Lidovky.cz

Případ Jiří Rom aneb Proč rozpustit Bezpečnostní informační službu

  19:12
Bývalý šéfanalytik BIS Jiří Rom udělal riskantní krok a není jisté, zda se mu po hnojné sprše z vlastních řad může podařit v budoucnu aspirovat na návrat do ní, na post nejvyšší. O to je jeho krok cennější.

Zpravodajské služby. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Vedení Bezpečnostní informační služby (BIS) opustil šéfanalytik Jiří Rom. Podle médií odešel bez dohody s vedením BIS o svém dalším působení. Pak do médií pronikla informace, že zájem o jeho služby projevila Kancelář prezidenta republiky, který je dlouhodobým kritikem BIS. Komentátoři naznačují, že Rom by mohl nahradit dosavadního ředitele BIS Michala Koudelku, kterému příští rok končí funkční období.

Množství utajovaných a velmi citlivých informací, jež následně vyteklo z BIS na Roma do médií, svědčí o značné „děravosti“ služby, ale to jen v lepším případě. Reálně viděno, je to totiž zcela v intencích aktivního hybridního válčení, v čemž je BIS poslední dobou přebornicí. Její modus operandi je jednoduchý a opsaný z galérky – zloděj křičí „chyťte zloděje!“

BIS nálepkuje kdekoho z kdečeho, neboli v rámci aktivních opatření odvrací jakákoliv podezření z vlastního pochybení tím, že je staví do pozice „útoku nepřátelských sil“. Komu to připomíná padesátá léta, má dobrou intuici.

Tragická personální politika

Jiří Rom si nyní doplňuje životní zkušenosti tím, že z vnějšku seznává odvrácenou stranu BIS. S vnitřní se již seznámil, když – je-li to pravda – byl coby dlouholetý vrcholný funkcionář služby šetřen z podezření z „napojení na ruské služby“ po projevení ambice službu vést. Poté nezbylo, než ho zadupat do bláta, protože kdyby se šéfem stal, asi by zatočil s těmi, kteří plýtvají silami vlastní inspekce či odboru vnitřní bezpečnosti pouze kvůli kompromitaci adepta na ředitelský post.

Pokud je pravda, že Bezpečnostní informační služba nechala odejít šéfanalytika Jiřího Roma, aniž se s ním dohodla na jeho dalším působení, byl by to jen další důkaz její tragické personální politiky. Tímto selháním by vedení služby fatálně ohrozilo ochranu nejcitlivějších a nejutajovanějších informací a jejich zdrojů.

Nedivím se, že Rom ze služby odešel, protože je-li pravdou, že na porady nejužšího vedení nebyl zván šéfanalytik, pak je něco zásadně špatně. Pokud je pravda, že BIS nechala odejít šéfanalytika, aniž se s ním dohodla na jeho dalším působení, byl by to jen další důkaz její tragické personální politiky. Tímto selháním by vedení služby fatálně ohrozilo ochranu nejcitlivějších a nejutajovanějších informací a jejich zdrojů. Okamžitá rezignace ředitele služby by v tomto případě měla být tím nejmírnějším následkem.

V intencích zájmů státu totiž není ohled na to, má-li ředitel služby s někým kamarádské – anebo napjaté – vztahy. Každopádně je třeba poděkovat prezidentské kanceláři, že zabránila podobnému vývoji jako v případě odchodu ředitele BIS Karla Vulterina, který pak skončil v pražském kasinu (aniž by tehdejší vláda projevila sebemenší péči i o budoucnost současně odcházejícího ředitele civilní rozvědky Oldřicha Černého).

Tehdy byl chybujícím premiérem Miloš Zeman, a zdá se, že si vzal ponaučení. Snad tedy nejde jen o momentální využití příhodné situace, ale o nastavení standardního systémového opatření, jak se má stát v budoucnu chovat k odcházejícím zpravodajským důstojníkům.

Mělká poslanecká kontrola

Informace o stavu služby, které prezident Zeman získal díky Romovým letitým zkušenostem, a jejichž předání premiérovi nyní zcela zbytečně v médiích avizuje, vyvolaly v BIS zděšení. Proto jsou na tohoto whistleblowera vylévány kýbly špíny, v tom jsou BIS a její spolupracovníci v médiích dobří. Nicméně je třeba se na věc podívat systémově.

Poslanecká komise pro kontrolu BIS je ustavena tak, aby se poslancům dostalo určité virtuální prestiže, a současně aby se celkově nedozvěděli vůbec nic. Zákonné působení poslanecké kontroly je totiž mělké, zaměřené spíše na poměr informačního výkonu služby k rozpočtovým nákladům, takže na její hlubší kontrolu nemají vlastně ani nárok.

Poslanecká komise pro kontrolu BIS je ustavena tak, aby se poslancům dostalo určité virtuální prestiže, a současně aby se celkově nedozvěděli vůbec nic. Zákonné působení poslanecké kontroly je totiž mělké, zaměřené spíše na poměr informačního výkonu služby k rozpočtovým nákladům, takže na její hlubší kontrolu nemají vlastně ani nárok. Tento nedostatek je pociťován již čtvrt století.

Tento nedostatek je pociťován již čtvrt století, sám jsem byl koncem devadesátých let u toho, když tehdejší ministr bez portfeje Pavel Bratinka předkládal návrh zákona o kontrole zpravodajských služeb, v němž byla rozpracovaná jak kontrola plošná, poslanecká, tak senátní hloubková (bodová). Poslanci by viděli všechno, ale nikoliv do detailů – senátoři jen něco, ale zase do hloubky. Tento návrh vzbudil pochopitelný odpor, protože by se již tehdy otevřela cesta, jak služby efektivně kontrolovat.

Podobný pokus o vytvoření senátní kontroly prošel před pár lety, ale byl zcela zmařen nesmyslnými podmínkami na vzdělání Senátem zvolených kontrolorů, a proto je zcela impotentní. Takže krok, k němuž se odhodlal Rom, je legitimní, protože všechny legální možnosti byly vyčerpány, a vláda zřejmě uzavřela s BIS smlouvu o neútočení, čímž je paralyzována i exekutivní kontrola zpravodajských služeb.

Proto může BIS například lhát za bílého dne, že v Česku nikdy nebyl novičok známý, jen aby se poslušně zařadila do protiruské hysterie. Přitom celý svět ví, kolik zemí s touto látkou experimentovalo, a že vývojář novičoku žije už téměř 30 let v USA, kam byl přesunut i se svou laboratoří a dokumentací, takže se BIS stává exemplárně trapnou (vrcholem byla medaile americké rozvědky české kontrarozvědce). Označení za „čučkaře“ je potom jen velmi slabým odvarem skutečnosti.

Otázka výročních zpráv

Je třeba nastínit zásady činnosti skutečné zpravodajské služby. Politici lžou téměř z definice, sotva začnou pohybovat rty. Ani diplomaté neříkají pravdu, ale jejich „alternativní popisy skutečnosti“ musejí mít alespoň formu téměř aristokratickou. Proto jsou zřizovány zpravodajské služby, jak říkával doyen zpravodajské komunity Miroslav Polreich, aby se vláda měla odkud dozvědět pravdu.

V této situaci vyvstává otázka budoucnosti výročních zpráv o činnosti BIS. Tato její aktivita je totiž pouze trpěnou tradicí z dob, kdy se zpravodajské služby otvíraly světu, a studená válka na čas pohasla. Tehdy měly smysl, ale s obnovením studené války se rychle změnily v nástroj hybridního působení zpravodajských služeb na veřejnost, činnost zcela mimozákonnou.

Proto by ve zpravodajské službě měli být jedinci, kteří řeknou zákonným adresátům informace přesné, ověřené a včas – a odejdou středem, ať se s nimi popasují politici. I kdyby měli riskovat vyhození ze služby, protože podepsali přísahu, že nasadí i vlastní život. Rom udělal riskantní krok a není jisté, zda se mu po hnojné sprše z vlastních řad může podařit v budoucnu aspirovat na návrat do BIS, na post nejvyšší. O to je jeho krok cennější– může pomoci vyvětrat zatuchlost služby, již je cítit na hony, a to i proti větru.

V této situaci vyvstává ještě jedna zajímavá otázka – budoucnost výročních zpráv o činnosti BIS. Nutno předeslat, že zákon nic takového službě neukládá, ale státní instituce mohou činit jen to, co jim ukládá. Z tohoto pohledu je tato její aktivita pouze trpěnou tradicí z dob, kdy se zpravodajské služby otvíraly světu, a studená válka na čas pohasla. Tehdy měly smysl, ale s obnovením studené války se rychle změnily v nástroj hybridního působení zpravodajských služeb na veřejnost, činnost zcela mimozákonnou.

Zvýšená kvalita volby

Výroční zprávy BIS, jež jsem dlouhodobě kritizoval kvůli jejich spektakulární a zavilé jednostrannosti, byly výplodem centrální analytiky řízené Romem. I kdyby je však analytici napsali tak, že bych nad nimi jásal, výslednou podobu by měly takovou, již schválilo vedení BIS. Každopádně to bylo dost okoralé čtivo, které s železnou pravidelností přicházelo s informacemi téměř dva roky starými (například zpráva o činnosti BIS za rok 2018, od ledna do prosince 2018, byla publikována až na podzim 2019).

Lze jen doufat, že Jiří Rom své civilní období nepromarní, kvalitně zanalyzuje, co bylo, a co se odehrává, a že se z něho příští rok stane po všech stránkách kvalitní adept na vedení BIS. Ať to ve finále dopadne jakkoliv, dobrá konkurence zvyšuje kvalitu volby.

V současnosti, kdy se celý stát potýká s pandemií, konečně snad i vedení BIS pochopilo, že by to bylo čtení úplně mimo mísu, že by snad mnohé – třeba politiky, kteří budou hlasovat o rozpočtu BIS – mohly napadnout kacířské úvahy o užitečnosti této služby. Proto zatím výroční zpráva o činnosti BIS v roce 2019 vydána nebyla – a světe div se, nikomu nechybí. Kromě hybridních novinářů, kteří potřebují čerstvé protiruské zrní.

Nikdo normální nepostrádá litanie o ukrutném nebezpečenství ruských bojarů a záludnostech čínských vojevůdců. O samozvaných radách, jak zabránit, aby do distančního způsobu výuky nepronikly sovětské pedagogické manýry, ani nemluvě. Takže lze jen doufat, že Jiří Rom své civilní období nepromarní, kvalitně zanalyzuje, co bylo, a co se odehrává, a že se z něho příští rok stane po všech stránkách kvalitní adept na vedení BIS. Ať to ve finále dopadne jakkoliv, dobrá konkurence zvyšuje kvalitu volby.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.