Česká republika je komplexně začleněna do společného evropského trhu, zejména pak svým exportním zaměřením na ekonomiku německou. V předvolební kampani ale hrají témata ohledně evropské integrace a konkrétních aspektů naší role v rámci EU jen nepatrnou roli.
To, že je naše ekonomika závislá na dění v Německu, podtrhává současná cesta z recese, která je tažena primárně německým oživením, nikoli domácí aktivitou. Z toho vyplývá potřeba společná evropská témata držet na stole a věnovat jim v diskusi dostatečný prostor bez politického dogmatismu a fundamentalismu.
Vedle toho je třeba si uvědomit, že ačkoli krize eurozóny je zřejmě již u konce, neznamená to, že jsme zpátky v iluzi nekonečného růstu, který do určité míry panoval před vypuknutím americké hypoteční krize. Přes všechny neřešené problémy je sice situace ekonomicky ustálená, ale politicky je třeba začít provádět potřebné strukturální změny tak, aby se EU stala politicky dobrovolným a zároveň ekonomicky optimálním svazkem zemí. Podobně se k tomuto bodu nedávno vyjádřil finančník George Soros, který se ve svém prohlášení opírá o množství studií.
Zavedení dobře nastavené bankovní unie samo o sobě problémy nevyřeší, její obcházení a ignorance však problémy a rozdíly mezi zeměmi spíše zdůrazníV současné době je EU spíše v ekonomicky pod-optimálním rovnovážném stavu, kdy na jedné straně Německo táhne svou výrobní mašinou celek nahoru – včetně České republiky –, zatímco těžce zadlužené státy jdou opačným směrem. V evropském systému tím vzniká napětí, které může celek roztrhat. Lze s největší pravděpodobností předpokládat, že by tento proces byl velmi nákladný pro všechny zúčastněné státy. Přinejmenším by se devalvoval veškerý politický kapitál, který byl do projektu vložen – kapitál stojící reálné peníze.
Jedním ze způsobů, jak se postupně vymanit z ekonomicky pod-optimálního stavu, je zavedení společného přístupu při dohledu a regulaci nad finančním a bankovním sektorem všech členských států. Jde především o tolik diskutovanou bankovní unii. Jde ale i o dohled nad derivátovými trhy, burzami či například postup při zavádění či nezavádění daně z finančních transakcí. V provázané ekonomice to znamená, že poslední slovo nad společným trhem je delegováno společně vytvořenému orgánu, který koriguje excesy.
Nejen poslední slovo o insolvenci
Předtím, než odůvodníme, proč je právě společný postup jednou z kapitol řešení krize, zdůrazněme, že zavedení společného postupu je podmínka nutná, nikoli však dostačující. Zavedení dobře nastavené bankovní unie samo o sobě problémy nevyřeší, její obcházení a ignorance však problémy a rozdíly mezi zeměmi spíše zdůrazní.
Bankovní unie vytvořená všemi členskými státy dává vzniknout orgánu, který má být jako poslední instance nad dozorem nad komerčními bankami všech jednotlivých zemí. Do jeho kompetence má náležet nejen poslední slovo o solvenci či nesolvenci té které banky, ale také nařízení přímých auditů a kontrol. Bankovní unie neodstraňuje jednotlivé státní regulátory, ale zavádí novou, společnou a nadřazenou úroveň v bankovním dohledu.
Podobně pak jsou navrhovány i orgány na dohled nad derivátovými trhy či jiné finanční instituce. Odstranění existujících národních regulátorů je nesmyslné, neboť místní instituce je dobře znalá místního prostředí a je schopna provádět dozor v místě lépe a levněji, než kdyby vše bylo řízeno a vysíláno například z Frankfurtu.
Národní pojetí mizí
Proč je tedy společný postup nad bankovním a finančním sektorem potřeba k překonání pod-optimálního stavu a prevenci další eskalace politického napětí mezi státy? Jde především o to, že primárním zájmem národního regulátora je (naprosto pochopitelně) stabilita a ochrana sektoru v rámci národních hranic. V rámci EU ale žijeme v komplexně provázaném prostoru, kde je vše propojeno se vším, a to způsobem, který nejsme schopni plně analyzovat. Lze ale nade vší pochybnost tvrdit, že komplexita zde existuje a může se projevit tak, že lokální krize ve španělské provincii způsobí krach bulharských bank a politickou nestabilitu v Rumunsku.
V komplexně provázaném prostředí může národní regulátor ochranou svých národních zájmu způsobit negativní externality celému systémuKomplexní vazby tak de facto odstraňují národní pojetí. Ekonomická provázanost už nedovoluje chápat například německý bankovní sektor jako německý, odtržený od zbytku Evropy. Byl by to bláhový předpoklad. V komplexně provázaném prostředí pak národní regulátor může ochranou svých národních zájmů způsobit negativní externality celému systému, a tím vlastně nepřímo poškodit sám sebe.
A právě z důvodu existence negativních externalit přítomných kvůli větší a větší ekonomické provázanosti je třeba reagovat zřízením i společného orgánu, který bude korigovat kroky jednotlivých regulátorů z pohledu celku. Bankovní unie má ideálně hrát právě tuto roli. Má dohlížet, aby jeden jednotlivý národní regulátor nezničil celek a nezpůsobil další neřízenou hromadnou krizi. Abychom zdůraznili význam korigování negativních externalit, tak například ekonomická teorie definuje finanční nákazu (contagion) jako přítomnost zvýšené úrovně negativních externalit, které se šíří skrze celý systém.
Kde sehnat kapitál
Jak taková negativní externalita může vypadat? Představme si dvě ekonomiky. Jednu velkou silnou, kde sídlí velká bankovní skupina. Druhou malou, otevřenou, vnitropolitickými skandály zmítanou, kde působí dcera velké bankovní skupiny. Dodejme, že velká ekonomika si zrovna prochází obdobím recese a místní regulátor se rozhodne, že zvýší kapitálovou přiměřenost bank. Tyto banky sice nejsou přímo v problémech, ale regulátor chce ukázat, že dohlíží nad trhem superodpovědně.
Banky tedy hledají, kde mohou získat kapitál do svých trezorů. Jedním ze způsobů, jak ho získat, jsou právě jejich dcery. Rozhodnou se, že se zaměří především na domácí byznys, a proto vysají skrze různé finanční instrumenty nejlikvidnější „cash“ k sobě a nahradí ho pochybnými nelikvidními instrumenty. Tento krok, který je z pohledu bankovní skupiny racionální, ale může zničit bankovní sektor malé otevřené ekonomiky, a zažehnout tím krizi.
Dá se namítnout, že by se regulátor v malé zemi bránil. To sice ano, ale současný finanční svět naznačuje, že by se mu to nepovedlo. Uveďme jen, že se dlouhou dobu dařilo balit hypotéky nezaměstnaných ve vyloučených předměstích amerických měst do prvotřídních investičních produktů na úrovni amerických vládních dluhopisů. Myslet si, že by nebylo možné vyměnit likvidní hotovost za podobné finanční instrumenty, by bylo naivní.
Přilákat kapitál, zabránit excesům
Čemu ještě může společná bankovní unie prospět? Finanční výzkum ukazuje, že společný dozor slouží jako signál pro zahraniční investory. Připojení se do podobného projektu pak může především malým, otevřeným, vnitropolitickými skandály zmítaným ekonomikám přinést významné oživení v podobě zahraničních investic.
Státy se budou předhánět ve výhodách do té doby, než si uvědomí, že už překročili udržitelnou mez a celý systém se jim zhroutíV případě akciových burz to může mít opravdu silný dopad na příliv investorů, jež se nebudou bát přijít si do země říci o kapitál pro své podnikání. S fungující akciovou burzou pak bude snazší pro občany rozložit úspory pro důchod. Kromě toho příliv zahraničních investorů může přesvědčit i domácí podnikatele, aby se naučili, co znamená primární úpis akcií (IPO).
Vedle toho může společný dozor zabránit excesům, jakým skončila například krize na Kypru. Pokud si totiž budou národní státy až příliš agresivně konkurovat a snažit se stavět svou strategii na regulatorní arbitráži, můžeme se dostat do situace, kdy celý systém skončí velkým fiaskem. Tudíž pokud jeden stát nabídne finančním institucím například daňové prázdniny či specifický druh bankovního tajemství, finanční instituce se začnou do tohoto státu přesouvat.
Ostatní státy pak budou nuceny reagovat a situace se začne podobat schématu hry na kuře, pomocí které Bertrand Russell popisoval eskalaci jaderného zbrojení. Stručně řečeno, státy se budou předhánět ve výhodách do té doby, než si uvědomí, že už překročili udržitelnou mez a celý systém se jim zhroutí. Podobně se tomu stalo na Kypru, který lákal investory na základě neudržitelného schématu.
Čím dál větší provázanost
Zavádění společných dozorů a bankovní unie je důsledkem čím dál tím větší ekonomické a hospodářské provázanosti jednotlivých zemí. Není to důsledek politické integrace a dohod politiků, jak se mnozí v České republice domnívají. Především ekonomická a hospodářská svoboda, tok kapitálu, zboží a existence složité sítě obchodních vazeb nás nutí k celkovému pohledu na evropské hospodářství.
Ilustruje to i fakt, že například monetární politika Spojených států a především otázka, zda ukončit kvantitativní uvolňování, už není tak úplně jen čistě americkou záležitostí, neboť to může mít globální důsledky a neuvážený krok může spustit další krizi. Mimochodem, výrazné omezení kvantitativního uvolňování v USA zhorší financování českého dluhu mnohem více, než jakýkoli výsledek nadcházejících voleb.