Reálný pohled z venku: Evropo, postarej se o sebe sama!

Nad „starou dobrou“ Evropou se nikdo nedojímá. I evropští lídři si začínají uvědomovat, že vnější svět jí nepomůže.  

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Evropští lídři si začínají uvědomovat, že vnější svět jim z dluhové krize nepomůže. A přestávají hovořit o významné finanční pomoci, již s nadšením poskytne eurozóně „zbytek světa“. Ten se však stal celým světem. A Evropa – ta, co si říká Evropská unie – se sama stala zbytkem světa.

Nikdo z vnějšího světa se nad „starou dobrou“ Evropou nedojímá, ani se nehrne jí finančně pomoci. Jasně to daly několikrát najevo USA prostřednictvím svého ministra financí Timothy Geithnera. Ani země skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) se nechystají spáchat ekonomickou sebevraždu nezištnou záchranou EU. Ta od nich nemůže očekávat jinou pomoc než ve formě odbytiště pro jejich produkty. Jaký je skutečný názor vnějšího světa na EU?

Čína a Indie

Příznačný pokus o odpověď na tuto otázku přinesla konference Evropa jako globální hráč: Pohled z venku. Uspořádal ji 14. března Ústav mezinárodních vztahů společně s pražskou pobočkou německé Nadace Konrada Adenauera. Zástupci skupiny BRICS na ní prezentovali názor svých zemí přímočaře. EU je pro ně důležitá, jen pokud se o svůj rozvoj a růst včetně poptávky po zboží z venku postará sama.

Například Čína a Indie se obchodní spolupráci s EU nevyhýbají, ale nemají nejmenší důvod ji spasitelsky zachraňovat. Mají totiž dost vlastních problémů. Evropské bolístky považují za přehnaná zjednodušení, zejména kvůli neochotě EU zabývat se funkčností vnitřních mechanismů. Evropa si má dát věci do pořádku a až poté usilovat o samostatné a rovnocenné místo ve světové ekonomice a obchodu.

Čína a Indie se obchodní spolupráci s EU nevyhýbají, ale nemají nejmenší důvod ji spasitelsky zachraňovat

Tyto tvrdé a prosté pravdy na konferenci zazněly například od čínského profesora Č’-min Čchena z Šanghajské univerzity. Jeho příspěvek byl věcný, přímočarý a nepřipouštěl ztrátu času zbytečným kličkováním. Indický profesor Radžendra K. Džajn z Univerzity v Novém Dillí zase nekompromisně poukázal na evropské pokrytectví v oblasti zahraniční politiky. Dle něho se EU vůbec nezajímá o ekonomiky jiných zemí a zabývá se pouze vlastními problémy.

Podle profesora Džajna je pro Indii mnohem podstatnějším problémem zastoupení v Radě bezpečnosti OSN než záchrana nezodpovědného Řecka před státním bankrotem. Proto jeho země žádnou finanční pomoc Evropské měnové unii (EMU) neposkytne – možná přímé portfoliové investice, ale jen na základě zdravého obchodního rozumu. Totéž platí i pro Čínu. Indie i Čína považují EU za oblast, jejíž význam se snižuje, protože upadá hospodářsky i mocensky. Obě země se bez ní obejdou.

Brazílie a Rusko

Přímočaře promluvila i další zástupkyně skupiny BRICS, brazilská profesorka Miriam Gomes Sarajvová z Univerzity v Rio de Janeiru. Názor nastupující velmoci Brazílie na postavení ve světě, které si sama získala, je zdravě sebevědomý. Nepovažuje za žádnou svou povinnost zachraňovat „starou Evropu“. Spolupráci v současné světové ekonomice vidí jako vztah „jihu s jihem“. Severojižní přístup je reliktem 20. století. Dle Sarajvové Latinskou Ameriku tvoří pouze Jižní Amerika a Mexiko do ní nepatří. Sdružení volného obchodu jihoamerických států Mercosur je přímým protikladem Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA), jež spojuje USA, Kanadu a Mexiko.

Ruský pohled prezentovaný Sergejem Utkinem z moskevského Ústavu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů byl ztělesněním východoevropské pozice být neustále ve střehu. Jeho součástí je obava z protiruského postoje a potřeba demonstrovat samostatné postavení. Rusko nehodlá přispět na záchranu EU nad rámec rovnoprávné ekonomické výměny. Jeho problémem je stejně jako u EU suverenita. V případě EU považuje vnější svět za problematický konflikt mezi umělým vytvářením suverenity federální Evropy a suverenitou jejích členských zemí.

Evropská unie chce být utěšovaná a oplakávaná a vymáhá pomoc od zemí, které jsou dle HDP na obyvatele stále velmi chudé

Evropská unie chce být utěšovaná a oplakávaná a vymáhá pomoc od zemí, které jsou dle HDP na obyvatele stále velmi chudé. Opatrné, zdvořilé a citlivé, ale pravdivé výroky o evropském úpadku vyvolávaly pocit studu.

Turecko a Japonsko

Explicitně a podobně bez příkras jako zástupci skupiny BRICS se ve svém příspěvku na konferenci vyjádřil turecký profesor Atila Eralp z Ankarské technické univerzity, z jehož země se stává regionální mocnost. Turecko se snaží „o nemožné“, což se mu daří. Považuje své, víc než deset let trvající rozhovory o vstupu do EU téměř za zbytečné úsilí a dokáže se o svou budoucnost postarat samo. Navíc EU není pro Turecko žádným blízkým zahraničím.

Naopak, pochopení pro evropské problémy a pokles výkonnosti měl japonský profesor Rjó Ošiba z tokijské Univerzity Hitocubaši. Jeho země se totiž v minulých zhruba 20 letech potýkala s podobnými potížemi. Japonsko se však nehodlá litovat, ale změnit své postoje, o což se aktivně snaží. A v rámci západní civilizace odlišuje tvůrčí přístup USA a Velké Británie od ideologického postoje EU, jenž vede k úpadku Evropy.

Zástupci evropských států komentovali názory „z venku“ spíš apologeticky, pro evropsky blahosklonně, a nijak neuklidňovali. Věnovali se vnitřním problémům EU a vnějšímu světu dávali najevo jen snad jeho povinnost přispět na její záchranu. V této souvislosti napadá jediné slovo: imploze. Škoda, že si nevšimli japonské zkušenosti a varování před ní.

Pozvolné skomírání

Tomu i odpovídá nedávné dění v EU. Ministři financí členských zemí eurozóny minulý týden formálně schválili druhý balíček finanční pomoci Řecku ve výši 130 miliard eur. V úterý 20. března pak z něj již Řekové čerpali na nové dluhy, aby zalepili ty staré. A s požehnáním EU nejspíš splatí v březnu i zbývající. Ani poté však nebude klid, řád ani růst. Budou pokračovat potíže tímto způsobem řízené eurozóny a hospodářství. Lze tedy říct, že tyto peníze jsou vyhozené.

Mezinárodní měnový fond (MMF) si však oddechl. A podotkl, že kdyby EU a MMF Řecko nezachránily, nebylo by již členem EMU. Ta je považovaná za archu Noemovu a běda tomu, kdo nenastoupí, vystoupí nebo bude přinucen vystoupit. Analytici investičních společností pak připomínají Portugalsko, jež opakovaně stojí ve dveřích s nastavenou dlaní.

Turecko považuje své, víc než deset let trvající rozhovory o vstupu do EU téměř za zbytečné úsilí a dokáže se o svou budoucnost postarat samo

Evropský fond finanční stability (EFSF) připravuje první emisi 20letých dluhopisů ve své historii. A po testovací emisi ve výši 1,5 miliardy eur chce přejít k částkám o několik řádů vyšším. Role emisních bank se ujmou přední francouzské a německé ústavy BNP Paribas, Commerzbank a DZ Bank, jež se účastnily i předchozího dluhového dobrodružství.

EFSF také plánuje, že se spojí s loni schváleným Evropským stabilizačním mechanismem (ESM), který by měl letos začít fungovat jako stálý záchranný fond. Snem eurobyrokratů a eurospekulantů je sedm set miliard eur. Německo a jeho kancléřka Angela Merkelová považují za realistických pět set miliard. Jde však o snahu udržet s pomocí síly to, co skomírá.

Velké, až likvidační ztráty

Britové dlouho váhali, než se připojili ke společnému trhu bývalého Evropského hospodářského společenství (EHS). Jejich postoj ke společné měně euro však byl konzistentní. A totéž platí i pro dnešní smlouvu o fiskální odpovědnosti, jež se pokouší vnášet disciplínu, která však byla sabotovaná již při vzniku EMU. Společný trh je stále jedinou metou, k níž má smysl směřovat. V oblasti služeb, jež dominují v členských zemích EU, přitom stále není a hned ani nebude liberalizován. A bude-li chtít kdokoli porušit fiskální disciplínu, nezabrání tomu ani Evropský soudní dvůr.

Evropskou modlou je ekologie. Polsku, které je energeticky soběstačné díky zásobám uhlí, však nikdo nezabrání nerespektovat takzvanou uhlíkovou daň. Polský prezident Bronislav Komorowski navíc tento týden prohlásil, že EU naprosto postrádá zahraniční a bezpečnostní politiku. A má pravdu. Pro Polsko je důležité zajištění vlastní existence.

Země BRICS musejí jednat s národními ministry zahraničí a jejich hlavními představiteli

Nedomyšlená Schengenská smlouva už loni narazila na partikulární zájmy Itálie. A francouzský prezident Nicolas Sarkozy ji chce oprávněně omezit. Ani jiná dogmata nevydrží. A vysněné, smyšlené a nefunkční časem v důsledku předstírání skončí dalšími velkými, až likvidačními ztrátami.

Pouze bilaterální vztahy

Diskuse o evropském vnucování se coby „umírněné moci“ (soft power) vede pouze k tomu, že tato moc není tou pravou mocí. A není už použitelná ani za hranicemi tvrdého a dosud platného jádra eurozóny. Debaty o fiskální odpovědnosti zase odkazují na neochotu se takto chovat v rámci Paktu stability a růstu, který dodržuje možná jen Švédsko. Navíc stabilitu nepřinesl a vypudil z Evropy hospodářský růst, nikoli však z Německa.

Evropská zahraniční politika nemá žádné viditelné lídry, výstupy ani výsledky. Země BRICS proto musejí jednat s národními ministry zahraničí a jejich hlavními představiteli. A jejich spolupráce s Evropou může být pouze bilaterální, bude-li EU pokračovat ve svém ideologickém eurocentrismu.

Viděno z venku a bez růžových nebo černých brýlí: A co má být?

Počet příspěvků: 4, poslední 29.4.2012 06:08 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.