K reformě vysokého školství se v těchto dnech vyjadřuje kdekdo, takže to vypadá, že se bavíme spíše o fotbale, jemuž – jak známo – rozumějí všichni. Někteří akademici srší vznosnými pojmy jako „ohrožení akademických svobod“ nebo „riskování naší budoucnosti“ a podobně. A lidé, včetně nás (hloupých, povrchních, zkratkovitých, ubohých nebo pravicových) novinářů mívají různě vágní připomínky k oběma stranám sporu: státu a akademické obci, v níž ovšem také vznikají pnutí – třeba mezi rektory a senáty škol...
Tím spíše je důležité, že se k aktuálním a závažným tématům vyslovil ve čtvrteční MF Dnes jeden z hlavních garantů změn profesor Rudolf Haňka působící na University of Cambridge, jenž je předsedou Rady pro reformu vysokoškolského vzdělávání.
Oproti ministru školství Josefu Dobešovi (VV), který se pro značnou část společnosti stal nestravitelným (a třeba aktuální časopis Reflex jej na obálce karikuje jako děcko na nočníku), má Haňka respekt učenců.
Ve svém dnešním „manifestu“ s názvem Proč se čeští akademici tolik bojí reforem píše o míře ohrožení svobod a směrech, jimiž reforma půjde. ČESKÁ POZICE vybírá zajímavé pasáže, a těm kteří by snad hovořili o „vytrhávání z kontextu“, doporučíme jediné: koupit si na stánku dnešní noviny a přečíst si úplnou verzi. A nejlépe s chladnou hlavou.
- Každý rektor, děkan či jiný akademický pracovník vám v soukromém rozhovoru uvede škálu aspektů, procesů, paragrafů stávajícího zákona, které podle něj brzdí jeho práci, plýtvají veřejnými prostředky či ochuzují výuku studentů... Nicméně předsednictva České konference rektorů a Rady vysokých škol se stavějí vehementně proti navrženým změnám. Zřejmě jim současný stav vyhovuje a nevidí žádný důvod ke změnám. To je jistě podivné, vezmeme-li v úvahu to, co říkají jejich představitelé soukromě, když nejednají jako kolektiv. Je to vlastně případ jednání, kterému se odborně říká „vězňovo dilema“.
- Jedním z hlavních problémů českého vysokoškolského systému je, že po dvaceti letech totality a prakticky i po většinu těch dvaceti let od sametové revoluce zůstal téměř uzavřen. K tomu, aby se mohl stát kvalitním, musí být vystaven konkurenci. Tak jako jsou tomu vystaveny české průmyslové organizace a obchody či univerzity jinde ve světě. Tyto univerzity vybírají své profesory a rektory výběrovým řízením, které široce inzerují po celém světě, protože chtějí vybírat z těch nejlepších, kteří by mohli mít zájem. České vysoké školství je postaveno spíše na základech akademického klientelismu než otevřené soutěže.
- K získání skutečně objektivního pohledu na českou vědu se stačí podívat na úspěšnost v soutěži o pokročilé výzkumné granty vypisované Evropskou grantovou agenturou (ERC) – každý o průměrné hodnotě kolem 50 milionů korun. V minulém roce se ve srovnávání úspěšnosti ČR dělila o poslední místo s Bulharskem s celkovým počtem úspěšných grantů 1 (slovy jeden, nejde o překlep)! A ten ještě získal vědec z Fyzikálního ústavu Akademie věd a ne z vysoké školy. Když je české vysoké školství tak dobré a bylo by navrženými reformami „nenávratně poškozeno“, jak tvrdí odpůrci reformy, tak jak je možné, že Rakousko, z jehož univerzitního zákona do jisté míry věcný záměr vychází, získalo šest grantů, i když je menší než Česko?
- Je to hezká fráze říci, že věcný záměr zákona způsobí nepředstavitelné škody. Pravděpodobně ano, ale postiženi budou hlavně ti, kteří se dnes obklopují průměrnými lidmi a zoufale se brání lacinými frázemi změnám, které jsou u našich sousedů normální.
- Je známo, že chce-li někdo být úspěšný, tak se má obklopit mladými lidmi. Lepšími, než je on sám. Atmosféra konkurence musí převládat i ve vzdělání, protože dnes žijeme v otevřeném konkurenčním prostředí, kde se málo přihlíží na minulé úspěchy. Ve světě je běžné, že úspěšný profesor přejde na jinou univerzitu, protože tam bude mít lepší podmínky pro svůj výzkum. Takový pohyb lidí v Česku prakticky neexistuje.
- Tak to řekl loni na konferenci Česká hlava laureát Nobelovy ceny profesor Timothy Hunt. Jeho názor byl, že uvolněné místo profesora či rektora by mělo být obsazeno mezinárodně zaměřeným výběrovým řízením, aby se skutečně vybral ten nejlepší, a ne pouze jeden z těch, které známe.
- A jak je to vůbec s tou akademickou svobodou, která má být údajně navrženými úpravami krácena? Akademická svoboda není jedno ze základních lidských práv ani něco, co chrání Ústava ČR. Je pochopitelně důležitá, a proto zákon o vysokých školách zaručuje a bude zaručovat svobodu vědy a svobodu výuky.
- Může někdo opravdu poukázat na jediný aspekt věcného záměru nového zákona, který by tyto svobody ohrožoval? Ovšemže ne. Je to pouze bezobsažná fráze, ale zní hezky a povzbudí řadu lidí, kteří pravděpodobně návrh zákona nikdy nečetli, k tomu, aby šli za ochranu akademických svobod protestovat do ulic.
