Jednou z hlavních kategorií letošního ročníku soutěže Exportní cena DHL UniCredit bylo ocenění za export do Německa. Leckdo by se mohl ptát, proč právě vývoz do této země by měl mít tak zásadní význam. Vždyť v situaci, kdy 83 procent exportu České republiky směřuje do zemí Evropské unie a 32 procent jde právě do Německa, by se mohlo zdát, že je zbytečné poskytovat v této oblasti další podporu, která by ještě zvyšovala naší závislost na západním sousedovi. Tato námitka je sice pravdivá, ale pouze částečně oprávněná.
Vláda si dala za jeden z úkolů diverzifikaci českého exportu, zvýšení jeho objemu do Asie, Ameriky a Afriky, zejména do zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jihoafrická republika) i do jiných teritorií a rozšíření ekonomické spolupráce s těmito státy. Tato strategie je logická a správná, protože v současné době pouze pět procent našeho exportu směřuje do Asie a zhruba dvě a půl do Ameriky. Naskýtá se zde proto velký potenciál pro uplatnění produktů české ekonomiky i jinde ve světě, než pouze u tradičních partnerů z Evropy.
Při naplňování uvedené strategie je však třeba dbát na to, abychom se nesnažili veškeré aktivity nasměrovat na nové trhy, a přitom zapomněli na partnery stávající. Tím bychom mohli rychle způsobit více škody než užitku. Diverzifikace exportu jinými směry musí znamenat další rozvoj, nadstavbu, v žádném případě však nahrazení jedněch teritorií jinými a expanzi do nových zemí na úkor sousedních.
Diverzifikace exportu jinými směry musí znamenat další rozvoj, nadstavbu, v žádném případě však nahrazení jedněch teritorií jinýmiNaše orientace na Evropskou unii je v současné situaci daným faktem a EU, zejména Německo, je a ještě dlouho zůstane naším největším obchodním partnerem. Je tedy třeba vynaložit maximální úsilí na udržení si každého dobrého a v tomto případě i silného partnera bez ohledu na to, že momentálně prochází nelehkým obdobím a že některé jeho části stagnují. Podle nepsaných pravidel ze světa obchodu je totiž třeba vynaložit šestkrát větší úsilí (čas, náklady) na získání nového zákazníka, než na udržení stávajícího. Českou exportní strategii je tedy třeba vidět v kontextu dvou substrategií, jednak v udržení míry našich aktivit směrem k známým a zaběhnutým partnerům, a jednak v rozšiřování aktivit a vyvíjení maximálního úsilí na získávání nových trhů.
Dobrá spolupráce s Německem bude přitom (naštěstí) nadále hrát pro naši otevřenou ekonomiku podstatnou roli. Obě země spojují průmyslové tradice, u obou zemí je podíl průmyslu na tvorbě hrubého národního produktu nadprůměrný ve srovnání s jinými zeměmi, konkrétně v Německu 24 procent, v ČR dokonce 30 procent. Průmyslová výroba obou zemí má podobnou strukturu s velkým důrazem na inovace, což se odráží i ve struktuře vzájemného obchodu – téměř z poloviny je tvořen produkty z oblasti strojírenství a dopravních prostředků.
Důležitý zprostředkovatel
Německo bylo a je s odstupem největším investorem v České republice, objem jeho investic u nás dosáhl v letech 1993 až 2011 výše 607 miliard korun, což představuje více než čtvrtinu všech přímých zahraničních investic. To se také projevuje ve struktuře českého vývozu do Německa, kdy více než dvě třetiny tvoří export českých dcer německých společností.
Německo je také největším světovým exportérem, objem jeho vývozu jen v roce 2011 dosáhl téměř 1,3 bilionu eur a byl o 11 procent vyšší než v roce předchozím. Důležitá z pohledu ČR je skutečnost, že více než 16 procent německého exportu směřovalo do Asie a dest procent do Ameriky. USA a Čína jsou přitom po Francii největšími odběrateli německých produktů. Německo je v této pozici zároveň největším dovozcem, což znamená, že řada českých produktů se přes Německo dostane do žádoucích „nových“ teritorií z pohledu zdejší strategie diverzifikace vývozu.
Jaké jsou tedy podstatné argumenty pro další podporu a rozvoj našeho exportu do Německa:
- Německo představuje se svými 80 miliony obyvateli největší ekonomiku v Evropě a je zároveň nejsilnější a nejstabilnější ekonomikou;
- je to spolehlivý partner, u kterého není v podstatě třeba – na rozdíl od trhů třetího světa – řešit některé záležitosti obchodního styku, například platební morálku, zajištění pohledávek, etiku podnikání a podobně;
- Německo je největším světovým vývozcem a pro svůj export používá velkou část dovezených produktů, komponentů a částí; tím se naše výrobky automaticky dostávají na nové trhy, a tyto prodejní kanály je proto třeba udržovat a dále rozvíjet. Zároveň je našim firmám umožněno získávat další know how pro další rozvoj;
- rovněž německé investice do naší ekonomiky znamenají další příliv know how, a tím i zvyšování konkurenceschopnosti českých firem;
- základním principem německého průmyslu není prvenství v nákladové struktuře, ale technologické prvenství založené na vysoké míře rychlých inovací podle potřeb zákazníka; tento fakt znamená velkou příležitost pro naše inovativní a technologicky orientované společnosti;
- vytváření nových obchodních vztahů a etablování se na nových trzích je časově a nákladově náročná záležitost, často spojená s velkými investicemi, kdy si mnoho zemí klade jako jednu z podmínek takzvaný „local content“, to znamená vytvoření společného výrobního podniku na území dané země. Německo nejenom, že do těchto zemí již dlouhou dobu vyváží, ale splnilo i danou podmínku, která mu umožňuje snadněji se tam uplatnit;
- a v neposlední řadě i nová energetická strategie Německa představuje pro naše firmy velkou šanci pro rozvoj vývozních aktivit. Pro realizaci energetického zabezpečení bez jaderné energie musí být v Německu postaveno přes čtyři tisíce kilometrů nových dálkových elektrických vedení mezi severem a jihem.
Zároveň bude nutno postavit nové klasické elektrárny na uhlí a plyn za účelem překlenutí přechodného období, než alternativní zdroje v roce 2050 plně převezmou zásobování země energií. Nastane obrovský boom ve výstavbě větrných a solárních parků, v budování zařízení na ukládání energie, v rozvoji elektromobility, a tím i rozvoj nových technologických oblastí. Tento nový trend poskytuje obrovské možnosti i českým firmám ze všech relevantních oblastí, počínaje stavebními firmami, přes průmyslové a technologicky zaměřené společnosti až po firmy z oblasti služeb, včetně výzkumu a vývoje.
Držme se proto silného německého partnera, podporujme i nadále další rozvoj našich vzájemných ekonomických vztahů – samozřejmě za současné expanze na další trhy – a podporujme rovněž aktivity typu Exportní ceny DHL UniCredit, které výrazně napomáhají našim firmám při vstupu na zahraniční trhy.
Exportní cena DHL UniCredit
je zaměřena na malé a středně velké firmy v České republice a jejím úkolem je poukázat na důležitost těchto firem pro domácí ekonomiku. Záštitu tradičně přebírá vládní organizace CzechTrade a patronaci nad vyhlášením vítězů má ministerstvo průmyslu a obchodu. Zúčastnit se mohou všechny české společnosti stanovené velikosti. Jedinou podmínkou je, aby podíl zahraničního kapitálu nepřesahoval 49 procent. Soutěž se koná v několika různých kategoriích.