Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Přímý útok na tajnou službu. Kde udělali novináři chybu?

  22:00

Kdy se konečně stane naše společnost vůči manipulacím nahrávkami a odposlechy imunní?

Roman Janoušek. Vytěžovaný zdroj? foto: © ProfimediaČeská pozice

Jak dlouho ještě bude fungovat metoda vyrážet klín klínem, skandál skandálem? Kolikrát ještě budou postupně, po dávkách zveřejňované odposlechy zastiňovány vtipně načasovanými úniky jiných odposlechů? Kdy se konečně stane naše společnost vůči těmto manipulacím imunní?

Po první sérii prý hodlá MfD pokračovat v úspěšném seriálu zveřejněním další dávky odposlechů, které údajně unikly z Bezpečnostní informační služby (BIS).

Nový odposlechový skandál v režii týdeníku Euro, který se objevil na webové stránce týdeníku v pátek, však již míří na BIS direktně. Na rozdíl od telefonických odposlechů, které zveřejňuje MfD, jde v Eurem zveřejněné ukázce o záznam schůzky, tedy o případ, k němuž nemusí být žádné soudní povolení (nejlépe to vědí ve Věcech veřejných). Nahrán je rozhovor lobbisty Romana Janouška s vysoce postaveným důstojníkem BIS Janem Pavlíčkem.

Fatální chyba

Doplníme-li si jména mluvčích v oné zvukové ukázce správně, důstojník BIS se přesouvá z role manipulátora do role vytěžovatele

Familiérní konverzace odpovídá dobrému standardu vztahu mezi agentem a řídícím orgánem. Na webové stránce Eura však byla v textovém přepisu, který se objevil v pátek, učiněna zásadní chyba, neboť jména hovořících osob byla prohozena. Zásadně se tak mění celé vyznění rozhovoru. Takže například z Novou komentovaného „sbírání kompromitujících fotografií politiků“ z iniciativy strany BIS není nic. Tu řeč nevedl důstojník Pavlíček, ale lobbista Janoušek. („Jsem ho /Ivana Langera/ poslal vyfotit za 50 tisíc.“)

Aktualizace: Několik desítek minut po zveřejnění tohoto článku ČESKÉ POZICE (v sobotu dopoledne) web Euro chybu opravil a v sobotu v poledne již byla jména uvedena ve správném gardu.

Nic jiného není možné z audio ukázky vyvodit, než to, že se důstojník BIS stýkal s významným lobbistou. Má-li BIS chránit významné ekonomické zájmy státu, musí se bavit s lidmi z tohoto prostředí. V Armádě spásy těmito informacemi nedisponují. A doplníme-li si jména mluvčích v oné zvukové ukázce správně, důstojník BIS se v podstatě beze zbytku přesouvá z role manipulátora do role vytěžovatele, který chce zjistit, jak lobbisté hodlají ovlivnit různé personální záležitosti.

Kdo vlastně nadhodil téma povýšení ředitele Langa?

Důležitá je skutečnost, že neznáme vročení oné nahrávky zpravodajského důstojníka Pavlíčka a Janouška. Prý se spolu měli bavit na téma vzdělání nebo povýšení tehdejšího ředitele BIS Jiřího Langa. To se však uvádí pouze v komentáři Eura, takže nelze zjistit, zda vůbec a popřípadě kdo toto téma do rozhovoru vnesl. Počkáme, zda jasno vnese pondělní tištěné vydání týdeníku, kde by mělo být více než páteční webová ochutnávka.

Bakalář Lang se stal ředitelem BIS již roku 2003, a od září 2006 do května 2007 seděl současně i na židli ředitele ÚZSI - Úřadu pro zahraniční styky a informace (ať už si o tomto „odvážném“ řešení, jak by řekl Sir Humphrey, myslíme cokoliv). Na jmenované funkce nejsou vypsány žádné kvalifikační předpoklady, proto se uvedené téma hovoru zdá být bezpředmětné.

Blíží se však jistotě, že by vysoký důstojník BIS velmi těžko začínal hovor o povýšení svého nejvyššího šéfa s lobbistou „na své vlastní triko“, bez požehnání nadřízených. Je to představitelné ve dvou modelových situacích: BIS si chtěla v intencích své zákonné působnosti vyzkoušet sílu lobbisty, který si před svým řídícím orgánem „honí triko“. Anebo šlo skutečně o to, že ředitel BIS prahnul po generálských prýmkách a zkusil využít přičinlivého Janouška, který si jako jeden z mála smrtelníků tyká s prezidentem republiky. A to by byl průšvih.

Vzhledem k záměně jmen v textovém přepisu zveřejněné audionahrávky však můžeme důvodně uvažovat, že vychází-li komentář z nezveřejněné části nahrávky, pak mohlo i zde dojít ke stejnému omylu. Pak by bylo nasnadě, že možnost „zařídit“ Langovi povýšení do generálské hodnosti iniciativně do hovoru vnesl Janoušek.

Vnitřní kontrolní mechanismy BIS fungují zřejmě lépe, než vnější kontrolní mechanismy. Systém kontroly zpravodajských služeb parlamentem je hrubě neefektivní.

Každopádně můžeme konstatovat, že Jiří Lang byl 8. května 2007 prezidentem republiky do generálské hodnosti povýšen. Jedním dechem však dodejme, že hypotéza o příčinné souvislosti údajného hovoru a povýšení je podepřena pouze nepřímo. Na druhou stranu je poctivé říci, že ji nelze ani vyloučit. Při extrémním počtu generálů v naší republice (psali jsme o tom docela nedávno) by takovéto prolobbované povýšení nebylo ničím výjimečným.

Taktéž jsme optimisticky psali, že „kontrolní mechanismy BIS fungují“. Ano, bohužel, vnitřní kontrolní mechanismy BIS fungují zřejmě lépe, než vnější kontrolní mechanismy. Systém kontroly zpravodajských služeb parlamentem je hrubě neefektivní. Nejúčinnější kontrola exekutivou (úkolování a vyhodnocování produkce) je víceméně stále jen fikcí. A ruku na srdce – příslušníci BIS (stejně jako ostatní občané) ani nemají velkou motivaci dodržovat zákony: nemají vzory. Není to sice žádná omluva, ale dokresluje to celkovou atmosféru. V takové kondici BIS a v popsaném kontextu je zřejmé, že službu prostě není možné efektivně uhlídat.

Zpravodajské služby jsou však již po dvě dekády v jakémsi vakuu a jejich neukotvenosti se využívá k politickým hrátkám. Tomu odpovídá i extrémní fluktuace, což generuje vážný problém. V civilu se totiž pohybuje příliš mnoho bývalých zpravodajců v produktivním věku, kteří se prostě nějak živit musejí. A někteří z nich se řemeslo skutečně naučili.

Dvakrát měřit!

Co lze udělat hned? Radikální řešení hrozí ideou postavit službu subsidiárním způsobem. Vyhodnotit, k jakým zpravodajským činnostem jsme jako republika vázáni mezinárodními smlouvami a českou legislativou. Tyto činnosti zabezpečit, a zbytek BIS rozpustit. Idea je to sice logická, má však velmi negativní konsekvence.

Jednak je třeba na rovinu přiznat, že služba produkovala přece jen nějaké podněty. BIS ve svých výročních zprávách po mnoho let úporně varovala před vrůstáním organizovaného zločinu do trestněprávních orgánů. A za druhé, na ulici by se ocitlo příliš mnoho propuštěných a negativně značně motivovaných zpravodajců. (Ještě k tomu propustit najednou pár tisíc vězňů na svobodu a trochu zredukovat policii a leckde by měli o zábavu postaráno.)

Řešením by byl kompromis – který by ale musel začít v patrech nad BIS, protože ryba smrdí od hlavy

Takže řešením by byl kompromis – který by ale musel začít v patrech nad BIS, protože ryba smrdí od hlavy. Vláda by musela postavit výkonný, kompetentní a jistými pravomocemi nadaný orgán pro zpravodajskou činnost. Na jeho personálním obsazení by se musela chtě-nechtě domluvit s opozicí, aby byla šance, že ve stejném složení bude onen orgán pokračovat i poté, co se vládní strany dostanou do opozice. Profesionální kvality adeptů by měly být testovány mimo jiné i způsobem, jak špatnou zprávu jsou adepti ochotni říci do očí premiérovi.

Parlament by se měl usebrat a ve spolupráci s odborníky nastavit způsob kontroly tak, aby byl nejen účinný, ale i realizovatelný – a aby zase nebyl tak těsný, že by ohrozil samu funkčnost služeb (nebezpečí „ukontrolování k smrti“). Všichni zainteresovaní by museli neustále mít na paměti, že klíčem k užitečnosti služby jsou osobnostní vlastnosti zpravodajců, nikoliv plot kolem nich. Zpravodajci jsou totiž cvičeni v tom, jak onen plot překonat, aniž by si toho kdokoli všimnul. Jenomže to by vyžadovalo, aby celou problematiku řešili lidé, kteří jsou morálně a profesně na výši. A jsme zase na začátku. Takže – kdo další přijde s nějakými odposlechy?

Autor: