Konečně jedna dobrá zpráva z české hazardní džungle. Ústavní soud dnes zamítl návrh ministerstva vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky města Chrastava. Soud uznal, že je přípustné, aby obec regulovala na svém území nejen klasické výherní hrací přístroje, ale i na centrální systém napojené videoloterijní terminály (VLT). K jejich provozu vydává povolení ministerstvo financí, dle jeho dosavadního výkladu loterijního zákona však obce nemohly ovlivnit, kde se VLT na jejich území objeví. Neustále opakovaným argumentem ministerstva financí na kritiku obcí bylo, že po splnění požadovaných náležitostí musí provozovatelům povolení vydat.
Dle názoru ministerstva vnitra má VLT jiné technické vlastnosti než klasický výherní automat (VHP). VLT je napojen přes internet k centrálnímu serveru, který řídí průběh hry. Na rozdíl od klasického přístroje umožňuje několikanásobně vyšší sázky za jednu hru i možné výhry. Navíc na něm není omezena maximální hodinová prohra. VLT se povolují dle jiného paragrafu loterijního zákona než VHP.
Podstata přístrojů je stejná
Ústavní soud nicméně uznal argumenty Chrastavy, že podstata obou typů přístrojů je stejná. A že pro laika je těžké VLT od VHP rozeznat. Názor města dnes potvrdil i ombudsman Pavel Varvařovský. „Ústavní soud je přesvědčen, že snaha města o regulaci umístění videoloterijních terminálů nezasahuje do kompetencí ministerstva financí a je proto přípustné, aby obec, pociťuje-li takovou místní potřebu, regulovala obecně závaznou vyhláškou umístění těchto videoloterijních terminálů na území města,“ uvedl soud v tiskovém prohlášení.
Když se radnici v Chrastavě podařilo vymýtit většinu běžných výherních přístrojů, přešli provozovatelé na videoloterijní terminály, které jim bez obtíží povolovalo ministerstvo financí. „U nás terminály nebyly žádné, dokud jsme vyhláškou nezakázali výherní hrací přístroje. Najednou se u nás objevilo 21 videoterminálů. Těm dalším se horko těžko bráníme,“ řekl starosta Chrastavy Michael Canov.
Vyšší míra hazardu, větší benevolence
Důvody řady obcí, proč vymýtit ze svého území hazard, dokládají i výsledky loterijního trhu v Česku za rok 2009 (za loňský dosud nejsou k dispozici). Jak ministerstvo financí uvedlo v komentáři k předloňským statistikám, „stejně jako v předchozím roce se největší nárůst vložených částek odehrál v oblasti technických zařízení, zejména interaktivních videoloterních terminálů, k poklesu oproti tomu došlo u výherních hracích přístrojů“. Lze předpokládat, že výsledky za rok 2010 tento trend potvrdí.
Aby ne. Mnohému napoví srovnání maximálních možných sázek a výher u VHP a VLT.
- Na VHP lze vsadit v jedné hře podle toho, kde je přístroj umístěn, maximálně: v kasinech 50 Kč, v hernách 5 Kč, jinde, například v hospodě, 2 Kč. Nejvyšší možné výhry z jedné hry pak činí: 50 tisíc, 750, respektive 300 Kč. Výše jackpotu: 100 tisíc, 10 tisíc, respektive bez možnosti jackpotu.
- A jak je to u přístrojů VLT, povolovaných dle paragrafu 50 loterijního zákona? Ať jsou umístěny kdekoliv, činí maximální vklad na jednu hru 1000 korun, výhra, stejně jako jackpot, 10 milionů korun. Přičemž dosud nemělo ministerstvo financí, ale ani obce de facto možnost ovlivnit, kam provozovatel VLT s takto vysokou mírou hazardu umístí.
Zpět do roku 1998
Pro vysvětlení, jak je to možné, je třeba zapátrat v minulosti. V roce 1998 prosadily obce novelu loterijního zákona, která jim dávala větší pravomoci při regulaci VHP. Do té doby mohly vyhláškami omezovat rozvíjející se trh s VHP pouze v okruhu do 100 metrů od škol. Toto právo však obce nezískaly zadarmo. Loterijní zákon v paragrafu 2 přesně kategorizuje jednotlivé typy her a loterií, přičemž nerozlišuje, na jakém zařízení se hrají. Hazardní lobby však do zmíněné novely protlačila nový paragraf 50, který umožňuje použití nových technických zařízení. Jejich provozování schvalovalo pouze ministerstvo financí bez faktické možnosti regulovat jejich umístění.
Tím došlo k výraznému zohýbání loterijního zákona. Elektromechanické rulety a kostky, na nichž se hrají hry jasně definované v paragrafu 2 a do té doby povolované pouze do kasin, byly „vypuštěny“ de facto kamkoliv.
Vývoj se nezastavil ani v případě VHP. Na trhu se objevily jejich nástupci, VLT. Opět se stejnými hrami definovanými v paragrafu 2 zákona, místo válců však probíhá „losování“ na displeji a je řízeno centrálním systémem přes internet. V roce 2003 dostala jako první licenci od ministerstva financí na provozování VLT Sazka, s příslibem monopolu. Důvod? Stát se nezaručil za financování výstavby vysočanské arény, tak jí alespoň umožnil provozovat tyto terminály. Navíc ministerstvo financí povolovalo mnohonásobně vyšší sázky a výhry, než jaké byly možné u VHP. Proti monopolu Sazky se však zdvihl odpor ostatních účastníků loterijního trhu, a tak brzy po Sazce získali povolení na VLT i další provozovatelé. Včetně vysoké míry hazardu nastavené pro Sazku.
Obce, je to na vás
Ministerstvo financí dnešní verdikt ústavního soudu respektuje. „… vítá každé rozhodnutí, které bude jednoznačné a které jasně definuje pravomoci obcí. Usnadní to náš postup při rozhodování o vydávání povolení,“ reagoval jeho mluvčí Ondřej Jakob. Svého se dočkaly i obce, které dosud na zajištění širších možností regulace tlačily. Miroslav Kalousek má o starost méně a může se soustředit na otázku zdanění hazardu. To by mělo být součástí nových daňových zákonů, které by v ideálním případě mohly platit již od příštího roku.
Nyní se ukáže, jak vážně to obce s regulací hazardu myslí. Signály z hazardního trhu naznačují, že řada z nich v současné situaci, kdy jim stát přispívá stále méně do rozpočtů, svůj postoj k provozovatelům hazardu, kteří jim odvádějí místní poplatky, pomalu mění a snaží se s nimi dohodnout.