Proč politici tlačí na nové temelínské bloky? Možná kvůli 300 miliardám.

Potřeba dostavby Temelína vyplývá z víry v trvalý růst spotřeby elektrické energie. Při jakýchkoliv prognózách je však třeba být obezřetný.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © IlustraČeská pozice

Není možná větší potěšení než propojovat věci zdánlivě nesourodé. Surrealisté by mohli vyprávět… Mě zase zaujalo několik informací, které se nedávno objevily v našich médiích:

  • Česko pozvolna vymírá.
  • Rozhodnutí o dostavbě Jaderné elektrárny Temelín se o rok posunuje – zatím.
  • Přidejte statistiku sčítání obyvatel v části hodnotící úroveň vybavení domácností.
  • A přiložte pár informačních drobků, například návštěvu Temelína jako první počin nového ministra životního prostředí Tomáše Podivínského (sic!) či poněkud vágní zdůvodnění odkladu tím, že Česko zatím nemá schválenu adekvátní energetickou politiku. Adekvátní čemu? nabízí se otázka.

Potřeba dostavby Temelína (a ovšem i Dukovan) vyplývá z tuhé víry v trvalý růst spotřeby elektrické energie. To určitě platilo v dobách Leninových lampiček, a možná dalších 70 let. V současnosti bych však spíše nabádal k mimořádné obezřetnosti při jakýchkoliv prognózách naší energetické spotřeby, elektřiny pak obzvlášť. Pokusím se to trochu objasnit.

Spotřeba elektřiny neporoste

Počet obyvatel – spotřebitelů energií – dlouhodobě stagnuje, s významnou tendencí k poklesu. Přidáme-li k tomu, že české domácnosti patří svým vybavením elektrickými spotřebiči mezi velmi vyspělé země, nevzniká téměř žádný prostor pro dlouhodobý růst spotřeby elektřiny. Naopak, staré spotřebiče jsou nahrazované novými, které mají většinou mnohem nižší nominální spotřebu – stačí sledovat jejich energetické štítky či porovnat příkony úsporných svítidel.

Růst životní úrovně obyvatel Česka nebude nutně spojen s nárůstem celkové poptávky po elektřině ve střednědobém, natož v dlouhodobém výhledu

Jediný volný prostor proto představuje růst spotřeby pro klimatizaci nebo nějaký grandiózní rozmach projektů elektromobilů. Nemyslím si však, že by takový přírůstek nebyl kompenzován poklesem počtu spotřebitelů a zvýšením účinnosti elektrických spotřebičů. Růst životní úrovně obyvatel Česka proto nebude nutně spojen s nárůstem celkové poptávky po elektřině ani ve střednědobém, natož pak v dlouhodobém výhledu.

Je tedy nadějí růstu spotřeby elektřiny, a tudíž důvodem pro výstavbu nových elektráren, náš průmysl? I v tomto případě je třeba být opatrný. Strojírenství se svými výrobními kapacitami blíží k vlastnímu ekonomickému limitu. Odeznění hospodářské recese s sebou nutně přinese i růst spotřeby elektřiny, ale jen do úrovně existujících technologických kapacit, jejichž plné využití je dnes vlivem krize nedosažitelné.

Největší „žrouti“ elektřiny – těžký průmysl a průmysl výroby stavebních hmot (cementárny, sklárny, porcelánky, výroba keramiky, cihelny apod.) – jsou ve svém dalším vývoji výrazně limitovány jak surovinově, tak – u některých tradičních oborů především – importem levnějších výrobků z Číny. Připomeňme naší bývalou chloubu – sklárny a porcelánky.

Pokles počtu obyvatel

Proklamovanou snahou politiků při rozhodování o nových investicích je dosáhnout maximální úrovně přidané hodnoty. To je určitě správný a bohulibý záměr, otázkou však zůstává, kolik takových high-tech investic vybudujeme, a jaká bude jejich energetická spotřeba. Troufám si tvrdit, že to žádné drama nebude.

Za uplynulých osm let se zvýšila spotřeba elektrické energie v ČR o 0,7 procenta

Přidejme k tomu fakt, který byl zveřejněn v rámci predikce demografického vývoje České republiky – celkový pokles obyvatel až o tři miliony do konce století a růst podílu starobních důchodců až na jednu třetinu populace –, a otázka prognózy spotřeby elektrické energie se tím zásadně liší od předpokladů, se kterými pracovala ve svém návrhu Státní energetická koncepce.

Jakkoliv může ve střednědobém výhledu podíl nezaměstnanosti klesat, rychleji bude klesat podíl práceschopného obyvatelstva. Historická pomůcka „tempo růstu HDP = tempo růstu spotřeby energií“ již neplatí ani omylem. Za uplynulých osm let se zvýšila spotřeba elektrické energie v ČR o 0,7 procenta. Je zřejmé, že se na tomto výsledku podepsala hospodářská recese, navzdory tomu je tento údaj důvodem k systémovému zamyšlení.

Uhelné elektrárny

Dalším argumentem podpírajícím nutnost dostavby dalších dvou bloků temelínské elektrárny je, že uhelné elektrárny postupně dožívají – ani zásoby uhlí nejsou neomezené a jejich vyčerpání je na dohled. Navíc výstavba nových uhelných elektráren odpovídajících parametrům účinnosti a úrovně emisí platným evropským standardům je dnes ekonomickou iluzí.

Nové jaderné bloky nenahradí staré uhelné elektrárny, protože technicky ani nemohou

Kolikrát jsme již slyšeli argument, že nové jaderné bloky nahradí staré uhelné elektrárny! Nenahradí, protože technicky ani nemohou. Uhelné elektrárny totiž poskytují naprosto nezbytný regulační výkon, zatímco jaderné pouze krytí základního zatížení (base load). Přidáme-li k tomu, že regulační či záložní výkon je třeba i u výrobních zařízení, jejichž dodávka závisí na neovlivnitelných faktorech, jako je sluneční svit či síla větru, potom se pomalu při provozu elektrizační soustavy dostáváme do systémově neřešitelných pozic.

Dnešní instalovaný výkon všech zařízení vyrábějících v Česku elektrickou energii je přibližně 20 tisíc megawattů (včetně dvou tisíc instalovaných megawattů solárních elektráren). Reálná spotřeba elektřiny v ČR však odpovídá zhruba polovičnímu instalovanému výkonu. Není proto divu, že již současný Temelín vyrábí elektřinu pouze na export (propočteno z úrovně celkových vývozů).

Toto téma jsem již dříve detailněji zmiňoval ve svých starších článcích na ČESKÉ POZICI:

Předpoklad růstu tržní ceny

Novější jsou však ekonomické úvahy o rentabilitě rozšířeného Temelína. Obecně se má za to, že investice do jaderné elektrárny – byť z časového pohledu dlouhodobá – vyžaduje určitou úroveň tržní ceny silové elektřiny. Její současná úroveň na trhu v Evropské unii však dosahuje sotva jedné třetiny ceny označované za spodní hranici rentability investice do jaderné elektrárny.

Předpoklad růstu tržní ceny je neodůvodnitelný i z dlouhodobé perspektivy, neboť by to znamenalo oslabení evropské konkurenceschopnosti

Předpoklad růstu tržní ceny na minimálně trojnásobek je naprosto neodůvodnitelný i z velmi dlouhodobé perspektivy, neboť by to znamenalo významné oslabení evropské konkurenceschopnosti. Pokud navíc opravdu vznikne společný ekonomický euroatlantický prostor, bude vlivem nižších cen energií v USA existovat snaha cenu evropské silové elektřiny spíše snižovat.

Na otázku, kdo zaplatí rozdíl mezi tržní cenou a náklady na výrobu v Temelíně, je jednoduchá odpověď: čeští spotřebitelé v cenách elektřiny. Jinak by to ani nebylo možné v situaci, kdy by ČEZ vymámil ze státu garantovanou cenu temelínské elektřiny. A bez této záruky by se se zdravým rozumem budovat nemohlo.

Nikoliv poslední deklarace

Proč tedy, známe-li tyto argumenty, politici neustále tlačí na co nejbližší odstartování výstavby nových temelínských bloků? Jedna odpověď mě napadá: tři sta miliard korun, které během dvanácti let protečou českou ekonomikou, přináší s sebou pokles nezaměstnanosti, rozvoj stavebnictví, určitých segmentů strojírenství a samozřejmě i v oblasti služeb.

Minimálně na tři volební období tím mají páni politici vystaráno a mohou se poklepávat po ramenou, jací jsou kabrňáci, když dokázali zajistit takový pěkný hospodářský růst. A – mezi námi – je to natolik velká spousta peněz, že by se trochu perníčku mohlo uloupnout i do stranických pokladen nebo vlastních kapes. Že je to politika „po nás potopa“, asi nikoho z nich příliš netíží.

Deklarace ročního posunu rozhodnutí o vítězi tendru na dostavbu Temelína nemusí být ani zdaleka poslední

A to nezmiňuji politické zájmy, které mohou být spojené s výběrem hlavního dodavatele. Žádný z nich zatím nesplnil zásadní podmínku soutěže – představení nových funkčních referenčních jaderných bloků, jejichž výstavba je ve skluzu. Pozornost je určitě také třeba v obou případech věnovat i značnému nárůstu investic oproti původním rozpočtům. Bude to snad u nás jiné?

Deklarace ročního posunu rozhodnutí o vítězi tendru na dostavbu Temelína proto ani zdaleka nemusí být poslední. Trochu mi to připomíná památné rčení: „Z kozlíku dolů, nikam se nejede!“

Frantisek Heczko Pekne napsano dekuji :-) 9:10 3.8.2013

Počet příspěvků: 27, poslední 7.8.2013 09:39 Zobrazuji posledních 27 příspěvků.