Na základě trestního oznámení švýcarská policie bude muset prověřit, jestli Towit Machinery Trading není zapleten do legalizace výnosů z trestné činnosti či daňových podvodů. Jde přitom o firmu s velmi úzkou vazbou na strojírenské impérium Vítkovice miliardáře Jana Světlíka.
„Opakovaně sděluji, že skupina Vítkovice nemá s kauzou Diag Human absolutně nic společného. O nějakém podání ve Švýcarsku nemám žádné informace, tudíž ho nemohu komentovat,“ odmítá jakékoliv spojování se švýcarským prověřováním mluvčí strojírenského holdingu Eva Kijonková.
Přitom propojení Vítkovic a Towit Machinery, které popisovaly LN již vloni na jaře v souvislosti s kauzou Diag Human, je středobodem trestního oznámení.
Středobodem trestního oznámení je propojení Vítkovic a Towit Machinery Trading. |
To podala švýcarská právní kancelář Claude Hentz Rechtsanwalschaft jménem svého klienta, jenž prozatím zůstává v anonymitě. Kdo jím je, kancelář odmítla LN sdělit s tím, že v průběhu vyšetřování bude klient s prokuraturou spolupracovat. Pravdou přitom je, že nepřátel si Světlík v byznysu nejen v Česku udělal řadu. Švýcarská prokuratura tradičně své kroky nekomentuje. Ovšem podezření z činů legalizace výnosů z trestné činnosti či daňových podvodů v posledních zhruba pěti letech pro švýcarské vyšetřovatele znamená povel „důkladně prozkoumat“.
Švýcarsko se totiž snaží aktivně zbavovat nálepky evropské prádelny peněz.
Toto odhodlání předvedla tamní prokuratura třeba při rozplétání údajných podvodů v kauze Mostecké uhelné společnosti, kdy před švýcarským soudem zazněly zatím nepravomocně pro české uhlobarony v čele s Antonínem Koláčkem několikaleté tresty odnětí svobody. Česká policie případ přitom několikrát odložila.
Co se tedy píše v trestním oznámení? „Existuje podezření, že v souvislosti se spoluprací Towit Machinery Trading a skupiny Vítkovice byly spáchány různé hospodářské trestné činy ve Švýcarsku a také jinde, pomocí nichž pak dlouhodobě vyváděné prostředky z Vítkovic byly prány ve Švýcarsku prostřednictvím Towit Machinery,“ stojí v dokumentu, který mají LN k dispozici.
Vítkovický holding dlouhodobě trvá na tom, že s Towit Machinery ho pojí výhradně „standardní obchodní spolupráce“, kdy Towit ve Švýcarsku Vítkovice zastupuje. |
Vítkovický holding dlouhodobě trvá na tom, že s Towit Machinery ho pojí výhradně „standardní obchodní spolupráce“, kdy Towit ve Švýcarsku Vítkovice zastupuje. Jak už ale loni popsaly LN a letos do detailu rozklíčovali Reportéři ČT, účetní výkazy švýcarské firmy ukazují na mnohem těsnější propojení. Kapitál ve výši 25 milionů švýcarských franků, jímž Towit disponuje, z 80 procent tvořila od počátků v druhé půli minulého desetiletí dlouhodobá půjčka od Vítkovic. V úvodním půlroce pak příjmy Towitu tvořily výhradně provize z Vítkovic ve výši sedmi milionů franků.
Ačkoliv auditoři či právníci poukazují na to, že v takovém případě se jedná o skrytě ovládanou společnost, v níž se bez vědomí Vítkovic nemůže nic stát, strojírny si stojí za svým: „Se společností Towit nejsou firmy z holdingu nijak majetkově propojeny a nepodílí se žádným způsobem na jejím řízení.“
Do loňska ale například Towit držel bezmála tříprocentní podíl ve firmě Vítkovice IT Solutions, který loni převáděl na Vítkovice, a. s., jak vyplývá z výroční zprávy firmy. Podle informací LN se pak část dluhu Towitu vůči Vítkovicím v roce 2013 zase měla umazávat pomocí převodu strojních zařízení, které firmy koncernu využívaly, ale papírově byly psány na švýcarskou společnost. Kijonková tyto údaje odmítla komentovat s tím, že jde o obchodní tajemství.
Oršulova pohledávka na scéně
Podle trestního oznámení toto „mlžení“ zavání minimálně porušením povinností při správě cizího majetku či daňového podvodu a následně praním špinavých peněz. Tytéž trestné činy pak mají být dohledatelné i v příběhu spojeném s Diag Human. Towit Machinery totiž drží spornou pohledávku vůči společnosti Josefa Šťávy, díky níž si nárokuje až 30 procent částky, kterou Diag Human případně dostane od státu. Kde se v nejdelší české arbitráži zjevila v podstatě neznámá švýcarská firma, jejíž nejviditelnější aktivitou není ani tak strojírenský obchod, jako spíš vlastnictví zámku ve švýcarském Romanshornu, v němž provozuje luxusní restauraci, již před lety rozjížděl Zdeněk Pohlreich?
Šťávova firma chtěla po revoluci ještě pod jménem Conneco ve spolupráci s dánskou firmou Novo Nordisk získat státní zakázku na zpracování krevní plazmy. Ve výběrovém řízení však neuspěla. |
Pro pochopení je třeba se vrátit až do 90. let. Začněme připomenutím podstaty sporu. Šťávova firma chtěla po revoluci ještě pod jménem Conneco ve spolupráci s dánskou firmou Novo Nordisk získat státní zakázku na zpracování krevní plazmy. Ve výběrovém řízení neuspěla a tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar napsal Dánům, že to je kvůli podezřelým okolnostem kolem Šťávovy firmy. Od té doby se vleče spor o miliardové odškodné za poškození pověsti a zmařené obchody.
V 90. letech Šťávovy zájmy hájil právník Jiří Oršula, s nímž se podnikatel později rozešel. Když po prvním verdiktu arbitráže v roce 2002 musel stát firmě Diag Human vyplatit prvních 327 milionů korun, přihlásil se Oršula s pohledávkou, že mu Šťáva slíbil 30 procent z vysouzené sumy. Arbitři pak navíc ještě pokračovali dál ve vyčíslování odškodného, které verdiktem v roce 2008 stanovili na více než osm miliard.
Boj pokračuje
Mezitím se v roce 2007 objevila polovina (a později i druhá) Oršulovy pohledávky právě ve švýcarském Towitu, kterému ji právník postoupil.
Přezkumná arbitráž nakonec Towit z řízení vyloučila. A vloni rozhodla ve prospěch státu s tím, že konečným měl být už verdikt z roku 2002. |
Firma, která si tak nárokuje asi tři miliardy korun, měla přitom na arbitráž docela podstatný vliv. Neustále se snažila stát účastníkem řízení poté, co se stát proti verdiktu z roku 2008 odvolal. Když se státem nominovaný rozhodce v přezkumném řízení – bývalý šéf Hospodářské komory Petr Kužel – rozhodl nároky Towitu uznat a do řízení ho připustit, rezignoval rozhodce nominovaný Diagem. Od té doby Diag přezkumnou arbitráž neuznává a snaží se domoci vykonání rozsudku z roku 2008 u zahraničních soudů.
Přezkumná arbitráž nakonec Towit z řízení přece jen vyloučila. A vloni rozhodla ve prospěch státu s tím, že konečným měl být už verdikt z roku 2002, a tedy prohra z roku 2008 je vlastně bezpředmětná.
Letos na jaře pak pražský městský soud vynesl i první verdikt o Oršulově pohledávce ve sporu o podíl z vyplacených 327 milionů. Označil ji za neprůkaznou. Pokud by ovšem soudy v Lucembursku nebo Spojených státech, kde za svá práva Diag Human ještě dál bojuje, dali Čechošvýcaru Šťávovi ve při s českým státem za pravdu, jistě se pohledávka opět před soudy zjeví.
Nejdelší česká arbitráž: hlavní události v kauze Diag Human
|