Být vaším ministerstvem financí, na ukončení platnosti smlouvy o ochraně investic s USA bych rozhodně nespěchala. Zní stručně názor americké právničky Abby Cohen Smutny, washingtonské partnerky mezinárodní advokátní kanceláře White & Case a zároveň expertky na arbitráže. Cohen Smutny, která zastupovala klienty v desítkách arbitráží po celém světě, navštívila tento týden pražskou pobočku White & Case. A při té příležitosti poskytla novinářům rychlokurz arbitrážního práva z amerického pohledu.
Názorová jednota na vypovídání smluv nepanuje ani v české vláděJak ČESKÁ POZICE dříve informovala, ministerstvo financí usiluje o renegociaci některých bilaterálních investičních smluv. Včetně té, která byla poměrně záhy po sametové revoluci uzavřena s USA. Její podmínky odpovídaly době, ve které smlouva vznikala. Její ustanovení jsou dnes tudíž výhodná pro americké investory, přičemž pozici Česka oslabují, stěžují si ministerští úředníci. Rádi by proto smlouvu z hlediska českého státu „vylepšili“, popřípadě od ní v horizontu deseti let odstoupili. Zmíněné přání se však bude plnit jen těžko. Americká strana nechce o změně ani slyšet a názorová jednota v tomto ohledu nepanuje ani v české vládě.
„Bilaterálních investičních smluv bych se držela. Nechtěla bych do světa vyslat negativní signál, že Česká republika nevítá zahraniční kapitál a necítí dostatečný závazek jej chránit. Mezinárodních arbitráží bych se naopak nebála, Česká republika je už v takové pozici, že by jí obrana proti vzešlým nárokům neměla dělat potíže. A výhody, které z investičních smluv vyplývají, vysoce převyšují možná rizika z arbitráží,“ popsala Cohen Smutny ČESKÉ POZICI. A z hlediska českého daňového poplatníka kulantně, leč hořce dodala: „V případě některých arbitráží v minulosti se česká vláda teprve učila, jak své zájmy ochránit. V budoucnu bude zkušenější a s případy si lépe poradí.“
Investiční smlouvy se nepřežily
Investiční smlouva je nástroj na přilákání zahraničního kapitálu, jehož výhodnost se však pro daný stát může měnit v čase a podle úhlu pohledu. To potvrzuje jak americko-česká investiční smlouva, tak případy z jiných zemí, například z Číny. Do nejlidnatější země světa se nyní hrnou zájemci z celého světa. Čínská vláda je ani nemusí uzavíráním investičních smluv povzbuzovat. Přesto má dnes těchto smluv uzavřeno víc než kterýkoli jiný stát na světě. Důvod je zřejmý – Čína se tím snaží ochránit vlastní investory, kteří rostoucím tempem utrácejí kapitál především v Africe a v Latinské Americe.
„Ano, potřeby států se sice vyvíjejí, ale ochrana kapitálu prostřednictvím bilaterálních investičních smluv zatím ve světě převažuje. Vezměte si však takovou Brazílii. Je to velká prosperující ekonomika, ale investiční smlouvy neuzavírá, brazilská vláda o ně nemá zájem. To se však může změnit, jak brazilské firmy v regionu čím dál víc expandují,“ vysvětlila absolventka University of Chicago, která se podílela například na šest let staré arbitráži ČSOB a Slovenska. V ní washingtonský tribunál ICSID nařídil Slovensku zaplatit bance přibližně 25 miliard tehdejších slovenských korun v souvislosti s pohledávkou za slovenskou státní společností Slovenská inkasní.
Dnes uzavírané investiční smlouvy bývají výrazně zdlouhavější a obsahují řadu podrobných ustanoveníCohen Smutny potvrdila i trend obsahového nabobtnávání investičních smluv. Zatímco před několika desítkami let, kdy se ve světě začaly rozvíjet, šlo o relativně stručné a obecně formulované dokumenty, dnes uzavírané investiční smlouvy bývají výrazně zdlouhavější a obsahují řadu podrobných ustanovení. Možných vysvětlení pro tento jev je řada – především však to, že globalizovaný svět je složitější než v minulosti a státy se domnívají, že čím podrobněji stanoví pravidla, tím větší ochranu svým investorům poskytnou.
