Zpráva o prvním českém pastafariánovi obletěla svět. O Lukášovi Novém z Brna se v uplynulých dnech psalo v USA, Velké Británii, Izraeli, Brazílii, Kanadě i Jihoafrické republice. Létající špagetové monstrum ale rozhodně není žádným mediálním nováčkem.
Svých 15 minut slávy si tato náboženská parodie užila již zhruba před pěti lety, kdy rakouský aktivista Niko Alm požádal s cedníkem na hlavě o řidičský průkaz. ČESKÁ POZICE dnes 37letého praotce pastafariánů vypátrala, aby si s ním popovídala o pokrývkách hlavy, náboženských privilegiích a vybájených božstvech.
ČESKÁ POZICE: Vypadáte docela normálně. Jak se z vás mohl stát pastafarián?
ALM: K pastafariánství jsem se dostal díky organizaci zabývající se takzvaným vědeckým skepticismem Die Skeptiker. Církev Létajícího špagetového monstra je z velké části tvořena přírodovědci a – to může znít trochu paradoxně – ateisty. Pastafarián se ze mne sice stal krátce poté, co fyzik Bobby Henderson zveřejnil na konci roku 2006 Evangelium Létajícího špagetového monstra, tuto víru jsem ale začal opravdu praktikovat až zhruba o dva roky později. Tehdy v Rakousku zaváděli nový druh řidičského průkazu.
ČESKÁ POZICE: A vy jste se začal pídit, co taková výměna řidičáku obnáší…
„K pastafariánství jsem se dostal díky organizaci zabývající se takzvaným vědeckým skepticismem Die Skeptiker“ALM: Přesně. Z dopravního inspektorátu mi poslali brožůrku, v níž byly mimo jiné detailně popsány parametry fotografie, kterou má občan ke své žádosti přiložit. A bylo v ní také uvedeno, že pokrývky hlavy jsou obecně zakázané a tolerují se pouze v případě, kdy je dotyčný nosí z náboženských důvodů. Je sice pravda, že nejsem členem žádné opravdové církve, ale v té době jsem se už hlásil k pastafariánství, a proto jsem neviděl důvod, proč této výhody nevyužít.
ČESKÁ POZICE: Nasadil jste si tedy na hlavu cedník a vyrazil do nejbližší fotoslužby?
ALM: V podstatě ano. Coby pastafarián bych měl sice nosit spíše pirátské insignie – šátek anebo klobouk –, ale cedník se hodil jak obsahově, tak na mou hlavu. S fotografiemi a cedníkem na hlavě jsem následně navštívil dopravní inspektorát a zažádal o nový řidičský průkaz.
ČESKÁ POZICE: Zaměstnanci inspektorátu nic nenamítali?
Coby pastafarián bych měl sice nosit spíše pirátské insignie – šátek anebo klobouk –, ale cedník se hodil jak obsahově, tak na mou hlavuALM: Zprvu nikoli, vše se odehrálo nečekaně hladce. O několik dnů později mi ale telefonovali, že musím dodat nové fotografie, protože ty původní nelze použít. Vysvětlil jsem jim tedy, že cedník nosím na hlavě z náboženských důvodů, a pokud s tím má někdo problém, chci to mít písemně. Doufal jsem, že písemné vyrozumění bude možné právně napadnout.
ČESKÁ POZICE: Dočkal jste se ho?
ALM: Dočkal. Jenže jsem v poštovní schránce namísto zamítnutí žádosti nalezl předvolání k doktorovi. Zřejmě měl někdo pocit, že nemám všech pět pohromadě, a proto mě poslali k psychiatrovi. Tomu jsem následně vysvětlil, že nemohu pochopit, proč bych jako pastafarián měl mít pokrývku hlavy zakázanou, zatímco příslušníci jiných náboženství si na hlavu mohou dát, co se jim zlíbí.
Doktor se mnou souhlasil a od té chvíle jsem jedním z mála Rakušanů, kteří mají lékařsky potvrzeno, že jsou duševně naprosto v pořádku. Úřad se mě pak ještě chvíli snažil přemluvit, abych si pořídil novou fotografii, nakonec ale jeho zaměstnanci museli couvnout a vydat mi řidičák i s cedníkem.
ČESKÁ POZICE: Tehdy se o vás začalo psát jako o největším rakouském ateistovi. Akce ale nebyla pouhou recesí…
„Jsem jedním z mála Rakušanů, kteří mají lékařsky potvrzeno, že jsou duševně naprosto v pořádku“ALM: Rozhodně nebyla. Ateismus jako takový samozřejmě nemá žádnou politickou agendu. Ateisté by však i na politické úrovni měli usilovat o rovnoprávnost svého a náboženského pohledu na svět. V Rakousku je to ale bohužel tak, že zákon některá náboženství upřednostňuje. Existuje v něm totiž 15 náboženských církví a společenství, jež mají zvláštní práva.
ČESKÁ POZICE: Co konkrétně těmito zvláštními právy máte na mysli?
ALM: Například náboženskou výchovu ve školách, teologické fakulty profitující z přímých subvencí nebo různé daňové úlevy. Rok od roku rostoucí církevní poplatky si členové církví – katolické i protestantských – mohou odečíst z daní, což Rakousko ročně přijde na 120 milionů eur. Pak máme takzvaný paragraf o rouhání a dlouhou řadu dalších výjimek, práv, privilegií a podpor, pro něž v podstatě neexistuje logické vysvětlení. Proti těmto privilegiím protestuji.
ČESKÁ POZICE: Co s tím má společného cedník na hlavě?
ALM: Například to, že norma o pokrývkách hlavy nemá žádnou oporu v zákoně a v této formě ji lze objevit pouze v již zmíněné brožuře dopravního inspektorátu. Považuji to za jakousi úslužnost pramenící z přemrštěné opatrnosti. Ve jménu náboženství děláme něco, co zatím nikdo nechtěl. Zcela automaticky a s naprostou samozřejmostí se necháváme zatlačit do kouta a přiznáváme církvím práva, která ostatním nepřísluší. To podle mne není správné.
ČESKÁ POZICE: Logickým důsledkem by dle vás bylo například zrušení konkordátu, mezinárodní smlouvy, která řeší práva katolické církve například v Rakousku?
ALM: A nejen konkordátu! V Rakousku máme 15 státem uznávaných církví, přičemž s každou má speciální smlouvu. V případě katolické církve je to konkordát, v případě judaismu nebo islámu pak podobné smlouvy, které jim garantují určité výhody. Já to však vnímám tak, že náboženské vyznání není důvodem, aby s člověkem bylo zacházeno jinak.
„Ateisté by i na politické úrovni měli usilovat o rovnoprávnost svého a náboženského pohledu na svět“Jedním z hlavních argumentů je velikost jednotlivých církví. Jenže v Rakousku máme řadu spolků, které jsou podobně velké, a proto by měly mít také právo na speciální zacházení. I kdyby ale splnily všechny formální podmínky, stát by s nimi nikdy žádnou smlouvu neuzavřel. Tento proces je tedy naprosto nedemokratický. Proto jsem přesvědčen, že konkordát a spol. do společnosti 21. století nepatří.
ČESKÁ POZICE: Řidičský průkaz s cedníkem na hlavě jste prosadil, jaké budou další kroky rakouských pastafariánů?
ALM: Aktuálně se snažíme Církev Létajícího špagetové monstra oficiálně zaregistrovat. K tomu, abychom se stali oficiální náboženskou společností, nám stačí 300 členů. Neznamená to sice, že jsme automaticky plně uznávanou církví, je to ale první krok, od kterého si slibujeme především další medializaci a společenskou diskusi. Jakmile toho statutu dosáhneme, budeme mít navíc možnost soudit se o privilegia, ze kterých těží ostatní registrované církve a náboženské společnosti v Rakousku.
ČESKÁ POZICE: Prvnímu českému pastafariánovi Lukáši Novému ministerstvo vnitra odmítlo vydat občanský průkaz s tím, že cedníkem znevažuje věrohodnost státem vydané listiny. Jak by dle vás měl dále postupovat?
„Všechna náboženství a bohové jsou výmyslem lidí a v této souvislosti se mi zdá, že je rozhodnutí českého ministerstva vnitra velmi nedemokratické“ALM: Český pastafarián by měl podat žalobu a věc nechat objasnit soudem. Český stát si přece nemůže uzurpovat právo na rozhodování, co je, či není správné náboženství. Koneckonců všechna náboženství jsou si rovná, co se týká prokazatelnosti svých tvrzení. Všechna náboženství a bohové jsou výmyslem lidí a v této souvislosti se mi zdá, že je rozhodnutí českého ministerstva vnitra velmi nedemokratické.
Základním pilířem demokracie je rovnost. Z toho v tomto konkrétním případě vyplývá, že se ke všem církvím, náboženským společnostem a dalším spolkům musí přistupovat stejně. Pokud by ministerstvo vnitra na svém rozhodnutí trvalo, znamenalo by to, že Česká republika není demokratickou zemí.
Fenoménu Církve Létajícího špagetového monstra jsme se věnovali také v článcích: