Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Proč Francouzi vypověděli ruského špiona...

  16:50
Je okurková sezóna, a nejen u nás se blíží schvalování rozpočtu. Francouzští zpravodajci neponechali nic náhodě a doplatil na to zřejmě ruský vojenský přidělenec Iljušin. Důvodem bylo, že prý „ruské zpravodajské služby zdvojnásobily své aktivity“. Píše Jan Schneider.
špion, ilustrace

špion, ilustrace foto: Česká pozice

Státní úředníci se předhánějí v kreativních technikách, jak z hubeného státního rozpočtu přivést co nejvíce do vlastního rezortu. Úspěchy v této oblasti slaví resorty více než například plnění nějakého vládního programu. Rozpočet je slovo, které se vyslovuje jako ve svatyni svatých. Co na tom, že se částka navýšených peněz rovná částce odněkud odebraných. Možná z oblasti mnohem potřebnější.

Závody o rozpočty běží také silové resorty včetně zpravodajských služeb. Zde se používají sofistikované techniky staré jako svět. Manipulace se strachem, vydírání citlivými informacemi, upravování statistik, zatajování informací – prostě zápas ve stylu catch-as-catch-can. Právě proto patří konec léta mediálně zpravodajským službám. Editoři jsou spokojení, protože přes rok mlčící tajná služba, ozve-li se, je jako dar z nebes. A letošní rok není výjimkou.

Ve Francii zpravodajci neponechali nic náhodě. Ruský vojenský přidělenec Iljušin zřejmě už všechny dárky rozdal, láhve na vzájemné porozumění byly vypity, a on možná začal být až dotěrný, že by za to také chtěl něco slyšet. Tak ho holt vypověděli jako špiona, aby přišel někdo nový s čerstvým kaviárem.

Na konto této události se vyjádřil zřejmě „dobře informovaný zdroj z prostředí francouzských tajných služeb“, jak to tak bývá, a deník Le Nouvel Observateur to v okurkové sezóně rád otiskl. Tou důležitou informací bylo, že prý „ruské zpravodajské služby zdvojnásobily své aktivity“.

Základní otázky

Na východě se dějí věci – Rusko stále někdo poštívá, proč by se nebránilo? Mohlo by tomu tak být, ale ten údaj je stejně divný. Stačí se zamyslet, jak mohl spatřit světlo světa. Jistě, byl vymyšlen, a nejspíše hlavou, říká se. Ale stejně, nedá mnohým, jak mohli Francouzi přijít na to, že Rusové své aktivity zrovna zdvojnásobili? Proč ne ztrojnásobili? A jaká vlastně byla referenční rovina? Jak ji zjistili? Dlouhodobým váženým průměrem? Co vlastně zprůměrovali?

Jak mohli Francouzi přijít na to, že Rusové své aktivity zrovna zdvojnásobili? Proč ne ztrojnásobili? A jaká vlastně byla referenční rovina? Jak ji zjistili?

Největším zádrhelem je však základní předpoklad, že Francouzi věděli o všech ruských zpravodajských aktivitách! A o všech vědí i nyní! Pak, to je logické, stačí kupecké počty, za stovku koupím, za čtyři stovky prodám, a ta čtyři procenta mi k životu postačí, jak zní starý vtip.

To je ale asi příliš i na čtenáře uondaného letním počasím. Zkusme to jinak – co ti Francouzi vlastně ve skutečnosti řekli? Že zaznamenali dvojnásob ruských špionážních aktivit. To ovšem dovoluje i výklad, že si Francouzi konečně protřeli oči a přestali v práci klimbat. To, že uviděli dvakrát tolik, než dříve, však vůbec neznamená, že ruských aktivit bylo dvakrát tolik. Ono jich mohlo být stejně jako loni. Ono jich paradoxně mohlo být ještě méně než loni. Jde jen o to, jak velkou jejich část Francouzi nikdy neodhalili.

Vlastně, i v tom je léčka. Možná ten údaj v Moskvě zkoumají a jsou z toho perplex. On totiž možná ani nemá se skutečností příliš společného. Jak se ve zpravodajské hantýrce říká, stačí v rámci přehodnocení důvěryhodnosti informačních zdrojů (což by měla být činnost periodická) trochu zatlačit žádoucím směrem, informace dostanou větší závažnost, něco podobně kreativního se provede v oblasti indexace příznaků – a hle, jak ti původně se šklebící Rusové náhle cení zuby!

Variace na staré téma

Zato z ředitelů francouzských tajných služeb, původně cenících zuby, jsou najednou poměrně milí chlapíci, zatím ostražití, jak dopadnou jejich rozpočtové kapitoly. Uznejte sami: Který politik, nechce-li spáchat sebevraždu v přímém přenosu, by měl natolik malý pud sebezáchovy, aby těmto resortům na rozpočtu v takové kritické situaci nepřihodil?

Letos znovu variace na staré téma. Blíží se schvalování rozpočtů, a tak se těšte, s čím zpravodajci zase vyrukují.

Lze předpokládat, že někdo bude mít drzou otázku, jestli to vlastně není neúspěch francouzských zpravodajských služeb, že se jim ti Rusové tak roztahují. Není. Vzpomeňte na Usámu bin Ládina. Deset let na něho pořádalo hon nejsilnější impérium světa, hledali ho nad zemí, na zemi, i ve vodách podsvětí, a vraceli se vojáci s odpovědí jako v pohádce o pyšné princezně: Nalezli jste ho? Nenalezli!

A nikdo to nevykládal jako fiasko, trapas, absolutní neschopnost nebo hodně podezřelou věc, kterou to bylo. Jak ho mohli nalézt, když seděl většinu doby u přátel nejsilnějšího impéria, které ho hledalo kdekoliv jinde, především tam, kde se mu zachtělo něco roztřískat. A když se začaly množit drzé otázky, občas to někde bouchlo. To se asi i bin Ládin divil, co všechno mu přišili na triko, ale účel to plnilo – zbrojní a zpravodajské rozpočty nevysychaly.

Takže letos znovu, a pěkně zčerstva, variace na staré téma. Blíží se schvalování rozpočtů, a tak se těšte, s čím zpravodajci zase vyrukují.

Autor: