Hrdina akčního thrilleru na ministerstvu životního prostředí (MŽP), klaďas, náš superman, čestný „whistle blower“ a bývalý šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek zachránil stamiliony korun z rozpočtu na pražskou čistírnu odpadních vod, které měly korupčně odplynout z odpadního kanálu ODS. Bylo to heroické a mediálně věrohodné. Někdejší ministr životního prostředí Pavel Drobil (ODS) kvůli tomu odstoupil z funkce.
Zachránci existují
Drobilovým „bez poskvrnky čistým“ nástupcem se stal do té doby starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa (ODS). Ten nastoupil do funkce tiše a statečně s pravítkem na měření výšky posekané trávy v městských parcích. Nestačil si však vzít lopatu a velké koště na vyčistění Augiášova chléva MŽP. Korupci v případě evropských dotací by měl řešit především on, ale neřešil.
Asi řeší podivné finanční úložky Prahy 6 u firmy Key Investments z doby, kdy šéfoval této městské části. Tato společnost namísto hotovosti, již by získala nazpět, drží obskurní majetkové papírky jen virtuálních společností. Praha 10 má v podobné šlamastice aspoň šanci se „dostat“ ke stadionu Slávie. Chudák Praha 6 pouze k Julisce?
Řešit měl, leč neřešil i superodpovědný premiér Petr Nečas. Stát a strana, pardon vláda, neřeší s Bruselem to, co má. Máme holt jako občané smůlu? Nemáme, protože máme hrdinu-dobrovolníka Libora Michálka. Z pátečních Hospodářských novin optimisticky a hrdinně pohlíží nový Pavlík Morozov či Girolamo Savanarola. Michálek „hujerovsky“ žaloval na zpropadené Česko, že se v něm manipuluje s evropskými dotacemi, přímo planetární vrchnosti v Bruselu. My, občané, můžeme klidně spát. Dobrovolní zachránci existují.
Nešťastné žalování
Slovenští luďáci nám vyřizovali Mnichov ještě před ním. „Dopis 99 pragováků“ do Moskvy, které občansky a soudružsky rozhořčilo dění v roce 1968, předcházel „zvací dopis“ československých komunistických bossů. Bylo by však nespravedlivé srovnávat s nimi dopis Libora Michálka.
Do Bruselu si v tomto století v očekávání vděku a věhlasu šlo poplakat již několik českých politiků
Občas se vyskytnou hasiči, kteří sami zakládají požáry, aby se vyznamenali při jejich hašení. Loni něčím podobným Michálek nebyl. To však bylo loni. To, co předvedl tento týden – žalovací dopis do Bruselu –, se však nedělá. Nemá to úroveň ani masarykovský glanc.
Když sedláci žalovali císaři pánu do Vídně na svou českou vrchnost, mohl to být námět pro Aloise Jiráska a Zdeňka Nejedlého. Horší bylo vlastizrádné žalování do německé Říše. Pak jsou jen „pragováci“.
Zbytečná horlivost
Do Bruselu si v tomto století v očekávání vděku a věhlasu a spíš neformálně šlo poplakat již několik českých politiků. Marně! Mají tam vlastní altruistické ušlechtilé zájmy. Teď s dopisem přibyl Libor Michálek. Jeho jednání však spíše připomíná studenta Mazánka z prvorepublikového filmu Cesta do hlubin študákovy duše.
Zpropadená česká vlastnost horlivost! Ale nejen česká. Je vlastní i Angličanům. Ti však žalují jen ve Spojeném království, k čemuž mají Whitehall a Westminster. Jeden můj přítel již několik desetiletí tvrdí, že v jakékoli činnosti je nejnebezpečnější faktor ZI – „zasraná iniciativa“.
