Ceska Pozice

Proč strany nové koalice chtějí resort životního prostředí

Prosadí-li vláda jen polovinu slibů z oblasti životního prostředí, byl by to v jeho ochraně největší pokrok v novodobých českých dějinách.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Pokud by vznikající vláda prosadila jen polovinu slibů z oblasti životního prostředí, na kterých se dohodla v uzavřené koaliční smlouvě (viz příloha PDF), byl by to v oblasti ochrany přírody, ale i lidského zdraví zřejmě největší pokrok v novodobých dějinách České republiky.

Velmi ambiciózní je už závazek koalice, že bude přísně dodržovat právo každého občana na příznivé životní prostředí, zaručené Listinou základních práv a svobod. Zhruba polovina obyvatel České republiky totiž žije v oblastech, kde jsou trvale – a v těch průmyslových dokonce mnohonásobně – překračovány zákonné limity pro znečišťující látky v ovzduší.

Výraznou změnou je i ochrana krajiny, kterou vznikající vláda vnímá jako hodnotu samu o soběKoalice chce kromě výrazného zlepšení kvality ovzduší také zvýšit podíl recyklovaného odpadu nebo prostřednictvím připravovaného zákona snižovat závislost na fosilních palivech a s tím i množství vypouštěných skleníkových plynů. Výraznou změnou je i ochrana krajiny, kterou vznikající vláda vnímá jako hodnotu samu o sobě, zatímco minulá vláda ODS vnímala krajinu spíše jako prostředek k dosažení nejrůznějších cílů.

Jenže jak známo, papír snese vše. A v reálné politice často ideály ustupují před zájmy. Kolik z plánů vládní koalice se podaří prosadit, záleží i na konkrétním personálním obsazení ministerstva životního prostředí.

Všechno je jinak...

Ještě před volbami se předpokládalo, že pokud zvítězí ČSSD, resortu životního prostředí se ujme stínový ministr Vladimír Špidla, kterého podporují například i ekologické organizace nebo Společnost pro udržitelný rozvoj. Nyní se ale zdá, že slovy prezidenta Miloše Zemana „všechno je jinak“. O ministerstvo, kterému minulé vlády nepřikládaly příliš velkou důležitost, mají zájem i ostatní dvě strany rodící se vládní koalice a Špidlova pozice není příliš silná – není ani členem vyjednávacího týmu.

Mluví se tak spíše o tom, že by v resortu zasedl například bývalý ředitel Spolany Neratovice a člen představenstva Svazu chemického průmyslu z Hnutí ANO Richard Brabec. Ministerstvo by i nadále rád vedl také současný ministr v demisi Tomáš Podivínský z KDU-ČSL.

Není divu. Resort spravuje balík peněz z nejobjemnějšího operačního programu EU, má zásadní roli při schvalování staveb včetně Temelína a právě stojí před několika kroky, které zásadně ovlivní nejen budoucí kvalitu životního prostředí, ale rozhodnou i o tom, které technologie se budou v Česku prosazovat a které na ně napojené byznysové skupiny z toho budou prosperovat.

ČESKÁ POZICE uvádí několik hlavních důvodů, proč mají strany nové koalice zájem o vedení ministerstva životního prostředí.

Deset let starý zákon o odpadech měl připravit už exministr Tomáš Chalupa. Nestihl to. V současnosti se o to pokouší ministr v demisi Tomáš Podivínský, v listopadu se kvůli tomu začaly scházet odborné skupiny. Jejich složení ale budí rozpaky. Podivínský na ně totiž nepozval například zástupce obcí nebo skládkovacích a recyklačních společností, které hrají v odpadovém systému zásadní roli. Naproti tomu se schůzek účastní například zástupci spaloven, což vyvolává podezření, že Podivínský chce pokračovat v plánech svého předchůdce Tomáše Chalupy a co nejvíce odpadu pálit na úkor recyklace.

Příští vláda bude muset novelu dokončit. A například nastavit výši poplatku za odvoz odpadu na skládky, podle čehož se bude odvíjet, kolik odpadu budeme skládkovat, kolik spalovat a kolik recyklovat.

Ministerstvo také musí rozhodnout o tom, jak přísná pravidla se nastaví některým novým technologiím, například pyrolýze odpadu (rozpuštění odpadu na olejnou, pevnou a plynnou frakci), kterou v programu prosazovalo například hnutí ANO. Pokud bude vláda přísná, tyto technologie v konkurenci s ostatními způsoby zpracování odpadu neobstojí.

Vláda bude muset řešit i problém s nebezpečným odpadem, protože v současnosti je ho vinou mezery v zákoně více než 95 procent skládkováno bez poplatku, a stát tak přichází o skoro miliardu ročně.

Ministerstvo životního prostředí hraje také ústřední roli při vyjímání půdy z půdního fondu. Zejména velcí developeři mají zájem na tom, aby vynětí bylo co nejjednodušší a nejlevnější. Každý den takto mizí zhruba 7,5 hektaru kvalitní orné půdy ve prospěch nejrůznějších logistických či skladovacích hal.

Platný zákon o ochraně zemědělského půdního fondu se proto různé skupiny poslanců i senátorů snaží co chvíli změnit, naposledy na začátku tohoto roku poslanci odhlasovali návrh senátorky Veroniky Vrecionové, který snižuje poplatky za výstavbu na orné půdě. Ministerstvo má přitom pravomoc udělovat souhlas například k vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu o výměře nad 10 hektarů. Resortu podřízená organizace Státní fond životního prostředí navíc inkasuje 15 procent z odvedené částky, tyto příjmy se však stále snižují vlivem neustálých výjimek udělovaných developerům.

Ministerstvo životního prostředí je také klíčovou institucí s pravomocí vyjadřovat se ke všem významným stavbám, které mohou mít nějaké dopady na životní prostředí (takzvaný proces EIA) – ať už jde o silnice, železniční koridory nebo třeba nové bloky jaderné elektrárny Temelín. Budoucí vláda bude také stanovovat obecné podmínky řízení EIA, aby je sladila s evropskými předpisy. Určí tedy například, kdo bude mít možnost se k velkým stavbám vyjadřovat.

K zahození není ani správa miliard z nejobjemnějšího operačního programu životní prostředí (OPŽP). V příštím období (2014–2020) se v něm podle informací ČESKÉ POZICE bude rozdělovat zhruba 65 miliard korun. Ministerstvo sice nemůže ovlivnit prioritní osy, může však ovlivnit, jaké konkrétní programy se budou z peněz EU financovat.

Kromě toho resort určuje i pravidla národních programů, například kotlíkových dotací nebo Zelené úsporám. Stanoví tedy například to, jaké technologie se budou z peněz financovat, zda jen nové kotle a zateplení, nebo třeba i tepelná čerpadla či solární systémy.

Jan Charvát
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.