Evropská komise (EK) se letos chystá po deseti letech revidovat svou zastaralou politiku v oblasti ochrany ovzduší. Šanci na změnu k lepšímu vycítily i nevládní organizace. Šedesát z nich se proto spojilo, aby na komisi vyvinulo tlak a přimělo ji výrazně zpřísnit takzvané emisní stropy, které státům určují maximální míru znečištění. Nově navrhují regulovat i dosud neregulované látky, například prachové částice velmi malých rozměrů.
Nejde přitom o málo. Podle odhadu nevládních organizací způsobilo znečištěné ovzduší v roce 2000 v členských státech Evropské unie škody na zdraví ve výši 277 až 790 miliard eur. „Znečištění ovzduší dnes v Evropě představuje největší ohrožení lidského zdraví z hlediska vlivu životního prostředí,“ říká v rozhovoru pro ČESKOU POZICI lékař Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví, které se k výzvě spolu se třemi dalšími organizacemi z Česka připojilo.
ČESKÁ POZICE: Proč je letošní rok z hlediska budoucnosti kvality ovzduší významný?
ŠUTA: Evropský komisař pro životní prostředí Janez Potočnik letošek vyhlásil „Rokem ovzduší“, protože v Evropské unii právě probíhá revize hned několika významných dokumentů pro ochranu ovzduší. Eurokomisař Potočnik by letos měl představit návrh nové evropské politiky, která ovlivní životy stovek milionů obyvatel EU v příštích letech.
ČESKÁ POZICE: O jakou legislativu konkrétně jde?
ŠUTA: Především se bude projednávat takzvaná tematická strategie. Jde o významný politický dokument, který stanovuje obecnější cíle a rámec politiky EU v dané problematice. Projednává se a schvaluje zhruba jednou za deset let. Strategie pak bývá spojena s konkrétní směrnicí (nebo několika směrnicemi), která už v jednotlivých paragrafech stanovuje konkrétní nástroje, jakými dosáhnout jejích cílů – přesná pravidla, nástroje, limity, lhůty a tak dále.
ČESKÁ POZICE: Kromě toho se má projednávat také směrnice o emisních stropech. Co je jejím cílem?
ŠUTA: Směrnici o národních emisních stropech (NEC) přijala EU v roce 2001 jako nástroj boje s acidifikací – laicky řečeno proti kyselým dešťům –, s eutrofizací – jejím důsledkem je přemnožení planktonu a takzvaný vodní květ – a s přízemním ozónem, tedy se znečištěními, která ničila evropské lesy, louky, jezera a tak dále. Směrnice byla propojená s mezinárodní Úmluvou o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (LRTAP) a stanovovala jednotlivým státům kvóty pro vypouštění čtyř znečišťujících látek – oxidu siřičitého (S02), oxidů dusíku (Nox), těkavých organických látek (VOCs) a amoniaku. Platnost směrnice však už vypršela, a měla být nahrazena novou, což se však kvůli nechuti některých členských států zatím nestalo.
ČESKÁ POZICE: Proč je podle vás důležité, aby se normy změnily?
Více než tři čtvrtiny obyvatel EU žije v oblastech, kde koncentrace škodlivin přesahují doporučení odborníků Světové zdravotnické organizaceŠUTA: Znečištění ovzduší dnes v Evropě představuje největší ohrožení lidského zdraví z hlediska vlivu životního prostředí. Zejména znečištění prachem a přízemním ozónem ohrožuje zdraví a životy lidí jak v České republice, tak v celé EU. Více než tři čtvrtiny obyvatel EU žije v oblastech, kde koncentrace škodlivin přesahují doporučení odborníků Světové zdravotnické organizace (WHO). V důsledku toho každý rok předčasně umírá několik set tisíc lidí a mnoho jich vážně onemocní, což představuje podstatnou zátěž pro rozpočty zdravotnictví evropských zemí.
Například analýza pro rok 2000 ukázala, že jenom zdravotní dopady znečištění ovzduší vedou v EU ke škodám v hodnotě minimálně 270 miliard eur! K tomu je však nutné přičíst škody způsobené škodlivinami v ovzduší na zemědělské produkci, na lesních nebo vodních ekosystémech. V České republice pak podle analýzy zdravotních rizik pro rok 2011 mělo jen znečištění prachem na svědomí zhruba 6400 předčasných úmrtí a asi 2000 hospitalizovaných pro vážné zdravotní problémy.
ČESKÁ POZICE: Co neziskové organizace požadují?
ŠUTA: Desítky nevládních ekologických, zdravotnických a spotřebitelských organizací se shodly na třech základních prioritách:
- Tou první jsou závazky k podstatnému snižování emisí jednotlivých států v rámci již zmiňované revidované směrnice o emisních stropech (NEC). A to nejen pro už regulované látky (SO2, NOx, VOC a NH3), ale i pro škodliviny doposud směrnicí neregulované – jemný prach (PM2,5), metan, černý uhlík (black carbon) a rtuť.
- Další společnou prioritou je přijetí odvětvových právních předpisů pro snížení emisí z nejvýznamnějších zdrojů znečištění, jako jsou domácí topeniště, silniční a lodní doprava, zemědělství, průmysl, používání rozpouštědel a nesilniční mobilní mechanizace (Non-Road Mobile Machinery, NRMM).
- Třetí společnou prioritou je účinnější prosazování současných limitů znečištění a zpřísnění některých z nich. To se týká zejména limitu pro jemný prach (PM2,5), který je nyní 2,5krát vyšší než platné doporučení WHO.
ČESKÁ POZICE: Zaujala mě snaha legislativně omezit exhalace z těžkých strojů, jako jsou bagry či buldozery. Jsou tyto stroje skutečně pro ovzduší takovým problémem? Lidé se s touto technikou na rozdíl od aut denně nesetkávají.
ŠUTA: Skutečně je v plánu se v rámci směrnice o NRMM zaměřit i na exhalace z motorů, například traktorů a další zemědělské techniky, bagrů, buldozerů, nakladačů, kompresorů a tak dále. Tato oblast byla doposud podceňována, nicméně údaje ze zemí s podrobnými registry znečištění ukazují, že tato zařízení jsou významným zdrojem znečištění. Představují lokální problém, například na staveništích byly mnohdy naměřeny obrovské koncentrace znečištění, hlavně jemných prachových částic. Ty ohrožují jak zdraví zaměstnanců stavebních firem, tak lidí žijících nebo pracujících v okolí stavby.
Proto například ve Švýcarsku nebo Rakousku není povoleno v některých oblastech používat stavební techniku, která nebyla dovybavená dieselovými prachovými filtry. Tato technika je ale také významným zdrojem takzvaného černého uhlíku, který je podle posledních studií druhou nejvýznamnější příčinou klimatických změn – po oxidu uhličitém.
ČESKÁ POZICE: Za jak dlouho by podle vás mohla být připravena závazná směrnice?
Proti zpřísnění limitů bojuje automobilový průmysl, uhelná energetika a průmyslová lobby z bývalých postkomunistických zemí včetně ČR
ŠUTA: Myslím si, že návrh směrnice by Evropská komise mohla představit už letos. Obvykle však proti jakékoli regulaci emisí nejtvrději vystupuje automobilový průmysl a také představitelé fosilní, zejména uhelné energetiky. Teritoriálně patří obvykle mezi evropské „špindíry“ průmyslová lobby z bývalých postkomunistických zemí (Česká republika, Polsko, Bulharsko, Rumunsko) a takzvaného jižního křídla (Řecko, Itálie, Španělsko).
ČESKÁ POZICE: Mají šanci takto přísné požadavky projít Evropským parlamentem?
ŠUTA: Současný Evropský parlament by spíše byl nakloněn zpřísnění politiky ve prospěch ochrany ovzduší a zdraví lidí. Kdy však směrnice bude schválena, je pro mne těžké odhadnout. I proto, že v roce 2014 by se měly konat volby do parlamentu.
ČESKÁ POZICE: Jedna věc je zpřísnění limitů, důležité je však také jejich dodržování. Jak je na tom Česká republika s plněním imisních limitů?
ŠUTA: Česká republika má problém zejména s plněním limitů pro prach. Řada měřících stanic vykazuje překračování dlouhodobých limitů pro poletavý prach (PM10) i pro jemnou frakci prachu (PM2,5). V mnoha lokalitách je také porušováno pravidlo, že celodenní limit pro prach smí být překročen jen po 35 dní v roce. Třeba letos na Ostravsku byla tato celoroční kvóta překročena už v polovině února a v Brně či Kladně počátkem března.
Česká republika požádala EK o výjimku z plnění limitů pro prach, ale ta už vypršela v polovině roku 2011. Nyní může Česku hrozit citelná sankce. Problém však představuje také oxid dusičitý, pro které Česko rovněž žádalo v Bruselu výjimku, a to až do 1. ledna 2015. Limit je překračován v Praze, Brně, Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Výjimku má však schválenu jen Brno, proti výjimkám v dalších regionech vznesla komise námitky.
Miroslav Šuta
Vystudovaný lékař, nezávislý konzultant v oblasti ekologických a zdravotních rizik. Profesionálně se zabývá životním prostředím a jeho působením na člověka. Je zakladatelem Centra pro životní prostředí a zdraví – občanského sdružení založeného koncem roku 2009, jehož cílem je přispívat expertní, poradenskou a informační činností k ochraně životního prostředí a veřejného zdraví. V současnosti se centrum věnuje zejména tématu nebezpečných chemických látek a znečištění ovzduší.