Snad jen soukromá dramata zpěvačky populárních písní v bulvárním tisku předčí svou četností úvahy seriózního tisku na téma aktivit Václava Klause po skončení jeho prezidentského mandátu. Škoda, že političtí komentátoři pojímají toto téma velmi povrchně, omezují se pouze na možnost návratu současného prezidenta na českou politickou scénu a nestaví před tak výrazného politika vyšší cíle, než že se stane opět členem tiše skomírající a personálně vyčerpané ODS nebo svorníkem veřejností málo podporovaných a mnohdy samozvaných představitelů české pravice.
Dva politici naší dávnější i nedávné minulosti – Edvard Beneš a Václav Havel – snili o úloze Československa a později České republiky jako mostu mezi východem a západem evropského kontinentu. Evropské téma tak není v naší moderní politice cizí, i když právě stavění mostů se nám příliš nedařilo; možná i proto, že po něm ani ze strany Východu, ani ze strany Západu nebyla nikdy velká poptávka a oba politici si tak pouze chtěli naplnit své vlastní ambice.
Věčný kritik, velký znalec
Evropské téma není cizí ani Václavu Klausovi. Naopak. Není českého a možná ani středoevropského politika, který by se evropskými záležitostmi zabýval tak intenzivně jako náš prezident. Díky tomu byl sice pasován do role věčného kritika toho, co Evropské unie dělá či naopak nedělá, už se však zapomíná, že se díky intenzivnímu zájmu o evropské dění stal také velkým znalcem toho, jak Evropa nyní vlastně funguje jaké jsou aktuální mechanismy vyjednávání a rozhodování v evropských institucích. Svým celoživotním zaměřením se stal také jedním z mála, kdo opravdu rozumí problémům eurozóny a jejich příčinám.
Po dvaceti letech nespočívá role Václava Klause v resuscitování zemdlelé vnitropolitické situacePřed dvaceti lety se Václav Klaus stal z veřejnosti neznámého teoretického ekonoma klíčovou postavou politické a ekonomické transformace. Osobou, která spolu se svými spolupracovníky využila příležitosti, jež se jim naskytla po oslabení moci komunistické strany v tehdejším Československu.
Byl to právě Václav Klaus, kdo založením ODS nastavil základní parametry cesty od monopolní vlády jedné strany k pluralitní demokracii. A byl to právě tehdejší ministr financí Václav Klaus, kdo se stal hybatelem bezprecedentní reformy tuhé, na plánování všeho založené ekonomiky a kdo během několika měsíců vytvořil předpoklady k tomu, aby se v naší zemi, kde nebyl prakticky jediný soukromý subjekt, vytvořila plně funkční a prosperující ekonomika tržní.
Po dvaceti letech jeho role nespočívá v resuscitování zemdlelé vnitropolitické situace. Pravidla jsou dána a stále platí. Stejně jako to, že hlavní úlohu v oživení naší politické scény mají občané, voliči, kteří si místo budování chiméry jakési občanské společnosti musejí už konečně uvědomit svou odpovědnost a vybrat ze svého středu politicky zdatné a morálně silné jedince, kteří jim vrátí opět naději a funkční stát.
Václava Klause nepotřebuje ani české hospodářství. I když naše přílišná závislost na (opět) jediném subjektu našich vývozů nás svazuje, je pouze na našich soukromých podnikatelích a jejich schopnostech, jaké příležitosti, které jim dává otevřené světové tržní prostředí, využijí a jaké promarní.
Nejíst jen to, co upečou Nicolas s Angelou
Úloha Václava Klause je nyní v Evropě. Jeho nejbližší přátelé i nepřátelé o něm hovoří jako o velice schopném technologovi moci a znalci zákulisní tahů, který je díky své schopnosti předvídat vždy o několik kroků před ostatními. Jeho cílem by tedy mělo být, tak jako na počátku devadesátých let, Václav Klaus by měl soustředit nejlepší evropské ekonomy a vytvořit a navrhnout alternativní evropskou fiskální a měnovou politiku a zasadit se o její prosazovánípřijít s vlastní iniciativou a místo pouhé kritiky evropských institucí spojit podobně kriticky smýšlející tentokrát evropské politiky a postavit se federalistickým koncepcím.
Zeštíhlit a odbyrokratizovat evropské instituce, omezit jejich moc ve vztahu k národním vládám a parlamentům, potlačit rostoucí vliv Evropského soudního dvora a neutralizovat aktivity bruselských úředníků, jejichž jediným pracovním cílem je nová směrnice. Místo konstatování, že eurozóna je jediný velký omyl, ale její tvůrci se budou bránit všemi prostředky jejímu rozpuštění, by měl Václav Klaus soustředit nejlepší evropské ekonomy a vytvořit a navrhnout alternativní evropskou fiskální a měnovou politiku a zasadit se o její prosazování.
Všemi projevy, články a rozhovory si prezident prostě řekl o tuto historickou úlohu, kterou je stále ještě schopen naplnit. Často říká, že do Evropy jsme se nevraceli, že jsme vždy Evropany byli. I proto nemůžeme jen útrpně přejímat, co pejsek Nicholas a kočička Angela pečou v bruselské troubě, ale aktivně se zajímat o všechny možnosti, které máme, abychom zvrátili nepříznivé trendy posilování evropského superstátu na úkor svobody evropských občanů národních států. Vstupem na evropskou scénu by nám Václav Klaus prospěl daleko více než návratem do české politiky.
Budoucímu angažmá Václava Klause poté, co mu za necelé dva roky vyprší prezidentský mandát, jsme se věnovali rovněž v článcích:
