Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Proč se v Česku nedaří PPP projektům?

  0:01

Problematiku PPP projektů z pohledu bankéře nahlíží Jan Troják, ředitel projektového financování v ČSOB.

Když bude u zakázky rozhodovat pouze cena, dodavatel je přirozeně od začátku nucen nabídnout to nejlevnější řešení, konstatuje Jan Troják. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

O projektech PPP (Public Private Partnership) se hovoří v Česku více než deset let, doposud se ale na celostátní úrovni nepodařilo dotáhnout do zdárného konce ani jeden. Resuscitovat metodu PPP, která má početnou skupinu zastánců i odpůrců, se nyní pokouší ministr dopravy Pavel Dobeš, který ji zamýšlí využít na výstavbu části dálnice D3 .

ČESKÁ POZICE se věnuje tématu PPP dlouhodobě. V rozhovoru s Janem Trojákem, ředitelem projektového financování v ČSOB a členem Řídícího výboru Asociace PPP, přinášíme pohled bankéře na tuto problematiku.    

ČESKÁ POZICE: ČSOB se jako financující banka vítězného konsorcia Prague Military Hospital Concession podílela na PPP projektu v Ústřední vojenské nemocnici v Praze – Střešovicích. Proč dle vašeho názoru skončil projekt tak neslavně

TROJÁK: Měli jsme podepsány veškeré úvěrové smlouvy, byla skončena všechna due diligence. Prošli jsme celým procesem. Bylo již na jiných stranách, aby začaly plnit své závazky a mohlo to jet. Nedokážu zhodnotit, proč to tak skončilo. Z pohledu bankéře k zakázce přistupuji tak, že ji zadal veřejný sektor, který měl důkladnou analýzu a na jejím základě si vyhodnotil, že daný projekt chce. Já pracuji s tímto faktem. PPP projekt ve vojenské nemocnici prošel dvakrát vládou.

ČESKÁ POZICE: A vám jako bance nevadilo, že se projekt v průběhu příprav měnil?

TROJÁK: Když jsme projekt připravovali, zhruba v letech 2008 až 2010, tak se neměnil. Projekt se nastavil v roce 2005 a zadavatel, tedy ministerstvo obrany, si spočítal, že metoda PPP bude výhodnější než klasicky zadaná veřejná zakázka. Soutěž byla rozumně nastavená, proběhl soutěžní dialog. Kvalifikováni byli tři uchazeči. Bohužel, ve finále se utkali jen dva, z nichž jeden nepodal úplnou nabídku. Nakonec zbyl jeden účastník – vítězné konsorcium. To byla smůla. Ideální je, když je možné porovnat alespoň dvě nabídky.

ČESKÁ POZICE. Proč se zatím žádný PPP projekt na celostátní úrovni nepodařilo dotáhnout do konce?

TROJÁK: Myslím, že je to způsobeno myšlením, nikoliv tím, že by to bylo neproveditelné. I když novela zákona o zadávání veřejných zakázek může PPP projekty trochu zkomplikovat.

ČESKÁ POZICE: V čem konkrétně?

TROJÁK: Zákon říká, že zadavatel musí výběrové řízení zrušit, když dostane jen jedinou nabídku. To je dle mého názoru v pořádku za předpokladu, že u náročných zakázek budou soutěžícím kompenzovány oprávněně vynaložené náklady, které s přípravou podkladů pro tendr měli. Uchazeči jinak budou zvažovat, zda do soutěže jít či nikoliv.

ČESKÁ POZICE: Vraťme se ještě k důvodům, proč se PPP v Česku zatím nedaří.

„Obávám se, že zadavatelé si často detailně nepropočítají, co je budou stát pozdější opravy. Jdou do otevřeného rizika.“

TROJÁK: Do značné míry je to dáno přístupem k zakázkám. U nás se jde po nabídkové ceně za výstavbu. To má svou logiku u menších zakázek, jako je výměna střechy u školy nebo renovace chodníků. Tam nejsou náklady životního cyklu nijak enormní. U velkých projektů je životnost staveb třeba padesát let a v jejich průběhu je nutné investovat takzvané náklady životního cyklu, aby se udržoval jejich stav. Tyto náklady závisejí na tom, jak se projekt postaví a připraví. Když bude u zakázky rozhodovat pouze cena, dodavatel je přirozeně od začátku nucen nabídnout to nejlevnější řešení, které samozřejmě splňuje normy. Obávám se, že zadavatelé si často detailně nepropočítají, co je budou stát pozdější opravy. Jdou do otevřeného rizika.

ČESKÁ POZICE: A jak je toto ošetřeno v případě PPP projektů?

TROJÁK: Hlavní kouzlo koncesních projektů je, že se nesoustředí na nejnižší cenu za výstavbu, ale soutěží se cena za dostupnost. V ní jsou obsaženy jak náklady výstavby, tak náklady životního cyklu a často i velká část provozních nákladů. Dodavatel je pak sám motivován k optimalizaci poměru mezi kvalitou vlastní infrastruktury a budoucími náklady životního cyklu. Ví, že bude muset zajistit provoz třeba po dobu třiceti let. Když v porovnání s nejlevnějším provedením výstavby bude moci provést třeba jen o jednu generální opravu méně, může ušetřit i v řádu miliard.

Je škoda, tato rovina myšlení není u nás všeobecně přijata. Je vždy nutné na začátku spočítat, kolik zadavatel zaplatí, když si daný projekt nechá pouze postavit, a kolik zaplatí za výstavbu a provoz. Tato dvě čísla se musejí porovnat. To je zlaté pravidlo a podle něho se má rozhodovat, zda je výhodnější metoda PPP nebo klasická zakázka.

ČESKÁ POZICE: Má ale veřejný sektor dostatek schopností a vědomostí toto posoudit?

TROJÁK: Veřejný sektor měl původně cíl vytvořit si vlastní entitu, což bylo PPP Centrum. Jeho úloha se postupně zmenšovala, až nakonec bylo zrušeno. Upřímně řečeno, ani v zahraničí výhodnost PPP projektů versus klasická zakázka neposuzuje obvykle veřejný sektor sám. Ani to po něm nemůže nikdo chtít. Jsou tu specializované firmy, které toto umějí, nebo alespoň připraví příslušnou metodiku. 

ČESKÁ POZICE: Za „vynálezce“ PPP projektů je považována Velká Británie. Tam ale v poslední době tuto metodu přehodnocují. Finanční výbor Dolní sněmovny vydal zprávu, že v době krize jsou kvůli vyšším nákladům na financování PPP projekty extrémně nevýhodné. Co říkáte na tento názor?  

TROJÁK: Zprávu jsem nečetl. Je pravdou, že v době krize dostávají koncesionáři horší podmínky financování. Ale to se týká i státu. Tlak je na všechny.

ČESKÁ POZICE: Je pro banku důležité, kdo je zadavatelem PPP projektu?  

TROJÁK: Banky financují rozhodující část investičních nákladů. Pozorně se díváme na to, kdo je zadavatelem. Pokud je to firma zřízená státem, která dostává dotace, o jejichž přidělení se rozhoduje z roku na rok, chceme, aby ten, kdo dotace přiděluje, řekl, že když se projekt postaví, dotace poskytne. To je legitimní požadavek. Důležité je zdůraznit, že zadavatel vyplatí peníze jen v případě, že koncesionář splní své závazky.

ČESKÁ POZICE: Nyní jsou PPP projekty aktuální, protože ministr dopravy Pavel Dobeš chce, aby tato metoda byla využita na části dálnice D3, která spojí Prahu s Českými Budějovicemi a česko-rakouskou hranicí. Zadavatelem zakázky by bylo ŘSD, které je zřízené ministerstvem dopravy. Budete chtít jako banka nějaké záruky od ministerstva?    

TROJÁK: Nikoliv, nejde o záruky. Chceme jen vědět, jak je nastaven systém, že na to ŘSD bude mít. Chceme mít jistotou, že ŘSD bude mít peníze a nestane se, že koncesionář bude postupovat podle smlouvy, ale nedostane zaplaceno.  

ČESKÁ POZICE: Probíhají již jednání o D3?

TROJÁK: Dnes každý rád slyší, že se věci opět pohnuly. Zároveň jsou ale všichni rezervovaní, protože podobný plán byl zveřejněn již několikrát. Těžko předvídat další vývoj. PPP projekt na dálnici D3 nás jako banku samozřejmě zajímá.  

ČESKÁ POZICE: Opakované změny projektu D3, včetně metody, jakou se bude stavět, souvisí s častými změnami dopravní strategie. Ta se mění pokaždé, když přijde nový ministr.

TROJÁK: To je pravda a je to škoda. Nad dlouhodobou dopravní strategii by měl existovat širší konsensus. Měla by být sestavena jakási hitparáda projektů, přičemž nahoře budou ty, které mají největší návratnost pro společnost. V momentě, kdy se šetří, mělo by se říci, že se budou stavět například jen první tři projekty. A lidem by se pak mělo vysvětlit, co jim přinesou a proč budou platit třeba dražší dálniční známku.