Lidovky.cz

Pro americké vlády, ať demokratů, či republikánů, je hlavní rival Čína

Petr Kratochvíl, politolog, Ústav mezinárodních vztahů foto: iir.cz

„Rusko není klíčovým globálním vyzyvatelem USA, hraje sekundární roli. Je spíš vnímané jako zdroj regionálních problémů,“ říká v rozhovoru politolog Petr Kratochvíl z Ústavu mezinárodních vztahů.
  11:31

Politolog Petr Kratochvíl z Ústavu mezinárodních vztahů v rozhovoru říká: „Obávám se, že respektu, o kterém prezident Putin pořád mluví, se Rusko od USA nedočká. Pokud jsou Američané ochotní tento respekt někomu projevit, pak Číně. Jen pro ilustraci – Rusko je dnes globálně z hlediska HDP na desetině Číny, i proto je z amerického pohledu méně důležité.“

LIDOVÉ NOVINY: Jak by se dal charakterizovat současný stav americko-ruských vztahů? Je namístě hovořit o nové „studené válce“?

KRATOCHVÍL: Vztahy jsou velmi napjaté a platí, že zlepšení je v nedohlednu, zejména vzhledem k domácí situaci v Rusku. Za uplynulých 30 let se především změnil kontext vztahů USA a Ruska, proto analogie se studenou válkou není namístě.Rusko dnes už není klíčovým globálním vyzyvatelem USA, hraje sekundární roli. Naopak primární význam má pro americké vlády, ať demokratické, či republikánské, Čína.

Za uplynulých 30 let se především změnil kontext vztahů USA a Ruska, proto analogie se studenou válkou není namístě

Rusko je spíš vnímáno jako zdroj regionálních problémů, a to v jeho nejbližším sousedství, v Evropě, na Blízkém východě, proto zajímají Američany především regionální otázky: Jak Rusko ovlivní syrský konflikt? Jaký bude mít vliv na Írán? Jak se bude vyvíjet situace na Ukrajině?

LIDOVÉ NOVINY: Znamená to, že u velkých odzbrojovacích dohod, které uzavíraly USA a Sovětský svaz v minulých desetiletích a jež postupně končí nebo jsou vypovídané, už ani nebude snaha je prodlužovat, protože z pohledu Washingtonu nemá cenu o nich s Moskvou jednat?

KRATOCHVÍL: Ano, dokládá to smlouva o likvidaci raket krátkého a středního doletu, ze které se USA stáhly v době Trumpovy vlády. Takových smluv si dnes americká diplomacie cení, pouze pokud se do nich podaří vtáhnout Čínu. To je argument, jejž lze uplatit i mimo odzbrojovací smlouvy, na jiné multilaterální dohody, ať na ty, které přežívají ze studené války, nebo na ty nové.

LIDOVÉ NOVINY: Ruský a americký prezident se sešli v roce 2018 v Helsinkách za vlády Donalda Trumpa, jehož zahraniční politika nebyla konzistentní. Dají se uplynulé čtyři roky označit za promarněnou příležitost, kdy se ve vztazích Ruska a USA dalo něco zachránit?

KRATOCHVÍL: Politika tehdejší americké vlády byla rozdvojená. Na straně jedné stál prezident a členové jeho vlády, kteří často zastávali pozice podobné těm ruským. Na straně druhé, pod povrchem, docházelo k dalšímu odcizování, Rusko bylo stále více vnímané jako hrozba. To je navíc jedna z mála věcí, která spojovala republikány a demokraty. Za zmínku také stojí, že za Trumpovy vlády byly z USA vyhoštěny desítky ruských diplomatů a že USA dodávaly zbraně na Ukrajinu v rámci jejího asymetrického konfliktu s Ruskem.

Za Trumpovy vlády byly z USA vyhoštěny desítky ruských diplomatů a že USA dodávaly zbraně na Ukrajinu v rámci jejího asymetrického konfliktu s Ruskem. Takže se nedá říct, že by za Trumpa USA zastávaly jednoznačně proruskou pozici.

Takže se nedá říct, že by za Trumpa USA zastávaly jednoznačně proruskou pozici. A zda se dalo něco změnit? Považuji za silný faktor ruskou domácí politiku. Situace v Rusku se nelepší ekonomicky, legitimita režimu se mírně, nicméně neustále, snižuje. V září se budou konat parlamentní volby, proto summit Biden-Putin nemohl situaci zvrátit. Právě proto, že na obou stranách jsou domácí faktory, které takové představě příliš nenahrávají.

LIDOVÉ NOVINY: Je pravděpodobné, že se vztah USA s Ruskem časem dostane do podoby jako s Čínou? Budou si sice konkurovat, ale zároveň chtít spolupracovat při velkých globálních otázkách?

KRATOCHVÍL: Nejviditelnější oblastí by mohla být globální klimatická změna. V případě Ruska ale opět vidím především možnost spolupráce na úrovni širšího regionu, takže ohledně Sýrie, Íránu, to jsou témata, která nyní američtí experti nejčastěji zmiňují v souvislosti s Ruskem. Patří sem ale i vztah s Evropou, zásobování zemním plynem a další otázky, přičemž platí, že ne všechna témata jsou konfliktní.

To platí například pro Írán, kde je Bidenova pozice úplně jiná, než byla ta Trumpovy vlády. Samozřejmě, že se Rusku nelíbí, že je pro Američany jakousi revanšistickou regionální mocností. To neodpovídá neustále opakované mantře ruského vedení, že země už není na kolenou a že se vrací na výsluní jako globální mocnost.

Samozřejmě, že se Rusku nelíbí, že je pro Američany jakousi revanšistickou regionální mocností. To neodpovídá neustále opakované mantře ruského vedení, že země už není na kolenou a že se vrací na výsluní jako globální mocnost.

Obávám se, že respektu, o kterém prezident Putin pořád mluví, se Rusko od USA nedočká. Pokud jsou Američané ochotní tento respekt někomu projevit, pak Číně. Jen pro ilustraci – Rusko je dnes globálně z hlediska HDP na desetině Číny, i proto je z amerického pohledu méně důležité.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik jsou pohledy USA na Rusko a Ruska na USA ovlivněné vnitropolitickým konsensem v obou zemích?

KRATOCHVÍL: V USA je patrná rostoucí shoda, že Rusko je rival. Už ale neexistuje podobná shoda, jak s tím naložit. Stále existují tradiční přístupy v podobě tvrdého trestání Ruska, nebo naopak snahy o reset ve vztazích, jak tomu bylo za prezidenta Baracka Obamy. Ruská situace je ale odlišná. Není tam možná široká společenská debata o těchto otázkách. Dominuje oficiální vládní linie, která spatřuje v USA, NATO a obecně v Západu nepřítele.

Přitom byly doby, kdy byl tento pohled v pozadí, protože Rusku se během prvního a druhého Putinova období ekonomicky relativně dařilo. Teď ale, když má Kreml problémy s legitimitou, se dostala tato interpretace znovu do popředí. Navíc Západ není vnímán pouze jako bezpečnostní hrozba, ale stále silněji i jako hrozba kulturní v podobě šíření „dekadentních západních hodnot“. V tomto důsledku je ruská pozice vůči USA mnohem jednotnější, zároveň ale i mnohem konfrontačnější.

LIDOVÉ NOVINY: Co Evropská unie? Jakou má při soupeření USA a Ruska zaujmout pozici?

V USA je patrná rostoucí shoda, že Rusko je rival. Už ale neexistuje podobná shoda, jak s tím naložit. Stále existují tradiční přístupy v podobě tvrdého trestání Ruska, nebo naopak snahy o reset ve vztazích, jak tomu bylo za prezidenta Baracka Obamy. Ruská situace je ale odlišná. Není tam možná široká společenská debata o těchto otázkách.

KRATOCHVÍL: To má dva rozměry. První, který se točí okolo diskuse o evropské strategické autonomii. Jinými slovy, že by Evropská unie byla samostatný aktér v zahraniční a bezpečnostní politice. Paradoxně se ale ukazuje, že čím napjatější jsou vztahy Ruska a Západu, tím menší význam tento koncept má. Když je tu napětí a Američané musejí věnovat Evropě vyšší pozornost, není evropská autonomie tak důležitá. Pak je tu druhý rozměr.

Pokud je nějaká zahraničněpolitická otázka, u níž neexistuje mezi členskými zeměmi EU shoda, je to Rusko. Co existuje, je křehká shoda na udržení současného stavu, včetně sankcí přijatých v souvislosti s anexí Krymu a konfliktem na Ukrajině. Ale jakýkoli posun nad tento rámec je nepředstavitelný, což slýcháme i od Vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku EU (Josepa Borrella – pozn. red.), který zastává úplně odlišnou pozici například v porovnání s Polskem nebo Pobaltím.

Platí jakási dohoda, že nebude zpochybňováno, čeho bylo dosud dosaženo, ale nic dalšího nad rámec přijato nebude. To také zčásti vysvětluje pozadí unijní reakce na kauzu Vrbětice, proč byla tak vlažná, neboť to bylo vnímané jako kontroverzní téma.

Petr Kratochvíl

  • Profesor mezinárodních vztahů.
  • Přednáší na prestižní vysoké škole Science Po v Paříži a na Metropolitní univerzitě v Praze.
  • V letech 2013 až 2018 vedl Ústav mezinárodních vztahů v Praze.
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.