„Černý muž pod bičem otrokáře žil – a dnes tak žije dááál!“ Nějak podobně by zřejmě zněla verze oblíbené táborové klasiky o americkém abolicionistovi Johnu Brownovi, kdyby ji měli přetextovat tvůrci stránky Slaveryfootprint.org. Nejpozději od premiéry historického velkofilmu Lincoln se většina z nás sice domnívá, že otroctví je relikt 19. století, barbarský koncept, pro který v moderním světě není místo – jenže většina z nás se v tomto případě mýlí.
Otroctví existuje, daří se mu dobře a vzkvétá téměř po celém světě. Dle aktuální studie Slave labor analytické společnosti SumAll Foundation žije na světě 27 milionů otroků, tedy o dva miliony víc než v roce 1860. Tehdy průměrná cena za otroka činila 134 dolarů, dnes se vyšplhala na úctyhodných 140 dolarů za „kus“. Jak píší autoři studie: „Lidský život je dnes levnější než některé láhve vína.“ Nejlevnější jsou zadlužení otroci, vyjdou na 60 dolarů, lidé prodávaní za účelem prostituce jsou dražší – mohou stát až 2000 dolarů.
Průměrná životnost otroka činní v dnešní době šest let. Poté buď uteče, zemře anebo je osvobozen. Kolik vám otrok vydělá za 72 měsíců:
- Výroba dřevěného uhlí (Brazílie): 8700 dolarů
- Prostituce (Thajsko): 18 000 dolarů
- Prostituce (Los Angeles): 49 000 dolarů
- Výroba cihel (Indie): 2000 dolarů
- Stavební práce (Pákistán): 1000 dolarů
- Práce na poli (Keňa): 240 dolarů
Kolik otroků pracuje pro vás?
Přesně tato otázka se objeví, když vstoupíte na web projektu Slaveryfootprint. Samozřejmě, že nemakají u vás doma a nenajdete je ani v centrálách koncernů, jejichž produkty kupujete. Brutální vykořisťování se vyskytuje na samém počátku dodavatelského řetězce. „Otroky naleznete na polích, plantážích, v dolech či při zpracovávání surovin,“ píše se na stránkách Slaveryfootprint. Přičemž zakladatelé projektu definují otroky jako lidi, kteří „jsou nuceni pracovat bez mzdy, jsou ekonomicky vykořisťováni a nemají možnost úniku“.
Tvůrci stránek mimo jiné důkladně zmapovali dodavatelské řetězce čtyř stovek nejpopulárnějších spotřebních produktůTest funguje podobně jako kalkulačka uhlíkové stopy. V jedenácti krocích nadefinujete, jak bydlíte, čím jezdíte, co jíte, jaké oblečení nosíte, které elektronické přístroje používáte a podobně. Tvůrci stránek, zakladatelé kalifornské neziskové organizace Fair Trade Fund, mimo jiné důkladně zmapovali dodavatelské řetězce čtyř stovek nejpopulárnějších spotřebních produktů. Na základě takto vytěžených dat vypočítali, kolik lidí je nuceno dřít na to, co denně konzumujeme.
Tak například pro mě pracuje 36 otroků! A to bych se rozhodně nepovažoval za žádný nadprůměr. Jsem to, čemu se v Americe říká „Regular Joe“, tedy třicetiletý bezdětný Pražák se standardními středoevropskými stravovacími, volnočasovými i hygienickými návyky, automobilem, chytrým telefonem a tabletem, který nemá ve zvyku platit za sex, bydlí v 3+1 a nevlastní žádné diamanty ani jiné drahokamy.
A přesto:
- Mé košile pravděpodobně obsahují bavlnu, kterou nasbíraly děti v Uzbekistánu. Každoročně se tam na dva měsíce zavřou školy a 1,5 milionu dětí povinně vyrazí do polí. Jejich rodiče jsou často „odváženi“ do Ruska, kde pracují v zemědělství anebo ve stavebním průmyslu.
- Můj mobilní telefon funguje díky kondenzátorům, pro jejichž výrobu byl zapotřebí coltan. Víc než 65 procent celosvětových zásob této matně černé rudy se nachází v Kongu. K jeho získávání jsou využívány otroci, především děti. Dalšími surovinami pocházejícími z Konga jsou například kobalt, měď, diamanty, zlato, wolfram, cín, ale i třeba káva.
- Má oblíbená čokoláda se vyrábí z kvašených, pražených a mletých zrnek tropického kakaového stromu. Čtyřicet procent celosvětové produkce kakaa pochází z plantáží na Pobřeží slonoviny, kde pracuje přes 600 tisíc dětí.
Ostatně nejčastějším zaměstnáním dětských otroků na západoafrickém pobřeží je rybařina. Děti se prodávají ve věku pěti let.
Kolik otroků dnes pracuje pro vás, zjistíte pod tímto odkazem!
