Česká národní banka minulý čtvrtek extrémně silně zaútočila na směnný kurz koruny. Měnové intervence přišly podle řady analytiků nečekaně. Reakce ekonomů zase zásah často označují za nesmyslný, protože se mine účinkem. Faktem je, že česká měna prudce oslabila. Vyrojila se proto řada spekulací, komu ve výsledku takovýto silný úder prospěje.
Snad nejzajímavější kuloární zvěstí, kterou ČESKÁ POZICE zaznamenala od několika na sobě nezávislých zdrojů z bankovního a byznysového prostředí, je interpretace, že si oslabení koruny zařídil nejbohatší Čech Petr Kellner, respektive jeho finanční skupina PPF. Časově se totiž zásah centrálních bankéřů proti koruně sešel s jednou z historicky největších transakcí na českém trhu, nákupu české divize Telefóniky právě skupinou PPF.
Transakce za šest desítek miliard korun spojená s osobou Kellnera provokuje český byznysový svět, tradičně náchylný ke spekulacím, až k fantaskním závěrům. Ty se ale dají celkem logicky vyvrátit.
Trhliny spiklenecké teorie
Zkusme si proto teorii, že oslabení koruny zařídil miliardář Kellner, trochu rozebrat. PPF jako tradičně podobné spekulace nekomentuje, ale ČESKÁ POZICE má ověřeno, že prodej 65,9procentního podílu v české Telefónice je smluvně denominován v českých korunách. Kupní cena je tedy přesně 63,6 miliardy korun. Ve chvíli oznámení dohody mezi PPF a Telefónikou kurzovní přepočet dosahoval 2,467 miliardy eur. Když přepočítáme tutéž sumu v úterním kurzu 27,01 koruny za euro, vychází už jen 2,354 miliardy eur. Rozdíl, neboli kurzovní zisk pro PPF, tak vychází na 111 milionů eur (přibližně tři miliardy korun), pokud by kupní cenu posílala do Španělska přepočítanou na eura.
Čistě teoretický zisk PPF díky posunu kurzu při koupi Telefóniky se dá nyní spočítat na tři miliardy korunJenomže to vycházíme z představy, že tento obchod není kurzově zajištěn. Pravděpodobnost, že by změna kurzu nebyla v obsáhlé transakční dokumentaci dobře ošetřena z obou stran, se limitně blíží nule. Nota bene, když španělská Telefónica ve své tiskové zprávě operuje jen eurovými sumami. Uvádí, že prodává za celkovou sumu 2,467 miliardy eur, z čehož při vypořádání transakce dostane 2,063 miliardy a v dalších čtyřech letech zbylých 400 milionů. Tisková zpráva musí korespondovat s tím, co Španělé hlásí domácímu burzovnímu regulátorovi, a tam rozhodně nějakých 100 milionů eur nemůže „haprovat“.
Ještě větší trhlinu dostává teorie o dirigování propadu koruny z Evropské třídy, sídla PPF, při pohledu na úvěr, který má část transakce s Telefónikou pokrýt. Finanční skupině připravuje úvěrový rámec až do výše 3,6 miliardy eur ve spolupráci s dalšími sedmi bankami francouzská Société Générale. Podle informací ČESKÉ POZICE může být až padesát procent úvěru poskytnuto v českých korunách.
Bude záležet mimo jiné na tom, jestli a jak velký zájem projeví české banky se na syndikovaném úvěru podílet. Pokud by celá hodnota byla v eurech a čerpatelná „na cokoliv“, pak by Kellnerova parta ze slabého kurzu profitovala, kdyby si peníze vyměnila na koruny – měla by na útratu asi 4,5 miliardy korun navíc. Naopak až polovina úvěru v korunách znamená, že by PPF mohla utrpět ztrátu, kdyby je potřebovala posléze směnit na jinou měnu.
PPF je rozhodně významná vlivová skupina s velmi dobrými kontakty v politice i byznysu, které na trhu zřejmě nenajdou srovnání. Těžko se dá ale uvěřit, že by centrální banka kvůli několika Kellnerovým miliardám takto „vyváděla“.
Vydělává ČNB, ale jen dočasně
Mnohem podstatnější miliardové zisky zatím počítá sama ČNB. V uplynulých letech naakumulovala kvůli posilující koruně horentní ztrátu z kurzových rozdílů dosahující 270 miliard korun, čímž dokonce její vlastní kapitál propadl do červených číslech, konkrétně 100 miliard korun. Za jediný den od měnového rozhodnutí umázla z této částky 40 miliard korun díky kurzovým ziskům.
Česká ekonomika si díky intervencím přilepší podle ČNB o 65 miliard korun. To moc velký hit není.Ani to ovšem asi nebude důvodem postupu centrálních bankéřů, zvlášť když po upuštění od intervencí (guvernér Miroslav Singer tvrdí, že slabý kurz chce udržet půldruhého roku) zaznamená centrální banka kurzové ztráty. Podobně záměrem nebudou ani výhody, které z toho plynou státnímu rozpočtu, jednak díky zlevnění dluhu tím, že se zvýší inflace, a jednak díky příjmům a výdajům penzijního systému, kdy příjmy reagují na inflaci rychleji než výdaje.
Takže znovu: Proč se ČNB vrhla do tohoto dobrodružství? Jen na okraj zmiňme, že nejde o dobrodružství nečekané, protože centrální bankéři o něm nahlas mluvili už od konce minulého roku a guvernér Singer o záměru intervenovat hovořil otevřeně a přesvědčivě například v březnu v rozhovoru pro týdeník Euro. Nečekaný je možná rozsah, který se odhaduje hned v první fázi na prodej korun v hodnotě pěti miliard eur, což odpovídá celému zásahu, který ČNB provedla v roce 2002.
ČNB na počátku uvedla, že sahá k tomuto kroku kvůli hrozící nízké inflaci. Vzhledem k razantnosti intervencí a nepřipravenosti trhů (i když si za to mohou samy) se však toto vysvětlení ukázalo být nedostatečným. Proto také ekonomové reagovali, že je zásah nepřiměřený.
Komunikačně to zkrátka ČNB podcenila, jak například upozorňuje v Respektu Jan Macháček. Až později, ale v kontextu tradiční komunikace ČNB (informační karanténa bývá týden před a po rozhodnutí) velmi rychle, přišli centrální bankéři s hrozbou deflace a vysvětlováním, čeho všeho dosáhnou svým krokem.
- ČNB operuje tím, že česká ekonomika díky tomu poroste navíc o 65 miliard korun oproti scénáři „nečinnost“. No to není zas takový šlágr při takto rozsáhlých operacích.
- Rozpohybuje se prý poptávka po dlouhodobých statcích – byty nebo auta už levnější nebudou, říká guvernér v rozhovoru pro MF Dnes. Ano spotřebitelská poptávka je slabá, ale nezhoršuje se, a naopak důvěra v ekonomiku je na dlouhodobém maximu.
- Podpoří to údajně exportéry. Je k tomu nějaký extrémní důvod? Bilance zahraničního obchodu je výrazně přebytková a nezdá se, že by se to mělo měnit. Navíc pro svou výrobu exportéři velkou část vstupů importují, takže se jim produkce prodraží.
- Přesto by měli víc vyvážet, a tudíž nabrat více lidí (kteří zase budou víc utrácet), praví argument ČNB. Jenže odhad vytvoření zhruba deseti tisíc pracovních míst při půlmilionové nezaměstnanosti taky není zrovna velký hit.
Že by jen reputace?
Když už jsme u spikleneckých teorií, převážnou část svých vstupů importuje chemický průmysl. Ten je základem impéria a v současné době hlavním zdrojem ekonomické moci Andreje Babiše. Zásah v podobě oslabeného kurzu bude výrazný. Že by snad někdo chtěl uštědřit ránu podnikateli, který se dal na politiku?
V době, kdy je politická scéna nečitelná a vláda s mandátem od voličů nemusí být sestavena ještě několik měsíců, může krok ČNB podporovat spíše nestabilituNakonec vysvětlení může být prozaické. Tedy, že centrální banka chce jen projevit svou akceschopnost a dokázat, že její dlouhodobě pronášená varování (říká se tomu verbální intervence) platí. Načasování ovšem není moc šťastné. V době, kdy je politická scéna absolutně nečitelná a vláda s mandátem od voličů nemusí být sestavena ještě několik měsíců, může tento krok ČNB spíše podporovat nestabilitu. Měnová politika s efektivními dopady do ekonomiky by totiž potřebovala podpořit také kroky legitimní vlády, od té v demisi se moc součinnosti čekat nedá. Jenže teď už to centrální bankéři nemohou zastavit a musejí dostatečně dlouho intervenovat, aby je i napříště trhy braly vážně.
Komunikačně nezvládnutý a časově nepříliš šťastný postup České národní banky nahrává mnoha spekulacím, které jsou nejspíše nepravdivé. Nicméně společně s Woody Allenem se chce říci: To, že jsem paranoidní, ještě neznamená, že mě nesledují.
Související články:
