Pro OSN je mise v Mali zřejmě nejkrvavější

Už pět let působí čeští vojáci v africkém Mali. A jejich mise bude pokračovat a přibude jich. Velitelství výcvikové mise Evropské unie v hlavním městě Bamaku je chráněno 40 vojáky, několik instruktorů cvičí malijské ozbrojené síly a v poušti nedávno bojovala také speciální skupina v rámci mise OSN.

České ministerstvo obrany připravuje vyslat asi desetičlenný pyrotechnický tým, který pravděpodobně bude v rámci švédského kontingentu pomáhat čistit silnice od nástražných výbušných zařízení a min. „O naše setrvání ve výcvikové misi je ze strany EU velký zájem a my i v roce 2018 počítáme s nasazením v dosavadním rozsahu,“ konstatoval ministr obrany Martin Stropnický. Po nasazeních elitních speciálů má enormní zájem o české vojáky také velení operace MINUSMA pod hlavičkou OSN. „My se nebráníme,“ prohlásil Stropnický.

Pro OSN je mise v Mali zřejmě nejkrvavější. Zahynulo v ní už více než 130 vojáků a civilních zaměstnanců. O této západoafrické zemi ze Sahelu, pásu na jižním okraji Sahary, v příštích měsících a letech ještě uslyšíme. Představuje totiž donedávna trochu opomíjený sud prachu a doutnák k němu se stále snaží někdo zapálit.

Povstání separatistů

Na severu Mali v roce 2012 povstali Tuarégové a s Araby požadovali na vládě ovládané černošským obyvatelstvem z jihu země nezávislost. Na obrovském území, jehož většinu pokrývá poušť a kde se v minulosti rozprostíraly říše Mali, Gao a Songhaj, a poté ho prostřednictvím marockého sultanátu až do poloviny 20. století měla v koloniálním portfoliu Francie, vyhlásili nezávislý stát Azavad, který zatím neuznala žádná země.

Od vzniku samostatného Mali v roce 1960 Tuarégové ozbrojeně povstali čtyřikrát – v letech 1962 až 1964, 1990 až1995, 2006 a 2007 až 2009. Důvody pátého povstání byly stejné – odmítnutí vedení Bamakem a touha po samostatnosti, minimálně po federalismu. Tentokrát však zasáhly dva klíčové faktory.

Separatisté využili toho, že se v Mali odehrál vojenský převrat, a také nabídku „pomoci“ dobře vyzbrojených islamistických uskupení napojených na teroristy ze skupiny Al-Káida islámského Maghrebu (AQMI), africké odnože teroristické sítě, která do oblasti už delší dobu pronikala a hledala nová bezpečná útočiště a území vlivu. Jejich baštou se stalo pohoří Ifoghů na pomezí severovýchodního Mali a Alžírska.

Tuaregové „sjednocení“ v Národním hnutí pro osvobození Azavadu (MNLA) obsadili s pomocí islamistických skupin bez boje takřka celý sever Mali. Neschopnost Bamaka reagovat uvrhla zemi do krize a vedla k rychlému pádu vojenské junty. Do té doby spokojené Tuarégy však během několika týdnů porazili jejich islamističtí „spojenci“ ze skupiny Obránci víry (Ansar Dine), Hnutí za jedinečnost Boha a džihád v západní Africe (MUJWA) a AQMI.

Pozornost světa Mali upoutalo, když islamisté zničili dvě svatyně ve městě Timbuktu zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Proti islamistům neúspěšně zasáhla Národní fronta za osvobození Azavadu (FNLA) – arabská domobrana založená v Timbuktu. Islamisté obsadili území ve středním Mali a chystali se na hlavní město. Okolní státy sdružené v Hospodářském společenství západoafrických států (ECOWAS) kvůli islamistům hrozily Mali vojenskou intervencí, a proto Bamako požádalo o pomoc svého někdejšího vládce Francii.

Nemožnost kontroly vládou

Paříž v lednu 2013 poslala do Mali několik tisíc vojáků a letectvo. Operace Serval sice islámské skupiny vytlačila, ale nezničila. Islamisté se přeskupili a začali útočit na obyvatelstvo, vládní oddíly, mírové jednotky OSN i misi EU, která má vycvičit a reformovat malijskou armádu, aby byla sama schopná čelit radikálům.

Po úspěšné francouzské operaci využili ve druhé polovině roku 2013 Malijci křehkou stabilitu, aby zvolili prezidenta a parlament. Nový politický tým okolo prezidenta Ibrahima Boubacara Keity měl za úkol obnovit v zemi pořádek a vyjednat mír se vzbouřenci v severním Mali. To se podařilo v roce 2015 a od té doby platí kompromisní, ale porušovaná mírová dohoda, na jejíž dodržování dohlíží mise OSN. Situace na severu Mali se sice po podepsání dohody zklidnila, ale malijská vláda stále nemá, a ani nemůže mít severní provincie zcela pod kontrolou.

Paříž po zkušenostech z minulosti, ale chycená v pasti svých armádních reforem a snižování počtu příslušníků ozbrojených sil, nechává v rámci regionální protiteroristické operace Barkhane v širší oblasti (Mali, Mauretánie, Burkina Faso, Čad a Niger) asi šest tisíc vojáků a hledá pomoc. Francouzské oddíly zatím zůstávají s mandátem, „dokud to bude nutné“, což může v případě Mali znamenat velmi dlouho.

Bezpečnostní situace v Mali se v uplynulých měsících kvůli útokům islamistů výrazně zhoršila. Nepůsobí jen na severu v Azavadu, ale stále častěji i na jihu a západě země včetně Bamaka. Malijská vláda má s ozbrojenci plné ruce práce, a proto plnění slibů vyplývajících z mírové dohody se separatisty na severu vázne.

Česká zkušenost s islamisty

Islamisté stále častěji útočí na mírové jednotky OSN, nedávno přišli o život tři bangladéšští příslušníci modrých přileb při explozi výbušného zařízení na silnici mezi městy Anefis a Gao a pět bylo zraněno. Své zkušenosti mají i čeští vojáci, když v červnu zasahovali proti teroristům, kteří se dostali do hotelového komplexu východně od hlavního města. Skupina islamistů zaútočila na resort, kde bylo několik desítek osob včetně občanských zaměstnanců a vojáků mise EU.

Česká jednotka rychlé reakce společně s příslušníky malijských ozbrojených sil odrazila útok islamistů, kteří dva hosty zastřelili. Při zásahu bylo více než 30 osob zachráněno, čtyři islamisté zabiti a pět podezřelých zatčeno. „Profesionalita, se kterou se vaši vojáci vrhli do boje s teroristy s cílem zachránit všechny zúčastněné, bere dech. Čeští vojáci dlouhodobě dokazují, že patří k těm nejlepším, které v misi máme, což potvrdila i řada mých předchůdců,“ děkoval belgický brigádní generál Peter Devogelaere, od prosince 2016 velitel mise EU.

K útoku se přihlásila aliance džihádistických skupin v Mali Jamaat Nusrat al Islam a Wal-Muslim (JNIM), jež vznikla v březnu a zastřešuje hlavní teroristické skupiny v zemi – Murábitún, AQMI, Obránce víry a Frontu osvobození Macina (MLF). V lednu bylo 37 lidí zabito při výbuchu náloží v automobilech mise s nápisem UN v táboře Gao, kde v rámci mírové dohody slouží malijské vládní jednotky společně s bývalými povstalci. Předtím Češi odrazili útok na velitelství mise v Bamaku.

Nezkušené jednotky

Americké tajné služby varují, že jen AQMI může mít v regionu až tisíc bojovníků. Kvůli zhoršující se situaci Rada bezpečnosti OSN loni schválila nasazení dalších 2,5 tisíce vojáků do mise MINUSMA, čímž má mít až 13 300 příslušníků. Jenže posily zatím nepřišly a chybí také technika – obrněnce, vrtulníky a letouny pro přepravu vojáků i materiálu. Mise se většinou skládá ze špatně vybavených a málo zkušených jednotek afrických zemí, které jsou často terčem útoků, min a nastražených náloží.

Proto i skupinka českých specialistů – pyrotechniků a ženistů – je velkým přínosem. „Vyzývám přátelské země a partnerské mezinárodní organizace, aby podpořily společné síly logistikou, komunikačními technologiemi, kapacitami pro zdravotnickou evakuaci a boj proti výbušným zařízením,“ vyzval malijský prezident Keita při zasedání Valného shromáždění OSN. Už předtím Rada bezpečnosti schválila vznik skupiny G5 zemí Sahelu – Burkiny Faso, Mali, Mauretánie, Nigeru a Čadu –, jež má být do konce roku nasazena proti terorismu a obchodu s drogami, zbraněmi i lidmi.

Malou jednotku mají v Mali i USA. Kontingent speciálních sil hledá a sleduje trasy obchodníků se zbraněmi včetně sofistikovaných, jako jsou protiletadlové střely, z bývalých skladů armády libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, které dostávají islamisté, zločinecké bandy a samozvané domobrany. Letošní rok může být v Mali nejkrvavějším za uplynulých deset let, když při střetech a útocích zemřelo již 750 lidí.

Důsledky neúspěšné stabilizace

V roce 2016 se skupiny napojené na Al-Káidu střetávaly s opozičními silami Tuarégů, arabskou domobranou, vládou podporovanými milicemi, malijskou armádou a mírovými jednotkami i v centrálních či západních částech Mali. Rostoucí počet islamistických skupin a jejich akcí, zastrašování obyvatel a civilní oběti posilují strach a nejistotu. Nebezpečná situace pak znesnadňuje úsilí malijské vlády a jejích mezinárodních partnerů o „normální“ fungování státu, zajištění zdravotní péče, vzdělávání a o přísun humanitární pomoci.

V důsledku obav o život se islamistům a zločineckým bandám daří získávat podporu i nové bojovníky včetně dětí a současně vznikají větší či menší skupiny provládních i protivládních domobran, jichž jsou na území Mali desítky. Z velké části je tvoří mládež, přičemž hlavní důvody, proč sáhla po zbrani, jsou tři: jejich komunita-vesnice není v bezpečí; vláda se nestará o jejich problémy; je diskriminována úřady.

Neúspěšná stabilizace Mali by měla dopad na sahelský region i na Evropu. Kdyby se situace v Mali či v celém Sahelu nadále zhoršovala, počet migrantů do Evropy by se mohl zvýšit z 200 tisíc jako v roce 2014 na 500 tisíc v jedné migrační vlně. Nestabilita tohoto regionu se přitom neustále zvětšuje. Kromě historických důvodů a koloniální minulosti, jež nakreslily africké hranice a rozdělily národy, komplikují už tak složitou situaci současné faktory.

Nedostatek vodních zdrojů

Změna klimatu urychluje vysychání a proměnu regionů, které dlouhodobě trpí nedostatkem vodních zdrojů, v poušť, v důsledku čehož roste napětí místních obyvateli, protože musejí bojovat o studny a pastviny. Silný demografický růst – očekává se zdvojnásobení sahelské populace do roku 2040 na 150 milionů – pak posiluje úpadek vzdělávacích systémů a sociální tlak.

Prudce rostoucí populace, jejíž ekonomická situace se zejména na sporných územích zhoršuje a kterou destabilizují extremisté, aniž by ji chránily bezpečnostní síly, má sklon reagovat agresivně, tedy válkou, nebo imigrací. Obě tyto reakce mají dopad na západní země, především na Evropskou unii.

Od ledna 2012, kdy začalo povstání Tuarégů, opustilo region na 250 tisíc lidí. A pokud se jejich situace nezlepší, je skoro jisté, že se znovu vzbouří, což umožní teroristům se v pohoří Ifoghů dokonale opevnit.