Projekt dostavby Temelína může zkrachovat

S možností, že stát a ČEZ nakonec stopnou rozšiřování jaderné elektrárny, je nutné reálně počítat. Po vyřazení Arevy je to ještě pravděpodobnější.

Jan Žižka 5.3.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Jiří Bušek, ISIFA, ČTKČeská pozice

Vzpomínáte na obří ekotendr? Šlo o obrovské peníze v řádu desítek miliard korun, výběrové řízení vyvolávalo různá podezření, emoce i zájem velkých hráčů. A také ho doprovázely spory kolem vyřazení některých uchazečů. Vyhlašování vítěze tendru ovšem vláda odpískala. Projekt, podle něhož měl mít likvidaci starých ekologických zátěží na starosti jeden podnikatelský subjekt, se nerealizoval.

Dnes je v centru pozornosti výběrové řízení ještě několikrát větších rozměrů. Stavba dalších dvou reaktorů v jaderné elektrárně Temelín je zakázkou za zhruba 250 miliard korun. Do hry vstoupili velcí světoví hráči. Různých podezření ohledně nedostatečné transparentnosti výběrového řízení také přibývá, i když k pošramocené image ekotendru nebo třeba někdejšího výběru stíhaček pro českou armádu má temelínská soutěž ještě daleko.

Odpíská nakonec největší energetická firma ČEZ s posvěcením vlády obří jihočeskou stavbu? Je to reálná varianta, se kterou by měli všichni počítat.

V praxi to může vypadat tak, že ČEZ nevyhlásí žádného vítěze – ani nyní vyloučenou francouzskou Arevu, ale ani americký Westinghouse nebo česko-ruské konsorcium Škody JS s Rosatomem. Nebo se tendr může protahovat za plánovaný časový horizont roku 2013, až nakonec vyšumí do ztracena. Pokud chce někdo takovým scénářům zabránit, měl by se hodně snažit.

Rizika ekonomická, politická, soudní

Rizik, se kterými se výběr dodavatele dostavby Temelína potýká, je řada. Jde především o tyto:

  • Zůstává nejasné, zda se celý projekt opravdu vyplatí ekonomicky. Výše budoucích cen elektřiny je nejistá.
  • Stavba třetího a čtvrtého bloku v Temelíně může narazit na odpor v Evropské unii. Záleží na tom, co se podaří prosadit evropským odpůrcům jádra.
  • Pokud by se jako jediná reálná varianta pro rozšíření jihočeské elektrárny rýsovala ta česko-ruská, může zesílit odpor na české politické scéně.
  • Pokud by se jako jediná reálná varianta rýsovala ta americká, může zesílit odpor českého průmyslu, který by se obával nízkého počtu zakázek pro domácí firmy.
  • Vývoj posledních měsíců pak ukazuje, že další hrozbou mohou být soudní tahanice s uchazečem, kterého ČEZ vyřadil. Tedy s francouzskou Arevou.

Ke krachu temelínského tendru může za určitých okolností postačovat vyhrocení kterékoliv z těchto hrozeb. Přitom je nutné počítat s tím, že se ČEZ a vláda budou potýkat s kombinací těchto rizik.

Faktor Areva

Podívejme se na některá rizika podrobněji. Zatímco o většině hrozeb odborníci věděli už dříve, vyřazení Arevy mnohé z nich šokovalo. Pravděpodobnost, že se nové reaktory v Temelíně vůbec neobjeví, dále stoupla. Proto začněme tady.

Jaké byly skutečné důvody kopaček pro francouzskou firmu, která je ve svém oboru světovou špičkou, nyní zkoumá brněnský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. A zjišťuje především to, zda ČEZ postupoval v souladu s pravidly výběrového řízení a zákona o zadávání veřejných zakázek, podle kterého se dodavatel temelínské stavby vybírá – mimochodem na rozdíl od zmiňovaného ekotendru, který běžel podle koncesního zákona.

Dokud ÚOHS nerozhodne, nemůže ČEZ vybrat pro Temelín vítěze. To je ale zatím jen maličkost, protože tendr by se měl beztak uzavřít později. Otázkou zůstává, co bude následovat. Pokud ÚOHS potvrdí verdikt ČEZ, mohou to být soudní spory.

Areva již dala najevo, že by se odvolala k českým soudům. Další možností je stížnost k Evropské komisi, která je zároveň antimonopolním úřadem EU. Francouzi mimo jiné uváděli, že ČEZ porušil evropská pravidla zadávání veřejných zakázek.

Ve firmě ČEZ v minulosti zdaleka nepanovala jednota v tom, že dostavba Temelína je ten právě nejvhodnější a ekonomicky nejvýhodnější projekt

Je možné namítnout, že to vše není důvod ke zdržení tendru, nebo dokonce jeho rušení. Výběrové řízení zřejmě bude moci pokračovat i se zbývajícími dvěma uchazeči. A kdyby ÚOHS vše posuzoval (i s „přestávkami“ kvůli žádostem o další informace) několik měsíců, do konce příštího roku pořád zůstává dostatek času. To je pravda. Jenže soudní spory vždy znamenají nejistotu. Manažeři ČEZ by se museli ptát: Chceme opravdu vyhlásit vítěze, když si nemůžeme být zcela jisti, že soudy nebo antimonopolní orgány nakonec Arevě nevyhoví? Pak by přece bylo nutné výsledek tendru zrušit…

Samozřejmě, kdyby byla na straně vlády a společnosti ČEZ opravdu silná vůle a sebedůvěra, prostě se vítěz vyhlásí a hotovo. Jenže tady už se nám kombinují ona různá rizika. Podle dostupných informací ve firmě ČEZ v minulosti zdaleka nepanovala jednota v tom, že dostavba Temelína je právě ten nejvhodnější a ekonomicky nejvýhodnější projekt. Minimálně část manažerů byla podle všeho přesvědčena o opaku.

Totéž zřejmě platí o politicích. A pro odpůrce rozšiřování Temelína mohou být právě komplikace kolem vyřazení Arevy dalším důvodem (nebo i záminkou), proč razantněji prosazovat odmítavé stanovisko.

Pod tlakem evropského trendu

Psal se rok 2010, když tehdejší šéf společnosti Westinghouse pro Evropu Anders Jackson během příjemného letního večera v Berlíně autorovi tohoto článku sděloval své přesvědčení, že Německo směřuje k pozitivnější diskusi o potřebě jaderných elektráren. Tenkrát tomu opravdu mnohé nasvědčovalo.

O několik měsíců později přišla fukušimská tragédie a další zvrat nálady. V Německu, ale do značné míry v celé západní Evropě. Dnes už i francouzský prezident François Hollande slibuje, že omezí podíl jádra v tamním energetickém mixu.

Vyhne se Česko tomuto „modernímu“ antijadernému trendu v Evropě? Vyřazení Arevy bohužel znamená, že i v tomto ohledu to bude mít Praha složitější. Právě spojenectví s Francií mělo být zárukou, že se podaří čelit tlakům proti jaderné energetice jako takové, ale i proti jednotlivým atomovým elektrárnám. Třeba té temelínské, kterou tradičně kritizují Rakušané a jejíž dostavba zjevně narazí na nesouhlas lidí v Německu. A je otázka, jak se tento nesouhlas projeví v Berlíně – metropoli ekonomicky nejsilnější evropské velmoci, která má značný vliv na dění v Bruselu.

EU žádnou stavbu jaderné elektrárny zakázat nemůže. To je v kompetenci členských zemí. Ale Brusel má „jemnější“ nástroje.

Faktem zůstává, že Evropská unie žádnou stavbu jaderné elektrárny zakázat nemůže. To je v kompetenci členských zemí. Ale Brusel má k dispozici „jemnější“ nástroje. Třeba může ovlivnit, jaké budou standardy bezpečnosti elektráren, což se ukázalo během takzvaných zátěžových testů. A pokud nároky na bezpečnost neúměrně vzrostou, o ekonomické výhodnosti takových atomových zdrojů začnou pochybovat i největší optimisté.

Většina Čechů dnes pohlíží na jaderné elektrárny příznivě, atmosféra se zdá být dostavbě Temelína nakloněná. Ale vzpomeňme na berlínské léto 2010…

Státní garance nemožná, bez ní nemožný Temelín

Nabídky bloků tříapůlté generace AP1000 od Westinghouse nebo MIR.1200 od Rosatomu (případně i EPR od Arevy) veškeré bezpečnostní požadavky Evropské unie splňují. I kdyby se ale už žádné další zvýšené nároky na bezpečnost neobjevily, není vůbec jisté, zda se stavba Temelína 3 a 4 vyplatí. Nebo jinými slovy: zda bude možné zajistit návratnost investice v horizontu alespoň pětadvaceti let. Kalkulovat s tím, že vydělám v ještě vzdálenějším horizontu, si troufne málokdo, i když jaderná elektrárna bude fungovat třeba šedesát let.

Ceny elektřiny na trzích (bez započtení nákladů na obnovitelné zdroje a distribuci) dnes klesají pod úroveň 50 eur za megawatthodinu. Jistě, rok 2025, kdy by mohl být nový Temelín spuštěn, je daleko. Ale kdo zaručí, že se ceny do té doby vyšplhají aspoň na úroveň 65 – 70 eur za megawatthodinu, aby celý projekt dával smysl?

Pokud si stát vyhodnotí, že další dva bloky Temelína opravdu potřebuje, bude muset podle všeho garantovat společnosti ČEZ určitou výkupní cenu. Ačkoliv tento mechanismus připomíná dnešní podporu obnovitelných zdrojů, byl by zde zásadní rozdíl. Za určitých okolností, kdy tržní cena převyšuje tu garantovanou, by naopak státu na oplátku přispíval provozovatel elektrárny – tedy společnost ČEZ.

Ale co když ceny elektřiny budou dál padat? Právě na takové riziko upozorňuje stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek – tedy představitel strany, která by mohla jako očekávaný vítěz příštích voleb celkový rámec hodně ovlivnit. Dostavba Temelína je podle něj výborný nápad, který oživí ekonomiku, pokud... Pokud tu ovšem nebudou žádné státní garance. A Mládek připomíná, že Česko nemůže opomenout svou špatnou zkušenost se solárními panely.

ČEZ by sice mohl jít do rizika (třeba Evropa za dvanáct let zmoudří…) a najít si partnera a spoluinvestora. Francouzská Eléctricité de France (EdF) to už ovšem asi nebude.

Systém garantovaných výkupních cen pro atomovou elektřinu z jádra bude pravděpodobně složité obhájit i v Evropské komisi. Snad kdyby se podařilo zastáncům jádra prosadit zrovnoprávnění tohoto zdroje s obnovitelnými v rámci boje proti globálnímu oteplování. A to se zase oklikou vracíme k oné narušené koalici s Francií…

Je však dostavba Temelína bez jakýchkoliv garancí možná? Sotva. Evropský trh je oproti minulosti více deformovaný zvláště podporou obnovitelných zdrojů (ať už se k ní stavíme jakkoliv). Jedině tyto zdroje se dnes investorům vyplácejí. Takže dokonce ani reálná potřeba dalších elektráren kvůli přirozené obnově zdrojů nemusí znamenat, že jejich stavba bude dávat smysl z ekonomického hlediska.

Kdyby stát jako majoritní vlastník za nevýhodných ekonomických podmínek společnosti ČEZ nařídil, aby Temelín dostavěla, riskoval by žaloby menšinových akcionářů. ČEZ by sice mohl jít do rizika (třeba Evropa za dvanáct let zmoudří…) a najít si partnera a spoluinvestora. Francouzská Eléctricité de France (EdF) to už ovšem asi nebude, když je její tradiční dodavatel Areva ze hry. A do komerčně nejistého projektu se ostatně nebude hrnout nikdo.

Přiliš neznámých

Pohybujeme se v začarovaném kruhu, protnout ho není jednoduché. Pokud tu bude silná politické vůle vlády (současné nebo budoucí) a pomineme, že se v Česku mnohý projekt utopí v politických svárech, má dostavba Temelína ještě šanci.

Možná se to ukáže jako pořád snadnější a politicky průchodnější než třeba prolamování uhelných limitů nebo prodlužování životnosti druhé jaderné elektrárny v Dukovanech o dalších dvacet let. Státní energetická koncepce počítá s postupným odstavováním uhelných elektráren, které jednou bude nutné nahradit – aspoň částečně, pokud počítáme také s energetickými úsporami.

Je tu ovšem mnoho neznámých. Jaký bude budoucí rozvoj obnovitelných zdrojů, který do značné míry závisí na možném, ale také nejistém technologickém průlomu ve skladování energie? A bude pokračovat světový boom těžby plynu, který by nakonec zlevnil provoz plynových elektráren také v Česku? To, že pravděpodobnost dokončení jaderného projektu na jihu Čech není zrovna stoprocentní, je ovšem zjevné.

Stanislav Mikeska nespletl nespletl 7:27 7.12.2012

Počet příspěvků: 38, poslední 10.12.2012 10:30 Zobrazuji posledních 38 příspěvků.