Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

První pohled na komunisty aneb Jak objevujeme nový kontinent

  16:33

Vytěsnili jsme je z hlavy. O tom, kdo jsou, jak pracují, proč právě v KSČM, nevíme prakticky nic. Jejich politická profesionalita pak šokuje.

foto: © Marie Reslová, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Do volebního štábu KSČM jsem vyrazila natěšená, jako do divadla anebo trochu jako do ZOO. S přesvědčením, že po všech těch současných českých politických zvěřincích, které jsem už poznala, zrovna tam nemůžu být, co se kuriózních živočichů týče, zklamaná. Samozřejmě, především mě zajímalo, jako v těchto dnech každého, co jsou ti komunisté zač. Jenže zrovna jako podívaná to za moc nestálo.

Ještě u vchodu, když vrátný vyzval k předložení legitimace, jsem myslela, že zažiju nějaké pitomé nostalgické retro. Jenže ani náhodou. Z těch komunistů a stranických sekretariátů, které jsme znali před Listopadem, nepotkáme dnes v ulici Politických vězňů skoro nic. Jen zanedbatelná jazyková a módní rezidua. Na dveřích místnosti určené médiím nestojí „Press room“, ale starosvětsky „Volební středisko KSČM“. V obřím hesle „Práce a sociální jistoty - požadavky, které splníme“ zas úplně nesedí ta část za pomlčkou, působí jako vypůjčená z letáku předlistopadového stranického sjezdu.

V KSČM je také evidentně stále v módě retro sestřih Jiřího Dolejše z normalizačních osmdesátých. Ten byl v centrále v den voleb k vidění v mnoha variantách. No, však oni si brzy i v ulici Politických vězňů najdou drahé mediální agentury, imagemakery a stylisty. Zatím je evidentně nemají, a to je zlidšťuje.

Jasně, rozumně, střízlivě, věcně

Jak tedy komunisté působí zblízka, pokusíme-li se zbavit jakékoli předpojatosti? Dění v centrále KSČM se v den voleb vyznačovalo profesionalitou a klidem. Žádný alkohol, žádné excesy, žádné trapasy. Soudružka Semelová v jedovatě žlutém saku mlčela a média se jí vyhýbala. Nejvyšší funkcionáři KSČ a kandidáti, kteří byli novinářům k dispozici, nevypadali narozdíl od Saši Vondry nebo Jiřího Paroubka jako papaláši. Nechovali se arogantně a nemluvili sprostě jako Mirkové Topolánek nebo Kalousek. Žoviálně se nerozcapovali ani nedělali blbé vtipy jako Zdeněk Škromach nebo Slávek Jandák. A už vůbec povýšeně neexhibovali jako Pavel Bém nebo Václav Klaus. Ochotně se každému věnovali individuálně, na otázky odpovídali jasně, rozumně a věcně. Žádné oslavy či silná slova, ale střízlivé hodnocení situace. Po nějaké ideologii nebo extrémním řešení nebylo v odpovědích ani stopy.

Vypadá to, že KSČM vedou zkušení a ukáznění političtí profesionálové

Přiznávám - velmi nerada - že jsem za ty tři hodiny strávené v centrále KSČM nepotkala nic, co by mě jakkoli znepokojilo. Přesně tohle jsem nečekala. A už vůbec jsem si to nepřála.

Vypadá to, že KSČM vedou zkušení a ukáznění političtí profesionálové. Že se v ní, na rozdíl od jiných politických stran, nevysilují bojem o stranické funkce, ministerstva či jiné pozice. Taky k tomu nemají příležitost. Zato chytře - nebo mazaně - politicky pracují tak, aby vzbuzovali důvěru. Už taková samozřejmost vypadá v kontextu současných českých politických stran rozdrobených na znepřátelené frakce, v nichž se to hemží ambiciózními psychopaty, jako malý zázrak.

Z životopisů nejužšího vedení zjistíme, že „tváře KSČM“, předseda strany Vojtěch Filip a místopředseda Jiří Dolejš, působí v parlamentních a stranických funkcích nebo aparátu strany prakticky od roku 1990, předseda poslaneckého klubu Pavel Kováčik ještě déle. Za dvacet let KSČM vystřídala, nepočítáme-li krátké polistopadové vedení režiséra Jiřího Svobody, jen dva předsedy: Miroslava Grebeníčka (od 1993 do 2005) a Vojtěcha Filipa (od 2005 dodnes).  Druhému z nich se při obratném manévrování mezi konzervativními stalinisty, jako je soudružka Semelová, a socialistickými liberály typu Jiřího Dolejše podařilo přesvědčit veřejnost, že KSČM je volitelná strana. Kdo ale dnes ví, zda to všechno nejsou jen dokonalé mimikry predátora, který účelově ovládá své mocenské pudy? Ještě zajímavější by bylo vědět, zda se chystá lovit v něčím zájmu.

Nevíme skoro nic

Člověk si po zkušenosti z takové návštěvy uvědomí: O komunistické straně se toho od Listopadu mnoho napsalo i namluvilo. Skoro všechna reflexe ale mířila do minulosti. Objevovaly se utajované zločiny, podrobnosti starých kauz. Velká část společnosti se tak na současnou KSČM dívá prizmatem toho, co bylo, a udělala si jednou provždy pevný názor, že s komunisty se nemluví. I proto o tom, co se v KSČM děje, víme tak málo. Vytěsnili jsme ji nejen z vládnutí, ale i z hlavy. Přestali jsme s ní - jak se ukazuje mylně - počítat.

Kdo jsou významní členové KSČM? Co si myslí? Kdy a proč se stali členy strany nebo proč v ní zůstali?

Nevíme skoro nic o tom, kdo jsou významní členové KSČM, co si myslí. Z médií známe krycí jméno Vojtěcha Filipa - Felmera z doby, kdy spolupracoval s StB, a korupční kauzu Jiřího Dolejše ve věci loterijního zákona. Nic o dalších případných vazbách, ekonomických zájmech, firemních propojeních, jsou-li nějaké. Jiří Dolejš vstoupil do KSČ v zimě 1989, v čase Palachova týdne. Zajímavé je i to, že pochází ze stejné ekonomické líhně jako Václav Klaus, Vladimír Dlouhý, Valtr Komárek, Karel Dyba, Tomáš Ježek či Miloslav Ransdorf.

Málo víme o členech stínové vlády i krajských lídrech a jejich názorech. Kdy a proč se stali členy strany nebo proč v ní zůstali? Pro velkou část společnosti dobrovolně přijali znamení hanby. To je silný postoj a vyžaduje i jistou odvahu. Můžeme vyloučit, že je k tomu vedlo autentické přesvědčení, že kapitalismus kromě bezbřehé svobody produkuje jen dravce a jejich kořist? Že stát má lidem garantovat práci a právo na důstojný život. Věcně a lidsky přesvědčivě prosazovaný společenský altruismus  v ekonomickém ohrožení a prostředí ideologicky vyprázdněných a zdiskreditovaných politických stran, sociální demokracii nevyjímaje, přirozeně sklidil a bude sklízet plody. Bude sezóna třešní?

Byly doby, kdy komunistické symboly byly jasné a srozumitelné. Stejně jako ideologie KSČ, jakkoliv ke konci už vyprázdněná. Měli jsme jistotu, že směr udává Kreml. O tom zda a kdo dnes „řídí“ KSČM, nevíme nic. Údernou rudou hvězdu s ostrými hroty dnes nahradila matoucí dvojice třešní, která se podobá dekoru na babiččině hrnku. KSČM si logo prý vypůjčila u Pařížské komuny a její oblíbené písně Čas třešní. Ale ta hvězdička tam pořád je, byť malinká a zčásti vybělená.

Ta píseň s typickým francouzským espritem spojuje lásku i revoltu a třeba v podání skupiny Noir Désir by Čas třešní mohl i dnes strhnout davy. Českým komunistům je zatím, zaplaťpámbu, jakýkoliv esprit či sexappeal zcela cizí. Tak jen doufejme, že jim někdo dobře neporadí. Tomu by se už nedalo odolat vůbec.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...