Proč by Zeman neprovokoval, když si to může dovolit?

Rusnokova vláda nemusí získat důvěru, stačí, když neprohraje kontumačně. A to neprohraje.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČTKČeská pozice

Po kolečku rozhovorů prezidenta republiky s představiteli parlamentních stran (kromě LIDEM) 22. a 23. července je obraz toho, co nás v brzké době čeká či čekat může, jasnější. Šéfové frakcí ODS a TOP 09/Starostů Marek Benda a Petr Gazdík prezidentovi zopakovali, že společně s LIDEM mají stále v Poslanecké sněmovně „stojedničkovou“ většinu připravenou sestavit pravicovou vládu, až ta Rusnokova „úřednická“ nezíská 8. srpna důvěru. Pan prezident prý takovou možnost nevyloučil, nicméně poznamenal, že červnových 101 podpisů by muselo být aktualizováno. Je to logické – co bylo v červnu, nemusí platit o dva měsíce později.

Připomeňme však přesné znění prezidentova středečního vyjádření pro ČTK: „Já jsem při jednání s panem Bendou a s panem Gazdíkem řekl, že pokud se rozhodnu pro druhý pokus, pokud vůbec bude druhý pokus nutný, pak velmi uvítám, když mně těch 101 podpisů znovu přinesou. A dokonce jsem je zdvořile požádal, aby byly notářsky ověřené… V každém případě nedostanou druhý pokus, když to neudělají.“

Zajímavá je informace, že když spolu poslanci Gazdík a Benda po návštěvě u prezidenta jeho zdvořilou žádost konzultovali, v notářsky ověřených podpisech neviděli problém. Ostatně Gazdík dal ještě ve středu večer na ČT 24 k lepšímu, že v jeho poslaneckém klubu je řada starostů, ale také notáři a advokáti, kteří příslušnou proceduru ovládají.

Ponížení parlamentu

Snad byly vnitrostranické komunikační linky poněkud ucpané, ale někteří vrcholní politici ODS a TOP 09 naopak shledali v požadavku na notářsky ověřenou „stojedničku“ problém zásadní. Nejrazantněji reagovala „stojedničková“ kandidátka na premiérku Miroslava Němcová, takto předsedkyně Poslanecké sněmovny a místopředsedkyně ODS. „Považuji to za hrubý nátlak na Sněmovnu a na diktátorské podmínky se nepřistupuje už z principu… I kdyby nám (prezident Zeman) neměl ten pokus dát, tak to nikdy neudělám. Nenechám takto ponížit parlament, protože za chvíli by chtěl i notářsky ověřit, jak hlasujeme,“ řekla Právu dáma známá svou tvrdošíjnou zásadovostí.

„Je to úplně absurdní, šikanózní požadavek, kterým pan prezident dává najevo, že poslancům nevěří. Je to urážející. Když je nějaký úkon v praxi spojený s tím, že se vyžaduje ověření podpisu, je to proto, aby se vyloučilo, že je falešný. Ale poslanci jsou veřejné osoby a jasně deklarují svůj politický názor,“ vyjádřil se na iDnes místopředseda sněmovny a ODS a erudovaný právník Jiří Pospíšil. Podle jeho názoru prostě „pan prezident hledá cestu, jak stojedničce vůbec šanci nedat“.

Sympatické siláctví

Karel Schwarzenberg sice zrovna pobývá v lázních, leč ozval se i odtamtud: „To jsou další výmysly, které se příčí duchu ústavy. Hlasité protesty se ozvaly, a oprávněně, když požadoval 101 podpisů prezident Klaus… Požadovat notářsky ověřené podpisy je, s odpuštěním, vyslovené vyjádření nedůvěry. Tak se s nikým v politice nezachází. To je to samé, jako kdyby měl jednání s politickým partnerem a nejdříve po něm chtěl, aby mu ukázal trestní rejstřík. To je strašný úpadek…“

Dodržování ústavních zvyklostí a demokratických obyčejů nejsou pro Zemanovy příznivce v hodnotovém žebříčku tak vysoko, aby svůj obdiv podrobili kritickému přezkumu

Ano, tam, kde Karel Schwarzenberg, vypuzen minulým režimem z Československa, strávil velkou část svého života, by opravdu nebylo možné, aby prezident vůbec pocítil potřebu ponižovat parlament, neřku-li aby to veřejně označil za součást svých plánů. Náš problém je v tom, že Zemanovým příznivcům – a v přímé prezidentské volbě dostal 55 procent hlasů! – nejenže to nevadí, ale jeho siláctví se jim velmi pravděpodobně líbí, ba mnohým imponuje! Dodržování ústavních zvyklostí a demokratických obyčejů nejsou pro tuto skupinu občanů v hodnotovém žebříčku tak vysoko, aby svůj obdiv k Zemanovi podrobili kritickému přezkumu. Prezident je si toho dobře vědom, a proto jedná, jak uzná za vhodné. Zeman zároveň není naším prvním prezidentem, kterého jeho „neobdivovatelé“ nezajímají.

A Hrad se směje

Požadavek notářsky ověřené „stojedničky“ je víceméně provokace, s jejíž pomocí si prezident ověřuje, kolik toho Poslanecká sněmovna ještě snese. Sociální demokracie na tento požadavek přistoupit nemůže, i kdyby se z principiálního Ne! nějak „vylhala“. Její předseda Bohuslav Sobotka totiž notářsky ověřenou „stojedničku“ nedá dohromady, pokud by mu nepomohla pravice, a ta to nemá v úmyslu. Určitým způsobem kombinovala se sociální demokracií „topka“, ale to bylo týden před neúspěšnou „samorozpouštěcí“ schůzí sněmovny. Dotyčný kreativec však narazil i mezi svými spolustraníky na neochotu s ČSSD o čemkoli „handlovat“.

A tak Sobotka volá směrem k Hradu, že Rusnok také nemusel předložit žádnou notářsky ověřenou „stojedničku“. Jenže Hrad se tomu jenom směje a připomíná, že prezident může premiérem jmenovat, koho chce, a právě proto mu ústava skýtá nikoli jeden, ale dva pokusy.

Peake ťala drápkem

O tom, jak se k Zemanovu požadavku postaví Němcové „stojednička“, se koalice teprve poradí. Asi to bude na Kubovi, Kalouskovi a Peake a patrně někdy kolem prvního srpnového víkendu. Na této schůzce by také mělo být projednáno personální složení vlády Miroslavy Němcové. Dříve to není možné, poněvadž nejen Schwarzenberg v lázních, ale i Kalousek je mimo republiku.

Asi bude snaha víceméně okopírovat složení vlády Nečasovy s tím, že bývalý premiér ani ministr obrany, který přešel k Rusnokovi, v ní už nezasednou. Bude zajímavé sledovat, zdali právě o ministerstvo obrany projeví zájem Karolina Peake, kterou do čela tohoto resortu svého času instaloval Petr Nečas, aby ji za osm dní nechal odvolat. Peake pak zůstala bez resortu i prestižní kanceláře, což nesla velmi úkorně.

„Pokud bychom měli pokračovat ve společné vládě, předpokládám, že zejména ze strany ODS dojde ke zhodnocení toho, jak se k nám koaliční partneři chovali posledních šest měsíců,“ řekla MF Dnes a podotkla, že se chce vrátit také k Nečasovým výrokům z loňského prosince, ve kterých označil její působení na ministerstvu obrany za bezpečnostní riziko.

„Říkal to v situaci, kdy jeho milenka zneužívala Vojenské zpravodajství ke sledování jeho manželky,“ ťala drápkem paní Karolina. Nutno dodat, že až do vynesení rozsudku je třeba pohlížet na Janu Nagyovou jako na nevinnou. Vzděláním právnička Karolina Peake to nepochybně ví, jenomže i v politice je pomsta tak sladká! Navíc nechť bývalí partneři vědí, že si s nimi případnou repetici nedá jen za hezké slovíčko.

Prozrazený plán

Porada o společném postupu koalice ODS, TOP 09/Starostů a LIDEM se musí uskutečnit před 8. srpnem, kdy se sněmovna sejde k hlasování o důvěře Rusnokovy vlády. Trojkoalice to měla vymyšleno tak, že okamžitě poté, co Rusnokova vláda důvěru nezíská, předloží prezidentovi aktuálních 101 podpisů a současně seznam členů vlády, takže hlava státu bude teoreticky moci premiérku Miroslavu Němcovou a její kabinet obratem jmenovat.

Pravicoví trojkoaličníci chtěli zmenšit Zemanovi jeho manévrovací prostor, ale teď mají po překvapení

Pravicoví trojkoaličníci chtěli tímto tahem zmenšit Zemanovi jeho manévrovací prostor a možnost, že padlou Rusnokovu vládu nechá dál a třeba po řadu měsíců spravovat stát i ve stavu demise. Tenhle „tajný plán“ však někdo z koaličníků „propíchl“ středeční MF Dnes, čímž mají trojkoaličníci po překvapení. Ledaže si vymyslí nějaké jiné, jakože prezident Zeman také jistě nelení.

ČSSD na výběr nemá

Jestli po něčem prezident Zeman netouží – a naznačil to i svým hostům v Lánech –, pak jsou to volby v předčasném termínu. My dodáváme: Čas nepotřebuje ani tak pro sebe, jako pro SPOZ. Považuje totiž za reálné, aby v příštích sněmovních volbách získala SPOZ kolem 10 procent hlasů a stala se neopominutelnou politickou silou. Třeba se jí to podaří, třeba ne!

Volební modely jsou zatím ke SPOZ až macešsky nepřejícné

Volební modely (ne ty, které si zadala sama SPOZ a vykazují 7 procent) jsou nicméně zatím ke Straně přátel občanů – Zemanovcům až macešsky nepřejícné. Strana tudíž potřebuje čas, aby stihla mocně nasát další potenciální voliče. Odkud?

Nalevo, anžto je to strana levicová, připadá v úvahu KSČM, jejíž elektorát je však dlouhodobě velmi stálý, a pak samozřejmě ČSSD, jež naopak mívala se stálostí svého voličského zázemí potíže. Její jakákoli nejednotnost, například špatně maskované spory o to, hlasovat-li pro důvěru Rusnokovy vlády, anebo pomoci-li jí do demise, elektorát ČSSD znejistí a otevře brány nájezdníkům, kteří si z něj kus uštípnou. A pozor, totéž by platilo o neúspěšném pokusu Bohuslava Sobotky sestavit vládu, o který si v druhém pořadí řekl, ač 101 podpisů nedá téměř jistě dohromady.

Ne nadarmo varuje prezident Zeman prostřednictvím svého kancléře Vratislava Mynáře ČSSD, aby její poslance – což byl Sobotkův nápad – nenapadlo odejít před hlasováním o důvěře Rusnokovy vlády z jednacího sálu a tím zpečetit její pád. Hrad očekává od sociální demokracie pravý opak, totiž že Rusnokovu vládu podpoří.

Pokud Rusnok zařadí do vládního programu sociálnědemokratické požadavky, ČSSD ji nebude moci nepodpořitOstatně pokud Rusnok zařadí do jejího programu sociálnědemokratické požadavky, ČSSD ji nebude moci nepodpořit. Její levicoví voliči by takovou zradu Sobotkovu vedení neprominuli! Ke zradě ale nedojde. Vůči Rusnokově prezidentské vládě skeptický předseda Sobotka je pod silným tlakem Zemanových spojenců v ČSSD, počínaje prvním místopředsedou Michalem Haškem, přes místopředsedy Škromacha a Chovance až po 11 sociálnědemokratických krajských hejtmanů, jejichž dělný vztah s prezidentem Zemanem a s premiérem Rusnokem zprostředkoval právě jihomoravský hejtman a předseda Asociace krajů ČR Michal Hašek.

Kontumačně Rusnokova vláda nepodlehne

Ani tak ale hlasy ČSSD, KSČM, Věcí veřejných a ještě několika nezařazených poslanců velmi pravděpodobně důvěru Rusnokově vládě nezajistí. Chtělo by se říci určitě, ale Rusnok vyjednává i s jednotlivými nezařazenými poslanci a proto se přesně dopočítáme až 8. srpna.

Každopádně Rusnokova vláda nepodlehne ve sněmovně – aby se tak řeklo – kontumačně, ale odhadem s nějakými 90 hlasy podpory. A to už by byl dostačující výsledek pro to, aby ji rezident Zeman mohl jako „tým odborníků“ držet ještě pár měsíců v sedle, byť ve stavu demise. Za těch pár měsíců se dá totiž ledacos stihnout, například jmenování pár velvyslanců či rozsadit další exponenty SPOZ do státního aparátu, kam by se z mimoparlamentní úrovně jinak nedostali.

Co kdyby se Parlament pochlapil

Ani bude-li prezident Zeman „na koni“, jakože tam bude ještě půl pátého roku, a povládne-li nám vláda v demisi, ani pak nemusí být dobojováno. Záleželo by ovšem na tom, zda by se parlament, zejména pak Poslanecká sněmovna, rozhodl „postavit na zadní“. V našich poměrech jsou to však spíše jen teoretické úvahy, popřípadě zbožná přání, byť je na stránkách novin rozvíjejí i velmi vážení politologové. Ale dobrá, řekněme, že by se parlament pochlapil. Co by mohl podniknout?

Jestliže by se situace po 8. srpnu zauzlila a prezident by nedospěl s představiteli sněmovny k dohodě o podobě funkční vlády, stále ještě by se mohla dolní komora usnést na svém rozpuštění a prezident by pak vyhlásil předčasné volby. Sněmovnu ale nelze rozpustit tři měsíce před uplynutím jejího řádného funkčního období, čili zhruba od konce února příštího roku. Také by postrádalo smysl konat předčasné volby dejme tomu tři měsíce před volbami řádnými, nehledě na zbytečně vyhozených pár set milionů korun.

Konec září je nejzazší smysluplný termín pro seberozpuštění sněmovnyTo znamená, že konec září je nejzazší smysluplný termín pro seberozpuštění sněmovny. Předčasné volby by se pak musely konat do šedesáti dnů. Mezi 8. srpnem a koncem září se však situace těžko zauzlí do té míry, aby se s rozpuštěním sněmovny smířila i ODS, která potřebuje čas na vlastní rehabilitaci.

Další dvě možnosti, jak čelit nadmíru expandujícímu prezidentovi, by vyžadovaly elementární shodu stran zastoupených ve sněmovně (a případně i v Senátu) na tom, že budou postupovat svorně. To je krajně nerealistický předpoklad!

Pro pravicové strany by asi bylo nepřijatelné, být v jednom šiku i s KSČM, kterou by ale nejspíš hájila sociální demokracie, poněvadž pro svoje povolební vládní konstrukce může chápavé komunisty velmi potřebovat.

Ale i kdyby ČSSD netrvala na přítomnosti KSČM v jednotném šiku proti prezidentu Zemanovi, sama by se na krocích proti němu s ohledem na silné prozemanovské křídlo ve vlastních řadách neshodla. Bez účasti silné demokratické levicové strany je přitom jakákoli společná fronta obrany parlamentarismu nesmyslná a hlavně neproveditelná. A nyní k předeslaným možnostem.

  • Je krajně nepravděpodobné, že by se v určitém okamžiku, například kdyby nebyla šance na schválení příštího státního rozpočtu, daly ve sněmovně dohromady ČSSD, ODS, TOP 09 a Starostové, LIDEM a VV a dohodly se na vytvoření společné udržovací vlády, jež by překlenula období do řádných voleb. Takovou sílu by asi musel respektovat i prezident Zeman, jenomže on zajisté dobře ví, že žádná taková síla nevznikne. Česká politika se už léta letoucí vyvíjí ne jako diskurs, nýbrž coby permanentní konfrontace. Podstatná domluva napříč politickým spektrem je proto úkazem zcela výjimečným. Navíc přece jen na dohled volbám by si jak pravice, tak levice netroufla zdiskreditovat se před svými příznivci „paktováním s nepřítelem“.
  • Už rovnou z říše snů je představa, že se ráz na ráz připraví a přijme novela ústavy, která přesně vymezí prezidentovy pravomoci a Miloš Zeman pak nebude moci předvádět ani po řádných volbách to, co předvádí nyní. Změna ústavy vyžaduje alespoň třípětinovou většinu všech poslanců a třípětinovou většinu na schůzi Senátu přítomných senátorů. Vzhledem k zemanovské „nákaze“ sociální demokracie, jež samozřejmě zasáhla i její poslanecký a senátorský klub, tudíž současným parlamentem neprojde nic, co by prezidentu Zemanovi přistřihávalo křídla.
Až bude někdo argumentovat Ištvanem…

Suma sumárum konstatujme: poněvadž zázraky se dějí jen výjimečně, počítejme spíš s „českou bramboračkou“ než se srozumitelným a hlavně dohledným východiskem z naší současné politické krize. A bude-li nám někdo časem „vysvětlovat“, že Rusnokova vláda v demisi má vládnout dál například z toho důvodu, že slíbila zajistit vrchnímu státnímu zástupci Ištvanovi podmínky pro to, aby mohl řádně dokončit vyšetřování kauzy, jež otřásla Českou republikou, připomeňme si jistou událost z 25. července. Zajisté, že máme na mysli Ištvanovo přijetí u prezidenta Zemana. Ištvanovi by měli dát všichni politici pokoj, aby mohl v klidu dělat svou práci, a ne si ho zvát k sobě na táčky. Pokud se chtěl prezident Zeman předvést jako strážce práva a zákona, podařilo se mu to skoro tak dobře, jako se to daří jeho ruskému kolegovi Putinovi.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.