Od odvolání populárního slovenského arcibiskupa trnavské diecéze Róberta Bezáka uplynul 2. července rok. Ještě na konci června jeho příznivci chovali naději, že příchod nového papeže Františka přinese změnu i do Bezákova osudu a arcibiskup se brzy vrátí do svého postu.
Bývalý katolický disident a později slovenský křesťanskodemokratický politik František Mikloško živil tuto naději slovy, že papež již má na stole Bezákův případ, „jenž rozděluje Slovensko“, a zabývá se jím. Mikloško dokonce zorganizoval k výročí odvolání Bezáka z postu trnavského arcibiskupa modlitební shromáždění před sídlem apoštolské nunciatury v Bratislavě. Chtěl tím upozornit, že slovenští věřící Bezáka nadále podporují. Nic to nebylo platné, píše Milan Žitný, který se kauze Bezák věnoval v článku Jak Vatikán naloží s neposlušností arcibiskupa Bezáka?
Začátkem července papež jmenoval trnavským arcibiskupem dosavadního administrátora diecéze Jána Orosche s jeho souhlasem. O Bezákovi nezaznělo z Vatikánu ani slovo. Emeritní arcibiskup Bezák reagoval na tento akt povzdechem, že asi bude muset odejít ze Slovenska. Vzápětí se vyrojily spekulace, kam má namířeno. Odpověď byla rozpačitá: Bezák to netuší a posty v klášterech řehole redemptoristů, které mu byly nabídnuty, považuje vysvěcený arcibiskup za ponižující políček.
Konference biskupů Slovenska mu uštědřila ještě jeden políček – přišel o dosavadní post pomocného duchovního v banskobystrické městské části Radvani, kde v minulosti působil. Konference jeho post ruší a jako kompenzaci mu nabídla odchod do důchodu s plným zajištěním. Třiapadesátiletý Bezák odmítl a nadále se dožaduje audience u papeže, přičemž poukazuje na církevní právo, dle něhož jako biskup stále podléhá přímo papeži:
„Nikdo mi neřekl, kdo jsem ve struktuře církve, co mi náleží a jakou práci za to musím odvést.“
Nedostatečná diplomatická rozvážnost
Z prostředí církevních analytiků zazněl názor, že důstojným a přiměřeným řešením pro nového papeže, jenž sotva může změnit rozhodnutí svého předchůdce Benedikta XVI., by bylo jmenovat Róberta Bezáka papežským nunciem. Odchod do vatikánské diplomacie by stoupenci arcibiskupa Bezáka patrně uvítali jako náležité ocenění jeho kvalit. O tomto řešení však lze pochybovat.
Nedostatečnou Bezákovu diplomatickou rozvážnost a prozíravost bude Vatikán sotva moci obejít při posuzování, jak s ním naložit
Arcibiskup Bezák nebyl sesazen, protože projevil nebývalou snahu uvést do pořádku účetnictví trnavské diecéze po svém předchůdci Jánu Sokolovi, jehož finanční transakce vyvolaly podezření z praní špinavých peněz a využívání netransparentních zdrojů, nýbrž proto, že nediplomaticky zacházel s touto ožehavou záležitostí. Informace o podezřelých příjmech a platbách trnavské diecéze se krátce po Bezákovu nástupu do funkce dostaly do médií, což se sotva mohlo stát bez jeho vědomí a souhlasu.
Navíc arcibiskup Bezák navzdory následnému zákazu Vatikánu komunikovat s médii neuposlechl a poskytoval jim četné rozhovory k choulostivému tématu. Dokonce svědčil u soudu proti Sokolovi, jenž podal žalobu na týdeník .týždeň, který zveřejnil článek o Sokolových podezřelých praktikách. Nedostatečnou Bezákovu diplomatickou rozvážnost a prozíravost bude Vatikán sotva moci obejít při posuzování, jak s ním naložit.
Čekání na odpověď pokračuje
Riziko oslabení pozice katolické církve na Slovensku kvůli Bezákovi nemusí Vatikán brát v úvahu. Případ Bezák byl sice pro média přitažlivý, ale u většiny věřících, kteří se ke katolické církvi na Slovensku hlásí, žádnou výraznou odezvu neměl. Shromáždění několika set Bezákových příznivců, které zorganizoval František Mikloško před sídlem papežské nunciatury v Bratislavě na podporu Bezáka, nelze považovat za sílu potvrzující Mikloškův exaltovaný výrok, že tento případ „rozděluje Slovensko“.
Kdosi označil Bezákovo působení v Trnavě za Trnavské jaro a jeho odvolání za „normalizaci“
Nerozděluje dokonce ani katolické věřící na dva rozvášněné tábory. Existuje pouze hrstka jeho stoupenců a zbytek neprojevuje veřejně k případu žádný zásadní postoj. Navzdory tomu je případ emeritního arcibiskupa Róberta Bezáka, jenž v uplynulých dvou letech poutal zájem médií, neobvyklý.
Kdosi označil Bezákovo působení v Trnavě za Trnavské jaro a jeho odvolání za „normalizaci“. S nadsázkou lze také říct, že je to příběh krátkého života komety (vznešenější verze), nebo pokus o inzerát (triviální verze), na který Slováci čekají již několik desetiletí odpověď:
„Hledá se slušná výrazná charismatická osobnost bez poskvrny, nezávislá od politických stran a jejich oligarchů, občansky angažovaná a veřejně činná. Zn.: Tepání nepravostí všeho druhu a každodenního zla podmínkou.“
Čekání na odpověď bude pokračovat i v době po Bezákovi.