Nestává se často, aby se na nějakém zákonu shodly strany celého politického spektra, obzvlášť jde-li o zákon komplexní, dopadající do téměř všech oblastí a resortů. Takový zákon se před pěti lety podařilo prosadit britským labouristům. Shodli se na něm s oběma opozičními stranami – konzervativci i liberálními demokraty, podporoval jej i Svaz britského průmyslu a odbory.
Tento rámcový zákonstanovil tempo, jakým bude země snižovat exhalace skleníkových plynů, vylučujích se do atmosféry při spalování fosilních paliv.
- Zákon stanoví právně závazný cíl snížení emisí skleníkových plynů do roku 2050 o 80 procent; jako mezistupeň stanovuje snížení o 34 procent do roku 2020.
- Tyto cíle jsou dále rozpočítávány do jednotlivých období a let, což vychází zhruba na dvě procenta ročně.
Na první pohled je to kus papíru. Sám o sobě zákon nesníží exhalace ani o tunu, spotřebu ropy ani o barel, dovoz plynu ani o krychlový metr.
Zákon však stanovil i technické detaily, napřílad kontrolní pravidla; ustanovil nezávislou komisi (Committee on Climate Change), která dohlíží nad dodržováním zákona a radí vládě, jak konkrétně cílů dosáhnout.
Tato komise stanovila šest základních oblastí, ve kterých je třeba úspor dosahovat:
- energetika,
- úspory v budovách,
- doprava,
- průmysl,
- zemědělství,
- odpady.
Pracuje se na všech opatřeních zároveň, přičemž komise může vládě doporučit, na kterou oblast se má zaměřit z hlediska efektivity prioritně. Pro prvních pět let přijala vláda řadu souvisejících programů a zákonů: zejména masivní program na podporu zateplování, dotační pobídky na nákup tepelných čerpadel nebo elektromobilů, normy pro minimální požadovanou energetickou náročnost budov nebo zdanění skládkování.
Opatření zafungovala, ale pomaleji
V prvních letech platnosti zákona komise teprve dávala dohromady metodiku, jak měřit, zda se zákon dodržuje.
První podrobnější zpráva o pokroku ve snižování emisí, kterou komise vypracovala pro parlament, je z roku 2012 a hodnotí rok 2011. Konstatuje, že cílů se podařilo dasáhnout jen částečně. Emise skleníkových plynů sice klesly o sedm procent, jenže pouze 0,8 procenta z toho lze dávat do přímé souvislosti se zavedením nízkoemisních opatření. O tři procenta v roce 2011 například klesly emise oxidu uhličitého vlivem mírné zimy, v porovnání s tuhou zimou v roce 2010.
Celková bilance: v letech 2008 až 2011 činilo snížení celkem 12 procent, cíle zákona tedy splněny byly, avšak ve významné míře s přispěním zmíněné mírné zimy a utlumující ekonomické recese.
Výsledky některých nízkoemisních opatření ve Velké Británii v roce 2011 a následná doporučení:
- Energetika: emise CO2 klesly o sedm procent, především kvůli snížení emisí CO2 na jednotku vyrobené elektřiny. Ovlivnil to například faktor zvýšení výkonu větrných elektráren o 1,1 GW. Investice do obnovitelných zdrojů by měly pokračovat.
- Budovy: emise v budovách klesly o 12 procent, ale především díky mírné zimě. Je třeba podporovat chytré systémy vytápění budov.
- Průmysl: emise v průmyslu klesly o pět procent. Je zde velký potenciál ve využití biomasy v průmyslu.
- Doprava: emise zůstaly nezměněny. Do budoucna je třeba rozvinout trh s elektromobily.
- Zemědělství: emise CO2 v zemědělství klesly o 0,9 procenta. Emise v živočišné výrobě klesly, zatímco v rostlinné stouply.
- Odpady: emise klesly o tři procenta v porovnání s rokem 2010 a jsou na úrovni 64 procent roku 1990. Je to zejména kvůli snížení objemu biologicky rozložitelného odpadu, například pomocí kompostování. Odpad se pak nemusí vozit na skládky nebo spalovat. Je zde obrovský potenciál do budoucna, pokud jde o prevenci vytváření odpadu a recyklaci.
Komise konstatovala, že jde sice o úspěch, ale jen částečný. „Nyní je urgentní přesměrovat usilí z plánování opatření na jejich výkon a zrychlit tempo,“ píše se ve zprávě. Zpráva navíc zatím neobsahuje ekonomickou analýzu dopadů zákona.
Někteří odpůrci zákona však tvrdí, že si země zvolila tempo, které není možné zvládnout. „Zákon je vůbec nejagresivnější domácí legislativou na snížení emisí,“ tvrdí například Roger Pielke z Center for Science and Technology Policy Research of the University of Colorado. Pielke v roce 2009 k zákonu napsal kritickou analýzu, ve které navrhl alternativní postupy. Neumí si například představit, jako by mohla Velká Británie dosáhnout požadovaných cílů bez propojení snah o snižování emisí s ostatními zeměmi, například Francií.
Přesto se ve světě britský zákon považuje za vzorový. I přes výměnu vlády na jeho naplňování nyní pokračuje bývalá opozice, podobnou legislativu už schválili také v Rakousku a další obdobné zákony chystají parlamenty nebo vlády v Irsku, ve Finsku či Slovinsku.
Britský zákon po Česku
Do českého parlamentu chce nyní podobný zákon dostat ekologická organizace Hnutí Duha, postupně obchází všechny politické strany. Společně s Ekologickým právním servisem (EPS) už připravila i návrh zákona.
Česká ekonomika na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu spotřebuje páté největší množství energie v EU
Hlavním cílem má být v případě Česka snížení závislosti na fosilních palivech. Argumenty? Během roku 2011 utratila Česká republika každý den 269 milionů korun jen za dovoz ropy a tato surovina se bude stále zdražovat. Celkem 59 procent české elektřiny vyrábějí uhelné elektrárny a podíl uhlí na centrálním zásobování teplem činí 69 procent. Česká ekonomika na každou vyrobenou korunu hrubého domácího produktu spotřebuje páté největší množství energie – a potažmo uhlí, ropy, plynu či uranu – ze všech států EU a výrazně zaostáváme v moderních, čistých technologiích.
Autoři zákona navrhují měřit postup snižování závislosti na fosilních palivech, stejně jako v Británii, množstvím vyloučeného CO2 do ovzduší. Lze totiž snadno spočítat, kolik se tohoto plynu při spalování vyloučí. (Udává to příloha č. 3 k vyhlášce zákona o emisních povolenkách, například pro koksovatelné uhlí platí referenční faktor fosilních paliv vztažených na výhřevnost 94,6 t CO2/TJ)
Legislativa by tedy měla přijmout koncept takzvaných uhlíkových rozpočtů (carbon budgets), jenž by vyjádřil pevně stanovené množství uhlíku, které může být emitováno do ovzduší během daného časového období, ať už celou ekonomikou nebo vybranou dílčí populací či odvětvím.
Hnutí Duha a EPS navrhují, aby celkovým cílem zákona bylo snížení spotřeby fosilních paliv do roku 2050, které odpovídá redukci emisí skleníkových plynů o 80 procent. Číslo nevzniklo náhodně. Pačesova komise, kterou vláda pověřila, aby prověřila možnosti české energetiky, spočetla, že během čtyř desetiletí potřebujeme snížit znečišťování o 66–93 procent. Proto Duha a EPS doporučují pracovat se střední hodnotou, která odpovídá zhruba dvěma procentům snížení ročně.
Rychlejší tempo, jakkoli třeba teoreticky přínosné, by v Česku mohlo narážet na vážné technologické limity
Je však třeba také zvážit, že rychlejší tempo, jakkoli třeba teoreticky přínosné, by v Česku mohlo narážet na vážné technologické limity. Například nelze předpokládat, že snížíme výrazně spotřebu benzínu, dokud není v Česku hustá síť čerpacích stanic pro elektromobily, jež by mohly postupně auta na benzín nahrazovat.
Programový ředitel Hnutí Duha Vojtěch Kotecký vysvětluje: „Jde o rámcový zákon, který konkrétními opatřeními vyplní až daná vláda. Nyní například víme, že zateplování domů může být ke splnění cílů zákona využito v prvních letech, neboť uspoří výdaje rodinám a podnikům a vytvoří nová pracovní místa. A následující vlády budou moci uplatňovat postupně ekonomicky a sociálně nejvýhodnější opatření tak, jak se budou technologie k jejich provedení zlevňovat. Stát může například podpořit veřejnou dopravu a efektivní výrobu aut nebo recyklaci odpadků.“
Předpokládá se, že vláda by nemusela danou míru dodržovat přesně z roku na rok, ale spíše by se používalo principu klouzavých průměrů. Sledovala by se tedy určitá trajektorie, což by zajišťovalo ekonomicky optimální způsob plnění závazků.
Dodržování zákona vládou by mohla dozorovat například komise složená z poslanců a odborníků na daná témata. Nicméně autoři návrhu nového zákonapřipouštějí, že když se za pár let vláda zcela promění, nic jí nezabrání zákon nedodržovat nebo ho zrušit.
Zákon má rozhýbat celou ekonomiku
Podle harvardského ekonoma Michaela Portera je se snižováním závislosti na fosilních palivech dobré začít co nejdříve. Podniky díky předstihu obsadí nová, dynamicky rostoucí odvětví v globální ekonomice. Jako příklad Hnutí Duha uvádí Škodu Plzeň, která se stala světovou jedničkou ve výrobě hřídelí pro větrné elektrárny. Podobné úspěchy mohou vznikat v dalších městech a obcích a dávat práci tisícům lidí, převážně z místních firem.
Náklady na potřebné snížení emisí by dosáhly asi 1 až 2 procenta HDP
Zákon navíc rozhýbe ekonomiku. Studie ekonomů Miroslava Zámečníka a Jana Hlaváče spočetla, že Zelená úsporám vytvořila 19 tisíc pracovních míst. Pokud by zákon začal platit, měl by stát podporovat především programy podobné úspěšné Zelené úsporám. Jedná se totiž o programy s velkým multiplikačním efektem, peníze vložené do těchto podpor se vrátí do státního rozpočtu několikanásobně.
Hnutí Duha vysvětluje jednotlivým politickým stranám výhody přijetí takového zákona:
- Pevný rámec pro investice podniků – podniky vědí dlouho dopředu, jak mají rozložit své investice a nečekají je náhlé zvraty podle toho, kdo bude u vlády.
- Nižší účty za energii – bude motivovat k energetickým úsporám.
- Silnější ekonomika – rozhýbe výrobu, vytvoří nová průmyslová odvětví.
- Menší náklady pro podniky – nové technologie spotřebují méně paliv a surovin, takže české průmyslové podniky budou konkurenceschopnější.
- Menší závislost na dovozu paliv – zejména jde o dovoz ropy či plynu.
- Čistší vzduch – díky inovacím jako jsou čistá auta nebo chytré domy.
Z dlouhodobého hlediska se mají investice vrátit v podobě zdravého životního prostředí. Analýzy navrhovatelů uvádějí tyto odhady:
- náklady na potřebné snížení emisí by dosáhly asi jednoho až dvou procent hrubého domácího produktu;
- pokud však bude znečišťování pokračovat, jen přímé finanční škody z výkyvů podnebí by údajně činily asi pět procent HDP;
- pokud započteme i zdravotní a ekologické následky, má účet za znečištění údajně stoupnout na více než 10 procent HDP.
Má snižování diktovat nějaká státní plánovací komise?
Přestože navrhovaný zákon má zatím hotové jen hrubé obrysy, jeho konceptu už předběžnou podporu vyjádřily ČSSD, KSČM, Starostové a nezávislí, TOP09 a LIDEM. ODS se nevyjádřila. Nejvíce za své si přijetí zákona vzala sociální demokracie. V úterý 21. května k němu společně s Hnutím Duha a Masarykovou akademií na půdě Poslanecké sněmovny uspořádala seminář, na kterém vystoupili čelní představitelé strany, například Bohuslav Sobotka, Lubomír Zaorálek, Vladimír Špidla, Milan Urban a Jiří Dientsbier.
Bohuslav Sobotka uvedl: „Jsem připraven podpořit tento zákon, protože je to dobrý krok správným směrem. Znamená cestu k modernizaci země, ke snižování energetické náročnosti. Vytvoří nová průmyslová odvětví a pracovní příležitosti. Sníží závislost na dovozu ropy a plynu i smog a zpomalí klimatickou změnu, což je jeden z hlavních přínosů zákona.“ Záměr zákona, jak předseda strany uvedl, by mohl být jedním z bodů volebního programu ČSSD.
Ne všichni přítomní straníci však byli zákonem stejně nadšeni. Z místnosti se ozývaly směrem k předsedovi i tiché hlasy typu: „On chce ty volby snad prohrát.“ Stínový ministr průmyslu Milan Urban sice zákon podpořil, ale velmi opatrně. Nejdřív je podle něj nutné vést důkladnou debatu a určit, jakými nástroji je možné snižování spotřeby fosilních paliv dosáhnout.
Prosazování zákona pravděpodobně narazí především na odpor větších průmyslových podniků, jejichž existence je na fosilních palivech založená
Prosazování takového zákona pravděpodobně narazí především na odpor větších průmyslových podniků, jejichž existence je na fosilních palivech založená. Jde tedy především velké energetické a těžařské podniky. To může být mimochodem jeden z důvodů, proč se myšlenka zákona nezamlouvá ODS.
Podle Martina Hájka z Teplárenského sdružením ČR navíc britský model centrálního plánování ve snižování emisí zatím svoji funkčnost v žádném případě neprokázal. „Ve Velké Británii emise od přijetí zákona neklesají. Cíle v oblasti obnovitelných zdrojů Británie systematicky neplní, a to už od roku 2010, klimatické cíle neplní také. Spor navíc není o to, jestli je potřeba snižovat emise, ale o to, jestli to snižování má diktovat nějaká státní plánovací komise od zeleného stolu, a nebo jestli ho má řešit trh nákladově efektivním způsobem na základě transparentních cenových signálů,“ uvedl Martin Hájek pro ČESKOU POZICI.
