Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Proč se maturanti vyhýbají překážkám?

  20:44

Důvody zcela minoritní volby těžké maturitní zkoušky nejsou jen pragmatické, roli hraje též celospolečenská ztráta pozitivních vzorů.

V pohodě. Náročnější variantu testu z matematiky si zvolilo jen 3,3 procenta studentů. foto: © ČESKÁPOZICE, Jan KunderaČeská pozice

Jen čtyři procenta mladých Čechů se nebojí poprat s překážkami. Nejsou to gayové válčící se společenskými předsudky, ale noví, „státní“ maturanti. Plných 96 procent studentů si totiž zvolilo lehčí variantu maturit! Kromě racionálních argumentů, že jim těžší zkouška na nic není, jde zřejmě i o příznak hlubších proudů ve společnosti. Nahlédněme, v čem by mohly být příčiny nového stavu: snižování nároků na sebe, obav z neúspěchu a soumraku povinností, jak popisuje filozof Gilles Lipovetsky v řadě svých knih.

Snižování nároků na sebe, obavy z neúspěchu, soumrak povinností?Nejprve za hranice. V roce 1983 vyšla v USA zpráva Národ v ohrožení: Nutnost vzdělávací reformy. Text vypracovala národní výzkumná komise (NCEE) a „poplašným tónem požadovala, aby byl opuštěn panující systém, který srovnávala s pohostinstvím, v němž jsou všechna jídla zředěná, homogenizovaná, takže se k nerozeznání podobají. Komise popisovala nezbytnost reformy vzdělávání, která by se soustředila především na vynikající kvalitu jedinců, institucí a společenství,“ píše montrealský pedagog Yves Bertrand v knize o teoriích vzdělávání.

Špičková kvalita (excellence) byla ve zprávě chápána jako úsilí jedince neustále zvyšovat vlastní nasazení. „Žáci musí vynaložit maximum energie, aby překonali sami sebe, a totéž musí učinit školy. Klíčovými slovy reformy se staly výrazy: jednotné a VYSOKÉ normy úspěchu, získání kognitivních dovedností, zvládnutí obsahů, hledání řádu, rozumná správa škol, příkladné chování učitelů, výuka hodnotám a vzorům chování, důraz na étos práce a na stálé úsilí o vynikající výsledky,“ píše profesor Bertrand. Nezdá se vám, že zpráva nabízela pozoruhodně moudré řešení?

Žádný takzvaný racionální důvod k náročnosti

Češi jsou již také, co se týče vzdělanosti, „národem v ohrožení“; a to je řečeno dost eufemicky. Po čtrnácti letech příprav a minimálně za cenu 680 milionů korun se prvních sto tisíc žáků na 1262 školách dočká od 2. května do 7. června experimentu se srovnatelnou zkouškou napříč republikou. Po výbuchu v generálce si ale jen čtyři procenta z nich troufá na těžší verzi; podle údajů střediska CERMAT si těžší češtinu vybralo 3,5 procenta maturantů, náročnější cizí jazyk 6,3 procenta a matematiku jen 3,3 procenta maturantů... Ti ostatní, včetně gymnazistů, složí maturity ve stejné obtížnosti jako třeba učni, byť podle ředitelů škol zajistí vyšší laťku doplňující školní maturity, jež si učitelé připravují sami.

Proč se maturanti vyhýbají překážkám? „Oni jednali pragmaticky, protože ta vyšší úroveň jim dneska k ničemu moc není,“ myslí si ministr školství Josef Dobeš (VV). Nová generace, jež má zajistit budoucnost země, opravdu nemá k náročnosti na sebe sebemenší, takzvaně racionální důvod. Tím nejzjevnějším je úplná absence jakékoliv výhody pro další studium – pouze fakulta informačních technologií ČVUT ohlásila, že ty, kteří budou mít v těžší matematice nadprůměrný výsledek nad 70 procent, vezme bez přijímaček. Ostatní univerzity váhají, vyčkávají.

„Projekt státních maturit nyní rozhodně není tak dobře připraven, abychom mohli říci, že státní maturity mohou nahradit přijímací zkoušky. Nejprve se musí prokázat, že maturita nabízí potřebné srovnání kvality studentů a že výsledky korespondují s předpoklady pro další studium. Pokud tomu tak bude, pak bude také možno využít státní maturitu jako podklad pro přijímací řízení,“ řekl na začátku školního roku Petr Fiala, rektor Masarykovy Univerzity a šéf České konference rektorů.

Otázkou je také velký a nedořešený vztah mezi oběma obtížnostmi maturit. „Je lepší ten, kdo udělá těžší úroveň na 50 procent, anebo ten, kdo udělá lehčí test na 70 procent? Argument, že maturity budou vodítko pro přijímání na vysoké školy, tak definitivně padl,“ řekl deníku Právo docent Arnošt Veselý z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Přežívají ještě dobré vzory?

A tak pro volbu těžší cesty zbývají nejspíše jen dva důvody: vlastní pevná vůle a dobrý příklad. „Je to jejich hanba,“ řekl na adresu gymnazistů, kteří se zalekli náročných zkoušek, ředitel prestižního pražského Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička. Právě „šerifové“ elitních gymnázií jsou těmi, kteří své žáky k těžší verzi vedli. „Jsem na naše děti strašně hrdý, protože si dobrovolně zvolily těžší možnost. Ze sto patnácti studentů si ji vzalo sto pět. Nic je k tomu nenutí, je to jen otázka prestiže,“ řekl MF Dnes Růžička.

K těžším testům vedli studenty například ředitelé elitních gymnázií. A co společenské vzory, jdou také příkladem?Podobně hovořili i další pedagogové. Na gymnáziu PORG je dle ředitele Václava Klause i školní zkouška tak těžká, aby studenti složili státní maturity na samé jedničky. K výběru těžší verze – celkem úspěšně – vedly své maturanty i ČESKOU POZICÍ oslovené pražské školy Gymnasium Jižní Město nebo Gymnázium Jana Palacha. Pragmatické řešení bývá ovšem následující: „V povinné části maturit si studenti volí základní verzi a v nepovinné části tu těžší,“ sdělila ČTK zástupkyně ředitele hlučínského Gymnázia Josefa Kainara.

Není to špatně, když učitelé musejí přemlouvat žáky, aby se pořádně učili? Další dobrý příklad (scientisticky řečeno převažující kulturní vzorec), by měla studentům ukazovat celá společnost: Když budeš vynikající, náročný a budeš dřít, jen tak uspěješ! Bohužel tomu tak není. A nejde jen o mrzké příklady současných politických „elit“, které se přes noc stanou „ekonomickými experty“ parlamentních stran, ač nemají ani povědomí o vysokoškolském učivu, jako třeba finanční žonglér Michal Babák.

Žáci na rozbujelých středních školách zkrátka nevidí smysl dobře se učit. Jak napsal diskutér na odborném serveru Česká škola: „Už na základce každý rok matykář ubírá o jednu slovní úlohu, o jeden detail či zajímavost. Dřívější kontrola ořezaných tužek se smrskla na kontrolu vůbec nějakých tužek či sešitu... Hledejme příčiny jinde. Velké a fatální příčiny, ukryté v naší společnosti, přežitém a přezáplatovaném školském systému. Vždyť ani neumíme, aby dítě cítilo sebezodpovědnost.“ V tom nejspíše tkví pravé jádro převažující volby lehkých maturit, i když bude letos sváděna na administrativní chyby v jejich zmatené přípravě.

Bolestná upomínka pro život

Odjakživa procházeli lidé různými věkovými stupni. Z dětství a puberty až k dospělosti. Každý vstup do nové etapy vyžadoval u přírodních národů dlouhé učení zvykům, znalostem a následně drsný přechodový rituál, odborně řečeno iniciaci, jež měla často bolestné vyvrcholení – odseknutí článku malíčku v jižní Africe, vyražení zubu v Austrálii, stříhání vlasů, obřízku nebo tetování. „Jedinec je vyjímán z obecného lidstva rituálem odluky, který ho automaticky připojuje k určité skupině lidí, a jelikož operace zanechává nesmazatelné stopy, toto přijetí je definitivní,“ napsal v roce 1909 etnologický klasik Arnold van Gennep.

Ač se to možná nezdá, maturita není nic jiného – vždyť se jí stále říká zkouška dospělosti! Díky intenzivní přípravě, očekávání těžkého testu zdatnosti a katarzi je stále tou pravou mezí, která odděluje vzdělané/nevzdělané, mladé/dospělé a nezralé/iniciované. Letošní státní zkouška ale možná přinesla jeden problém: maturitní rituál trochu znesvětila. Především chaosem v přípravách, ale také rozbitím lidsky důležité sekvence: nejprve písemná zkouška, pak ústní zkouška před komisí a téměř obratem sdělený výsledek, díky němuž člověk rázem vstupuje do života.

Žijeme v infantilní společnosti?

Co způsobuje zdětinštění, je známo: je to neochota dospívat, neochota převzít odpovědnost, jež se váže s dospělostí

Čím dál pohodlnější společnosti se zásluhou sociologů dostalo myriád přívlastků: alibistická, cynická, hrabivá, masturbační, postheroická, prožitková, společnost volného času nebo i diplomů. Pro naše účely jsou ovšem nejzajímavější následující dvě označení – dětinská a infantilní. Americký sociolog Robert Bloy vydal roku 1996 knihu Dětinská společnost, již komentátor německého vydání definoval jako „společnost zábavy bez hranic, neradostně radostnou, protože sama radost nedovede nic intelektuálně uchopit a prožít, s nejhloupější a nejkrajnější variantou kultu těla... Co způsobuje zdětinštění, je známo: je to neochota dospívat, neochota převzít odpovědnost, jež se váže s dospělostí.“

A protože je taková celá společnost, nelze se na maturanty, aspiranty zkoušek dospělosti, kteří volí tu nejsnadnější cestu, snad ani zlobit. Je to přeci tak pohodlné! A navíc to systém i normy umožňují.

Zbývá poslední záchrana: rodičovský zájem o vzdělání. Kterou variantu maturit byste doporučili svým dětem?

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!