Privatizace není žádným novodobým vynálezem. Jen se jí mění vlastnické vztahy a z toho vyplývající způsoby a výsledky řízení privatizovaných subjektů. Z historického hlediska většinou následuje po předchozí deprivatizaci – převodu soukromého majetku například na veřejný, státní, „všelidový“ či národní. Nejlepším současným příkladem důsledku zestátňování majetků a zdanění práce Evropanů a varováním před ním je nárůst státu Evropská unie, z nějž se stává nadstát – „Überstaat“.
Marnotratnost, marnost a marnivost
Deprivatizace, zestátnění, znárodnění či převod na veřejnou moc bývají násilné, nemravné a často vražedné. Zestátnění často doprovázejí gigantické a prestižní státní stavební či společenské projekty, jež však většinou končí marnotratností, marností a marnivostí.
Pro ekonomický rozvoj dané země i její hospodářské politiky však platí, že korektní, zákonům podléhající a moudrá privatizace ve střednědobém – a určitě dlouhodobém – horizontu oživí ekonomiku, zvýší její výkonnost a sníží míru rozhazování a rozkrádání veřejných statků. A navíc vede k výchově nových kreativnějších a méně na státu parazitujících lídrů. V tomto ohledu je historickým příkladem Anglie.
Již anglický král Jindřich VIII. (1491–1547) zestátnil většinu církevního majetku. Vůdčí postava anglické republiky Oliver Cromwell (1599–1658), který se stal lordem protektorem, to po něm zopakoval. Vše však v Anglii k racionálním výsledkům přivedla až Slavná revoluce (Glorious Revolution) v roce 1688. Od té doby se v ní zestátnění a odstátnění odehrávají v rámci práva a přinášejí pokrok.
Od Jihomořské bubliny k Margaret Thatcherové
Dostupnými státními prostředky neřešitelná finanční katastrofa odpovídající dnešní krizi eurozóny a eura se v Anglii vyskytla již v minulosti. I její rozumné řešení. Nespoutaný kapitálový trh Angličané zvládli během takzvané Jihomořské bubliny (1711–1720) pomocí soukromých institucí. Vláda, která do společnosti South Sea Company investovala velkou část svých rezerv, se však nebála přiznat realitu. A Anglie zvládla bankrot díky efektivnímu, ráznému a distingvovanému jednání tehdejšího ministerského předsedy Roberta Walpola. Dopady bankrotu byly rozdělené mezi soukromou Bank of England, státní pokladnu a takzvaný Sinking Fund řídící se soukromým zdravým rozumem.
EU namísto managementu instaluje parkinsonovsky rozbujelé úřednické aparáty, jež se vyznačují rozhodovací neefektivitou
Znárodňování britských labouristů po druhé světové válce se projevilo nárůstem nehospodárného zacházení s financemi a postupným posunem Velké Británie od obdivovaného welfare state k „nemocnému muži Evropy“ v sedmdesátých letech. Tento stav bylo možné vyřešit jen skutečnou a efektivní privatizací a současně i dodržováním práva, dobrých mravů a zdravého rozumu. Dokázala to vláda Margaret Thatcherové nejprve privatizací výzkumné radioizotopové firmy Amersham a poté i velkých státních gigantů v dopravě, energetice, těžebním průmyslu a ve službách. Z Velké Británie se díky této privatizaci v devadesátých letech stal evropský a globální šampión v hospodářském růstu i v modernizaci.
Příklad Japonska
Evropská unie deprivatizuje nejen život jednotlivců, obchodních i neobchodních právnických osob, ale i celých národů a států. Zdaňuje prostřednictvím národních vlád, od nichž vybírá desátky a v budoucnu by chtěla danit i přímo. A navíc vybírat poplatky od bank na „svém“ teritoriu na fond nápravy své eurové marnotratnosti a marnosti.
EU namísto managementu instaluje parkinsonovsky rozbujelé úřednické aparáty, jež se vyznačují rozhodovací neefektivitou. Kam pošlete politika, vrcholného úředníka, konkurenta, chcete-li se ho zbavit? Do institucí EU – Evropskou komisí počínaje a všemožnými regionální a „národními trafikami“ konče. Proto nemůže a nemohl EU a Evropskou měnovou unii potkat jiný než současný osud a směřování do nicoty.
Řešení však existuje. Privatizujme řízení celého molochu EU, vypišme konkurzy a privátní firmy si samy najdou schopné manažery. Zadejme regulaci finančních trhů soukromníkům, kteří se budou sami kontrolovat. Některé regionální a parciální agentury a činnosti by se mohly privatizovat i formou franšízy. Výsledky těchto soukromníků by však byly měřené jen na základě pravidla „žádný pozitivní přínos, žádná platba“ a splnění minimálně přijatelných cílů. A pokud by nebyly, uplatnit smluvní penalizaci.
Před převzetím zprivatizovaných institucí EU by však musely být složené vysoké kauce, jež by propadly, pokud by výsledky byly horší než smluvně stanovené, a uložené možná ve Švýcarské národní bance. Učiňme z EU The European Union Inc. Stejně jako Japonci před několika desetiletími dali ministerstvu obchodu a průmyslu rozsáhlé pravomoci pro celou japonskou ekonomiku (MITI), čímž vytvořili jedno velké The Japan Inc. A dobyli světovou ekonomiku.
