanthropic scopes. Political magic has always been anti-economic. In an epoch characterized by monopolies, oligopolies, monopsonies, monopolistic antagonism and polymorphous inelasticities, our policies have to be more orthological. But this should not be metamorphosed into plethorophobia, which is endemic among academic economists. Numismatic symmetry should not hyper-antagonize economic acme. A greater harmonization between the practices of the economic and numismatic archons is basic. Parallel to this, we have to synchronize and harmonize more and more our economic and numismatic policies panethnically. These scopes are more practicable now, when the prognostics of the political and economic barometer are halcyonic.
The history of our didymus organizations in this sphere has been didactic and their gnostic practices will always be a tonic to the polyonymous and idiomorphous ethnical economies. The genesis of the programmed organization will dynamize these policies. Therefore, I sympathize, although not without criticism on one or two themes, with the apostles and the hierarchy of our organs in their zeal to program orthodox economic and numismatic policies, although I have some logomachy with them. I apologize for having tyrannized you with my Hellenic phraseology. In my epilogue, I emphasize my eulogy to the philoxenous autochthons of this cosmopolitan metropolis and my encomium to you, Kyrie, and the stenographers.
Zkažení měny
To byl ovšem „pan“ profesor Zolotas, „pan“ guvernér řecké centrální banky a konsolidující premiér země. Dnes jde v Řecku tento úkol za obyčejnými obyvateli. Elity selhaly a selhávají. Zolotas byl keynesiánským zastáncem zlatého standardu. Bez jakéhokoli, byť i vágního vztahu peněz k všeobecnému ekvivalentu zlatu neviděl jistoty růstu (a nikoli jen růstu per se). Sám John Maynard Keynes, o generaci starší, říká: „ Nenajdeme rafinovanější ani spolehlivější prostředek k rozvrácení existujících základů společnosti, než je zkažení měny. Tento proces využívá všech skrytých sil ekonomických zákonitostí na straně destrukce a činí tak způsobem, který není schopný rozpoznat ani jeden člověk z milionu.“
Otec novodobé klasické ekonomie Friedrich von Hayek zase říká: „Naše generace často zapomíná, že systém soukromého vlastnictví je nejdůležitější zárukou svobody jak pro ty, kteří vlastní majetek, tak i téměř pro ty, kteří žádný nemají. Jen díky tomu, že moc nad výrobními prostředky se dělí mezi mnoho nezávisle jednajících lidí, nemá nad námi nikdo naprostou moc a jakožto jednotlivci můžeme rozhodovat o tom, co s námi bude.“
Řekové mohou s hrdostí mluvit také o novodobých talentech a poctivých centrálních bankéřích. Celosvětově nejznámější byl Xenofón Zolotas.Přesně to teď dělají individuální Řekové. A mohou se opřít i o moudro jiného keynesiánce, o Johna Kennetha Galbraitha: „Většina věcí v životě – auta, milenky, rakovina – je významná jen pro ty, kteří je mají. V protikladu peníze jsou stejně důležité pro ty, kteří je mají, i pro ty, kteří je nemají. Obě skupiny mají potřebu jim rozumět a musejí si plně věřit, že jim opravdu rozumějí.“
Když nemůžeme důvěřovat vládě
„Zlaté okno“ v mezinárodním měnovém systému zavřel prezident Richard Nixon v roce 1971. Stejné zrušení zlaté záruky za měnu obyvatel kritizoval už Nixonův předchůdce Herbert Hoover v roce 1933 po zrušení směnitelnosti dolaru za zlato tehdejším prezidentem Rooseveltem: „Zlato máme proto, že nemůžeme důvěřovat vládě.“ Zrušení kontroly měny zlatem považoval totiž za vykročení ke „komunismu, fašismu, socialismu a plánovanému hospodářství“. Zlato považoval za nástroj obrany jednotlivce proti „konfiskaci úspor občana prostřednictvím inflace a deflace“. Herbert Hoover v roce 1933 nemohl ještě slyšet o Evropské měnové unii a měně-neměně euro. Věděl však již tehdy, co to byl Gosplan v bolševickém Rusku…
Evropa a Česko s ní vstupuje do dramatického období nestability a náchylnosti k revolucím a převratům. I v Česku. Dejme si pozor na jakobíny a sansculloty. Pozor však i na notorické ministry vnitra typu Josepha Fouchého a pozor na Napoleony a hrabata de Saint-Germain. Udržme si demokracii a měnový systém jako staří Řekové. Je k tomu možné dospět nejspíše ostrakizací ve volbách ve většinovém volebním systému, bude nutné vyhnat dnešní politické, ekonomické a měnové „tyrany“.
