Propadák voleb aneb Strana s tváří prezidenta

Do mrtvol by se kopat nemělo. Nicméně fatální neúspěch Strany práv občanů – zemanovci by zaznamenán být měl.

Na spanilé jízdě. Miloš Zeman se svým kancléřem Vratislavem Mynářem. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Na spanilé jízdě. Miloš Zeman se svým kancléřem Vratislavem Mynářem. | foto: isifa/MAFRA/Michal ŠulaČeská pozice
Na spanilé jízdě. Miloš Zeman se svým kancléřem Vratislavem Mynářem.

Do mrtvol by se kopat nemělo. Nicméně fatální neúspěch Strany práv občanů – zemanovci by zaznamenán být měl. Jak je možné, že strana, která svůj název odvozuje od vítěze prezidentských voleb, skončila s výsledkem kolem 1,5 procenta? Voličům do hlavy vidět není, takže zkusme trochu tipovat.

1. Volební téma

Strana de facto žádné téma nepřinesla. Zákon o prokázání původu příjmů je fraška a několikrát se ukázalo, že nejde o nic jiného než o prázdné heslo. Jednak německý zákon, na který se strana neustále odvolávala, velmi pravděpodobně neexistuje, a dále zástupci strany několikrát předvedli, že vlastně netuší, jak svého cíle chtějí dosáhnout.

Dalším tématem měl být volební systém. Strana v této souvislosti neustále mluvila o panašování. Nutno poznamenat, že jako téma voleb je lepší zvolit slovo, které běžný člověk nemusí hledat ve slovníku. Samo o sobě je to enormně slabé, protože volebního systému se volič nenají a navíc pod použitým termínem si stejně málokdo něco představí.

Použít jako téma voleb člověka, rovněž nebylo příliš šťastné. Miloš Zeman je prezident a dělá na Hradě zřejmě to, co od něho jeho voliči očekávali. Nikam nekandidoval a společné mítinky kandidátů SPOZ s Milošem Zemanem měly zřejmě podobný efekt, jako když někdo z nedostatku lepších nápadů umístí do reklamy spoře oděnou slečnu – slečna vcucne veškerou pozornost a divák pak vlastně ani netuší, na co reklama byla. Podobně asi voliči vyrazili na setkání s prezidentem, přičemž jim dost možná uniklo, že s ním byl i někdo z jakési strany.

2. Kandidáti

Strana nabídla jen jednu výraznou osobnost – Miloše Zemana. Ten však nekandidoval. Podobně rafinovaný tah zkusilo hnutí Hlavu vzhůru s Václavem Klausem a dopadlo podobně.

Strana nabídla jen jednu výraznou osobnost – Miloše Zemana. Ten však nekandidoval. Podobně rafinovaný tah zkusilo hnutí Hlavu vzhůru s Václavem Klausem a dopadlo podobně. Zbylí kandidáti neměli šanci přitáhnout pozornost. Rozhodně ne v konkurenci Andreje Babiše, Miroslava Kalouska či Miroslavy Němcové.

Pražská jednička kandidátky Zdeněk Žák se při veřejných vystoupeních zpravidla dokázal spíše přemístit do role nepovedeného baviče. Na jeho hlasité „Ahóóóój“ v předvolební debatě v České televizi se bude jistě vzpomínat velmi dlouho. I volič, který zrovna nemá doktorát z politologie či sociologie, bude schopen rozpoznat, že chovat se v televizi před hlavními volbami jako vodák na Lužnici, asi není dvakrát civilizované.

Kromě toho – Žákovy počiny na ministerstvu dopravy byly jen sotva legitimní, protože jako ministr neměl mandát a neměl ani důvěru sněmovny. Kromě toho je dosti nejisté, zda šlo o změny k lepšímu.

Podobně jsou na tom i ostatní kandidáti SPOZ. Věčně zarputilý ministr práce a sociálních věcí František Koníček, který novinářům nadává do hovad, případně prakticky neviditelný předseda strany Zdeněk Štengl, značně kontroverzní zástupce ruského Lukoilu Martin Nejedlý, nikdo z nich není volební žolík.

3. Volební program

Program úzce souvisí s tématem voleb, ale s ohledem na to, s čím přišla SPOZ, je dobré věnovat mu pár řádků zvlášť. Předně je sice plný jakýchsi idejí, ale nedá se z něj nic moc konkrétního vyčíst. Například se nám nepodařilo z programu zjistit, jestli by strana v případě volebního úspěchu zrušila, či ponechala druhý pilíř penzijního systému. Přemíra stylistických chyb kvalitě dokumentu rovněž nepřidává.

Celkově byla kampaň SPOZ zaměřená spíše na kvantitu než kvalitu. Oblepit republiku nepříliš nápaditými billboardy evidentně na dobrý výsledek ve volbách nestačí. Kontaktní kampaň, pokud vůbec nějaká proběhla, byla nezaznamenatelná (pomineme-li zmíněné svezení s Milošem Zemanem po krajích).

Jistý komunikační autismus byl vidět i na samém konci voleb při sčítání výsledků Strana sezvala novináře do restaurace poblíž Pražského hradu, ale skoro nikdo za nimi nepřišel. Kromě krátkého vstupu předsedy Štengla.

Zemanovci zkrátka nezaujali. Není se čemu divit. Neměli zaujmout čím ani kým.