Lidovky.cz

Radosław Sikorski: EU by se měla rozšířit až k Pacifiku

USA

  12:44

Polský ministr zahraničí je přesvědčen, že chce-li Západ obhájit své postavení ve světě, musí se spojovat.

foto: © REUTERS, montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Polský ministr zahraničí Radosław Sikorski svými dvěma projevy – v Berlíně na konci listopadu 2011 a v Oxfordu v září 2012 – vyvolal velké pozdvižení. V prvním kritizoval Němce za pasivitu v evropských záležitostech a vyzval je k aktivitě, ve druhém vyvracel euroskeptické mýty Britů, oponoval jejich argumentům a vyzýval je, aby se vzpamatovali. Tentokrát se šéf polské diplomacie vydal do Austrálie, aby svým posluchačům vysvětlil, že Evropa sice má problémy, ale... problémy se svým úspěchem. Při této příležitosti prohlásil, že Polsko je připraveno podílet se na řešení nejpalčivějších problémů dnešního světa. Nad představami Sikorského o současných změnách v geopolitickém uspořádání se zamýšlí Aureliusz Marek Pędziwol.

V euroentuziastickém Polsku se jen stěží najde větší obdivovatel dnešního uspořádání Evropy, než je šéf polské diplomacie Radosław Sikorski. Ve svém nedávném rozhovoru pro americký zahraničněpolitický dvouměsíčník Foreign Affairs, však prozrazuje, že tomu tak vždy nebylo. Několik let přece žil jako politický uprchlík ve Velké Británii: „A kdo čte britský tisk a věří mu, jen těžko se nestane euroskeptikem.“

To se změnilo poté, co se dozvěděl, jak Evropská unie skutečně funguje. „Opravdu mě to překvapilo,“ přiznává. A vysvětluje, že kupříkladu přijetí evropské směrnice je neobyčejně obtížné. Nejde totiž o nějaké ustanovení bruselských byrokratů, ale o něco, k čemu je třeba souhlas všech členských států EU, prohlásil polský ministr zahraničí v rozhovoru.

Ve svém berlínském projevu v roce 2011 Sikorski přesvědčoval německé posluchače, že se EU může stát opravdovou mocností a v partnerství s USA bude moci udržet sílu, blahobyt a vedení Západu. Necelý rok poté, v oxfordském Blenheim Palace, své euroskeptické hostitele varoval, že když EU opustí, ztratí vliv v mezinárodních organizacích. Velká Británie už nebude stejně atraktivním partnerem jako dnes, kdy má vliv na rozhodnutí přijímaná v Bruselu jménem celé Evropy.

Letos začátkem května Sikorski promluvil o Evropě u protinožců, v australském Institutu pro mezinárodní otázky v Sydney. Dle něho je to v poslední době většinou stejné jako na asijské investiční konferenci v Los Angeles. „Když se řekne ,Evropa‘, neodvratně následuje slovo ,zánik‘, řečené obvykle s úsměškem. Je tomu tak. Proti nám jsou nejen titulky zpráv, ale i šuškanda,“ postěžoval si polský ministr zahraničí.

Problémy s úspěchem

Podle Sikorského je takový pohled na Evropu naprosto absurdní, protože členské státy EU celkově vytvářejí čtvrtinu světového HDP – více než například USA, Čína, Japonsko či Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Evropská unie je v Austrálii největším investorem, zodpovídá za 31 procent všech zahraničních investic na tomto kontinentě. Australské firmy mají v EU 30 procent svých zahraničních investic. Unie je pro Australany hned po USA druhá světová adresa.

Podle polského ministra zahraničí Sikorského je jedním z „neuvěřitelných“ úspěchů Evropy její společná měna euro

„Evropa je velká a silná. A větší a silnější bude, když s USA vytvoří Transatlantickou zónu volného obchodu (TAFTA),“ ujišťoval polský ministr v Sydney. „Samozřejmě, že Evropa má problémy, ale se svým úspěchem,“ dodal Sikorski. Nicméně Evropa dosud nemá světovou finanční krizi za sebou. „Piknik pro ,obtlousté‘ bankéře skončil, ale Hanging Rock nadále vrhá dlouhý stín,“ řekl Sikorski.

Podle polského ministra zahraničí je jedním z „neuvěřitelných“ úspěchů Evropy její společná měna euro. Jak řekl totiž v Sydney: „25 procent valutových rezerv světa je denominováno v eurech.“ A Polsko je rozhodnuto připojit se k eurozóně, až nastane vhodná doba. O dva týdny dříve se k této otázce přesněji vyjádřil polský ministr financí Jacek Rostowski: „I když bude za dva tři roky eurozóna bezpečná, budeme do ní připravení vstoupit za sedm až deset let“.

Polský vstup do eurozóny

Začátkem června tuto představu o vstupu Polska do eurozóny šéf polské diplomacie zopakoval ve Washingtonu, během debaty v think tanku Atlantic Council. Začal však tím, že „nebýt krize, Polsko by už v eurozóně bylo“. Už před pěti lety, 10. září 2008, polský premiér Donal Tusk na Ekonomickém fóru v Krynici oznámil vstup Polska do eurozóny v roce 2011. Netušil však, že za pět dní přijde největší krach v historii USA – banky Lehman Brothers –, který změní americkou hypoteční krizi v globální finanční krizi, jež zmaří plány nejen Polsku, ale celému světu.

„Teď musíme několik let počkat a získat argumenty, abychom přesvědčili polskou společnost,“ konstatoval Sikorski ve Washingtonu s tím, že před pěti lety 80 procent jeho krajanů podporovalo přechod ke společné evropské měně, ale teď jen 30 procent. Polsko pozorně sleduje důsledky vstupu Slovenska a Estonska do eurozóny. Budou-li tyto zkušenosti pozitivní, „budeme mít argument, abychom přesvědčili polskou společnost,“ prohlásil Sikorski.

V rozhovoru pro časopis Foreign Affairs však podotýká, že „euro jako měna si dokonale ví rady“, protože jeho podíl v měnových rezervách většiny států jsou stabilní stejně jako směnný kurz vůči hlavním měnám. A připomíná, že současná ekonomická krize Evropy souvisí se zadlužením některých států eurozóny, přičemž však země mimo ni – USA, Velká Británie, Japonsko – také mají se svými dluhy problémy. Dle Sikorského problém eurozóny spočívá v tom, že ekonomická krize zaútočila dříve, než se EU podařilo vytvořit institucionální rámec k řešení takových situací.

Euro, nebo zase hradby

V zásadní otázce však Sikorski nemá ani stín pohybnosti. „Můžeme si zvolit – buď zůstaneme v proudu užší hospodářské, finanční a politické integrace, nebo se postavíme stranou, čímž promarníme šanci rychlejšího rozvoje a vlivu na podobu unijních politik,“ řekl šéf polské diplomacie ve svém každoročním projevu v Sejmu (polský parlament – pozn. red.) letos v březnu.

Ohrožená není jen společná měna euro a s ní eurozóna, ale i samotná Evropská unie

Volba bude možná, přežije-li euro. Ohrožená však není jen společná měna euro a s ní eurozóna, ale i samotná EU. „Těm, kdo sní o opětovné nacionalizaci v Evropě, o návratu ke známému rámci samolibého národního státu, říkám: Dávejte si pozor, o čem sníte! Vaše přání se může splnit dříve, než si myslíte,“ varoval Sikorski polské zákonodárce.

Je pravdou, že by rozpad EU vrátil Polsku možnost si plně vládnout, souhlasil ministr. „Ale získali by ji také ostatní. Byli bychom sice samosprávní a nezávislí, ale také osamocení. A zase za hradbami.“

Rozšíření až ke Koreji?

Sikorskému se zdá o velké EU sahající „nejen za Dněpr, ale až po hranice Číny a Koreje“. Z toho vyplývá rozšíření nejen o Ukrajinu, Gruzii a Moldavsko, ale i o Rusko, které sousedí s Čínou, což každý ví. Mnohem obtížněji však lze z mapy Asie zjistit, že na několikakilometrovém úseku řeky Tumen sousedí také se Severní Koreou.

Rusko v EU je riskantní, ale nikoli úplně nový nápad. Vždy, když se objevil ve veřejných diskusích, ozvaly se hlasy, že by to unii rozložilo.

Sikorski si nedělá iluze. Ví, že by to mohlo nastat, jen „kdyby svět východoslovanského pravoslaví jednou chtěl a dokázal převzít právní a institucionální výsledky práce naší unie“. S tím je zatím těžké počítat.

Rusko v EU? Riskantní, ale nikoli úplně nový nápad. Vždy, když se objevil ve veřejných diskusích, ozvaly se hlasy, že by to unii rozložilo, protože Rusko je příliš velké. Sikorski však v projevu v Sejmu přesvědčoval, že je tomu naopak: „Takto rozšířený Západ, s přírodním bohatstvím Ruska, hospodářskou silou EU a vojenskou USA, by měl šanci uchovat si vliv ve světě vycházejících neevropských mocností.“

Takto rozšířený Západ by jím však už nebyl. Možná by se stal Severem. Nejde však o název, ale o měnící se globální geopolitickou situaci. Sílu získávají například Čína, Indie či Brazílie, důsledkem čehož se podíl USA a EU na globální ekonomice snižuje. Pokud chce Západ obhájit svou dosavadní pozici, musí se spojovat.

Více Evropy

Proto se vedou rozhovory o Transatlantické zóně volného obchodu, o níž Sikorski mluvil nejdříve v Sejmu a následně v Austrálii. Proto v Sydney představil koncept spolupráce EU „s Austrálií a dalšími klíčovými asijskými partnery“.

Sikorski v Sydney představil koncept spolupráce EU „s Austrálií a dalšími klíčovými asijskými partnery“

Polský ministr zahraničí je přesvědčen, že jak v Severní Koreji, jejíž „slabý, unavený režim si napínáním svalů a vydíráním vytváří cestu k nukleární zbrani“, tak na Blízkém východě či „na každém jiném místě, které nám dělá starosti“, dříve, nebo později nastane zlepšení. A dodal: „Polsko jako člen Dozorčí komise neutrálních států je připraveno účastnit se řešení.“ (Měl na mysli Neutral Nations Supervisory Commission, jejímž je Polsko členem – pozn. red.)

Sikorski nepochybuje, co je pro jeho zemi nejvyšší prioritou, a navíc společnou pro většinu členů klubu, k němuž Polsko devět let patří. Svoje australské posluchače proto vyzval, aby nebagatelizovali úsilí většiny hlavních evropských politických představitelů o udržení tempa a směru integrace EU: „Pokud budeme postaveni před volbu, zda více nebo méně Evropy, zvolíme více.“ Sikorski ví, že „někteří jeho přátelé ve Spojeném království“ s ním nesouhlasí, ale EU s Velkou Británií podle něho znamená silnější unii i Británii.

Samozřejmá volba

Pro Polsko je EU samozřejmá volba. Jak Sikorski vysvětlil v rozhovoru pro časopis Foreign Affairs: „Členství v Evropské unii je pro Polsko mimořádně přínosné.“ A dobrá byla pro jeho zemi už před vstupem Polska do ní: „Dávala nám strategický směr a určitý civilizační vzorec, který zajišťuje demokracii a volný trh ve shodě s právem.“

Poláci využijí své rostoucí váhy v Evropě, aby Evropskou unii učinili mnohem australštější

Z toho však nevyplývá, že EU nepotřebuje dalekosáhlé změny. „My, Poláci, využijeme naši rostoucí váhu v Evropě, abychom unii učinili mnohem australštější,“ snažil se vetřít do přízně svých hostitelů v Sydney Radosław Sikorski. To znamená „liberální, ekonomicky otevřenou. S dynamickým obchodem. Silnou ve svém regionu a dávající obrovský, pozitivní a globální příklad. Aktivní a ambiciózní. Ale také realistickou a pragmatickou v natolik zásadních otázkách, jako je změna klimatu, kulturní tolerance a světový obchod.“

Australský projev Sikorského na rozdíl od těch v Berlíně a Oxfordu nevyvolal v jeho rodné zemi větší odezvu. To je škoda, protože polský ministr zahraničních věcí v něm prezentoval stanovisko své vlády ke geopolitickým změnám ve světě, jehož těžiště se nemilosrdně posunuje z  transatlantické do indopacifické oblasti. A Austrálie je největším předmostím euramerické civilizace v této časti světa. Možná by bylo dobré z toho vyvodit náležité závěry. A platí to nejen pro Polsko.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.