Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Příprava amnestie: Pád do dobře utajené pasti?

Evropa

  17:06

Měli všichni ti, kteří se podíleli na vzniku materiálu klasifikovaného jako „tajný“, příslušnou bezpečnostní prověrku? Ptá se Jan Schneider.

Prezident má přístup k utajované informaci všech stupňů utajení bez platného osvědčení fyzické osoby a poučení. Nikoliv však jeho tajemníci a poradci a kdokoliv z jeho týmu! foto: Foto ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

„Celý proces přípravy a vyhlašování amnestie je v režimu utajovaných skutečností, a to ve stupni ‚tajné‘, a v tomto ohledu nemohu odpovídat ani na přípravné, konzultační a eventuálně další dotazy, které by k tomu směřovaly,“ řekl v televizi náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák.

Zrekapitulujme si ona fakta, nebude to zbytečné. Náměstek ministra spravedlnosti řekl tři dny po zveřejnění amnestie, že o její přípravě a vyhlášení nemůže nic říci, neb jest to dosud tajné. A neřekl jen, že to je podle zákona utajené, ale přímo specifikoval, že to je stále klasifikováno ve stupni „tajné“. Kdo byl doposud nepozorný, nyní musí poskočit, jako když ho husa kopne!

Trocha legislativní šedi

Zákon o ochraně utajovaných informací (č. 412/2005 Sb., dále jen „zákon“) zná čtyři stupně utajení, z nichž stupeň „tajné“ je druhý nejvyšší. Takto se utajují informace, jejichž vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití by mohlo způsobit vážnou újmu zájmům České republiky.

Vážnou újmu zájmům České republiky pak tentýž zákon výslovně specifikuje. Omlouvám se, bude to nudné, ale když si představíte, že podle úřadu hlavy státu něco z toho mohl mít za následek únik informací o tom, že se chystá amnestie, a kdo ji chystá, zatuhne vám ten počínající úsměv.

Podle zákona (§3/3) vážná újma zájmu České republiky vznikne vyzrazením utajované informace neoprávněné osobě nebo zneužitím utajované informace, které může mít za následek:

a) ohrožení svrchovanosti, územní celistvosti a demokratických základů České republiky,
b) značnou škodu České republiky ve finanční, měnové nebo hospodářské oblasti,
c) ztráty na lidských životech nebo ohrožení zdraví obyvatel,
d) narušení vnitřního pořádku a bezpečnosti České republiky,
e) vážné ohrožení bojeschopnosti ozbrojených sil České republiky, Organizace Severoatlantické smlouvy nebo jejího členského státu nebo členského státu Evropské unie,
f) vážné ohrožení významných bezpečnostních operací nebo činnosti zpravodajských služeb,
g) vážné ohrožení činnosti Organizace Severoatlantické smlouvy, Evropské unie nebo členského státu,
h) vážné narušení diplomatických vztahů České republiky k Organizaci Severoatlantické smlouvy, Evropské unii nebo členskému státu nebo jinému státu, nebo
i) vážné zvýšení mezinárodního napětí.

Takže něco z toho – nebo leccos z toho, ne-li všechno to – mohl způsobit eventuální únik informací o tom, kdo a jak připravuje amnestii a kdy bude vyhlášena. Nepleťme se, nemluvíme o obsahu, respektive rozsahu amnestie! Ta byla přece celá zveřejněna! Ty shora vyjmenované apokalyptické hrůzy mohla – podle hradních mudrlantů – způsobit informace, kdo na té amnestii pracoval! A zřejmě to nebezpečí stále trvá, neboť okolnosti vzniku textu amnestie, právě s odvoláním na jejich „utajení“, nebyly zveřejněny.

Z Hradu do podhradí

Kancelář prezidenta republiky se dopustila správního deliktu, protože podle nařízení vlády  mohla utajit informace pouze v režimu „vyhrazené“ nebo „důvěrné“

Když se sneseme z té hradní výše, nebes se téměř dotýkajících, a necháme se ovanout chladnou realitou podhradí, dojde nám, jaká je to nebetyčná hloupost, a dokonce nikoliv jedna, nýbrž celá řádka. A že to nejsou vlastně jen hlouposti, ale věci, které je nutno posoudit ze správního, a snad dokonce i z trestněprávního hlediska, na což Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) jistě hned vlítne. Svižnosti by jeho konání mohl dodat pocit, že státnímu zastupitelství – ještě rozfajrovanému z té amnestie – by se případná liknavost či dokonce nečinnost nemusela moc líbit.

Spolehneme-li se na vyjádření náměstka ministra spravedlnosti, můžeme konstatovat, že celá záležitost je přeutajená. Podle §153g zákona se totiž dopustí správního deliktu původce informace, když vyznačí stupeň utajení na informaci, aniž je uvedena v seznamu utajovaných informací nebo aniž její vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné.

A když nahlédneme do seznamu utajovaných informací v oblasti působnosti Kanceláře prezidenta republiky (příloha č. 13 k nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací), zjistíme pod posledním, pátým bodem následující instrukci: „Informace o přípravě rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii: V – D.“ To znamená, že Kancelář prezidenta republiky, utajila-li tyto informace v režimu „tajné“, dopustila se správního deliktu, protože podle nařízení vlády tak mohla učinit pouze v režimu „vyhrazené“ nebo „důvěrné“.

Řetěz možných průšvihů

K tomu je potřeba ještě podotknout, že zákon zná též časově omezené utajení, což jest skutečnými profesionály velmi vítané opatření užívané například u sjednávání mezinárodních smluv (a to je proces „s otevřeným koncem“, velmi podobný přípravě amnestie). Pojednává o tom §22/3 zákona: „Vyžaduje-li to charakter utajované informace, musí původce vyznačit na utajované informaci dobu, po kterou bude informace utajována; stupeň utajení zaniká uplynutím vyznačené doby.“

Zákon toto časové omezení nejen zná, ale přímo nařizuje utajováním šetřit. V §22/4 proto stojí, že stupeň utajení původce neprodleně zruší nebo změní po zjištění, že pominul důvod pro utajení informace, důvody pro utajení neodpovídají stanovenému stupni utajení nebo byl-li stupeň utajení stanoven neoprávněně, a na utajované informaci toto zrušení nebo změnu jejího stupně utajení vyznačí.

Co to znamená? Utajování informací je především drahá záležitost, která v praxi – pokud se dodržují všechny předpisy – silně opruzuje. Proto je třeba velmi šetřit se stupněm utajování vlastních písemností. Lidé z branže, jež s těmito informacemi pracuje, vědí, že často je ono zbytečné a nedůvodné přeutajování výsledkem, nebo spíše průmětem, určitých mindráků, komplexů a deviací původců těchto informací, kteří si tak snaží dodat na důležitosti.

Zdá se, že tu je „brán zákon nadarmo“ a že zákonné postupy jsou zneužívány ke svévolnému zadržování informací, jež by jinak musely být veřejnosti sděleny

Nicméně pokud byl jednou materiál takto utajen, mělo se s ním příslušným způsobem zacházet. Nyní by tedy měl nastoupit NBÚ a zkoumat, zda při manipulaci s takto utajenými materiály byly dodrženy všechny příslušné předpisy. Jestli například se celá příprava odehrávala pouze v režimových podmínkách zajištěných proti odposlechu a vyzařování. Jak bylo s písemnostmi manipulováno. Zda byly převáženy v certifikovaných obalech, zda byly náležitě administrativně odbavovány. Zda zúčastněné osoby používaly pouze certifikované informační a komunikační prostředky. Zda případné nahlédnutí neoprávněnou osobou okamžitě hlásily. Zda vůbec byly poučeny a věděly, kam to hlásit.

Profesionály jistě již svrbí jazyk, tak to konečně také řeknu. §58 zákona hovoří o „zvláštním přístupu k utajované informaci“. Tím se stanovuje okruh osob, které mají přístup k utajované informaci všech stupňů utajení bez platného osvědčení fyzické osoby a poučení. Mezi ně patří prezident republiky. Nikoliv však jeho tajemníci a poradci a kdokoliv z jeho týmu! Takže otázkou dne je, zdali všichni ti, kteří se podíleli na vzniku materiálu klasifikovaného jako „tajný“, měli bezpečnostní prověrku příslušného stupně?

Zákonný postup, nebo utajovací fraška?

Pokud tedy náměstek ministra spravedlnosti Daniel Volák nemystifikoval veřejnost (to by ovšem bylo na okamžitou rezignaci!), pak by měly příslušné státní instituce okamžitě konat a celou věc prošetřit. Zdá se totiž, že tu je „brán zákon nadarmo“ a že zákonné postupy jsou zneužívány ke svévolnému zadržování informací, které by jinak musely být veřejnosti sděleny.

Předmětem šetření by tedy mělo být, jak byla příprava amnestie klasifikována, zda není po jejím vyhlášení utajována v rozporu se zákonem, zda byly při práci s utajovanými informacemi dodrženy všechny příslušné předpisy a zda se s nimi seznamovaly pouze oprávněné osoby.

Nelze tudíž vyloučit, že z Hradu byla vyhlášena amnestie, která se týká desetitisíců lidí, avšak po nějaké době se zjistí, že někteří z těch, co ji takto happeningovým způsobem připravovali, by ji vlastně potřebovali taky.

Autor: