Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala nedávno prohlásil, že čerpání peněz z fondů Evropské unie by se mělo stát prioritou vlády, protože vážně hrozí, že Česko o přidělené dotace v řádu desítek až stovek miliad korun přijde. Dočasná Rusnokova vláda je však v nepříjemné situaci – přebírá zpolitizovanou byrokracii na ministerstvech vnitra, financí (MF) a pro místní rozvoj, která poslední dvě volební období dopustila miliardové zneužívání dotací ze strukturálních fondů EU a všemu mlčky přihlížela. A nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo v dohledné době změnit.
Česká republika totiž nemá kvalitní legislativu, jež by nastolila transparentní procesy, které jako jediné mohou zamezit systémovým chybám. Je pravda, že úmyslným zneužitím jednotlivců kvalitní zákony nezabrání. Ale na druhou stranu, pokud je systémové selhání zároveň porušením zákona, jedině tak je možné vymáhat osobní odpovědnost těch, kteří dotace zneužili.
A jaké jsou ty „špatné zákony“?
- Prvním z nich je stále chybějící zákon o úřednících. Jeho případné schválení ve verzi – která je nyní ve sněmovně, ale pravdpodobně se již na ni nedostane, jak ČESKÁ POZICE informovala – by stejně ničemu nepomohlo, protože by nezajistilo odpolitizování státní služby. Jediné, čemu by pomohlo, je legitimizace současného stavu, který nás dovedl do slepé uličky.
- Další špatný zákon, který funguje pouze částečně, je zákon o Nejvyšším kontrolním úřadu. V této oblasti je velká díra již od 90. let, kterou brání politici průřezově. Jde o to, že nezávislý auditor nemůže na obce, kraje a státní podniky. Není se čemu divit. Kdo by chtěl, aby mu mohl „koukat“ pod prsty nějaký auditor z Prahy? Politicky volený starosta, politicky volený hejtman nebo politicky volený ředitel ČEZ?
- Třetí nesmyslnou hloupostí jsou úřednické návrhy zákonů a novel v takzvané finanční kontrole. Jde o to, že byroktrati z Letenské – sídla MF – neustále blokují zavedení kvalitního kontrolního systému. Nejspíš si myslí, že transparentní procesy schvalování příjmů a výdajů jen tak ve sněmovnou neprojdou. Nebo tomu vůbec nerozumí a o to je to smutnější.
- Ještě bychom neměli opomenout rozpočtová pravidla. I tyto zákony jsou skvělým nástrojem, jak znepřehlednit rozdělování veřejných výdajů. Bez programového rozpočtování minimálně v tříletém cyklu je česká praxe schvalování rozpočtu pouhým čarováním s čísly, kterým nikdo moc nerozumí. Nebo jim jako naoko rozumí pouze jeden člověk, například náměstek, který je proto jakoby nepostradatelný, což samozřejmě není pravda. Ono je to nakonec vlastně stejně jedno, protože nikdo státní rozpočet jako celek ani jednotlivé kapitoly státního rozpočtu neaudituje. A tak neexistuje zpráva auditora ke státnímu závěrečnému účtu a poslanci pouze odmávnou „bláboly“ z Letenské.
Proč na to vše poukazuji? Ono to tak asi dopadne, ale stejně se mi nelíbí – znovu budeme podvádět Evropskou unii. Budeme jí slibovat, že jsme vyřešili transparentnost rozdělování dotací. Ale navrhovaná řešení budou jenom naoko, stejně jako v roce 2002, kdy poslanci schválili služební zákon, který nakonec zabili odkládáním jeho účinnosti. Nebo stejně jako v roce 2004, když jsme před vstupem do EU naslibovali transparentní finanční řízení, které dodnes likvidují politicky nominování vedoucí úředníci na ministerstvech.
Je zde tolik peněz, že tlaku na efektivitu se ještě příštích sedm let ze strany zkušených politiků nedočkámeBohužel evropské dotace mají mimo dopad na HDP i dopad na kvalitu legislativy v Česku. Je to dichotomní situace – na jednu stranu neskutečně velký objem peněz z Bruselu pomáhá rozvoji a zkvalitnění infrastruktury. Na druhou stranu svádí k předraženým zakázkám a politicky zmanipulovaným výběrům projektů.
Jinými slovy – je zde tolik peněz, že tlak na efektivitu tu ještě příštích sedm let ze strany zkušených politiků nebude a kvalitních zákonů se nedočkáme. Až jednou žádné peníze z Bruselu nedorazí, budou politici muset začít řešit každou korunu a řídit veřejné výdaje efektivně. Absurdně tak vysoké dotace z EU jsou a byly v posledních letech pro politiky hlavním důvodem, proč transparentní systém nenastavit a pouze o něm mluvit.