Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Proč byla Klausova kritika zahraniční politiky krokem zcela vedle

Evropa

  16:07

Zvlášť neelegantní byl prezidentův veřejný útok na českou velvyslankyni při EU. Přitom musel vědět, že ji tím v Bruselu prakticky odepsal.

Vztahy mezi Václavem Klausem a Karlem Schwarzenbergem nejsou momentálně ideální. foto: © ČTKČeská pozice

Při nedávném přijetí velvyslanců České republiky hlavou státu se Václav Klaus pustil do ostré kritiky koncepce zahraniční politiky státu. Bylo to něco nebývalého, něco v západní Evropě nemyslitelného a pro naše velvyslance, vládu i ministra zahraničí v kontextu takové ceremonie urážlivé. Proč?

Důvod, proč to učinil, nemá nic společného s více či méně šťastnými formulacemi zmíněné koncepce. Ta tu byla zástupným problémem na úplně jiné, negentlemanské šachovnici. Václav Klaus si nejspíše usmyslel vyřídit si vnitropolitickou, ne-li osobní polemiku, jež se vůbec netýká zahraničních vztahů, s ministrem zahraničí. Stalo se to v sálech Hradu, které k tomu nejsou určeny, a způsobem, který komukoli kromě něj svazoval jazyk.

Koncepce je prý neutralistická

Každý rok se koncem léta tradičně sjedou domů ze zemí, v nichž pracují, velvyslanci na týdenní poradu, v rámci níž se koná i formální setkání s hlavou státu. Je tomu tak ve všech evropských i dalších zemích. Jinde to vesměs vypadá tak, že prezident poděkuje diplomatům za jejich činnost a dodá jim chuť a podporu hájit další rok zájmy státu v zemích často tisíce kilometrů vzdálených. Načrtne obecnou vizi mezinárodní situace a postavení svého státu v ní (po konzultaci s diplomacií), popřípadě předestře, kam hodlá příští rok jet. Pro velvyslance to je velmi důležité, pomáhá jim to udržet kontakt se svou zemí, kterou reprezentují, i s hlavou státu.

Nemohli se ozvat ani velvyslanci, neboť s hlavou země se na veřejnosti nepolemizuje

Václav Klaus tímto způsobem ceremonii nepojal. Hned v prvních slovech se k všeobecnému údivu diplomatické elity, jež k němu byla pozvána na přátelské setkání, na ni obořil, zdánlivě ve věci koncepce zahraniční politiky země. Jak mívá ve zvyku, vytvořil si slova, jež v češtině neexistují, jimž dal hanlivé zabarvení a s nimiž potom operoval. Koncepce je prý „neutralistická“. Jaká že? Slovo neexistuje. Posluchač nicméně cítí, že dokument koncepce je zřejmě špatný, „neutralistický“ rozhodně nezní pozitivně, České republice by nepřál image „neutralistické“ země. A takto běžela kritika dál.

Prezident ji hřímal před nosem ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který tam byl přítomen jako ten, kdo mu přichází ze slušnosti představit své spolupracovníky. Je samozřejmě nemyslitelné, aby se v takové chvíli s ním pustil byť jen do náznaku polemiky, to by musel zavrhnout veškerou „kinderstube“. Nemohli se ozvat ani velvyslanci, neboť s hlavou země se na veřejnosti nepolemizuje. Reagovali ovšem tak, že po projevu prý nezatleskali (což se od roku 1990 nestalo, jak tvrdí pamětníci) a několik minut se zdráhali položit Václavu Klausovi jakoukoli byť zdvořilostní otázku, jež by mu umožnila se dál blýsknout.

Co je trapnější, nemohla se ozvat ani velvyslankyně při EU v Bruselu Milena Vicenová, kterou prezident přímo jmenoval a do kritiky jejíhož rozhovoru pro Lidové noviny z 21. srpna s názvem Jediný cíl? Musíme zachránit euro se přede všemi pustil. Dáma mohla jen trapností situace rudnout.

Prezident přitom opomněl (opomněl?) několik faktů. Koncepce zahraniční politiky není papírem, který si sepsal jeden ministr, ale dokumentem, který po různých debatách a schvalováních přijala vláda a je závazný pro celý stát. Prezident prakticky napadl vládu. Dokument byl navíc připravován transparentně, hlava státu a jeho lidé o něm věděli a měli možnost se k němu vyjádřit. Klaus rovněž opomněl , že jako veřejný dokument visící na internetových stránkách a čtený ve všech státech světa musí být koncepce nutně obecná a nemůže nikoho jmenovat. Každá konkrétní zmínka by vedla k diplomatickému faux pas. Proč jste v tomto kontextu zmínili moji zemi a ne našeho souseda? Proč jste v onom kontextu nezmínili nás, ale jiné státy ano? Česká republika, tedy její diplomaté, by se nevymotali z vysvětlování. Je to alfa a omega diplomatického života a prezident tato pravidla samozřejmě velice dobře zná.

Zvlášť necitlivé a neelegantní

Zvlášť citlivé to je v případě našich vztahů se spřátelenými velmocemi. Řekl-li proto v projevu, který celý nechal otisknout v jednom deníku (Právo), že varuje před „laciným optimismem, který zastávají Spojené státy a některé evropské země“ vůči arabskému jaru či mluvil o „polemice“, kterou měl údajně s německým velvyslancem, vytváří své zemi mezinárodní problémy. Proč se obouvá do spojenců a kupodivu s Ruskem nic problematického nezmínil? Protože pozval do Prahy prezidenta Dmitrije Medveděva?

Proč se Klaus obouvá do spojenců a kupodivu s Ruskem nic problematického nezmínil?

Zmiňuje-li v projevu, že si „dovede představit jeden zastupitelský úřad pro tři baltské státy“ nebo jeden pro „státy Beneluxu“, aniž by takové kroky předem dohodl s diplomacií své země a informoval o nich dotyčné státy, musí vědět, že jejich premiéři budou mít druhý den na stole telegramy svých velvyslanců z Prahy s komentářem, že Česká republika u nich (v zemích EU, tedy spojeneckých) hodlá zavírat ambasády. Těžko je přesvědčovat, že prezident takové výroky pustil jen tak do vzduchu. Vytvořil tím české diplomacii (a jejímu ministrovi) velký problém, protože teď budou muset horem dolem vysvětlovat, jak že to pan prezident myslel (a česká diplomacie to sama neví, nic s ní neprobral).

A co je zvlášť neelegantní: zkritizoval-li takto veřejně českou velvyslankyni při EU, musel tušit, že ji v okruhu ostatních velvyslanců sedmadvacítky odepsal. V Bruselu se sice ví, že Klaus často útočí na EU pod jakoukoli záminkou – a mají ho tam za vše, jen ne v úctě – a jeho projev před diplomaty také neopomněl opět zkritizovat kdejaký aspekt unijní politiky. Je však hlavou státu a jeho slova si nemohou vyložit jinak, než že diplomatka České republiky přišla veřejně o podporu svého prezidenta a že to asi musí být vážné, když ji veřejně jmenoval.

Václav Klaus by se jistě dušoval, že nic takového neměl na mysli, jenže jinak jeho slova cizina číst nebude. Destabilizoval jednu ženu a její profesní výsledky. Jako záminku osobního sporu s ministrem. Nebo že by už připravoval nějakého svého člověka do Bruselu? Tak jako připravuje i další, kteří mají s diplomacií minimální zkušenosti, na další diplomatické posty? Osoby, které bude chtít uklidit před koncem svého mandátu? Takový byl jeho projev na Hradě – bez graciéznosti a státnictví.

Autor: